Ahojky holky, prosím o radu. Mám syna, kterému bude 8 měsíců (je narozen v lednu). Mám také moc hodné rodiče, kteří mě a manželovi se vším pomáhají – jak s hlídáním syna, mamka poradí, když něco potřebuji. S rodiči bydlíme v domečku (každý máme jiný vchod) a společně skvěle vycházíme. Naši mají ještě chalupu, kterou teď předělávají a chtěli by tam jít jednou na důchod a baráček přenechat nám. Takže pro nás dělají všechno možné. Oproti tomu manželovo rodiče nám nepomohli ani s předěláním pokojíčku pro malého (to všechno dělal manžel s mým taťkou). Tchýni je pořád špatně, bere i prášky na hlavu. Kolikrát nemůže vstát ani z postele jak jí je špatně. Má na to i invalidní důchod. Ale jednou když jsem manželovi řekla, že bych jí syna nemohla dát ani na hlídání, tak se prořekl, že když musí tak se překoná. Tak se mi to zdá nějaké podivné…A proč to vlastně všechno píšu. Teď budou Vánoce, synovi bude v ledu rok a naši nejsou nijak extra při penězích – jak už jsem psala, snaží se nám moc pomáhat a teď si předělávají chalupu. Tchýně malého vidí, jen když za nimi přijedem (od narození ho viděla asi 6× a to bydlíme pár km od sebe). Když řeknu ať přijede k nám, tak je jí pořád špatně. Dnes jsme u nich byli a začla mi říkat, jak má pro malého k Vánocům už autíčka na dálková ovládání a různé jiné hračky. Když jsem o tom pak doma přemýšlela, přišlo mi to docela líto, protože naši asi nebudou moc synovi koupit tolik hraček, i když ho strašně moc milují a byli by s ním nejradši pořád. Tchyně pak očekává poděkování – k svátku dala malému povlečení na peřinku a já jí řekla jen děkuji (dostatečně jsem ji nepoděkovala a nevychvalovala to do nebes :-)), tak ještě asi 3× volala, jestli se mi to opravdu líbí. No děs. A bude se vychloubat kolik hraček malému dala a jak jsou úžasný atd. No to byste ji museli znát… Říkám si, že dítě potřebuje hlavně lásku a tu mu dávají hlavně moji rodiče. Ale malé dítě tohle asi nepochopí a bude z hraček tchyně celý pryč. Přemýšlela jsem, že našim poradím nějakou hračku pro syna, se kterou by tchyni vytřeli zrak, ale nevím… Prostě mě to mrzí, že naši pro nás toho tolik dělají a tchánovce ani nenapadne se zeptat, zda nepotřebujeme s něčím pomoci. A pak se tváří, co nám všechno nedali… No to jsem se rozepsala…