Něco o mně..znovu - diskuze

to je krásný příběh,celoživotně bojuju s nadváhou a teď dokonce dle tabulek s obezitou,nejde ani spočítat kolikrát jsem nejedla téměř nic a pak zase bůček zajídala kofilkou.několikrát jsem začínala a končila,takže tomu dobře rozumím,naštěstí jsem to nikdy nedotáhla do ,,konce"a po přečtení tvého příběhu možná dobře.Teď jsem to myslím vzaal za správný konec,jím večer zeleninové saláty,nejím sladké a trochu jsem začala cvičit.Doufám že se to někde projeví,i byť třeba jen tak že se cítím lehčí a zdravější

Ahoj Teri,neuvěřitelný příběh,nikdy jsem se nesetkala s člověkem který se potýká s anorexií,nebo možná ano,ale nějak jsem si nevšimla...
Děkuji za jisté přiblížení,asi není lehké o tom mluvit,máš můj veliký obdiv,že jsi to nevzdala a našla si důvod proč bojovat.
Moc,moc držím palečky a do budoucna přeji hodně odvahy vydržet a nepolevit,miminko za to určitě stojí

Ahoj Teri, máš můj obdiv, a věřím, že to všechno zvládneš. S mentální anorexií jsem se trochu potýkala, ale tenkrát jsem byla jen na počátku a zachránil mě můj strach před smrtí. Měřím 178 cm a v 17 letech jsem se dostala na váhu 49 kg. Vypadala jsem naprosto hrozně, když si to teď tak zpětně promítám. Pořád jsem měla pocit, že jsem děsně tlustá a to všechno proto, že jsem chtěla dělat modelku.Nebýt mé dětské lékařky, která si se mnou promluvila hodně do hloubky a spoustu toho se mnou rozebrala, možná bych dopadla hůř.
Takže když jsem si přečetla tvůj článek, úplně jsem se do tebe vžila.Vím,jak je to těžké a myslím, že právě opora nejbližších je v tomhle případě ta nejdůležitější!!Takže ti přeji hodně štěstí a hlavně už neblbni, určitě už sama víš, že za zničení života to nestojí. Buď taková jaká jsi a myslím, že z toho, co jsem vyčetla, tě tvůj přítel má rád, proto jaká jsi a ne proto, jestli máš pár kil navíc.

Ahoj Teri!

Tvuj pribeh je moc hezky napsany a opravdu moc zajimavy. Kazdeho z nas neco trapi, neceho se boji a tobe se to projevilo prave v problemech s jidlem. Verim, ze je tezke to zvladnout, protoze jist se proste musi, nemuzes s tim prestat jako s drogami. Takze jsem rada, ze dnes uz jsi z te tezke situace snad venku a zamerila ses na jine o moc zajimavejsi a krasnejsi veci. Verim, ze brzy budes chovat v naruci svoje detatko a tyhle problemy uz ti prijdou nepodstatne a budes na ne jen vzpominat .Tak drzim pesti, v zivote je spousta hezkych veci, byla by skoda o ne prijit!!!

z tveho prispevku mi byla zima a dojal me k slzam.Jsi moc statecna holka a ja pevne verim,ze vse,co budes chtit,se ti podari a ty to v pohode zvladnes.Drzim palecky,at jsi uz konecne stastna!!!

Terko,
myslím, že se svou odvahou, pevnou vůlí a skvělým zázemím vše zvládneš a kdyby Tě náhodou přece jen přepadl pocit samoty, tak určitě napiš nebo brnkni

Držím pěsti!

Teda, četla jsem příběh Tvého života jedním dechem. Moc moc MOC držím pěstičky, ať Ti Tvá znovunabitá síla vydrží, ať můžeš dostát svým přáním! Moc Ti to přeji! Zasloužíš si po takovém trápení krásnou odměnu - miminko.