Vztek dítěte - diskuze

Co se vzteklounkem

Nejlépe je nechat mrňoukska být a nevšímat si ho. On zjistí, že se to míjí účinkem a přestane. :-)
Maminky hlavně pevné nervy

Co se vzteklounkem?

Ahoj Holky, taky se vaše dvouletá radost dokáže tak vztekat? Zkoušely jste některá, co zabere? Dívala jsem se na webové stránky, herečka ze mě nikdy nebude, takže na zrcadlo můžu zapomenout, vybití je v našem případě na hrozně dlouho, snad jen ty kompromisy zabírají. Co zabralo u vás? Dík za rady, pa Lenča

Při záchvatu vzteku dítě pevně obejmout

Tak tuto chytrou radu jsem udělala jen dvakrát. Poprvé to nezabralo a podruhé mi moje dcera zařvala tak silně do ucha, že jsem jí bolestí pustila a ještě několik dní jsem měla problémy s uchem. U nás je příšerné vztekání několikrát za den. Stačí něco nedovolit, kolikrát ani nevím proč vlastně řve. Ke vzdoru se totiž přidala i žárlivost na brášku.

Ja bych se tim netrapila

Decko aspon vidi, ze KAZDY, ano i maminka, ma sve mantinely, a kobra se bosou nohou nedrazdi.
On ted velkej svet taky nebude vzdy stejne nastaveny a uplne ferovy.

Mě vždy přijde úsměvné,jak se chytře radí co s děťátkem aby se nenarušila jeho osobnost,ale nějak se zapomíná na to,že matka je taky jen člověk.Proč bych měla mít výčitky z toho,když 3krát dítko o něco požádám,zakážu a pod.a ono mě ignoruje,že nevydržím,zaječím na něj,nebo skočím po něm a přistane mu nějaká na zadek?A ano,jsou situace o kterých úměrně věku jsem ochotná s dítkem diskutovat,ovšem naopak jsou jiné situace o kterých diskutovat nehodlám a pokud mě dítko nerespektuje,má prostě smůlu.

Bez urážky odborníků,ale tím,že jsem Aničce dala možnost volby,je ještě v pěti letech téměř nemožné vyhnout se scénám v prosazování si jejího rozhodnutí navzdory mým .
U druhého dítěte tedy tuto možnost nedělám a vše je nesmírně jednodušší a dítě samo je spokojenější.
Moc fandím maminkám aby to období vzdoru zvládlo-mé první dítě jej prožívalo od 1.narozenin a trvalo další čtyři roky. Druhé dítě se začalo pokoušet až ve 2,5 letech,ale nemá šanci,jsem velice dobře poučena z předchozích nezdarů.
Úsměvná mi přijde též rada,domlivit se s 2,5 letým dítětem zda se povozí před nebo až po.Moje zkušenost je taková,že pokud se o atrakci jen zmíním,syn jí bude chtít.Pokud ji nenápadněv přejdeme a sedne si na ni po nákupu s tím,že jen jednou...končím stejně jako maminka v dotazu,odnáším řvoucí dítě v podpaží.

každé dítě je fakt jiné, jak já na sebe byla pyšná, když první dítě se vubec nevztekalo, jsem si říkala, jak jsme to dobře zvládli s výchovou a blbost, druhé dítě, ač je vychováváno stejnými rodiči, je to chodící vztek:-))

U Heli se mi osvědčila rada mojí mamky(pámbu jí za to žehnej), postavit před zrcadlo a říct, že pokud brečí, není hezká a my máme s tátou přece krásnou holčičku.... Za chvíli je po slzičkách i vzteku a máme opět krásnou (a hodnou) holčičku.

