druhé těhotenství - diskuze

já jsem nad tím teda nepřemýšlela, ale je fakt že se mě při prvním těhu každý ptal jak mi je a co prcek a dneska skoro nic. Ale nějak mě to netrápí, přece jenom jsem na samém začátku. Nyní jsem v 10tt a doma máme už 1,5 roční dcerku Anetku

No já jsem upřímně taky čekala víc nadšení, ale to je paradoxně moje první mimi. Jenže ségra má kluka skoro rok a půl a kolem ní se prostě děl celej ten velkej humbuk (navíc je mladší) a u mě už to je asi zažitý. Manža je perfekt, ten se stará. Ale takový to kupování ve stylu.. jéé tady jsem ti přinesla.. nebo tak, tak to nezažívám. Mami se bojí, aby něco nezakřikla, takže donedávna mi furt řikala, ať si pomalu na to těhu ještě moc nezvykam :(, že se může cokoli stát. Zbytek rodiny to dostane k Vánocům, tak jsem zvědavá na jejich reakce..

No, je pravda, ze poprve vladlo velke nadseni, vsichni se me ptali, jak mi je a jak se tesime... I manzel mi se vsim pomahal a zahrnoval me pozornosti. Po narozeni Anicky jsem dostala spoustu vecicek a blahoprani. Druhe tehotenstvi opravdu nikoho uz tolik nezajimalo, doma jsem vsechno musela delat sama, protoze jsme zacali stavet. nekdy me mrzelo, ze se manza ani nezeptal, jak mi je. Ale sam byl utahany jak pesNo a kdyz se Honzik narodil, nedostal skoro nic a blahoprani mi prisla asi dve. Tak je to asi bezne. Ale ze by babicky mely Honzika min rady, to urcite ne. Spis naopak, on je proste ted ten roztomily prcek a Anicka uz je skoro slecna

Holky nemam s tím nějak moc zkušenost, teda taky nepatříme mezi ty zahrnovaný dárkama,ale přeci máme od toho tenhle webík a dokážem se taky pěkně a příjemně podpořit a třeba se tu potkáte i s někým koho máte kousek od sebe a zajdete třeba do takové cukrárny a skvěle si popovídáte i osobně. Vím, že je to slabá útěcha, ale proč se s nima trápit. Za to nám přeci nestojíHlavu vzhůru

Tak já tě uklidním, protože já to mám úplně stejné. Malé bude v prosinci rok, a nyní jsem v 11.týdnu, termín mám 23.6. Přítel mne u prvního pomalu na rukách nosil, a dnes se divím, že do mne nekopne:-) samozřejmě nadneseně. Neberu žádné vitamíny, okolí se ptá jen na Elišku, a mne se ani nikdo nezeptá jak se cítím. Myslím tím rodinu, ani reakce nebyla nadšená, úplně normální, jako když řeknu chleba. Tím páden si to ani já tolik neuvědomuji a mám výčitky kvůli tomu mimi v bříšku, zda ho vůbec budou mít stejně rádi jako Elišku a i já mám vůči němu výčitky. Aby nestrádalo, a vůbec se v tom točím, jak to vše bude, a zda je budu mít schopna ráda úplně stejně, a také aby ho rodina měla ráda.