Anička - diskuze

Ahoj maminky, tak jsem byla dnes na cvičení s Aničkou, je to šikulka, zvládá to všechno krásně. Když jsem vyšla z rehabilitací, tak šel kolem mě mladý pár. Maminka měla velké bříško, manžel jí držel za ruku a ona plakala. Úplně mě to vrátilo do doby, kdy já se s pláčem a velkým břichem potácela z Motola. Kdy mi řekli, že čekám postiženou holčičku. Měla jsem sto chutí se za ní rozeběhnout a říct jí, že to bude dobrý, že se z toho dostanou a jednou se bude zase smát. Ale myslím, že by mi to nevěřila. Teď ještě ne. Já jsem taky nevěřila. Byl to pro mě konec všeho.Chtěla bych jen vzkázat všem maminkám, které se dostanou do podobné situace, věřte, že všechno bude jednou dobrý. Budete se zase smát a radovat. Budete to všechno vnímat úplně jinak. Život, priority, lidi kolem vás. Poznáte nové lidi se stejnými problémy nebo ještě s horšími a řeknete si, jsem na tom ještě dobře. Všechno má svůj smysl. Teď už o tom můžu psát. Prošla jsem tím a vím, že jsem asi musela. Anička je naše milované sluníčko, které moc milujeme. Poznala jsem dvě nové maminky, které mají děti se stejnou diagnozou, jako moje Anička. Jsme si blízké, protože oni vědí, nemusíš mluvit, jak ti je, oni vědí, nemusíš říkat, co tě štve, oni vědí, ty maminky si prošli, to co já. Je nám spolu moc fajn a to si jen píšeme nebo skypujeme. Chci jen říci maminky, věřte, že to bude dobré. A když půjdete někdy uplakané od doktora, že není něco v pořádku s vaším miminkem, věřte, že vedle vás může stát jiná maminka, která ví jak vám je.