Inzerce
Inzerce
Inzerce

Dobrý den, po přečtení článku jsem se zh - diskuze

  • Dobrý den, po přečtení článku jsem se zhrozila a po přečtení diskuse uklidnila. Máme pětitýdenní miminko, v porodnici jsem se divila jak holka na pokoji mohla spát s mimčem v posteli, že neměla strach, že ho zalehne. Poslední noc jsem s malým při kojení taky usla a měla hrozný výčitky. Po návratu domů jsem malýho uspávala třeba hodinu, aby se hned po položení do postýlky nevzbudil a nezačal brečet. Přítel mě stále přemlouval ať ho vezmu k nám do postele, že bude klidnější. Stále jsem to odmítala. Asi po týdnu jsem s ním opět v posteli usla a nějak mě ten strach přešel. Dneska to už praktikujeme tak, že usne cca kolem deváté, ve tři se vzbudí na jídlo, nakrmím ho, položím do postýlky a on bez problémů do deseti minut usne. Pak se vzbudí v šest a to už si ho v posteli necháme a on spí do půl deváté. Když jsem ho v těch šest vracela zase do postýlky, tak už nespal. Ani přítel nemá problém s malým usnout. Jeden večer se nám dokonce strašně zakuckal a spal s náma celou noc. Přítel ho chtěl mít přitulenýho k sobě, ale to jsem mu zakázala, aby ho nezalehl, přece jenom má silnej spánek a nevnímá tolik jako já. Přes den spí normálně spolu, takže by to asi nebyl problém ani v noci, ale prostě mám strach. Včera jsem měla na návštěvě mamku a sestru s pětiměsíčním mimčem. Bavili jsme se, že by u nás spali. Že by sestra mohla s malým spát spolu na rozložené sedačce. Do toho zasáhla mamka, že ne že cestuje a mohl by spadnout a když jsem řekla že teda bysme mu přenechali postýlku a náš prcek by spal s náma, tak mě mamka div nevraždila pohledem. Ani jí nemůžu přiznat, že to tak občas provozujeme. Podle ní ani nejde o to zalehnutí jako spíš o rozmazlování, tak nevím. To svoje budu praktikovat dál a hold co, nemusí vědět o všem :-) je to moje dítě a moje výchova. Jo a k ránu kolem té šesté se k nám do postele přifaří i naše rotvajlerka a to jsem nepochopila proč bych měla mít strach, stejně jako vnímám každý pohyb malýho, tak vnímám i každý její pohyb. Oddělím je od sebe nohama, k malýmu se přitulím a pokrčím nohu tak, že je mezi nima. Pes mi totiž dycky spává v nohách. Nestane se, že by se k němu přiblížila když spí, prostě na to dávám bacha a myslím si, že pokud člověk nemá malinkatýho pejska, kterýho by třeba nemusel zaregistrovat, že cestuje, tak vůbec o nic nejde. Maximálně tak o hygienu, ale vzhledem k tomu že pravidelně převlíkám postel a nějakej ten chlup se sem tam najde dycky, tak mu větší riziko alergie nebo co nehrozí. Stejně jak se začne batolit, tak nebude furt v náručí nebo v posteli podloženej plínkou. To bude lozit po zemi a tam se těch chlupů nikdy 100% nezbavím.
    missmasz   | 07.05.2012 19:40:06 | Reakcí: 1, poslední: 08.05.2012 20:59:46
    Reagovat | Skrýt reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Děti jsou různé, některé si zvykne na spaní s vámi a vyžaduje to, nedá se ho to odnaučit. Některé zase bez problémů přejde na svojí postýlku. Adam taky spal s námi, první měsíce mi spal na prsou, ve dne v noci, občas se mi ho podařilo dát mezi nás. Pak to jako nic přešlo a spal ve svém. Od půl roka je ve svém pokojíčku, ale k ránu si ho beru pokaždé k nám. Dřív u nás ještě spal, teď už se jen mazlí a pak vstane a skáče mi po hlavě. O zalehnutí jsem se nebála, jen jednou jsem rozhodila rukama a praštila ho.
      Psa máme taky, nespí s námi teda v posteli, to ani náhodou, ale chlupy a hygienu neřeším, alergiej není. Čuba ho olizuje a on jí to kolikrát vrátí, aspoň si vybuduje imunitu.
      angieblack   | 08.05.2012 20:59:46
      Reagovat | URL příspěvku

Téma: Spaní dítěte v posteli s rodiči – může být nebezpečné? (strana 4)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce