Autismus - diskuze

Prosba

Dobrý den, vím že diskuze je už starší, ale pokud by byla možnost, ráda bych si s Vámi napsala pár slov. Mám taky syna autistu a ve Vašem psaní jako bych ho viděla. Pokud chcete ozvěte se mi, nevím kam přesně napsat, tak to zkusím touto cestou. Děkuji: )

Prosba

Dobrý den, vím že diskuze je už starší, ale pokud by byla možnost, ráda bych si s Vámi napsala pár slov. Mám taky syna autistu a ve Vašem psaní jako bych ho viděla. Pokud chcete ozvěte se mi, nevím kam přesně napsat, tak to zkusím touto cestou. Děkuji: )

Dobrý den,moc děkuji za Váš článek. Máte můj obrovský obdiv a respekt. Mám také pětiletou dceru s aspergerovým syndromem.Takže vím co to obnáší. Přeji vám mnoho sil.

Baruško urazili jste dlouhou cestu a ještě delší vás čeká.. zvládáš to skvěle, máš v sobě obdivuhodnou sílu a vytrvalost, jsi skvělá máma a Toník moc hezký kluk, přeji vám, ať je to čím dál lepší a Tonda se zařadí do života ostatních lidí, najde si své míso, kde bude šťastný a spokojený
je mi líto, že jsem byla zrovna jedna z těch, co Toníka pořád srovnávali s normálníma zdravýma dětma, zase to trochu změnilo můj náhled na výchovu jiných maminek a učitě přidalo více tolerance a pochopení.. díky!

Obdiv!

Ahoj, moc tě obdivuju, že to dáváš. Náš syn sice není autistický, ale některé lehčí rysy tam jsou, ty afekty, moc nemluví, moc nechce jíst..
S těmi lidmi to naprosto chápu, \"střílela\" bych takové lidi na potkání, vyvolává to ve mne takovou zlost, jak může být někdo tak netolerantní. Neznají příběh, neví co se v dané situaci děje, ale řvou a házej hnusnými slovy.
Drž se, musí to být hrozně náročné, vím jak jsem unavená já..

Baru, tohle je silný příběh, máš to strašně těžký. Obdivuju, jak to zvládáš Moc vám přeju, aby se situace klidnila a zlepšovala, máš pozitivní přístup a to je skvělé! Díky za článek, zarazil mě do židle ...

Baru, jsi úžasná a vedeš si skvěle. S tím psychiatrem si nedělej hlavu. Oni doktoři někdy dělají bububu, protože někdy trošku nemají přehled o nových možnostech.
Teď neříkám, že to je cesta pro Tondu, ale já pracovala na univerzitě v centru pro studenty s handicapem - byli tam studenti se sluchovým, zrakovým, pohybovým handicapem, psychickými onemocněními, aspergerovým syndromem a spoustou dalších, co si jen vzpomeneš - chci tím říct, že spousta lidí o spoustě věcí nemá tušení, a ani odborníci neodhadnou, kam se cesty lidí jako Toník budou ubírat, třeba jednou nebudou žádné ústavy apod., ale \"startovní, příp. trvalé\" byty s pečovateli, kteří jim pomohou projít nástrahami, najde si uplatnění v něčem, co ho nějak zaujme. Nevím, jak pražská, ale v Brně se Apla snaží pomoci se začleněním do života, sebeobsluhou, nakládáním s penězi a tak u dospělých.
Pro Tebe je teď nejdůležitější stejně mít sílu na současnost ale zároveň mít výhled, že všechno, co děláš, má smysl a Ty určitě jako máma nejlíp víš, že má

Díky za tento článek. Je to fakt síla. Něco už vím z tvých příspěvků v diskuzi, ale jsem ráda, žes to takto shrnula, protože celek si asi málokdo umíme vůbec představit. Doufám, že se ti brzo zablýskne na lepší časy a bude se vám žít snad trochu lehčeji.

hm... jako nevím, co na to pořádně říct, protože mě polila totální hrůza. Já jako asistent pedagoga jsem se s autistou ještě nesetkala, popravdě si to po tvém článku neumím vůbec představit. Máš můj respekt a obdiv, ale co se dá jinýho dělat, že? Prostě je to jednou tvoje dítě, tvoreček, který z tebe vyšel, jsi tu pro něj. Báro, přeji ti hodně sil, aby ten život šel alespoň trochu nějak ulehčit.

Baruško zlatá vždycky jsem k Tobě vzhlížela. Ačkoli nemám autistické dítě a nejsem ani asistent, hodně mě zajímalo, jak s Toníčkem pracuješ a co všechno vymýšlíš, abyste si usnadnili vzájemnou komunikaci. Inspiruje mě to a věřím, že postřehy budu moci jednou třeba uplatnit.

Upřímně, ...vskutku jsi to napsala uceleně. Díky tomuto článku jsem mohla nahlédnout do vašeho každodenního života a soukromí. Mé představy byly dost útržkovité a nyní jsi v mých očích stoupla ještě k mnohem větším výšinám. Opravdu máš můj obdiv. Nedokáži si tento náročný každodenní kolotoč ani představit. Jak se se vším pereš a jak hezky a pokorně o všem hovoříš. Taky jsem měla možnost přerovnávat životní hodnoty, byť z jiných důvodů.

Moc Vám oběma přeji, aby se cesta, která Vás čeká, otevírala k rozšířenějším obzorům. Aby Vás potkaly překvapení, které naplní obě Vaše srdíčka láskou a štěstím Jste úžasné bytosti

tohle je opravdu obrovský nápor na psychiku! jsi fakt dobrá, jak se k tomu stavíš drž se dál, to je váš motor. věřím, že to s Toníkem zvládnete moc vám držím palce

Máš pravdu,že Tonda je moc hezký kluk,taky ,že krásně mluví a nikdo nečeká,že se to může zvrtnout do afektu.O to je to těžší.

