banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Chtěla bych mimčo,ale je mi teprve 17. Vaše názory prosím - diskuze

31 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Ahojky, tak vás tu všechny moc zdravím. Nedávno jsem se zaregistrovala, ale teprve dnes jsem dostala odvahu jsem napsat. Ze začátku bych se měla možná představit. Jmenuji se Zuzana a je mi 17 let. S s svým přítelem žiji od 15. let, pač jsem u něj začala bydlet místo internátu. No a teď už jsem tam odstěhovaná natrvalo. Navštěvuji 3. ročník obchodní akademie. Nedováno přišla řeč (mezi mnou a přítelem) o miminku. Řekl mi, že by klidně bral abych byla těhotná, ale že kvůli mě počká než dostuduji(samozřejmě je to tak nejrozumější). Ale já bych tak miminko, klidně brala hned. Není to jen nějaký chvilkový pocit. Spoustu věcí jsem si užila od 13 do 15. Nyní už mě nelákají ani žádné diskotéky atd. a raději se bavíme s přítelem jinak. mám spoustu starších přátel a vůbec se necítím na 17 let. Možná je to jen subjektivní pohled, ale prostě se nemám ani se svýma vrstevnice pořádně ani o čem bavit. Příjdou mi všechny tak strašně pubertální. Nevím. Samozřejmě chápu jaký je miminko záhul, že bych padala na hubu, až bych musela v noci vztávat atd. Vím, že by se mé zájmy podřizovaly zájmům miminka a s tím vším počítám. Dokážu si představit jak je to náročné nejen psychicky, fizycky, ale také finančně. Musím říct, že finančně jsme na tom s přítelem celkem dobře. Má slušně placené místo, takže myslím, že by neměl být problém a navíc když mi sám, řekl, že by miminko bral klidně hned. Tak nějak nezávazně jsme se dohodli, že se začnem snažit v září nebo v listopadu r.2010. Ale já bych si to moc přála dřív škola by byla ochotná poskytnout individuální dálkové studium, a to by mi celkem vyhovovalo. Já vím, že vám to příjde možná dětinské, ale já to tak prostě cítím a nevím co s tou obrovskou haldou pocitů mám dělat. Je mi to trapné. Nevím jak mu říct, že by mi nevadilo kdybychom se začali snažit dřív. Prosím o radu. Co si o tom všem myslíte? Je to ujeté co? Chtěla bych slyšet vaše názory ať jsou jakékoliv ať jsou kladné či záporné budu ráda když se někdo ozvete. Hezký večer Zůza
Tak jsme po zvážení všech rozumných argumentu došli s přítelem k závěru, že ještě počkáme bude to tak nejlepší. Jenže já jsme člověk netrpělivý, tak len do září 2010 nebo do začátku listopadu 2010. Je to rok, vím, že to není moc dlouho ale...Alepoň načerpám nějaké cenné informace. Jinak všem chci moc poděkovat za vyjádřené názory. Díky.
Čau, taky myslím, že je nejlepší dát tomu ještě trochu času a hlavně nejdříve dostudovat! Ale opravdu tě obdivuju...já teda v 17ti věděla stěží, jak se jmenuju!!!
No tak já ti řeknu jak to měla sestra Otěhotněla v 19 a měla rozdělanou školu,tu nedokončila takže má jen základní vzdělání i stím základním vzděláním si později práci našla pokud ti nevadí dělat rukama a nestojíš o nějaké kancelářské profese tak to vždycky jde udělat a práce najít jde.co je ale horší že na malou nebyla dost trpělivá kolikrát jsem ju měla sto chutí bacit.Pořád někde lítala s kámoškama po zhrádkách a i s malou,Luděk byl kolikrát pěkně naštvaný protože domácnost byla dost zanedbávanáTaky ber na vědomí to že budeš s malým pořád doma sama přítel bude v práci takže to dělá taky dost,já mám malou skvělou vůbec neplače,ale někdy mi ty lidi fakt prostě chybí.Já to měla taky jak ty v 18 už jsem chtěla strašně mimčo,ale když se dívám zpětně tak je fakt lepší počkat aspoň do těch 20Kupte třeba spřítelem něco pěkného do baráčku,jedte ještě někam na dovču a v klidu si třeba každý měsíc kup něco pro malé to je jediná věc co bych udělala před malou jinakNikdy nevíš co se stane takže si kupuj třeba plíny,hadříky,hračky prostě začni třeba takhle.Neboj dočkáš se.Jo a ta svatba? Myslím že v dnešní době papír nehraje zase tak velkou rol.My spolu taky jen tak žijem jsme spolu 2,5 roku malá má jeho příjmení a je to v poho
@Voraba Já bych byla určitě v první řadě proto dostudovat,musíš mimko pak nějak uživit i při představě že bys na to byla jednouu sama. Počítej raději s nejhorší možností. Na to kolik ti je chápu tvůj pochod,já jsem byla taky vždycky jiná celkově starší,starší známý diskošky mě moc neba,ale teď zas sem jak dítě které neví co chce snad jen to že rodinu,ale s chlapama to není lehký,to si myslím že ještě taky poznáš. Nebudu ti kázat a přeji ti moc štěstí a správný výběr,pro mě miminko taky znamená vše byť 3 roky to furt nejde,ale je mi už 26.....
@Janinka117 Vítej a at se Ti tu s náma líbí ,určitě bych první dostudovala,já se vyučila v 17letech a šla hned pracovat..a začala si užívat,1 dítě jsem měla ve 26,druhé ve 30ti.Jsem ráda,že to je tak jak je,protože roky strašně rychle utíkají a mládí se už nikdy nevráti....
Nespěchej :-) Když to vezmu podle sebe: v 17 jsem si myslela že jsem dospělá, v 25 jsem se tomu smála. Opravdu s tím počkej, i kvůli příteli, teď jsi studentka mladá a čiperná. Ukaž se mu taky jako dospělá, zodpovědná, vážná osoba. Nechci tě strašit, ale spoustu kluků tohle už odradilo (i přes to co říká) Většina trvalých vztahů vznikne až po 18, prostě člověk stárne a mění se, mění se i jeho názory. Neumím se moc vyjadřovat, tak to snad nezní nějak urážlivě, jen to posuzuju podle sebe. Jsi vážně moc mladinká na dítě a věř že později si ho mnohem víc užiješ
Upřímně Ti poradím- nespěchej! V prvé řadě dodělej školu a pokud budeš mít chuť na další vzdělávání, neváhej. Já jsem měla svého syna ve 22, rok a půl předtím jsem byla v práci a nevadilo mi to. Možná, kdybych se rozhodovala podruhé, bylo by to ještě i později. Dítě je ten nejhezčí dar, ale napřed se rozmysli, jestli budeš schopná obětovat dítěti úplně celý zbytek života. Upřímně mě kolikrát mrzelo, že nejsme bez závazku, že si nemůžeme přijít domů, kdy chceme ale musíme být v sedm doma na koupání, ale syn mi to svým úsměvem vynahrazuje. Není to žádná sranda a sama bych tak brzo dítě nechtěla. Ale rozhodnutí je jen vaše a nikdo nemá právo vám do toho kecat, maximálně poradit.
Ahojky,vítám tě.Myslím,že holky,už napsaly vše.Taky souhlasím s tím,že je lepší dostudovat a ještě lepší je najít si pak po studiu práci a získat taky nějakou praxi.Já sama si nedovedu představit,že bych po studiu nešla do práce a nenasbírala nějakou praxi.Teď jsem na mateřské a zřejmě na ni budu 4 roky,možná do toho příjde ještě jeden cvrček,ale jsem ráda,že praxi a nějaké posbírané zkušenosti mám,protože,až budu nastupovat někde opět do práce,tak můžu předložit kde jsem předtím všude pracovala,a to si myslím je důležitá věc.
Možná teď budu trochu za pesimistu,ale...Tvrdím,že děti by neměli mít děti.Jistě,namítneš že už dítě nejsi,ovšem přeci jen se tvá osobnost ještě utváří a to jak po duševní,tak po fyziologické stránce.Další věc která mě trochu zaráží,mluvíte o dítěti a o svatbě ne?Přeci jen pokud se přítel a ty cítíte dost jistí na to mít spolu dítě,měli by jste mít i ten pocit,že chcete spolu tvořit rodinu oficiálně.Už jen třeba pro tvůj větší pocit jistoty.A co se týká školy,já jsem pro dostudování a trochu životní praxe než se vrhnout na rození potomka.Zase bych hleděla do budoucnosti s tím,že co kdyby to nevyšlo.Prostě já hlasuji proti mimču v tvém věku a situaci,asi bych aspoň 2-3 roky počkala.
