Mtina a porod andílka ve 22. týdnu - diskuze

To je tak smutný příběh,chjo.

andělíček

Ahojky Mtina je to necelé dva roky co jsem prožila podobný zážitek. Jsi statečná,že jsi chtěla miminko vidět já k tomu odvahu nemněla.Já mněla holčičku váha 670g délka33cm porod 24+2 také VVV.Máš velké štěstí že na tebe byli v nemocnici hodní na mně néé jen mně chtěli pořád dopovat lékama kuli mé psychice. Nesla jsem to opravdu špatně. nikdy na ni nezapomenu stejně jako ty nezapomeneš,ale chci ti dodat odvahu a říct že zase bude lépe a ty se andílka dočkáš. A příště už bude všechno v pořádku. Držím ti palce ten první půlrok bude těžký,ale to nejtěžší už máš zasebou. Drž se a neztrácej naději

:(

Jsi hodně silná a odvažná žena :( stačí mi to číst a brečím jak želva :( budď silná a přeji Vám brzy silné a zdrave miminko, které ti vše vynahradí

velká odvaha

ahoj, jsi neskutečně odvážná !! Moc se před tebou a tvým mužem skláním. Já si ani nedokážu představit, že by se mi něco podobného mohlo stát. Ani pomyšlení na to nemám. Přeji Ti a Tvému muži brzké početí a narození krásného zdravného děťátka, které si zasloužíte svojí odvahou více než mnoho lidí tuší. Posílám pro štěsstí, Jitka

Máme nové informace?

Ahojda,
i mě dohnal tento příběh k slzám, myslím si, že brečet u toho musí snad každý!! Paní je opravdu velice statečná a mě by moc, ale opravdu moc zajímalo, jestli pro nás máte nějaké NOVÉ DOBRÉ ZPRÁVY?
Moc bych jim přála, aby se jim zadařilo a při nejmenším, aby v tuto chvíli už čekali nějaké zdravé miminko!!

Ahoj, jsi opravdu statečná, mě se přihodilo téměř totéž, akorát ve 24tt a byl to downův syndrom, který nám překazil naše štěstí,vyvolávali 3 dny a také se mi to zdálo nekonečné a chtěla to mít za sebou, vzhledem k předchozímu potratu kdy zase malému přestalo bít srdíčko v 10tt to bylo velmi náročné. Ještě že máme takové chlapi doma. Ale na potřetí všeho dobrého a teď už máme doma 3měsíčního chlapečka, takže i když se to teď zdá těžké, tak hlavu vzhůru a přeji hodně štěstí s dalším mrňouskem!!!!! Hanďa a Maxík

obdiv

Marti,
jsi statečná,obdivuji jak jste to z manželem zvládly.
Čtu Tvůj příběh a nebudu předstírat,že mne to nedostalo,bulím jak želva.
V březnu jsem rodila své 3 miminko a jelikož mi je 38 měla jsme velký strach aby vše dopadlo jak má.Dnes mám doma zdravého a krásného chlapečka.
Přeji i vám ať se dočkáte toho svého mrňouska a dělá vám jen samou radost.

Hodně štěstíčka Lenča a Staníček

Tak to mě teda pěkně dostalo k slzám.Jsem z toho špatná a doufám že se mi nic takového nestane.Ale jsi statečná že jsi to tak zvládla a máš skvělého muže že ti celou dobu byl k dispozici a nenechal tě v tom samotnou.Do života vám přeji hodně štěstí.

Sedím s kapesníkem a čtu Tvůj příspěvek, vím čím jsi si prošla, já jsem zažila totéž, jen s tím že na UTZ bylo vše v pořádku a ve 22tt mi samovolně odtekla plodová voda. Bohužel příčinu nikdo nezjistil, miminko bylo po porodu v pořádku jak ukázala pitevní zpráva. Přeji Vám aby jste se brzy dočkali zdravého mimíska. Já sama mám již jednu dcerušku a dalšího těhotenství se bojím :( už bych to znovu zažít nechtěla :( Držím palečky, hodně štěstíčka :)

to jsi napsala moc hezky a jsi moc statečná. Já mám malé mimčo a úplně mi bylo smutno za Tebe.

to je tak smutné posílám ti obejmutí a máš můj obdiv, že jsi to tak skvěle zvládla

ahojky, moc mě mrzí co se vám přihodilo, abych pravdu řekla, vůbec si to neumím představit posílám alespoň obejmutí a přání, aby teď už vše dobře dopadlo a vy se radovali ze zdravého a krásného mimíska pohlaď pupíka a opatrujte se.

přeji ti už jen to dobré..
Vím čím sis prošla, já jsem sice nezažila nic tak smutného jako ty,, ale rodila jsem ve 25+4 tt, a měla jsem strach jestli ro maličká zvládne. Nakonec to zvládla . ted ji je 7 let a krom lehké epilepsie a hyperaktivitě je naprosto v pořádku.

Ahojky,přečetla jsem si tvůj příběh a je to moc smutné a je mi to líto.Přeji at už je vše vpořádku.

