Trápím se, trápím - diskuze

vyřešení celé situace

Ahoj holky, ještě jednou vám všem děkuju za příspěvky.....ale jak jste většinou psaly, rozhodnutí stejně bylo na mě. A tak jsem se rozhodla. 28.6. jsem se objednala ke svému šéfovi a nástup do práce k 1.7. jsem skrečovala. Čím víc se ten termín blížil, tím víc jsem cítila, že chci být jen s Karolínkou a že si ty chvíle s ní nenechám vzít. Abych si nezavřela dveře do práce úplně, dohodli jsme se, že prostě setrvání na rodičovské dovolené prodlužuji na neurčito.....konečně to ze mě spadlo a já můžu být šťastná se svojí holčičkou:-))))

není to lehké ale když si to přes prázdniny vyzkoušíš tak uvidíš jak potom dál. Přeju ti aby jsi byla spokojená

Ahoj,je to opravdu těžké,ale jak píšeš níž,přes léto to zkusíte a poznáš zda to za to stojí nebo ne.On člověk před tím než se ten drobeček narodí plánuje trochu jinak.Já jsem taky v práci říkala,že se vrátím,co nejdřív a teď je malému rok a půl a jsem ještě doma a vidím to,že budu s malým celé 3 roky!

Ahoj,
taky přidám pár řádků. Jsem podruhé na mateřské se třetím miminkem. Podobný příběh, jako píše Jana. Můj manžel by ještě jedno miminko chtěl a já váhám, ovšem vzhledem k věku, bych si ho ještě mohla dovolit. Každou minutu s miminkem si užívám a raduju se z prvních zoubků, krůčků a říkám si,že už se to nikdy nebude opakovat. Nechci o to přijít. A musím říct, že jsem si to užívala při všech třech dětech. Vždycky když jsem odcházela na mateřskou, věděla jsem, že nebude možné se vrátit na původní místo. Pracovní nasazení s malým capartem za zadkem nemůže být stejné jako bez caparta.
Ale. Zrovna tak chápu maminky, které se snaží vrátit do práce brzo, aby získaly původní pozici. Miminko si užívají možná o to intenzivněji mimo pracovní dobu.
Slátanina, co? Shrnuto. Prostě už jednou jsi máma, tak máš 2 možnosti: buď budeš doma s mimískem litovat, že nejsi v práci, nebo budeš v práci litovat, že nejsi doma s mimískem.
Hodně stěstí při rozhodování, mě to teprve čeká

Ahojky,
tvoje trápení jsem si přečetla už včera a řeknu ti, že ti nezávidím.
Ono to rozhodnutí není lehké. Je tu finanční stránka a pak taky tvoje realizace. Pokud bys mohla chodit do práce brzy a nemusela tam trčet do noci, tak nevidím problém - zejména pokud by mohl zůstat doma manžel.
Určitě by péči o dítě taky zvládl.
Na druhou stranu si musíš uvědomit, zda by tě nemrzelo, že nejsi u těch pokroků, že to nejsi ty, kdo dítě učí nové věci, od koho okoukává...
Každopádně bych na tvém místě poslouchala své srdce... na pocit zodpovědnosti a vděčnosti vůči někomu se vykašli. Protože pokud se vrátíš do práce jen proto, abys nezklamala šéfa, tak stejně nebudeš spokojená.
Držím ti palce, aby ses rozhodla správně.

Napisu ti svuj postreh: Taky mam praci ve vedouci pozici, taky je vic nez dobre financne hodnocena, taky tim, ze jsem na MD ztracim naskok pred svymi kolegy, taky jsem byla driv dlouho spokojena, nez jsem se rozhodla otehotnet. Jediny rozdil vidim v tom, ze u nas vydelava manzel jeste o neco vic nez ja, takze z tohoto pohledu je jedno, kdo by byl doma. Driv jsem rikala, ze budu doma jen treba prvni rok a pak si to vymenime, manzel byl timto nadsen a dnes vidim, ze bych to nedokazala a ani nechci. Naopak se budu snazit byt doma co nejdele a jiz ted me napada si najit po skonceni MD jinou praci tak, abych mohla byt co nejvice se svoji rodinou. Zivotni paradox.
Je to tezke, rozhodnuti lezi jen a jen na tobe/vas. Muzeme ti napsat jen sve nazory. A ten muj je, ze bych uprednostnila dite. Jeste me napadlo znovu otehotnet a podat to zamestnavateli tak. Ale to je ve tvem pripade asi jeste moc brzy. A rict mu, ze planujete hned dalsi, coz jste predtim netusili? Ovsem tedy, jestli dalsi vubec chcete.
S timto ti nikdo neporadi, musis sama.

