Ahojky maminky:)mam takovy problem..je mi 17let a zjistili j... - diskuze

rozhodně bych to rodičům řekla, bude to těžké, ale pokud tě milují, budou mít pochopení. a na tobě je, zda bys ten nový život chtěla ukončit. a říkat necítím se na rodičovství. víš, i když si myslíš, že jsi připravená, stejně tě zaskočí toliko nového a neznalého. držím pěstičky a doufám, že se rouhodneš toho mimíska donosit. je to nádhrený pocit být maminkou.

Ještě mě tak napadlo, že přítel dítě nechce, ale pokud si už ve třetím měsíci tak taky už může být na nějaký potrat pozdě a k adopci bych své dítě nedala. Představa, že někde žije moje dítě a já ani nevím jak, to je hrozná představa. Takže určitě to řekni doma a vše pořádně zvaž, aby jsi jednou nelitovala svého rozhodnutí.

Ahojky, taky se musím přidat se svým názorem....Vím, totiž jak Ti je. Já jsem otěhotněla a bylo mi18let,měla jsem přesně před maturitou.Bylo to těžké rozhodování,ale věděla jsem,že si miminko chci nechat i když pochybnosti určitě byly. Otec dítěte malé taky nechtěl, takže jsem se rozešli. Miminko jsem si nechala a bylo to nejlepší ač nejtěžší rozhodnutí v životě. Měla jsem plno zájmu,kamarádek,sportovala jsem a měla jsem před maturitou. Ale řekla jsem si,že všechno zvládnu a zvládla jsem. Maturitu jsem udělala,koníčky nechala na později,opravdiví kamarádi zůstali a těšila se na příchod prcka. No a teď?? Bude mu 12 let a já děkuji bohu,že jsem se nerozhodla jinak!!!!! Všechno strašně rychle uběhne.Ale nepopírám,bylo to velmi těžké-psychicky,fyzicky....atd.Každopádně tohle je jen můj příběh se šťasným koncem a Ty se musíš rozhodnout sama,jelikož Ty budeš máma a my tady Ti můžeme pouze napsat co si myslíme. Hlavně nevěš hlavu,všechno má řešení,jak psaly holky.A každopádně to rychle řekni mamince. A jestli je jako ta má,tak za Tebou bude stát. U nás to byl sice taky šok,jak blázen,ale maminka mě strašně moc podržela a já jsme jí za to nesmírně vděčná!!!!Držím Ti pěstičky!!!

Ahojky, já úplně souhlasím s holkama. Sama si zapřemýšlej, jestli jsi schopná se o miminko postarat a dát mu co potřebuje. A taky jestli je opravdu chceš mít na světě. Prober to s rodiči, neboj se toho. První reakce bude asi vzteklá, ale uvidíš, že i tvoje maminka se na to malé bude potom moc těši. Já jsem v 18 udělala chybu a když jsem otěhotněla, nechala jsem si to vzít z mnoha hloupých důvodů a do dnešního dnes si to vyčítám. Už jen z pohledu člověka, ale také ze zdravotního. Těch problémů co jsem měla (možná nebyly spojedné s potratem - nevím), ale než mě z toho dostali bude mi 32 let a jsem poprvé těhotná, protože mi až letos v červnu povolili po 3 letech otěhotnět. Ani nevíš jak jsem šťastná, že to malinké budu mít na světě.

Určitě ti to teď příjde těžké, ale za pár let se na to budeš dívat jinak. Já přišla poprvní do jinýho stavu taky v17 letech, ale už jsem končila učňák. Tenkrát mi otec dítěte řekl, že se o nás postará. Nejprve jsem uvažovala jít na potrat( na to že jsem těhotná jsem přišla v 5 týdnu), chtěla jsem jít dál na školu, pak jsem si to rozmyslela a svého rozhodnutí jsem nelitovala, i když s otcem dítěte dávno nejsem. Bylo to pro mě těžký přijít domů a říc o tom otci, ale musela jsem, protože jsme stejně neměli kam jít. Jeho reakce byla taková, že se mě zeptal co budu dělat a jak si to představuji, žádný nadávání nebylo.Nevím v jakých poměrech žiješ a tak se těžko radí, ale být na tvém místě tak bych to řekla rodičům a probrala s nimi všechna pro a proti. Nadšeni asi moc nebudou, ale věřím, že až se miminko narodí tak ti pomůžou. Pořádně to prober i s přítelem. Pokud on miminko bude odmítat a pokud si to miminko chceš nechat a rodiče ti pomůžou tak bych si ho nechala i za cenu , že se přítelem rozejdete. Vždyť jsi mladá a hodnýho tatínka k dítěti určitě časem najdeš.

Ahojky, rozhodnutí bude určitě těžké. Taky souhlasím s Ivulíkem, že rodiče by ti mohli poradit nejlíp. Určitě budou v šoku, ale třeba druhý den nebo za pár dní ti můžou dát radu a můžete vyřešit, jestli ti budou schopni pomáhat se o miminko starat. Přítel ti asi v péči o miminko moc nepomůže. Pokud bys opravdu miminko nechtěla nebo nemohla se o něj starat, tak se obávám, že interupce jde udělat jen do 12. týdne, ale taky jde miminko hned po porodu nabídnout k adopci a určitě by našlo milující rodiče, kteří se o něj budou rádi a s láskou starat. Určitě se poraď s maminkou a pak taky s gynekologem. Držím pěstičky, ať se rozhodneš co nejlíp, ať toho v budoucnu nelituješ. Už jsi skoro dospělá, tak bohužel musíš nést zodpovědnost za svoje činy a dělat takováto vážná rozhodnutí. Přeju ti moc a moc síly

Ještě jsem ti chtěla napsat aby ses rodičů nebála a nezalekla se jejich negativní reakce. Zkus je pochopit, bude to pro ně šok a budou potřebovat to nějaký čas vydejchat. Bud trpělivá a vše se obrátí k lepšímu. Tak ahooj

Ahoj maminko, tak nevím jestli gratulovat, asi to pro tebe nebude lehký. Dali jste život dalšímu človíčku a myslím, že to stejně jednou praskne a za chvilu to stejně neutajíš. Myslím, že je lepší to nějak zavčas řešit. A kdo jiný než tvý rodiče by ti pomohl. Bydlet asi zustaneš u nich.Je potřeba se na to připravit, aby miminko mělo co potřebuje. Jste mladí, tak je pochopitelný, že se na to přítel necítí, ale časem se stejně bude muset k tomu nějak postavit.Taky bys měla zajít k doktorovi, aby tě prohlídl, aby vše bylo v pořádku.Postav se k tomu čelem, budeš muset začít být dospělá.Držím ti palce at ti to vše dobře dopadne. Měj se

AHoj, určitě před Tebou bude těžké rozhodnutí když partner dítě chtít nebude. . Určitě tu budou dva názory.. Ale já bych si mimi asi nechala. Jestli máš apespoň trochu chápající rodiče, tak Ti pomohou. Ale záleží na tom v jaké jsi životní situaci. Ale já bych si mimi nechala no..