My meli prvni obdobi vzdoru presne na roce, pak v 18m, na 2 letech a na 2,5 letech. Na tom roce jsem si rikala jezis co to je?! ale nacetla jsem knizky a zjistila ze je to normalni a svedci o zdravém vývoji... Nikdy jsem dceru nenechala sebou mlátit o zem, nikdy jsem ji nezavrela do jineho pokoje, atd protoze si myslim, ze dite v tomto zachvatu je samo zmatene a vystrasene co se to s ním deje. V prvni rade jsem se snazila tomu predchazet, coz se mi darilo... Dcera zacala velmi brzy komunikovat a rozumet, takze i na tom roce se darilo vysvetlovat...ted je ji 2,5 a staci ji rict: půjdem do obchodu, muzes si tam vybrat jogurty,ovoce, pomužeš mi vybrat zeleninu a kdyz budes chtít, muzes si vybrat fixy... Celý nákup probíhá úplně v pohodě. V zásadě jde o to, rict ji dopředu co se bude delat a jakým způsobem. Scénu v obchodě jsme meli jednu a to bohužel kvůli me, protože jsem ji snedla zmrzlinu, kterou mi dala ze uz nechce Zlobí parádně, ale beru to tak, ze to není zlobeni, nevěřím na zlobive deti (v tomto věku). Deti si hrají a někdy to má následky jako vylity čaj, pokresleny stůl, rozstrihany závěs, rozbitý talíř, ...ale oni to nedělají schvalne, u nas staci rict, ze teda na stole má fakt krásné postavičky, ale na stůl se nekresli, řekne aha tak promin a uz na něj nekresli. A věřím ze díky tomu klidnemu přístupu, kdy na ni za vše nejecim, nenadavam ji, nechávám ji se zdrave prosazovat, je takova přístupná k domluvě, dohodě, kompromisu.

Tak nás potkalo období vzdoru už před 18. měsícem věku syna.byl schopný sebou prásknout na zem a řvát, doma sem to neřešila, odešla sem, ale jednou udělal scénu ve městě na náměstí, kde byla přítomna i moje mamka a když sem jí řekla, pojď a nech ho na zemi, tak byla celkem nervozní. malý chívli řval, pak zjistil, že nikdo nemá zájem a byl klid. ale takové scény se opakovaly dosti často, musím se pochválit, nidky sem neustoupila. teď mu budou 2 roky. vztek přešel do jiné fáze, teď sebou tak neliská o zem a neječí, vždy mu vysvětlím co a jak, stoupnu si k němu, abychom měli oči ve stejné úrovni, a i když přesto se začne vztekat (většinou v nákupním centru) a nepomůže nic ani pevné objetí, tak ho \"narvu\" do kočárku, sklopím korbu a tam ať si ječí, nezajímá mě, co si o mě myslí ostatní vím, že ho to přejde ale nikdy nepolevím, neb vím, že by toho využil při každé příležitosti, ale někdy je to opravdu na palicu

Také používám metodu pevného objetí(i když v takové mírnější formě) a nemohu si ji vynachválit.Už jako miminko byl náš syn dost plačtivý a už tehdy jsem začala tuto metodu používat.Samozřejmě jsem ho nezalehla, jen k sobě přitulila a počkala až přestane. Vždy ho to během chvilky uklidnilo. Dnes je mu 21 měsíců, je to velice silná osobnost a dost často se vzteká, ale díky pevnému objetí s ním nemám problém. Když se začne vztekat (většinou, když mu něco zakážu) hned běží ke mě do náruče, pevně se chytnem a za 10 vteřin je po pláči a pak mu vše vysvětlím, proč to či ono nemohl.Prostě ví, že na svůj vztek není sám a že ho chápu.

oprava

Koukám, že hned v první věte plno chyb. Samozřejmě doporučuji techniku pevného objetí.