Holky díky. Cením si toho, že jste ten můj blábol byly ochotné přečíst a samozřejmě si cením i toho, že jste mi daly svou zpětnou vazbu. Dneska jsme o tom s manželem debatovali a dospěli jsme k následujícímu rozhodnutí. Do práce s vysokou pravděpodobností nastoupím a přes prázdniny uvidím, jak to bude všechno fungovat. Pokud budu cítit, že to nejde, vrátím se na rodičák zpátky. Abychom nedělali zbytečné harakiri s přesunem rodičovského příspěvku, bude přes prázdniny malou hlídat moje mamka a ségra. Pokud se to osvědčí, převedu rodičák od září na manžela, pokud ne, zůstanu s malou doma.

Ahoj, prvně píši, že rozhodnutí je pouze na Tobě.
Chvílemi jsem měla pocit, že čtu o sobě, hlavně v těch pasážích o radosti z práce a pracovním nasazení.
Nicméně jsou tu rozdíly. Dítě jsem chtěla vždy, díky 200 km vzálenosti mezi prací a bydlištěm po narození dítěte jsem ani nepředpokládala, že bych se do práce na plný úvazek vrátila. Nakonec to dopadlo tak, že jsem přestala toužit po své bývalé lukrativní práci a díky prvnímu dítěti začala jinou, díky druhému dítěti pak opět jinou :-). Ta poslední je sice 10x méně lukrativní po finanční stránce - zatím, o to více mě však chytla a díky volné pracovní době jsem si mohla dovolit začít pracovat před třetím rokem dětí. Současně jsem se jim mohla věnovat i po třetím roce více, než maminky, co nastupují na pevnou pracovní dobu. Nevím, kam mě vítr zavane napříště. Hodně mě uplynulých 10 let naučilo. Hlavně to, že se člověk nesmí uzavírat jiným možnostem. O tom, jaké pozice jsem na své cestě hledání zanechala/odmítla vůbec nepřemýšlím. Tehdy mě potěšilo, že mně je nabídli, z dnešního pohledu jsem ráda, že jsem je za děti nebo možnost být s nimi nevyměnila.
Přeji Ti takové rozhodnutí, kterého bys stejně jako já nikdy nelitovala.

Hmm to je dost složité. At ti tu řekneme cokoliv rohodnout se pak budeš muset stejně sama. Nešlo by to v te práci něják jen na částečný uvazek. Podle článku jsem usoudila, že jsi asi na nějáké vedoucí pozici. To vyžaduje hodně času a nasazení asi si musíš položit otázku jestli takoveho nasazení jsi vůbec schopna a mít pak ještě sílu na dítě doma. Vůbec bych tě něják neodsoudila že chceš být v práci a doma by byl s malou manžel to je tvoje věc. Ale dilema je to velké. Přecijen jsi už máma. Já osobně bych se na práci vykašlala. Sama jsem měla pěkně našlápnuto k me vysněné práci a životu a s příchodem Toníka to šlo všechno ke kopru. nejsem nic nemám nic. A nevadí mi to. Občas mě to popadne, že se začnu litovat. Ale já mám všechno mám dítě a ačkoliv jsem taky nikdy nebyl po mateřství toužící a mimko hrozně očekávající ted jsem štastná. A nemyslim si že by to bylo všechno, můj život se nesmrskl jen na to být matkou. Našla jsem si trochu jiné cíle a jednou k nim snad dojdu. Trochu jsem si přehodnotila život a je to v pohodě. Stejn ě tak u tebe. Jiná práce bude, možná ne tak fajn, ale možná zase lepší. Kdežto dětství tvojí dcery je jen jedno...ale je to fakt jen na tobě