@Val.J35 Vitam a s jednou vetou velmi souhlasim ( co kdyby to nevyslo)Jak to rict..i kdyz to mozna zni divne, proste si zkus naadit ty nejcernejsi bryle - jenom na chvilku.A premyslej jak by se situace odvijela, kdyby se neco stalo s vasim vztahem.Pokud me pritel opusti a ja za nej nebudu vdana - kde budu bydlet? Kdo me bude zivit a pod. Pokud dodelas skolu - jsou tam nejake moznosti,ze by ses o sebe postarala i jako svobodna matka.Pokus se za pritele vdas - jsou tam jiste moznosti,ze tebe i detatko musi pomahat financne zabezpecit.Mozna to zni drsne a pesimisticky,ale neni.Ja verim ,ze spolu zustanete a budete mit krasnou rodinu. Ale pokud mit dite jako mlada ( za coz povazuji vek do 20 let), tak potom se zajistenim urcitych jistot - a to hlavne pro tve budouci dite.Vim o cem mluvim - vdavala jsem se v 19 a pul a byla jsem ve svych ocich na to vyzrala a sveho muze jsem milovala. Stale si to myslim,ale uz bych to podruhe neudelala. Obzvlaste zena se velmi meni a vztahy se v teweto stresove dobe take hodne meni.Takze jak rikam,soucast te pripravenosti na dite, te dospele zodpovednosti,kterou vyzniva ze mas jsou i ty kroky k zajisteni mimca, kdyby se neco stalo at uz je to rozchod,nemoc a dalsi pohromy.Drzim ti palce at vydrzis.Je jasne,ze na skole ten cas ubyha pomalu. Zkuz nejakou dalsi novou aktivitu, kurz, naucit se jazyk at ti to cekani lepe utece.
Rozhodně bych počkala,je jasné že miminko by jsi zvládla a pokud by jsi měla podporu u někoho z rodiny o to líp. Je tu však spoustu co kdyby....hlavně teda toho že přítel možná taky netuší co těhu a mimi obnáší a nezapomeň že on bude v práci a ty na všechno celé dny sama,bez něho. Pokud jsi rozumná jak podle tvého příspěvku určitě jsi,zvážíš to a počkáš. Cestujte,poznejte se i v jiných situacích,choďte za kulturou,divadla,kina,ušetřete na pěkné bydlení,třeba....nevím ale vím jistě že pak už to nepůjde,bude to minimálně hodně těžké aby jste vyrazili někam spolu.Jak píše užila jsi si dost ale myslím že užívání v 15 a v 25 se porovnat prostě nedá.Počkej až budeš plnoletá,dostuduješ a najdeš si práci. Pokud se s přítelem milujete,touha po miminku poroste a bude to pro vás pak ten nejkrásnější dárek a opravdové naplnění vztahu. Taky nikde nepíšeš o svatbě,o žádosti o ruku o přítelově věku. Určitě by to mělo mít nějaký postup,nebo já se k němu přikláním. Přeju dobrou a tu nejsprávnější volbu
@lucie73 Samozřejmě, že se nedá srovnat užívání v 15 a v 25. S přítelem chodím od začátku 14 let. Byli jsme spolu v Chorvatsku, Wallesu, Francii a 2 měsíce v Indii jako dobrovolníci. Samozřejmě, že to není moc procestováno a určitě ještě cestovat chci, ale není to moje hlavní priorita. Jinak já jsem byla v 15 děsná, od 15 bydlím s přítelem, takže jsem se dost osamostatnila a roční užívání naprosté neopojné pro mě do té neznáme svobody bylo opravdu nabité. Když se nyní bavím se svými vrstevnicemi to je jen ve škole(jinak mám starší přátelé) vůbec si s nimi nerozumím, protože oni nyní prožívají to co já ve 14 v 15 a příjde mi to nyní děsně pubertální a nedůležité. Možná je to jen subjektivní pohled. Jasně, že mám ještě spoustu si toho co užívat. Jinak bydlení máme s přítelem zařízené, krásnou 4+1 s menší zahrádkou v Pardubkách a jsme spokojení. Když se pohádáme je kam utéct (většinou k rodičům, ale snažím se vše řešit raději sama). Jéééé já jsem se zase rozepsala:-)

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

18 %
12 hlasů

0 %
0 hlasů

7 %
5 hlasů

57 %
38 hlasů

18 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 67 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40