Inzerce
Inzerce
Inzerce

Ahoj maminky, musím říct, že jsem ráda, - diskuze

  • Ahoj maminky, musím říct, že jsem ráda, že nejsem jediná, kdo si bere tu svojí největší lásku k sobě do postele.
    Dominik tak spí mnohem lépe a déle.
    Večer ho po uspání dám do postýlky a když se v noci vzbudí, tak si ho vezmu k sobě, počkám až usne a zase ho přendám do svojí. K ránu už si ho u sebe nechávám, protože pak spiná dýl.
    Máme ale i noci, kdy jakmile ho položím do svojí postýlky, tak se vzbudí, pláče a jakmile ho přendám k sobě, tak hned usne, pak spí u mě celou dobu. Jsou to tak 3-4 dny v měsíci. Většinou mu rostou zoubky neboo je nějaký jiný problém a to je jasný,že potřebuje maminku.
    Zastávám názor, že když jsme si ho jednou s láskou pořídili, tak ho nemůžeme odstrkovat, když nás potřebuje a chce.
    Klidně oželím večerní televizi i posezení s kamarádama za klidný dech mojeho zlatíčka když spinká a drží mě u toho za ručičku.
    Asi jsem padlá na hlavu, ale pro něj bych udělala mnohem, mnohem víc. (asi jako většina z nás)
    LídaBendová   | 02.02.2012 09:40:27 | Reakcí: 11, poslední: 10.02.2012 15:25:09
    Reagovat | Skrýt reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      já vám všem závidím takové tulivé děti. Já i kdybych chtěla spát s malou v posteli a držet ji za ručičku, tak nemůžu, protože mě odstrkuje   Jako miminko jsem si ji občas k ránu brala k sobě, ale musela jsem být půl metru od ní, jinak se pořád ošívala, teď už to vůbec nejde, musí spát prostě sama, i na té velké posteli   No a tak když tatínek odejde do práce, malá se nasnídá a já se chci ještě dospat, tak musím do obýváku a malou nechat v ložnici, tak mám zaručeno, že ještě aspoň hodinu a půl můžu spát  
      Gastrica   | 02.02.2012 10:46:23
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Nedávno jsem četla velmi zajímavý článek o dětech, které nechtějí být v blízkosti své matky.Bohužel si nepamatuji,kde jsem ho našla, ale určitě byste ho na netu našla.Píše se tam zhruba to, že přirozeností každého dítěte by mělo být to, že chce být své matce co nejblíž. Děti, které nechtějí, se tak chovají prý proto, že mají psychický blok, který si mohou přinést třeba již z těhotenství, nebo třeba zažili těžký porod, nebo po porodu zažili odloučený od matky na delší dobu,...někdy se ani neví proč.
        Článek popisuje, že by maminky měli tyto děti pomalu naučit se mazlit.Ze začátku se to dětem nelíbí, ale postupně se blok pomaličku odbourá. Má se začít třeba jen pohlazením na tvářičku každy den a třeba za týden zkusit vzít na krátkou dobu za ručičku, tak týden po týdnu pomaličku postutovat dál. Chce to asi zpoustu trpělivosti a nesmí se to uspěchat, ale výsledky to prý má. Pokud vy máte zájem se se svou dcerkou mazlit,pak ste na dobré cestě. Já mám doma mazlíka a musim říct, že nic krásnějšího jsem v životě nezažila, než když se ke mě přitiskne. Určitě, když projedete net, tak tam najdete pár článku na toto témá od renomovaných dětských psychologů. Přeju vám, aby se to povedlo,vaše dcerka pomazlení potřebuje(jako každé malé dítě), i když ho odmítá. 
        Lucie11   | 06.02.2012 08:36:13
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          ale to ona se pomazlí, přes den když ji brávám na ruce, tak mi lehne na rameno třeba, nebo když se díváme na pohádky, tak se mi opře obličejem o můj obličej. Jen prostě nechce spát se mnou v posteli, má ráda svůj prostor, musí být rozprostřená a nikdo ji nesmí utlačovat :) Je fakt, že bloků má asi milion už od miminka, narodila se císařem, takže první kontakt nám byl dopřán až po 5 hodinách od porodu, nešlo nám kojení, takže od 12.dne života není kojená, já si prošla depresema atd., takže určitě nějak deprivovaná je.
          Gastrica   | 06.02.2012 08:49:23
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE:
            Teda musím říct, že i já jsem po císaři, nerozkojila jsem se, taky jsme na UM a ty deprese jsem měla celý 6ti nedělí. Tak dlouho trvalo než jsem se do malýho zamilovala.
            Nevím jeslti to má vliv na jeho mazlivost nebo ne, ale spíš asi ne, protože Dominik se mazlí rád, ale jen se mnou. Ostatním to nedovolí.
            LídaBendová   | 10.02.2012 15:19:28
            Reagovat | URL příspěvku
            • \
              RE:
              já reagovala na kolegyni, která psala, že malá může mít z něčeho trauma a tak mě napadlo pouze tohle :) Depresema trpím doteď, to nebyla otázka šestinedělí, jen tak pro upřesnění.. :) Ona se mazlí, i se mnou i s ostatníma, ale nedokáže spát v jedné posteli s nikým :)
              Gastrica   | 10.02.2012 15:25:09
              Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Áda je jako já  Já taky nedokážu spát k někomu přitulená,potřebuju trochu prostoru.Karkulka mi nevadí,navíc se po chvíli většinou odvalí dál a když se mě někdy snaží vyšprtnout z postele,tak ji posunu 
        veverka77   | 07.02.2012 12:36:03
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Nejste padlá na hlavu, naprosto stejně to praktikuju i já. Syna uspím, přendám a když se vzbudí, vezmu si ho k sobě. Když mě poprvé probudil hlazením po tváři a říkal mi malá, brečela jsem štěstím. Také nepotřebuji odcházet po večerech na kafíčka a vínečka s kamarádkama. To kafe si můžeme dát přes den a děti vzít s sebou. Alespoň tak posílíme ty sociální sítě :-)
      Nemeckova   | 02.02.2012 23:06:21
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Naprosto souhlasím...
        takhle vstáváme my:
        http://blog.babyonline.cz/lida/fotogalerie/album/14996

