Děti jako životní omyl - diskuze

Mně je líto těch dětí, že nepoznaly milující maminku. A ještě to, že o tom posléze takhle veřejně mluví. Jak jim musí být-jsou nemilovaní vlastní matkou - to mi přijde strašně smutný...Ona se rozhodla je mít - oni za to nemůžou, prostě se jí narodili...a ona je nemiluje a ještě to veřejně prezentuje...

Souhlasím s tebou.

tak v kojenaku bylo vic nez dost matek co oustily deti.. a i ja sem se prala s tobiasem dlouho.. sice ho ted mam rada-ale kolikrat si reknu ze proste nemel být.. ale vzhledem k tomu ze su na bolu- to tu nemuzu skoro ani vyslovit- neb je to pomale trestne!! nicmene pani je dobra ze detem dala vse!!!

Já jí chápu. Myslím že to tak má hodně lidí, jen v komunitě matek něco takového vyslovit je skoro sebevražda. I v běžné komunitě.Já jí naopak obdivuju že to těm dětem nezazlívá a strala se o ně dobře a snažila se. Neodešla, nevinila je za to a netrestala....Hodně matek podle mě i nevědomky trestá děti za to že kvůli nim jsou omezované a nemohly děla tto co chtějí apod....a nikdy si nepřiznají že mít děti byla asi chyba.V naší společnosti je skoro sprosté slovo když někdo řekne že nikdy nechce děti. Tak si je hodně lidí udělá že se to od nich čeká a pak trpějí. Někdo to zkousne a někdo ne. Znám pár dětí co je opustila matka.

Zajímal by mě i názor těch dětí, jak to vnímaly.

A já tu paní chápu. Myslela si, že porodem se to změní a nic... My občas totiž s manželem taky v tom plavem, zda mít dítě bylo správné rozhodnutí... Máme ho tak se s tím nějak perem.

je to zajímavý,že i když žena porodí dítě nemá k němu žádné pouto..to já když jsem Lucku viděla poprvé věděla jsem ,že ji moc miluju a každým dnem je to pouto větší a větší