Já ti nemůžu moct radit, ale aspoň řeknu svůj názor. Taky jsem měla práci, která mě moc bavila a naplňovala mě, ale byla fakt náročná na psychiku, neustále ve stresu, musela jsem být pořád na telefonu, práce na 14 hodin denně. Jenže potom jsme se rozhodli s přítelem, že chceme miminko, po třech měsících se podařilo, ale netrvalo to dlouho (myslím, že i kvůli té práci, protože jsem samozřejmě nemohla říct, já to dělat nemůžu). Nadřízení se dozvěděli, co se mi stalo a od té doby bylo všechno špatně. Vydržela jsem tam půl roku a musela jsem jít, protože jsem byla fakt na prášky. Chtěli se mě prostě zbavit. Když jsem odešla, nějakou dobu jsem marodila, našla si jinou práci a za měsíc se zadařilo znovu. Sice mě z toho zaměstnání vyhodili, protože zjistili, že jsem těhotná, ale je mi to jedno. Žádná práce na světě nestojí za to, abych si kvůli ní zničila život nebo zdraví. Třeba už žádné jiné dítě mít nebudu (to doufám, že ne), a pak si něco vyčítat, to za to nestojí. Tvoje holčička je miminko jen jednou, poroste ani nebudeš vědět jak. Chápu, že tvůj nadřízený je pravděpodobně chlap, tak to asi nikdy nepochopí, ale jestli bude solidní, tak ano. Jak píše Twigginka, když jsi schopná, rádi tě přivítají i v jiné firmě, když ti to tady nevyjde. Práce je sice v dnešní době málo, ale myslím, že ve vysokých pozicích je jich pořád dost. Taky to ber tak, že za rok to může být úplně jinak, než teď. Tak ti přeji, aby ses rozhodla správně, ale nezapomeň, že už nejde jen o tebe, i když to je samozřejmě taky důležité.

ahoj Aleno,
to je složité....
Mě je skoro 40, mám třetí dítě...vím, že je poslední, vlastně jsem tohle dítě fakt už nechtěla a ted bych ráda ještě jedno, i manžel by chtěl, ale mít nebudeme, protože by to nebylo ROZUMNÉ...vidíš, taky paradox...nezlehčuji tvoji situaci, za sebe můžu říct, že já si ty chvíle s malou užívám strašně moc, vychutnávám si každý okamžik, nikdy už to nezažiju, jsou jí 2,5, už ted je dravá a samostatná a moc mě nepotřebuje ...tak ráda bych vrátila čas, kdy byla miminko a prožila si to vše znovu...ale to nejde a tak nemá cenu skuhrat nad něčím, co neovlivním...
ty můžeš ovlivnit leccos...Dobré místo v dnešní době je terno, je nutné koukat i do budoucnosti...ovšem záleží jakou máš pracovní dobu.já nevím, možná bych to zkusila.Pokud bude na rodičáku tvůj manžel a bude to v pohodě zvládat, není moc co řešit, je to přeci plnohodnotný rodič...a co se týká toho, že s malou budeš mín času-víš, ono někdy pár hodin kvalitně s dítětem strávených je víc, než když člověku dítě leze za celý den na nervy a člověk je z něj otrávenej...nevím, těžké rozhodnutí...za ten první rok, rok a půl ty děti udělají tak obrovský skok ve vývoji, jako už nikdy potom, budou taky problémy-růst zubů, nemoce...ustojí to tvůj chlap?Aby pak nebyly u vás zbytečné hádky, nervozita a nespokojení všichni-ty v práci nesoustředěná, protože víš, že on to nezvládá doma, on naštvanej, že jsi v pohodě v práci, on pořád zavřenej doma s uřvaným prckem....
nemůžu ti poradit, to nejde.sama musíš cítit co je menší zlo a také to probrat ze všech stran s partnerem...já bych to možná zkusila a pokud by to nešlo, tak bych to prostě zaměstnavateli řekĺa....ano, o místo bys asi přišla, ale to co si o mě v práci myslej by mi vadilo ze všeho nejmín....oni by tě taky hodili přes palubu, kdyby bylo třeba a rodina je (aspon pro mě)přednější...to je má odpověd, to je má rada ted..

Ahoj,
je to fakt těžké, to chápu, navíc u workoholika, jakým jsi asi byla ... ale nechce se mi věřit, že by ta práce nešla dělat buď z domova nebo na zkrácený úvazek ... zkus se ještě před koncem MD spojit se šéfem a probrat tuhle možnost .... no a další věc, pochybuješ o tom, že kdybys tuhle firmu po návratu po RD opustila, už bys nikdy takové místo nesehnala .... pokud jsi dělala takhle náročnou a dobře placeou práci, tak jsi v ní byla asi dobrá ... asi je to manažerská pozice ... a schopneých lidí není nikdy dost a pokud by o tebe nestáli v téhle firmě, budou o schopného člověka stát ve spoustě jiných ... a další věc - holčička ti poroste jenom jednou, jenom jednou se začne učit chodit, jenom jednou začne mluvit .... práce, projektů a všeho kolem bude pořád ... ať už v téhle firmě nebo jíné ....

ať se rozhodneš jakkoliv, je důležité, abys byla s tím rozhodnutím TY spokojená .... jenom ty .... jinak budeš buď nešťastná máme na rodičovský dovolený, nebo nespokojená zaměstnankyně