Martince

milá Martinko, už podruhé čtu tvůj příběh a hledala jsem zde odkaz a nenašla , myslela jsem , že jak jsme si tenkrát psali, že jsem zde přispívala.Nějak jsem na tebe myslela jak se máš a tak se koukla na tvé stránky. Tak jsem si tady zase poplakala. Moc moc moc ti přeji,aby Vám to nyní vyšlo a miminko bylo zdravé a byli jste šťastni. Já jdu 11.5 na ten druhý screening tak mám trošku strach. všichni tu píší, jak je to do 24 tt riskantní atd. A tchýně a švagrová mě teď zase strašili, že mám malý pupík, ale přitom mám 3,5kg nahoře tak ještě že mimikope. Budu se modlit,aby bylo vše v pořádku a to samé přeju i vám. Tak se opatruj papá

Přeji vám hodně sil a držím pěstičky pro zdárný průběh všechno dalšího....

Ahoj Marti, tvůj příběh jsem sledovala a prožívala s tebou již v diskuzi. Ani nyní se slzám neubráním. Tu bolest si ani neumím představit. S manželem jste to zvládli statečně a je určitě super mít někoho takového vedle sebe.
Věřím, že z tebe bude již brzo těhulka a pyšná maminka zdravého miminka a z obou skvělí rodiče Pá M

tak to mi trochu uniklo....přeju ti hodně zdraví a síly pro nové snažilkování... Zvládli jste to,protože se milujete a věřím, že příště už to vyjde....Je mi to opravdu líto,sama bych to nesla asi ohodně hůř než ty jsi statečná

Porozumění a upřímnou soustrast

Ráda bych Vám i rodině vyjádřila upřímnou soustrast a pochopení.
Když říkám pochopení, myslím to doslovně. I po tolika letech je pto mě stále obtížné číst takový článek, neboť příběh je až na několik drobností dost obdobný mé vlastní zkušenosti. I já se těšila na miminko a nedopadlo to dobře. Také došlo ze zdravotních důvodů k indikovanému porodu/potratu ve 22. týdnu. Bohužel jsem se nesetkala s takovým pochopením personálu a bývalý manžel mi nebyl oporou. Pohlaví mi ani na mé výslovné přání nesdělili, prý se s tím v budoucnu lépe vyrovnám. Po několika dnech bolestí jsem prosila o epidurál, který v té době byl již dostupný (před 12 lety). Opět mi odpověděli, že jsem mladá, tak něco vydržím. I přes avízované mládí (tehdy 22 let) jsem po několika dením martiriu s marným vyvoláváním a neotevíráním se začala mít problémy s tlakem a kolapsovými stavy. Zbytek porodu/potratu jsem proležela na sále s kyslíkovou maskou a pocitem prázdna... Bylo těžké se smířit s nastalou situací a dotazy ostatních. Zvažovala jsem i konzultace psychologa, které nakonec nebyly potřeba. Veškerou pozornost jsem upřela na novou práci a nový začátek (po rozvodu). Nevím, kde se geneticky či jinde stala chyba, nicméně přeji autorce hodně sil a víry, že vše dobře dopadne. Dnes mám s novým manželem vysněnou 2,5 letou zdravou holčičku a příští rok na jaře očekáváme další přírůstek. Dnes jsme absolvovali další ultrazvuk a genetické vyšetření. Věříme, že vše dobře dopadne.

Marti, je mi to opravdu moc líto...Takovou bolest si nikdo, kdo to neprožil, neumí představit. Přeji tobě i manželovi, aby se vám brzy narodil zdravý andílek a vy jste byli zase šťastní. Moc si to oba zasloužíte.Drž se!

přeji už jen to dobré

šílená skutečnost,držím palce at to podruhé vyjde bez komplikací a moc tě obdivuju jak jsi statečná a silná,a jak jsi to vše zvládla.Přeju hodně štěstíčka do budoucna a brzy dobré zprávy
Drž se

Velmi smutné...

Po přečtení jsem z toho úplně hotová,už dlouho jsem nebyla tak smutná jako ted
Moc mě to mrzí a cítím s Tebou
Přeju vám,at se brzy zadaří a dočkáte se zdravého miminka

Ahojky. Tvůj příběh mě dost vzal. Jsem ve stejném týdnu jako ty a vůbec si neumím představit kdyby se to stalo mě. Mám totiž mimíska přímo vymodlené,protože jsem 8 let nemohla přijít do jiného stavu.
Ted tu sedím a po tváři se mi hrnou slzy a je mi z toho hodně smutně..Musí to být asi hodně složitý,ale z toho co jsi psala o manželovy tak je tvojí velkou oporou a to se v dnešní době nevidí. Musí to být opravdu skvělý chlap.
jste oba silný a uvidíš,že ztřejší kontrola dopadne v pořádku a za pár měsíců zas budeš mít mimíska v bříšku a těšit se z něj.Moc vám to přeji a držím palečky a hodně štěstíčka.Moc ho potřebujete.