Žárlivost - diskuze

mám proč

žárlivá jsem nikdy nebyla a vždy jsem to považovala za totální nesmysl - než jsem přišla partnerovi na nevěru. od té doby mi vadí v jeho přítomnosti téměř každá žena... :-( ale navenek to najevo příliš nedávám, spíše mě to drásá uvnitř...

Tak jak pise Kata taky me desi kazda pritelova kamaradka a nedokazu snyst kdyz se v me spolecnosti bavi s nejakou zenskou vic nez semnou kolikrat si rikam co zas hledas vzdyt je to jen kamaradka ale nejde to ovladat zarlivost je hrozna a nekdy pritelovy nezavidim dokazu vybuchnout kvuli nicemu staci aby se otocil za nejakou peknou zenskou ale snazim se ovladat ale nekdy to proste nejde BOHUZEL!pritel neni zarlivej skoro vubec aspon to nedava najevo a dusi to v sobe abych neco nepoznala.

lépe by bylo bez ní

U mě se žárlivost neprojevuje, žeru se tím uvnitř a tiše si trpím. ikdyž mi občas nějaká kousavá poznámka ujede, považuju to za svou slabost, ale nedokážu být nad věcí. Přítelovi kamarádky mě prostě děsí.

pro mě příliš vymezené varianty odpovědí. já si myslím, že jsem žárlivá, ale manželovi kamarádky mi nevadí.
manžel zdánlivě nežárlí vůbec, mám absolutní \"svobodu pohybu\", ale je-li přítomen situaci, kdy se s nějakým mým známým bavím více než s ním na nějaké akci, žereho to hodně.