chudák tatínek... - diskuze

přesně jako u nás...řešila jsem to tady nedávno s bolkama, že asi začíná maminkovatěta bohužel tatínka moc nechce....jen když je třeba tak tři čtyři dny za sebou doma a vídá ho, tak je to dobrý...ale beztak večer musím uspávat já, prostě u tatky je řev řev řevnezbývá než to prostě překonat, dávám tomu pár měsícu a bude beztak lítat jen za tatkou

Právě proto že to dělá i máš prcek,snažím se všechny okolo přesvědčovat ať si ho nechávají i když pláče aby dokázal být i s jinýma lidma ale nedaří se a buď já to nevydržím nebo okolí má dost toho plakání tak je po chvilce zas u mě.Prostě jsou to teď mámánci ale mám u synovce odpozorováno že jakmile povyroste a začne vnímat víc svět,tatínek začne být také velmi oblíbéné stvoření a táta se i stane mnohem užívanější slovo než máma.

mě to malý dělá taky.. on se na něho smějě..ale když pláče a tatínek chce pochovat- začne ještě víc a řve a řve, než příjde maminka... to samé s usínáním, mě na rukách usne hned..tatínkovi ani za nic.. ale když jsem na blízku dokáže se na tátu smát, povídat..ale očkem pořád kontroluje mě.. tudíž ani do vany nemůžu jít... chodí semnou..pač u táty pláče

Kolem 3 měsíců si děti začínají uvědomovat známé, méně známé a neznámé tváře. Elísek občas na tátu tak divně koukne, ale naštěstí teda nebrečí nikdy. Vždy se to zlepší třeba o víkendu, když jsou hodně spolu.Vždy když nadávám, že si to s ním klidně vyměním a půjdu do práce (když je toho na mě moc), tak si pak uvědomím, že by takhle mohl reagovat na mě a zatrne mi.Chce to čas, ale je to těžké, já vím.