Ahojky, tak vás tu všechny moc zdravím. Nedávno jsem se zaregistrovala, ale teprve dnes jsem dostala odvahu jsem napsat. Ze začátku bych se měla možná představit. Jmenuji se Zuzana a je mi 17 let. S s svým přítelem žiji od 15. let, pač jsem u něj začala bydlet místo internátu. No a teď už jsem tam odstěhovaná natrvalo. Navštěvuji 3. ročník obchodní akademie. Nedováno přišla řeč (mezi mnou a přítelem) o miminku. Řekl mi, že by klidně bral abych byla těhotná, ale že kvůli mě počká než dostuduji(samozřejmě je to tak nejrozumější). Ale já bych tak miminko, klidně brala hned. Není to jen nějaký chvilkový pocit. Spoustu věcí jsem si užila od 13 do 15. Nyní už mě nelákají ani žádné diskotéky atd. a raději se bavíme s přítelem jinak. mám spoustu starších přátel a vůbec se necítím na 17 let. Možná je to jen subjektivní pohled, ale prostě se nemám ani se svýma vrstevnice pořádně ani o čem bavit. Příjdou mi všechny tak strašně pubertální. Nevím. Samozřejmě chápu jaký je miminko záhul, že bych padala na hubu, až bych musela v noci vztávat atd. Vím, že by se mé zájmy podřizovaly zájmům miminka a s tím vším počítám. Dokážu si představit jak je to náročné nejen psychicky, fizycky, ale také finančně. Musím říct, že finančně jsme na tom s přítelem celkem dobře. Má slušně placené místo, takže myslím, že by neměl být problém a navíc když mi sám, řekl, že by miminko bral klidně hned. Tak nějak nezávazně jsme se dohodli, že se začnem snažit v září nebo v listopadu r.2010. Ale já bych si to moc přála dřív škola by byla ochotná poskytnout individuální dálkové studium, a to by mi celkem vyhovovalo. Já vím, že vám to příjde možná dětinské, ale já to tak prostě cítím a nevím co s tou obrovskou haldou pocitů mám dělat. Je mi to trapné. Nevím jak mu říct, že by mi nevadilo kdybychom se začali snažit dřív. Prosím o radu. Co si o tom všem myslíte? Je to ujeté co? Chtěla bych slyšet vaše názory ať jsou jakékoliv ať jsou kladné či záporné budu ráda když se někdo ozvete. Hezký večer Zůza