Ach, ten chlap - diskuze

Když se se mnou rozešel Petr, byla z toho hodně mimo. Přiznám se, že ještě před měsícem jsem měla světleší chvilky, kdy jsem bučela do polštáře jak malá.Konečně mohu říci, že jsem ze všeho venku, začíná mě bavit svět a začínám se i zajímat o jiné chlapy na této zemi. Ale včerejšek mě rozsekal. Měla jsem pohovor s Petrem. Přiznal se mi, že mu chybím, má mě rád, chtěl by dostat druhou šanci a až teď zjistil, co ztratil. Každý den na mě prý myslí a vyčítá si tu chybu, kterou udělal. Byly to hezká slova. Ale mě jen napadá, proč?? Sakra proč? V době, kdy jsem ho potřebovala nejvíce, měl problém, aby mě v práci vůbec pozdravil. A dnes opak? Posledních 14 dní se choval až podezřele. Já se v práci zmínila o tom, že nemám v pc vypalovačku a on mi jí druhý den přinesl na flešce. V práci něco těžkého nesu, on mi to hned bral a odnášel na místo na které jsem chtěla... Když se mi pokakalo autí, byl ten, co se mi na to přijel po práci podívat... Na mě to tak včera padlo, že jsem brečela celý večer. Zamrzelo mě to... měl se snažit dříve. Přesto jsem mu řekla, že šanci nedostane. Ale uplně mě to dostalo. Co si myslí? Že na něj jak slípka celou dobu čekám? Že mu hned skočím kolem krku? To on mě poslal k vodě v době, kdy jsem měla těžký zápal plic a potřebovala jsem tu podporu...