1. hodina v Little Gym - diskuze

Největší průšvih vstávání a cesta. Já byla nervozní (jako jsem po porodu ze všeho nového), takže jsem nemohla usnout (k čemuž přispěl i hnusný film Závrať). Áďa to samozřejmě evidentně cítí. Tudíž jsem se probudila v 5 a on hned jakmile jsem se otočila na posteli. Hodinu přeze mě lezl, pak ještě odpadl, já už ne. Vstala jsem, vše nachystala. No, moc nebylo co. Tepláky, nektarinky. Můj původní plán odejít v 7:45 nevyšel, jelikož v 7:33 jsem budila Áďu, ten vůbec vstávat nechtěl a vypadal, že by spal klidně do 9 (To já taky ). Ale byla to i trochu výhoda, jelikož jsem ho přebalovala i oblíkala dost rozespalého, tak nelumpačil a probral se až cestou na metro. Odcházeli jsme 7:50. Metro jelo v 8. Bus jsme stihli v 8:04. Cvíčo začíná v 9:15. Na další zastávku od našeho nástupu jsme jeli zácpou 20 minut..! Už jsem viděla, že s takovou dojedem v 10 tak do třetiny cesty (je to snad 18 nebo 19 zastávek)..naštěstí jsme měli ty nektarinky, tak jsme se aspoň nasnídali. Pak už to jelo, i když je to hodně daleko, takže to trvalo. Áďa zas balil nějakou kočku v kostýmku. Byla z něj tak paf, že o něm po asi deseti zastávkách vykládala někomu do telefonu. O mně mluvila jako o usměvavé mamince, až jsem se červenala Podle mě jsem byla vystreslá s kruhama pod očima a furt jsem pozorovala, kde se zas objeví zácpa. Dojeli jsme v 9.Zastávka je hned u cvíča, tudíž jsme tam byli tak v 9:01. Jako první. Potěšilo mě, že tam byla slečna, kterou jsem zažila na ukázkové hodině. S tou jsme ale necvičili. Náš pan učitel se jmenuje Christofer (? měla bych s tím zapamatováváním jmen něco dělat). Hned se k nám měl a byl velmi komunikativní. No, to já ani moc ne. Já byla unavená. A chtěla jsem nás v klidu převlíct do tepláků a vyčůrat se. Áďa byl trochu strašpytlík, jako na ukázkové hodině měl evidentně strach,že ho tam nechám.. Nenechala jsem a musela jsem si ho vzít i na záchod. Chris mi mezitím udělal čaj (já ho teda pila až po cvíču, jelikož jsem na něj po tom záchodě zapomněla.. a dost mě pobavilo, že mi nalil jen půl hrnečku a navíc tam zůstal ten pytlík, takže to byl pěknej silák)Přišla další maminka v teplákovce Belgičanka jména, které jsem jí nerozumněla s chlapečkem Antonem a to bylo čtvrt. Tudíž jsme šli cvičit. Hmm, to jsem byla teda docela překvapená. Čekala jsem menší skupinku, ale tohle byla skoro soukromá lekce! Navíc ta Belgičanka tam už evidentně chodí delší dobu, tudíž vykládal Chris vpodstatě jen mě. Co mi docela vadilo a přišlo mi to divné a dost ošklivé vůči Antonovi, že celou dobu nepustila z ruky mobil a furt do něj něco klovala. No, teda asi tak stokrát ho vyfotila. Ale stejně je to třičtvrtě hodiny pro dítě a myslím, že by to bez mobilu snad zvládla. Navíc kašlal..Po třetině se přiřítila maminka s chlapečkem a bylo mi jasné, že je to Češka. Navíc jak řekla, že kluk je Roman, tak to bylo jasné. Ona se nepředstavila. Nebyla mi od pohledu moc sympatická. Navíc nemám ráda lidi, co chodí pozdě. A vím, že mě bude její čeština k synovi rušit. Ruší mě i ta moje k Áďovi. Za minutu jsem musela promluvit na Áďu, ať mi neutíká ze žíněnky k nářadí. Tak se jen ujistila, že mluvím česky. Roman kašlal ještě víc než Anton. Jsem asi úzkostlivá matka.Sympatická asi evidentně nebyla ani Chrisovi, který mluvil furt francouzsky, i když řekla, že moc fr.nemluví. Navíc Roman se buď šíleně blbě vyspal nebo je to extra rozmazlený protivák. Uvidíme příště, možná měl jen špatný den. Ale říkala, že chodil už s tatínkem, dokonce k Chrisovi a ten řek, že si ho nepamatuje. Což mi teda přišlo divné. Ale asi učí za týden hodně. No, nevím.Zato Áďu si zamiloval a Áďa z něj nemohl spustit oči. Jak byla příležitost, tak blbli, lechtal ho a tak. V jednu chvíli se posílaly balonky a Áďa ho posílal všem, jen na mě skoro zapomněl. Až jsem si tam připadala zbytečná a bylo mi to líto. Navíc Áďa ho snad z dětí jediný vnímal. U nevrlého dítka to asi tak nepřekvapí, u malého mazáka to bylo zvláštní. Chris po hodině Áďu moc chválil, že je hodně \"reaktivní\" (použil jiný slovo, ale já už jsem vyšťavená, tak si to nemůžu vybavit, ale snad chápete, co mám na mysli). Děti dostanou při odchodu z tělocvičny malé razítko na ruku, Áďa chce celý ten razítkovací fix, že má něco na ruce ho vůbec nezajímá. V recepci nebo jak to nazvat bylo narváno, jak v české školce Navazující skupina je teda v porovnání s naší přeplněná, ale měla jsem pocit, že se už všichni znají z dřívějška, tak si vzájemně hezky hráli. Áďa už byl tak v pohodě, že jsem šla bez problémů ke kuchyňskému koutu vypít ten čaj. Jen si mě zkontroloval pohledem a to mezi náma stál kočárek. Převlíkla jsem se taky bez jeho asistence. Hrál si s kostičkama. A když jsem šla z WC tak už mi šel naproti. Chris si s ním chtěl plácnout, což Áďa neumí, ale tak asi se to díky němu naučí. Poslal mu aspoň pusinku, což velice ocenilTak nějak tajně doufám, že se náš kolektiv ještě rozroste. Když jsem to říkala Alešovi, tak ten to vidí jako velké plus, že je nás tak maličko. Já zatím ne.Snad to někdo přečtete