Bojíte se zubaře? - diskuze

Pro mě byl vždy zubař horor, ale nedávno jsem přesla na soukromou kliniku a tam jsou fakt šetrní, zákroky nebolí, takže ted jsem už víc vklidu. Pořád se klepu, ale už je to lepší, jak zjistím, že to nebolí, uklidním se :) Já myslím, že to fakt hodně dělá ten zubař.

nebojím se vůbec žádných doktorů akorát porodník mě naštval když říkal,,ještě netlačte maminko,,

zubařky se nebojím a to jsem si se zubama užila hodně. ale čeho bych se bála, tak je další případné návštěvy gastroenterologa. byla jsem 2x na gastroskopii a je to opravdu hnusný vyšetření. malá se bojí i své dětské dr. a zubařce, byť je to babička kluků sousedů, ještě neotevřela pusu

Bojím se pořád a hodně,i když jdu jen na preventivku.Ani nevím,proč.Moje paní doktorka je hodná,když ví,že to bude bolet nebo když si řeknu,dá mi injekci,ale stejně se do chvíle,než na to křeslo usednu,bojím.Pak už jsem celkem klidná.Nijak drastickou zkušenost s ošetřením nemám,ani z dřívějška.Je pravda,že mi kdysi brousila dr. (ještě jiná)zuby,ale tehdy to nebolelo,jen to smrděloObčas nějaké vrtání trochu zabolí nebo čištění kanálků taky bolelo,ale trvalo to jen chvilku a dalo se to zvládnout.Když jsem porodila,tak jsem prohlásila,že teď už se nebudu bát ani zubaře,ale stejně se bojím.Karolínka byla zatím na jedné prohlídce a nejdřív se jí líbilo jezdit na křesle,ale když jí paní doktorka koukla do pusy,tak začala řvátAle to ona řve u každého dr.Takže doufám,že to časem pomine.Rozhodně jí zubařem strašit nebudu a budu předstírat,že se nebojím

Nebojím se. Ani děti se nebojí. Jenom tatínek se bojí, ale protože chodíme všichni společně, tak musí být taky hrdina. :)))

Já jsem velice racionální člověk, bolesti se nijak zvlášť nebojím a celkem dobře ji zvládám a spíš než hypochondr a bolestín jsem tvrďák (trvalo mi 4 dny, než jsem zašla k doktorovi s natřikrát zlomeným ramenním kloubem, od druhého dne po císaři jsem se sama, bez jakékoliv pomoci, starala o dítě...), ALE.... mám syndrom bílých plášťů jako prase Jsou věci mezi nebem a zemí, na které nějaká racionalita vůbec nezabírá Jen co vlezu do čekárny (o ordinaci ani nemluvím), kriticky mi stoupá tlak tak, že internisty přímo děsím a mám chuť utéct. Úplně nejhorší je zubař Mám sice určité negativní zážitky z dětství, ale jinak mám snad jen dvě plomby a velice dobrého, bezbolestného zubaře, ale stejně to nejsem schopná ovládnout.

bojím se zubní bolesti, ta mi přijde fakt unikátní a ničím nenapodobitelná. Ještě, že existují injekce. Dřív jsem se bála samotné osoby zubaře, ale dnes mám dobrou doktorku. Obecně mi vadí ten intimní kontakt plexisklo-můj obličej. Trochu mi poslední dobou vadí i gynekologie, asi jak jsem tam často, roztahování nohou mi už leze krkem. A doufám, že kolonoskopické vyšetření střeva už taky nebudu muset absolvovat.

Moc se bojím. Ale pravdou zase je že ne úplně nejvíc. Úplně nejvíc se bojím ušního. A to až tak že jsem schopná skoro omdlít než dojdu do toho lehátka. Chodím ke specialistovi a to je asi jedinej doktor kterému dovolím se mi šťourat v uchu..no teda nedovolila jsem mu to ani jednou ale on se neptá, bohužel. Kontroly odkládám jak jen to jde

Se musím smát, já mám naštěstí zubaře kterého se nebojím a chodím k němu s úsměvem a spíš jako za kamarádem. Doktorů se nebojím když vím že jde jen o vyšetření a podobně. Po operaci kolena jsem se bála jít na kontrolu, doktor byl sice odborník ale krapek drsoň. Z opačné strany jako sestra u zubaře mě to někdy bolí za pacienty a v práci bych na křeslo nesedla ani náhodou.

Momentálně se zubaře bojím hodně, protože mě v červenci čeká trhání jedné osmičky a v srpnu druhé, bojíím už teď

zue se nebojím, máme krásného zubaře a to je radost se tam na něj 2x do roka zajít podívat co se týká malého, tak byl 2x a paní zubařka je úžasná, takže se nebojí. jinak k nikomu jinému mě nepojí žádný nepříjemný skutek,a bych se bála.