Čeho jste schopné se pro partnera vzdát? - diskuze

Já se kvůli partnera vzdala všeho, chtěla jsem být s ním a přestala jsem jezdit na koni, dělat turistiku, ho to nebavilo, byla jsem s ním, pomáhala mu vystudovat vysokou školu. No a pak jak on dostudoval, tak si pořád někde lítal, obzvlášť, jak se narodila dcerka. Já byla doma, kojila, starala se. Já nebyl a z těch, co by mimčo fikli babičce a užívali si. A co z toho mám ? Pocit, že jsem o hodně přišla...

Nejvetsi obeti:prestehovani se do cizi zeme od pratel a rodiny a z meho rodneho a milovaneho mesta.Vzdani se prace,kterou bych mohla v mensim mnozstvi delat i pri ditetiZBytek - snazim se drzet vseho ostatniho co rada delam,ale je pravda,ze kdyz par veci nedela on rad se mnou tak me to az tak nebavi ani me.Take mam jinou sortu pratel a je to tu jinak kulturne..takze asi bych pocitala i vzdani se chozeni ven do rock klubu,s prateli na pivko a podobne.I kdyz to jeste nekdy vtesnam.Nic extra jsem asi kvuli nemu delat nezacala.Mame stejny vkus na hudbu a pod a ani tak - ja nemam potrebu se v takovejch vecech prizpusobovat.O sport v televizi se mu furt extremne nezajimam :D

já se vzdala hodně, odstěhovala sem se se cca 100km pryč, opustila svoji super práci (do které sme teda ještě 5 měs jezdila, ale ta dálka byla dosti náročná), svoje kamarády, rodinu. ale nelituju toho, našla sem si další super práci, nové kamarády, životní styl máme stejný a k našim jezdíme nebo oni k nám často, už nám tak hodina a něco cesty nepřijde.

No ze začátku jsem byla tak zamilovaná, že jsem nikoho jinýho vídat nechtěla a dost času jsme trávili jen spolu. Postupně jsme kamarády stmelovali a dá se říct, že teď už je nedělíme na moje/tvoje, že jsou naši společní. Jsme spolu 13 let a je jasné, že za tu dobu jsme se museli hodně jeden druhému přizpůsobit, ale zájmy se snažíme zachovávat - omezujeme je hlavně kvůli dětem, ne kvůli sobě navzájem :-)

Změny přišly postupně a řekla bych, že ne kvůli partnerovi. Dokud jsme neměli děti, ničeho jsem se nevzdala a on taky ne. S dětmi jsme se přestěhovali do jiného města, kde jsem bez auta, tudíž se s přáteli vidím opravdu málo, s některými vůbec, s jinými jsme stále v kontaktu. Moje koníčky zůstali v Plzni, takže i ty jsem dost omezila, ale to je spíš moje pohodlnost, už prostě nemám sílu večer jezdit do Plzně. Tom je na tom podobně.

Prestala som fajčiť

Nemusela jsem se vzdát ničeho.A čeho bych byla schopná se kvůli němu vzdát?To by záleželo na situaci.Třeba ledviny,kdyby ji potřeboval.Čeho bych se nevzdala,to jsou dobří přátelé,hudba (ale tu máme společnou)a lidská důstojnost

vzdali jsme se oba sveho pohodli a volnosti po shode,ze dite patri ke vztahu...jinak niceho nebylo treba se vzdavat...

já ničeho, vlastně jo, cigaret, ale to bylo jen pro moje dobro mi sdělil, že když on je schopný se přestěhovat k nám do města, tak já můžu přestat kouřit, no tak jsem cíga po 10 letech hodila do koše a přestala

My se spis tak vzdavali ruznych veci, jak sel zivot. Ne kvuli partnerovi. Treba kvuli baraku jsme se museli vzdat casti penez. Kvuli deckam valeni se v posteli do obeda. A tak.Jo, Pepu jeho maminka postavila pred volbu: Bud ona nebo ja. Tedy Pepa se vzdal kvuli me svoji mamy, jenze to by stejne driv nebo pozdeji prislo s tim, co je ona za exemplar.