Adopce - diskuze

Když jsem nemohla otěhotnět, silně jsme o tom uvažovali, občas i teď , když ty dětičky vidím , mám takový záškub Ale je mi jasný , že v reálu by to nešlo, je nás už hodně a popravdě, tou láskou k cizím dětem si nejsem jistá, lítost ano, ale láska ? Nevím, nevím

kdyby neprisli goblini ,tak jsem dotoho sli...uz jsme delali ruzna sezeni atd..

Ja to mám stejně jako Val.Mrzí mě to.Před lety jsem o tom silně uvažovala.Ted už né.S Martinem bych stejně dítko nedostala,když je furt pryč.

je mi těchto dětí hrozně líto, že nedostaly to co mi, především lásku, zázmí.... moje kamarádka se snažili 10let o miminko, nešlo to ani uměle, tak se dali do cesty pro adopci miminka. jezdili až do Prahy, na různé sezení, psychotesty a já nevím co, v den, kdy jim volali, že prošli a budou zařazeni do pořadníku, tak Katak zjistila že je těhotná. bála sem jim tam zavolat, nakonec se dohodli, že je tam mají nechat, ale když sem se jí patal, zda by si vzali mimi, tak řekla, že asi ne, že když mají Matýska, tak by už adoptované dítě nechtěla, neb by měla strach, že by ho nemohli milovat tak jako vlastní.já nevím, od sousedky co má vedle chatu, si dcera adoptovali děvčátku, když jí bylo 5 měsíců, věnovali se jí, a stejně je to spratek, ve svých 4 letech bych ho mlátila hlava nehlava. jak se chová, nadává babičce a ona mi říká, \"kdybyste věděla, jak dostává, ale asi to má v genech\" tak asi tak

já na tyhle stránky vůbec nechodím, ani v tv se na pořady zaměřené na děti z děcáků atd nekoukám, protože je mi jich tak moc líto. Že nemají svou milující maminku a její teplou náruč. Kdybych měla peníze, určitě bych si časem nějaké adoptovala, protože mě se to moc líbí mít hoodně dětí. Ale to je jenom taková pohádka, protože skončíme u jednoho max. 2svých vlastních a ostatní holt mají smůlu, protože nikdy peníze nebudou.abychom zvládli tolik krků

Teď říkám jednoznačně jedno velké NE.Ale to proto, protože mám svoje vlastní děti a bohužel nejsem takový \"děťomil\", abych si k nim pořizovala ještě další. Možná, kdybych děti mít nemohla uvažovala bych o tom...

Těch dětí je mi líto. Možná bych nějaké adoptovala, kdybych nemohla mít vlastní, ale to je těžko říci, když jsem se v té situaci neocitla.

Mě je líto těch děti co jsou týrány,nebo je jim jinak ubližováno.Bylo mi jich líto ještě než se narodil Honzik,ale teď když máme Honzika tak je to ještě horší.Ale cizí dítě bych si domu nevzala,nevim jestli bych třeba mezi nima potom neděla neúmyslně rozdíli.

jeto dost citlivé téma,ale jak fakt nevím...své děti miluju nadevše,ale nevím zda bych tu samou lásku dala i jiným....kdybych měla adoptovat synovce- neteř,to bych neváhala ani na vteřinu,ale cizí dítě opravdu nevím nedokážu odpovědět

Mám to úplně stejně a to mám malého raráška doma. Vůbec by mi nevadilo adoptovat si dítko, klidně i s menší vadou.

Mě je opuštěných dětí odjakživa šíleně líto. Mám pochybnosti o sobě jakožto matce, hlavně o své schopnosti vychovávat...ale v srdci bych místo pro cizí dítě měla. A asi bych ho dovedla bezvýhradně milovat.

No já vím,že bych nedokázala adoptovat žádné dítě jakéhokoli věku.A to ani v případě,že by měl exteriér Belmonda a IQ nositele Nobelovi ceny.Prostě cizí dítě je cizí a doma to nechci.