Česká výchova: nesmíš, nedělej... - diskuze

Já teda zásadně nepoužívám TO se nesmí…protože hranice neexistují, nemám to ráda. Nechávám je dýchat, běhat v dešti kalužích v blátě…zastávám názor, že kdy jindy než když jsou děti. Musím ale uznat, že jsme tak trochu mezi matkami za exota.

asi jsem trosku delala,ale ted uz ne.jen v ramci moznosti,jak pise zajic.proste vidim,ze to nema vubec cenu,nechavam je zit.a je to pak lepsi.usmernim jen dle potreby.mam kamarakdu,ktera dela presne tohle-to dite si ani neprdne samo,porad na nej jen jeci a vse mu zakazuje,prikazuje,komentuje a ja jsem z nich sama na palici.desny.

Jojo, takové to samé nesmíš taky nemám ráda. Ne že bych povolila vše, ale vždycky preferuji spíš formulaci toto není dobré dělat, protože... ale fakt málokdy. My máme domácnost uzpůsobenou pro Alexe, protože on strašně rád se vším pomáhá a všeho se účastní. Takže třeba přijde, vezme si čistou utěrku a začne utírat všechno nádobí, na které dosáhne - plastové misky, hrnce. Nebo si vezme koště a zkouší zametat a já ho vždycky chválím a pak přijede na návštěvu mamka a začne: Ježiš na to nesahej, tam nechoď a já chodím jak blbec za nimi a říkám, že to prostě může, takže já někdy z té klasické české výchovy rostu.Venku problémy ani nemáme, když se nudí, zabavím ho, něco si prohlížíme, v autobuse počítáme sloupy, říkáme si říkanky, barvy aut. Alex je fakt kliďas, takže já ani vlastně takové situace zatím nemusím řešit. Jinak jak píšou holky, snažila bych se asi zasáhnout, pokud by nějak omezoval své okolí.

Tak já se snažím moc nebuzerovat,ale taky se často přistihnu,že Karolínce říkám \"to nesmíš\" apod.Podvědomí je mrchaAle třeba v té čekárně ji nechávám žít,jen jí nedovolím dávat nohy na židli,křičet apod.Prostě aby to neobtěžovalo okolí.Každopádně to na ni neřvu,ale klidně řeknu a ona je dost hodná.

děti usměrňuju u všech lékařů, kromě dětské doktorky, tam se rozjívené děti jaksi předpokládají ale kdekoli, kde by mohli ostatní rušit tak je klidním, sama to nemám ráda, jak jsem u doktora, je mi zle a vedle mě ječí nějaký příšerák malý ale neřvu po nich, to bych si moc nepomohla, spíš mám takový tichý vražedno-výhružný tón

U nás obvykle to samé, jen tedy já ty děti většinou usměrňuju klidným hlasem, ale některé maminky se s nimi nepárají a řvou na celou čekárnu, to mě pak víc než pobíhající a neukázněné děti, rozčilují ty uječené maminy.

Snažím se jednou za měsíc, manželovi i častěji, víc se potí. Dětem dle potřeby.

Nechávala jsem děti dělat co chtěly. Naštěstí mám dva a hráli si spolu, takže jiné neobtěžovali.Na urologii se po zemi váleli v čekárně, nevadilo mi to.

Ještě mě napadá k témetu - u doktora většině lidí není moc dobře, takže mám zvýšenou toleranci k nevhodným projevům. Třeba dítě řvoucí u ušního nemůžu brát jako protivné, že jo.Navíc někde se fakt čeká dlouho, člověk musí chápat, že to dítě se prostě prudí...Na druhou stranu nevím, jestli bych nechala děcko válet se po nějaké no name žíněnce někde, kde úplně nevím, kdo se tam valí. Aby si člověk od doktora neodnesl třeba vešky. Nebo třeba na kožním - to musí být taková žíněnka plná kousků suché kůže...