Asi to nevydýchám - diskuze

Musím se s Vámi holky podělit. V úterý jsem potkala jednu maminku, která má 4 měsíčního chlapečka. Když jsem se jí ptala, jak se mají a jak malý roste a baští. S úsměvem na rtech mi řekla, že malého už nekojí a že mu dává trvanlivé mléko a na noc krupicovou kaši nebo pudinky z lahvičky. Každý den prý zpucuje lahvičku polívky a moc mu prý chutná, jen mu ji musí pořádně osolit. Myslela jsem, že špatně slyším. Malý plakal a pořád natahoval pusinku, přišlo mi, že nemůže zabrat a dudu by pomohl a ona najednou vytáhla dudlík, který byl tak velký, že mu nutně musel zabrat celou papulku, taky ho hned vyplivnul a natahoval na blinkání a tak mu dala napít čaje, ten měl malou savičku a malý ho začal dudat jako dudlík a nesál. Samozřejmě, když mu ho vzala, tak začal znovu plakat. Když jsem se opatrně zeptala, jestli mu nevadí ta velikost, tak mi řekla, že ne že mu nevyhovuje žádný. No nepřišlo mi to. Bylo hodně teplo a malý na sobě měl overal a huňatý pletený svetr, tvářičky měl úplně rudé a zpocené a ona ho prostě nechala. Já byla v pokušení jí ho vyndat z kočárku a odlehčit mu, dát mu pořádně nabumbat čajíku a dudýnka, který by mu vyhovoval. Ten pláč byl zoufalý a vzteklý zároveň. Tak jsem to vyventilovalal a snad už mi bude líp.