Hej dámy já nechtěla aby se kvůli jednomu příspěvku tady strhla mediální bouř
e.Hned na začátku ještě dodán,že dítko i zeď přežili bez jakéhokoli postižení .A světe div se,od včerejšího odpoledne mám dítko co zatím přestalo dělat zbytečné scé
ny.Po skoro 2 měsících vysvětlování,ujišťování X krát denně jak je naše malá princezan,jak jí máme rádi a
pod.je to taková úleva,že svého zákroku nijak nelituju.V souvislosti s tím,jsem si vzpoměla na jednu příhodu se psem.Měla jsem zvíře,co už od malého štěňátka dávalo jasně najevo,že mu sebevědomí nechybí.Bylo to úžasně zvíře se kterým jsem jsem cvičila a viděla se s ním na mistrákách(a taky se na ně dostal),navíc to byl krasavec,prostě splněný sen každého psovoda který se vám dostane do ruky jednou za život,nebo taky
nikdy.No a tohle zlatíčko se v roce ze dne na den rozhodlo,že nebude chodit
kladinu.Prostě se před ní zaseklo a
nejdu.Nastalo velké přemýšlení proč tam najednou nechce,nic se mu tam nestalo,co s tím
atd.Zhruba po týdnu co tu kladinu nechodil ať jsem přemlouvala a uplácela jakkoli,přidal ještě odmítnutí před áčkem.A zapár dní se zasekl i před skákací překáž
kou.Trvalo to asi měsíc co jsem přemýšlela kde je chyba,co se stalo a co s tí
m.Nejen já,ale všichni na cvičáku nechápali proč taková změna.Až jsem zase jednou přemlouvala,nabízela úplatky,aportek a pes nic,já vypěnila,zařvala a kopla ho do zadku(pro ochránce přírody,nebyla to čivava,ale skoro 50kg vážící ně
m.ovčák)s tím,že na tu překážku prostě pů
jde.Světe div se,pes na mě koukl,pochopil že to myslím vážně a najednou zase začal fungovat.A nám všem najednou docvaklo,že nešlo o žádný strach psa,šlo jen o to,že prostě zkoušel hranice kam až zajít a co mu ještě projde.A čím víc mu člověk ustupoval,přemlouval a lichotil,tím víc on posunoval ty mantineli své neposlušnosti.Ač je to pro mnohé špatné srovnání mám pocit,že totéž se dělo s Jitkou.Čím víc jsem ustupovala,lichotila a snažila se jí skoro celé 2 měsíce chápat a neustále po dobrém vysvětlovat,tím víc ona posunovala ty hranice svých žárlivých scé
n.PS:tento článek není omluvou mého chování,jen vysvětlení že někdy je jeden razantní zákrok lepší než nekolika měsíční ukecávání.Jo a nelituju toho,zatím to vypadá že účel to
splnilo.Pokud by mě mělo být někoho líto,tak chudáka Jirky který v posledních dnech vypadal,že se radši nebude bavit než aby mu Jitka zase řvala vedle hlavy.