A teď něco smutného - diskuze

Pamatuju, ze jsme o tom mluvili ve skole. Ale povinne sledovat pohreb, to jsme, myslim, nemuseli. Nebo je mozne, ze jsem to uz zapomnela

já ne, ale tchýně kdysi pracovala v jednom Karvinském dole jako sekretářka nebo tak něco, a měla na starosti každé ráno pustit do firemního rozhlasu nějakou písničku, aby se šlo havířům líp do práce (a z práce). No a jednou jak umřel Lenin nebo někdo takový významný, tak k ní se to jaksi nedostalo a ráno pustila zase nějakou veselou písničku s trefným textem (bohužel už nevím o které mluvila). Okamžitě přiletěl šéf a málem dostala padáka Tak to tehdy bylo šílené.

Jj,pamatuju.Povinně jsme sledovali v hodině Vlastivědy přímý přenos.

jó,ty padali jak hrušky ze stromuvím že jsme vždycky stáli minutu ticha ve třídě.to bylo hrozný,no a na těch různých náměstích se hrála ruská hymna a kdo mohl nést věnec tak byl machr,to mohli vždycky jenom premianti