pevné objetí

Na každý velký vzdor dětí doúporučuji techniku pevného. Pokaždé když to použiji, děkuji p.Prekopové ta tuhle úžasnou techniku. Mám dvě děti: 3,5 a 1,5 let. Starší holčička je velmi silné dítě (fyzicky i psychicky) a tohle je opravdu jediné, co funguje. Prostě ji v tom nejhorším stavu chytnu, přitisknu k sobě a držím. Někdy už ji neudržím,takže ji opravdu regulérně musím zalehnout. Zvnějšku to musí vypadat dost drasticky, ale ten kdo má doma děti, co ve vzteku rozbíjí věci, mlátí sebou či do někoho jiného, rychle pochopí, že tohle je opravdu největší láskyplná věc, kterou mohu pro své dítě udělat. U toho ji samozřejmě říkám, že se zlobí, je smutná atd. (popis jejích emocí), neberu ji je ani je nazakazuji. Pouze ji jasně sdělím, že chování, které to provází není přípustné a, že vidím, že sama svůj vztek nezvládá. A že od toho jsou rodiče, aby se mohlo vyvztekat u něj a neubližovat u toho někomu nebo něčemu. Samozřejmě, že se mně snaží bít, na to řeknu, že bití ne, že může plakat, křičet, říct vše co chce a ruce ji držím. Potom zkouší pokusy, že chce čůrat, že ji to bolí, že se dusí atd. ale na to moc nereaguji a říkám ji, že ji pustím, až bude klidná a bude mezi námi opět láska. Zní to jako klišé, zpočátku jsem měla problém to říct, ale je důležité ji nikdy nepustit, dokud to opravdu nepřejde. Občas to trvalo dost dlouho. Pro mně to bylo obzvlášť těžké, když u toho začal plakat malý, ale nechala jsem ho být, věděla jsem, že dcera mně v tu chvíli potřebuje více. Navíc opravdu ocenila, že jsem ji v té situaci neopustila kvůli někomu jinému. A ikdyž to zpočátku vypadá děsivě a beznadějně, najednou ten strašný vzdor skončí a malá řekne \"Maminko, já tě mám ráda\" a když ji pustím, v náručí zůstane dál a vidím, jak moc se ji ulevilo. Mnoho lidí říká, že my sami chceme, když jsme rozlobení, být sami, ale myslím, že je to jinak. Nikdo z nás, nebo teda málokdo, poznal pevné objetí na sobě, takže nemá s čím srovnávat. Já, když jsem v tom sama (a mám pocit, že chci být sama)tak se užírám a neumím se té negativní emoce zbavit. Jednou (bohužel zatím jen jednou)se nám to podařilo s manželem a místo typického konce hádky, kdy si jde každý po svém (ať po sobě neřveme)jsme zvolili pevné objetí. Obrovský zážitek !

Mlaceni hlavou do zdi

JJ to znam velmi dobre. Nase dcera nyni 26m. je vztekloun od malicka. Tak od 6,. kdyz se zacla vztekat tak s sebou zacala triskat na zem.kdyz byla starsi tak se propla do luku a schvalne \"hodila zada se zaklonenou hlavou a na tu dopadla\" Ted se nas snazi mlatit a kdyz ji to fakt chytne a nechci neco povolit tak schvalne mlati hlavou do zdi, do zeme, do vseho.zcela zamerne.Taky nevim co s tim mam delat.DOktorka nam doporucila psychologa, ale popravde zadneho nemuzeme sehnat.JE pry moc mala. Tak to fakt nechapu. Jestli nekdo mate zkusenosti jak na tento druh vzteku a vzdoru tak budu moc rada za rady :)

Je nám 18.měs.

Ano vzteklé období nám začalo už v 16 měs. a zatím se jen stupňuje.Momentálně když se Dádovi něco nelíbí nebo není po jeho,začne buď vřískat nebo a to spíše třískne do něčeho hlavou.Většinou to zkouší do mé hlavy.Nevím si rady jaký zvolit přístup.Dát mu na zadek,když se třískne do hlavy je divný.I když je to ve vzteku.Vysvětlovat mu něco asi taky nemá smysl.Všichni víme jak to je.Řekneme nedělej to a dítě to samozřejmě udělá.Tak nevím jak na něj.Tady je každá rada drahá....

