30+0 - diskuze

Dobrý den,mám za sebou dvě těhotenství. To druhé proběhlo bez problémů. Chlapeček byl počat přirozeně, těhotenství probíhalo bez komplikací, narozený je dva dny do termínu, přirozeným porodem s porodní váhou 3.685g a 51cm. Nyní ho mám 9 dní doma a všechno je tak, jak má být. Doma ho ale opečovávají 17ti měsíční dvojčata, kvůli kterým přispěji i já svým příběhem do zdejšího diskuzního okénka.Dvojčata byla počata po třech letech marné snahy po IVF v Gennetu. V prvním trimestru jsem díky hematomu zakrvácela, ale dvojčata byla v pořádku. Na screeningy jsem chodila do Gennetu a díky nim se včas podařilo zachytit problémy u plodu B. Od 21. týdne těhotenství se pozoroval pomalejší vývoj. Moje gynekoložka tvrdila, že je to v pořádku, že to tak u dvojčat bývá. Naštěstí ale v Gennetu chtěli, abych k nim na kontroly chodila častěji a tak se včas přišlo na problém. Během 27 týdne byly u plodu B zjištěny nulové průtoky pupečníkem a byla téměř bez plodové vody. Okamžitě jsme tedy jeli do Motola, kde jsem měla registraci. Tam diagnozu potvrdili, ale jelikož měli plnou neonatologii, přeložili nás k Apolináři. Tam přijímací doktor řekl, že na akutní ukončení to není, ale že si poležíme na rizikovém. Denně jsme chodili na měření průtoků. Po 17 dnech se u plodu B objevili reverzní průtoky a 18 den se k nim přidala i pulzace vény. Bylo rozhodnuto, že dojde k ukončení těhotenství. Byli jsme přesně 30+0. Ukázalo se, že malá se chtěla v břiše oběsit, protože měla 3x pupečník kolem krku. První dcera - plod A, měla porodní váhu 1.525g a 42cm, plakala, ukázali nám jí a běželi s ní do inkubátoru. Druhá dcera - plod B, měla porodní váhu 880g a 34cm, plakala, neukázali nám jí a běželi s ní do inkubátoru. APGAR skore bylo 6-9-9 a 5-9-9. Večer mi přišli na poporodní JIP říct, že poporodní adaptace obou je dobrá, ale máme být pevně nohama na zemi. Až druhý den, když jsem byla převezena na oddělení šestinedělí, jsem byla u děvčat s manželem poprvé. Dvojčata si prošla snad všechna neonatologická oddělení. 15 dní na ARO, 5 dní na JIP, 22 dní na IMP3 a 14 dní na IMP1. Já jsem byla po 5 dnech propuštěna z porodnice a měsíc za nimi jezdila. Na poslední skoro tři týdny (ačkoliv slibovali týden), jsem byla u nich jako doprovod. Dvojčata se narodila 10. září, domu se šlo 5. listopadu a původní termín byl 19. listopadu. První dcera šla domu s mírami 2.535g a 48cm, druhá dcera 1.820g a 43cm. Obě dcery měly nCPAP (obě 6 dní, ta druhá si ale po třech dnech zkusila dýchat sama, na tři dny, pak jí pro odpočinek zase na tři dny vrátili a pak už se bez něj obešla úplně). První dcera měla trošku krve v žaludku - ukázalo se, že způsobené výživovou sondou, pak krev ve stolici - vysadila jsem mléčné výrobky a vše se srovnalo. Naštěstí alergická nebo nesnášenlivá není, jen to prostě těm nedonošeným orgánům nevyhovovalo. Měla šelest na srdíčku, ale během půl roku se dirka ve svalu zatáhla a je v pořádku. Taky má hemangiom. Původně řešený na kožním, pak onkologii a teď už na chirurgii. Zatím ale k odstranění nedošlo, je na to malá. Druhá dcera (kvůli které bylo těhotenství ukončeno) měla nejprve špatné krvinky, uvažovali o transfuzi, ale nakonec k ní nedošlo. Dále měla tuhou žluč, na kterou brala sirup i po propuštění. A silnou žloutenku. Jiné problémy neměla. Jelikož jsme byli velcí nedonošenci, začali jsme navštěvovat Centrum komplexní péče na Karlově. Starší dcera si šla svojí cestou a vyběhla z ní krásná slečna. Srdíčko má v pořádku, hemangiom se bude řešit v budoucnu. V 17ti měsících reálného věku má 6 zubů, chodí, žbrblá. Na kontrole v korigovaném roce (v 14,5 měsících reálného věku) měla 9.570g a 77cm. Druhá dcera si vydýchala Flixotide a Berodual, vypila 2 krabice Infantrini a to jí opravdu nakoplo. Také vyrostla do krásné slečny. V 17ti měsících reálného věku má 6 zubů, chodí, s mluvením je na tom lépe, než její sestra. Na kontrole v korigovaném roce (14,5 měsících reálného věku) měla 10.560g a 76,5cm. První dcera měla nejprve vyživovací sondu, pak se začala přikládat. Na truc paní doktorce Zlatohlávkové, jsem si u ní prosadila kojící kloboučky. Naučila se pít přes ně a nakonec jsme je odstranili a kojili klasicky. Druhá dcera šla z výživové sondy, na přání paní doktorky, na krmení přes stříkačku a prst. Na prso se mi nepřisála, pouze, když jsem měla přiložené obě a ségra jí pomáhala tahat. Doma jsme tak přešli na flašku. S mlíkem jsem holkám stačila půl roku. Pak už jsme přešli na Sunar. Takže metoda dr. Zlatohlávkové v tomto případě selhala... Bohužel, to je jediná doktorka, která kazí celý obraz na Apolináře. Ostatní byli skvělí! Holky začínaly s očkováním Synagis, na které jsme dojížděli k Apolináři. Klasický očkovací kalendář tak máme posunutý. Ale díky naší skvělé pediatričce to není žádný problém. V Centru komplexní péče navštěvujeme 3 doktory. MUDr. Markovou - skvělá, druhé dceři ohromně pomohla s tím Infantrinim. MUDr. Smolíkovou - úžasné rehábko, hodně chválí i mě, prý jsem skrytý talent a minula jsem se povoláním. A MUDr. Příhodovou. U ní jsme byli jen jednou. První dcera k ní jde až ve dvou letech věku, druhá dcera ještě v březnu, protože když jí viděla poprvé, ještě nechodila.Mamky nedonošeňátek, držte se! Je to náročné, ale zvládli jsme to my, zvládnete to také. Já mám ohromné štěstí na manžela. Byl a je mi velkou oporou. Pomocníkem. Krmí, koupe, přebaluje,... Nic pro něj není problém. A je jedno, jestli bylo miminko nedonošené a sotva kilové nebo náš donošený, skoro čtyřkilový syn. Miminka jsou velcí bojovníci a krásné to zvládnou!!!