Jaké jsou ty teorie,proč ta nemoc vůbec je?

zrovna zajímavý článek k tématu koho by to zajímalo

http://www.novinky.cz/zena/deti/235522-rodice-malych-autistu-bojuji-s-urady-aby-uznaly-postizeni-jejich-deti.html

velký obdiv a respekt

Tenhle text jsem našla na facebooku, napsala ho maminka autisty. Mám ho vytisknutý na ledničce, přestože mám doma \"jenom\" ADHD a velmi mírné PAS. Miluju na něm hlavně ten závěr.


\"Rodiče dětí s poruchou autistického spektra mohou někdy cítit odpovědnost vůči všem. Odpovědnost vůči okolí, aby se na ně na hřišti nebo jinde nedívalo skrze prsty (vždyť mám to jiné dítě). Odpovědnost vůči prarodičům - ti to přece mají těžké, taková rána. Pokud dítě zrovna nepřijímají, nejde jim to mít za zlé - je přece tak těžké se s tím vyrovnat. Těšili se na vnoučata a my jsme jim to takhle zkomplikovali. Odpovědnost vůči lékařům - zase to jsou naše děti, které budou mít výjimky a dělají problémy, protahují vyšetření a zlobí v čekárně. Jakoby nestačila ta obrovská dávka energie, kterou představuje každodenní práce s dítětem, která ho posouvá dopředu, dál směrem k jeho budoucnosti, je třeba na každém kroku ještě další vydání - tu na úsměv při srážce s blbcem, tu na trpělivé vysvětlování pánovi v metru, kterému zrovna dítě okopalo kalhoty a který kroutí očima, tu na spolknutí komentáře k rodičům, kteří mají sice zdravé děti a život bez starostí, ale chovají se, jakoby právě oni nesli na zádech veškerou tíhu světa. Nakonec je třeba ještě energie na tu chvíli, kdy večer děti usnou, následuje maraton zařizování ohledně domácnosti a pak ta chvíle, kdy na člověka všechno padne, než jde spát. A mnohdy prostě není o koho se opřít, s kým mluvit, čím přebít to vědomí, že je to běh na dlouhou trať a v noci se děti budou budit a zítra to celé začne nanovo.

Vaše energie patří vám, nemusíte být perfektní a všem vyhovět. Není důležité, co si dnes říkali lidi na hřišti, co si myslel pán v metru, jaký názor na výchovu vašeho dítěte mají vaši rodiče. Oni nejsou ve vaší situaci. Je jedno, co si dnes myslí, protože jen vy víte, jak velkou cestu jste museli urazit, abyste se dostali tam, kde teď jste a že změna je možná a že to celé má smysl. Jen vy víte, kolik práce, těžkostí a překážek museli překonat vaše děti, kolik úsilí je mnohdy stojí každé jídlo, cesta veřejnou dopravou, každá nová věc, každá neznámá situace. Celý život od vás někdo něco čekal - rodiče co přinesete za známky ze školy, jakou si najdete práci, jakého partnera. Nadřízení, že budete pracovat nejlépe nonstop a za co nejméně. Ostatní, že jim pomůžete v prosazování jejich zájmů nebo jim alespoň nebudete překážet.

Ukázalo se, že všechno je jinak a že je opravdu jedno, co si myslí pán v tramvaji. Až budete za rok se svým dítětem dál, než jste dnes, on u toho nebude, aby Vám sklonil poklonu. Neutopte se v cizích očekáváních. Máte právo na svá vlastní.\"

máš to hrozně těžký, já si vůbec nedokážu představit, jak to můžeš zvládnout. Já bych to určitě nedala. Drž se a díky, že jsi to sepsala.

Uuuufffff...dojala jsi me...tohle jsem netusila...jak to ve skutecnosti s Tondou je. Musi to byt pro tebe silene vycerpavajici-nonstop fungovat a byt s nim...pohlida ho nekdo aspon na chvili? Musi vedet co a jak, vid?

Nikdy jsem se nedivala skrz prsty na rodice radicich deti na verejnosti. Pred detma mi to bylo fuk, ted je spis polituju...musi to byt fakt sileny...celit idiotum :-(((

Mocmocmoc doufam, ze se doktor plete a vy to s Tonym zmaknete!!!

baru,po precteni si musim rict,ze jsem desne stastny clovek,protoze mam jen hyperaktivku a ustupujici projevy PAS,ale moc dobre chapu,jake to je ,narazet na lidi ,co netusi...nevedi....s tim zapasim obcas take...asi nam dost pomaha to ,ze ma stejne stareho sourozence,ktery ho uz cilene vede a laka a uci...preji proto hodne sil a pevne nervy a snad se casem take dozvis ze neco z toho vseho uz je na ustupu...coz je mozne...a o tom,ze mam nevychovaneho spratka sis mohla x krat precist tady na bolu primo od bolek...ani ho v zivote nevideli a jak nebrali to,ze ma plenu na noc atd.atd...tak ani nemusim chodit daleko pro priklad netolerance

Tak nějak nevím co říct, drž se Baru, čeká tě celoživotní boj a pořád vypadáš hodně optimisticky, držím palce

Hodně zajímavé čtení.Hlavně,že jsi na to přišla včas.
Já taky defakto měla strach,když Maty nemluvil vůbec zda taky není autista.Naštěstí se rozmluvil a mluví.