vztek a řev

Já mám problém asi víc se sebou, dcera 2 roky má teď období, že kvůli všemu a velmi často řve a vzteká se, dojde to klidně až do fáze, že lehne na záda a kope nohama. K tomu mám ale ještě 8 měsíční mimčo a za 2 měsíce se musím vrátit do práce. Takže v poslední době je toho na mě docela dost a stalo se, že jsem ten řev malé už nevydržela a ještě ji nasekala, „aby měla proč“. Pak mě to ale moc mrzelo, ale vůbec jsem ten svůj vztek nedokázala ovládnout. Myslíte, že tohle by na terapii též šlo vyřešit? Podotýkám, že ne vždy lze odejít a nechat ji se vyvztekat, protože pak budí mimčo, nebo ji venku omrzá celá pusa ….

Už v 16ti měsících

U nás to začalo teď.
Většinou u situací, kdy Dominik chce něco a já mu to nedovolím.
Třeba včera si vyndal z šuplíku lepidlo, tak jsem mu ho vzala a říkám, že nemůže a dala jsem mu hračku.
S tou vztekle prašil na zem a spustil takovej hysterák,že jsem nestačila čumět. Nechala jsem ho řvát před zavřeným šuplíkem. Asi 3 minuty. Pak jsem ho vzala do pokojíčku a zabavila něčím jiným.
Pak jsem mu dala mlíčko a šla ho uložit. Už skoro spal, když začal hysterák nanovo. Vůbec jsem nevěděla proč a po 5ti minutách jsem došla pro to lepidlo a bylo po pláči. Usnul s lepidlem v ruce.
Vím, že bych mu ustoupit neměla, ale bála jsem se, že mu snad praskne hlava.
Mě ty jeho záchvaty nechávají klidnou, jenže manžel hned začne řvát a mám to duplicitně.
Nemůžu mu vysvětlit, že cholerik tatínek nemůže mít flegmatický dítě.

Muzu to vubec priznat?

Maruska nemela obdobi vzteku. Nebo teda obcas se vztekne, ale rekla bych, ze je to v ramci genetiky, porad je to tak 5% toho, co navzteka jeji otec, to je pane cholerous
Ona Maruska se teda zlobi, hlavne kdyz ji neco nejde, neni to nikdy proti mym pokynum.

Uvidim, jak Anicka, tak se teda vzteknout umi, ale taky ma vetsinou duvod. Bud, ze me nevidi, to prikladam tomu, ze je ve veku separacni uzkosti (ale u ni tomu rikam separacni vztek), nebo kdyz ji zabavim neco, co mi prijde pro ni nevhodne, treba pred chvili tempery.

metoda pevného objetí a rozmazlování

co si myslíte o této technice? Mě to přijde divné, já sama když jsem vytočená, tak spíš potřebuju být sama. Ale sama přitom svou dceru často beru do náruče, ale ona si spíš chce věci vybrečet, nemívá pravé záchvaty vzteku, takže ji spíš utěšuju, že jí rozumím ale ted to co zrovna moc moc chce nejde, ale moje mamka říká, že ji rozmazluju.... U syna vidím už ted známky, že bude bude uplně jiný. On miminka, když nebylo něco hned po jeho, celý zrudl a prohl se jak luk, řev že by zboural barák, ted si lehá na záda a kope nohama. jeho ale nechávám se \"vykopat\" netrvá zatím nijak dlouho, do minutky ho upoutá něco jiného...(syn 13,5 měsíců, dcera bude mít v dubnu 3roky)

Kde?

Ja bych pro Gabku potřebovala psychologa,ale vubec nevím kde ho najít?
Bud jsou takový ti placení 1000kč za hodinu.Nebo naopak v nějakých charitách a ti jsou spíše pro sociálně slabé rodiny.
Taky by mě zajímalo jak ji k němu dovést.Když je v klidu tak ji nechci rozčilovat a když zuří tak je s ní těžké požízení.Dobrovolně tam určitě nepujde.