Byla jsem ošklivá - diskuze

Nemohla jsem to sem napsat včera, protože jsem byla opravdu naštvaná a určitě bych to zkreslila a přeháněla, tak jsem se na to radši vyspala. Potkala jsem u nás ve městě tu slepici, co mě pomlouvala, že mám postižené dítě a běhám si po plesech. Ona totiž i po tom lepáku, co schytala od kamarádčiny maminky, ještě sem tam plivla jedovatou slinu a ono se to doplachtilo až k mojí tetě, které to přišlo moc líto a volala mi, že bych měla zvážit trestní oznámení. Teta je takové naše rodinné lepidlo a je to hrozně hodná ženská. Už jsem to sem ani nepsala, protože mě samotnou už to unavovalo a štvalo. Nicméně mi přišlo škoda otravovat naše policajty pomlouvačnou kozou, kterou to za čas přejde. Bohatě mi stačilo, když jsem to vyprávěla manželovi a ten chtěl číslo, že si to s ní vyřídí. Nicméně jsem na ní narazila včera, když jsem vyšla z krámu. Byla asi u nás v lékárně, protože táhla plnou tašku léků. Napřed se zarazila, ale pak se rozešla směrem ke mě se zářivým úsměvem holywoodské hvězdy. Ve mě úplně zatrnulo, jsem cholerický tvor a dřív jsem dokázala reagovat hodně prudce. Radši jsem se otočila a šla jiným směrem pryč, jenže jí to nedošlo a utíkala za mnou a jala se mi vysvětlovat. No a to byl konec. Holky, ze mě to lítalo, já jí tak strašně vynadala a řekla jsem jí i to, jak všechny kolem sebe štve, že sama nemá děti ani není zdravotní sestra nebo doktorka, aby mohla udílet rady. No, vychrlila jsem to na ní a šla pryč. Ona tam stála jak opařená. Zhluboka jsem dýchala a snažila se tvářit příjemně, protože Tominka měl vytřeštěná kukadla a nevěděl, proč se maminka tváří tak naštvaně, když on je tak hodňoučký. Večer před usnutím jsem si to promítala a ujistila se, že jsem jí neřekla nic sprostého ani nic, co by nebyla pravda. Je fakt, že určité věci by jí měli říct ti, kterých se to týkalo, ale když už jsem byla v tom. Vlastně jsem nikoho nejmenovala, ale obecně jsem jí to vychrlila. Když jsem od ní odcházela, tak měla slzy v očích, tak jí to snad došlo a už toho vážně nechá a trošku se nad sebou zamyslí. Neříkám, že jsem kdovíjak úžasný člověk, mám povahu, která málokomu sedne a tu mojí ukecanou tlamku nezavřu, ale snažím se vzít si k srdci to, co mi někdo řekne, že mu vadí.