Ahoj mamky, vím, že porod je pro drtivou většinu žen velmi... - diskuze

Ahoj mamky,
vím, že porod je pro drtivou většinu žen velmi náročný a stresující, což bych nerada prohlubovala, musím se však podělit se svou velmi negativní zkušeností s porodnicí fakultní nemocnice Praha - Motol!
Jsou to právě tří týdny, co bylo při běžné prohlídce v poradně vyřčeno podezření na srdeční vadu našeho nenarozeného miminka. To celé vyvolalo koloběh pro mne velmi nepříjemných změn, kde hlavní byla ta, že nemohu rodit v porodnici Kladenské nemocnice, kterou jsem s prvním děckem měla vyzkoušenou a moc jsem se tam opět těšila, ale nutnost rodit v Motolské nemocnici, kde je speciální dětská kardiologie. Dva dny poté, když na mne přisly první kontrakce a po shlédnutí internetové prezentace již zmíněné Motolské nemocnice, jsem se smířila s faktem překotné změny místa porodu a spolu s manželem se klidně vydala ve 23:30 do porodnice.
První šok nastal, když se mne sestra-porodní asistentka i přes předchozí doporučení a haldu papírů z Kladna snažila se silnými kontrakcemi vyhnat se slovy: "A proč jedete zrovna k nám ...?". Po mírném nátlaku manžela vše prověřila (my stále stáli na chodbě před příjmem!!!) a vpustila nás dál. Její chování se však nezměnilo. Celý příjem jí trval více jak hodinu, a to i přes to, že ihned po nás přišly další tři rodičky. Byla velmi nepříjemná a její hlavní starostí bylo vyhnat manžela, aby nemohl její hnusnou náladu sledovat a popř. zasáhnout. Příjem byl dokončen po jedné hodině ranní a já, i přes silné kontrakce a začínající porod, byla odvedena bez manžela na pokoj gynekologického oddělení s tím, že mám spát, jelikož podle sestry ještě nerodím. Pouze doplňuji - byl to můj druhý a porod a věřte mi, žena ví, kdy začíná rodit! Manžela poslala domů s tím, že je ještě čas. Dvě hodiny na to jsem opravdu začala rodit, stahy zesílily a já si "troufla" na sestru zazvonit s tím, že opravdu rodím. Nejprve na mne začala křičet, co si to dovoluji a pak teprve mne prohlédla. Výsledkem bylo okamžité přeložení na porodní oddělení, protože jsem opravdu rodila.
Zavolala jsem manžela, který neodjel, jak by se čekalo, ale čekal v autě před nemocnicí (ještě, že tak). Moc jsem si ho však neužila. Ccca 20 minut po jeho příchodu byl tou samou setrou vykázán s tím, že je mnoho rodiček a na čekatelský pokoj (hekárna) je nutné ke mě dát ještě jinou rodičku. Bylo to pro mne šílené - sestry byly nepříjemné, rodila jsem jinde, než jsem chtěla a ještě ke všemu již podruhé vyhnali manžela! Byla jsem opět na vše sama a chtěná podpora seděla na chodbě (myslím manžela). Pár minut poté jsem již opravdu věděla, že miminko chce a jde ven. Celou dobu strávenou na hekárně mne nikdo nepřišel vyšetřit a zkontrolovat. Ve sprše jsem si mezi opravdu silnými kontrakcemi v rozkroku nasahala hlavičku a v tom momentě moje trpělivost a soudnost opravdu vypršela, Hystericky jsem zazvonila na setru a se šílenými bolestmi jsem si sama lehla na lehátko, smířená s tím, že na sál již nedojdu a budu rodit zde. O to větší bylo moje překvapení, když přiběhla opět ta samá furie a začala na mne řvát, ať okamžitě vstanu a přejdu sama po svých na sál. Ať si prý uvědomím, že rodím!!! Nebýt jiné sestry a manžela, asi bych to nezvládla, nicméně nakonec a s hlavičkou v rozkroku jsem překonala nekonečných 10 m chodby a začala rodit. Porod jako takový byl poté velmi rychlý, nicméně nervozita všech kolem nás svědčila o strachu, jak to dopadne! Shrnu-li to, moje zkušenost je následující - přijela jsem do "špičkové" porodnice, kde měli v případě problémů pomoci našemu miminku s podezřením na srdeční vadu. Dvakrát ode mne odehnali manžela, dvakrát na mne řvali, že nerodím a že jsem histerka a nakonec mě nechali málem rodit na chodbě. Ještě štěstí, že se podezření na srdeční vadu nepotvrdilo. Kdyby to tak bylo, nevím, zda by tento šok, přidušení a silné pohmožděniny hlavy a obličeje naše dcerka přežila ... Dámy. cokoliv na světě, jenom né porodnici fakultní nemocnice Motol!!!