co je to být bezdětná - diskuze

nemam ...mam,ale jen na kecy..a tech je dost vsude kolem,tak jeste od familije je nepotrebuji...jedine jak se zbavit deti zaplatit jim chuvu a skolku..ale zase aspon mam starost jen o 2 deti a nikoho jineho..tudiz ma to neco do sebe,

Tak vis jak je to u nas - jsme v jine zemi.Americke prarodice skoro vubec nezna - videli ji naposledy v roce,ale mozna az bude extra starsi,slo by to k nim

Mě to napadlo úplně přesně stejně. Jako moje mamka je hodně pracující, ale Barušku si jednou za 2 měsíce k sobě na víkend vezme. Ona to zas bere tak že u toho nechce mě :DD Na delší dovolenou jí chtěla taky ale to jsem zatrhla, tak věřím že až bude Baruška větší tak s ní mamka určitě nějakou část prázdnin stráví. To už teda s oběma dětma samozřejmě :) No a tchánovci, ti by za děti i dýchali, na to jaký je vztah mezi námi tak vnoučata zbožňují a strašně závidí mamce že ona je tak blízko a oni 600km. Ale na prázdniny by si je vzali hned. Tam zas mám problém já, že je vůbec neznají,vidí se s nima 3x do roka na 2 dny a moc se mi nelíbí představa je tam nechat. Ale jiná možnost stejně není když budu chodit do práce.

Mám z toho stejné pocity. Jednou jim to bude líto, že k nim děti nemají ten vztah, jaký měli my k prarodičům. U nás to bohužel funguje taky tak, že jsou kluci celé léto doma. Naštěstí pracuju z domova, jenže pracovat přes den taky musím, takže věnovat jim celé dny nelze. Jedni prarodiče pracují, mají 14 dní dovolené, na týden jeli k moři a na týden (spíš ani ne celý) si kluky vezmou, ale děda se i tak protivil. Druzí prarodiče jsou v důchodu a pohlídají v případě nemoci, nebo když chceme večer někam vyrazit, ale na pár dní kluky nechtí.Zas si říkám, jsme na vsi, mají tu kamarády a už jsou větší, tak řádí venku a nic jim nechybí a nějaký ten výlet tu a tam podnikáme...ale ten chybějící vztah k prarodičům mě mrzí

Nasi makaji, takze delsi hlidani jaksi nepripada v uvahu. A kdyz maji dovolenou, tak si potrebuji odpocinout a to opravdu, a ne s deckama. Ale kratkodobe nemaji problem, jenze na to jsou zas daleko.Segra a bracha maji prace nad hlavu, ti si taky decka jen tak nenastehujou, abychom si s Pepou mohli v klidu suknout (pac vsechno ostatni se da delat aj s detma).Pepuv tata nezije a ten dost chlastal, tam by to neslo, Pepova mama rika, ze by hlidala, jenze to jsou jen slova. To hlidani by probihalo tak, ze bych ji deti privezla, pak sla mozna do vecerky na 10 minut a pak bych ji je odebrala, pac ji by to zcela vycerpalo, jak je nemocna. Kdyz tam mame jit na hodinu, tak predtim musi 2 dny odpocivat, aby nasi navstevu zvladla a pak 2 dny potom. DO toho fakt nejdu, bydli 200 km daleko.

u nas jsou dva dost zasadni problemy a to dalka a nespolehlivost. Tatka bydli od nas 300 km a i kdyz vim,ze Adama miluje a moc rad by ho nekdy i hlidal, oba si uvedomujeme,ze ve svych 73 letech uz na to nema.Tchyne ta je kapitola sama o sebe. V lednu jak jsme tam mesic byli,tak slibovala hory doly,jak pohlida a my pujdeme do kina atd. Nakonec ho hlidala jednou, kdy ja znavena tehotenskyma nevolnostma si chtela dopoledne pospat. Dopadlo to tak,ze ona klabosila na ulici s delnikama a decka od svagra (8 a 5 let) vozili Adama ve vytahu,ktery nemel vypln ve dverich . Kdyz jsem zjistila,co delaji,malem jsem potratila, dokonce ji serval i Ahmed, ktery uz taky premysli o bezpecnosti podle nasich standartu

Tak u nás je problém s tím, že nejbližší babičku máme 80 km daleko. A k tomu pracuje. Kromě toho si s ní nerada domlouvám nějaké \"důležité\" hlídání, protože už se několikrát stalo, že nás vyšplouchla... Pak máme prababičku. Děti miluje a klidně by si je brala i častěji, ale u ní to zase závisí na počasí. Ona má děsně malej byt a tak to plánujeme tak, aby mohli být celé dny venku. Jednou tam byly děti v říjnu a pršelo a Kubík si hrozně stěžoval, že to tam má babička malé. No a my chceme, aby tam jezdili rádi, takže se to snažíme přizpůsobit. I když samo, že pršet může i v létě. A moje máma? Ta má doma tak zahuleno, že úplně stačí, když tam jedeme jednou za 2-3 měsíce na 3 hodiny a vracíme se uzení. Navíc jsou i jiné důvody, proč bych tam děti samotné nenechala. Když potřebuji hlídání, tak mám hlídací tetu, což je holčina, kterou jsem učila. Sice to občas leze do peněz, ale zaplať pánbůh za ní.

třeba mojí matce bych Lucku nepůjčila..nikdy..mám s ní blbý vztah a moje dítě by stejně nebyla schopná uhlídat..ale mám skvělýho tátu kterej Lůcu pohlídá na celý víkend kdy chci,navíc Lůca jezdí k ex(jejímu tátovi)takže taky mám chvíly klidu

Na vetší hlídání máme tetu se strejdou,ale nehlídají kluky často.Na takové to hlídání kdy potřebuji k doktorovi nebo tak mám mou babičku a mou mamku.Jinak tchýně nehlídá a jim bych je ani už nedala.A moje dvě sestry nejsou schopny hlídat dítka vůbec.

Letos si tchýně na týden vezme Vítka na chalupu, ale Klárka mi zůstane, je to ještě prťous. Jinak u nás s hlídáním: sourozence nemáme ani jeden, můj taťka zastává názor, že když jsme si děti udělali, tak ať se staráme (on prý hlídání taky neznal, nechápu, teta říká, že mě dost hlídala a každopádně já jako školák byla část léta vždy u babičky na chatě a ta nás tam mívala průměrně 3-7 vnoučat, tos mi teď připomněla ), no a tchýně je daleko, jezdí jednou za 2-3 měsíce na víkend tzn. pá večer příjezd, ne ráno odjezd. Mámu nemám. Takže asi tak.

Luci je to smutné, ale občas mám pocit, že to těm rodičům i vyhovuje. Hodně slýchávám i tady na bolu, že dítko tam nedají proto a proto, a když ho tam dají, tak pak mají plno komentářů. To já vklidu dítko odevzdám a neřeším, že místo spaní po obědě s dědou dělají kraviny, že ho děda nacpe vším možným, a nakonec toho všeho ho ještě vezme ukázat kamarádům do hospody. Pokud s dítětem nepodnikají nic život ohrožující, přežiju to, není to každý den, ani každý týden tak co. Já si ho pak doma zase srovnám. Hlídání potřebuji, a dítě má i jiný pohled na to jak se někde žije. My máme spíš opačný problém, a to, že syn k jedněm prarodičům moc jezdit nechce, a ani se mu moc nedivím, žijou dost jinak než my a synovi to zjevně nevyhovuje.