Co je... - diskuze

Myslím, že to je, když je člověk hodně psychicky na dně....třeba může propadnout i alkoholu.

Před necelým rokem jsem myslela,že jsem na dně.Ze dne na den....A najednou jsem zjistila,že to není tak úplně pravda.Že mám u sebe 3 potomky a když ne kvůli sobě,tak kvůli nim musím dál.Dno...to je podle mě okamžik kdy člověk nemá kvůli komu jít dál.

To je hrozně těžká otázka. Asi na ní ani nedokážu odpovědět. Myslím, že člověk je naprogramovanej tak, že se dokáže se spoustou nemyslitelných situací nakonec nějak vyrovnat.Takže úplné dno? Být bez rodiny, bez přátel, bez prostředků...

podle mě je to hodně individuální... Já tvrdím, že nikdy není tak, aby nemohlo být ještě hůř...

jsem nad tím přemýšlela..a nevím. myslím, že je to hodně subjektivní. a taky myslím, že vždycky může být hůř!Myslím, že moje definitivní dno by každopádně bylo, kdyby se stalo něco synovi. a pak takový ty věci jako alkoholismus a jiný závislosti, nezaměstnanost, vězení, bezdomovectví..to ovšem podle okolností.Znám paní, co má sama 4 děti a bydlí s nima sama v 1+1 a srší optimismem - setkání s ní je pro mě vždycky jako zjevení z jiné dimenze, místo stěžování si je pozitivní. Já v její situaci (když ji manžel opustil s tím, že čeká dítě s jinou, když byly nejmladšímu 2 roky) bych si asi nehodila mašlu, ale určitě bych se hroutila a na růžovou budoucnost bych několik let nepomyslela.

Ja tam este nebyla.a doufam ze nebudu.musi to byt hrozny..min.tyden sem zazila dost psych slabou chvilku. Ale bylo to narauovy...a myslim si ze kdyby to bylo dlouhodobe ci tak neco.tak to budu na dne uplne...bastesti to odeznelo a je to pryc..

jako padnout drzkou k zemi??? no dopadnout az na dno...ja asi spadla 2x...jednou ,kdyz jsem kvuli nemoci chtela spachat sebevrazdu..teda jen v hlave a podruhe,kdyz jsem si pred lety uvedomila a surove priznala hopikuv stav..a nikdo to jeste nevidel a nepriznaval si to..je tezka cesta zase nahoru,ale neni zbyti...a zenska je pomerne hodne silnej tvor

Jéjda na to ani nechci pomyslet.Ted jsem totiž na vrcholu ve všech směrech.Tak jak se mám ted od září tak jsem se v životě neměla.Tak se strašně bojím,že pád z téhle výšky bude hodně bolestný.Na svém dně jsem byla asi zhruba před rokem.Myslela jsem,že je Martin mrtvý a netušila jsem co bych dělala.Nakonec žije.Pád na dno je asi čiré zoufalství,kdy už člověk neví co a jak.