        LídaBendová   | 03.02.2012 10:47:11
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          Brouček, jak je spokojený.
          Nejhorší je, že než jsem si uvědomila, že mi to takhle vyhovuje a nedělám nic špatného, měla jsem strašné výčitky. Všichni v okolí + tyhle nejapné články mě pěkně ničili, jak je Tomášek rozmazlený a zavařuju si na problémy. Jednou jsem malého dala do postýlky, že si trošku popláče a časem si zvykne. Řval mi do 2h do rána, nešel nijak utišit. Tohle není mateřství, ale surovost, nechápu, jak to může někdo praktikovat...
          Nemeckova   | 03.02.2012 12:22:50
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE:
            To já měla taky už dost těch chytrých rad, jak ho mám nechat vyřvat a usne. Mě to prý mamka taky tak dělala, jinak by prý doma nic neudělala
            Jenže já na všechno kašlu, nemusím mít naklizenou domácnost ani navařený tři chody k obědu.
            Pak jí jednou plakal, když ho hlídala a já šla jen pověsit prádlo a vynadala mi, že mám dělat, že pláče. Tak jsem jí řekla. Vidíš ty ho nenecháš plakat 3 minuty a vyřvat před spaním bys ho nechala? Tak zklapla.
            Než se naděju, tak pro něj budu ta nejtrapnější osoba v životě. Tak si chci vychutnat to období, dokud jsem ta nejdůležitější.
            LídaBendová   | 03.02.2012 16:09:09
            Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Nejsi padlá na hlavu,neboj  Já se v těchto věcech řídím citem (k tomu článku jsem svůj komentář napsala níž)a kecy některých lidí o tom,jak si malou špatně učím nebo že budu její otrok a tak,mě akorát dokáží rozesmát (někdy taky vytočit).V ničem se neomezuji,o nic nepřicházím (vyřádila jsem se dost a pátky a soboty někde venku už mi prostě nechybí) a když chci,tak klidně večer někam jít můžu,pohlídá tatínek a rád.Každé dítě má jinou potřebou blízkosti,tak proč ty,které to potřebují,odstrkovat,že jo?Každému fakt vyhovuje něco jiného,někdo se s dítětem nevyspí,někomu to nevadí a je to každého věc.Já do toho taky nikomu nekecám 
      veverka77   | 07.02.2012 12:34:17
      Reagovat | URL příspěvku

Téma: Spaní dítěte v posteli s rodiči – může být nebezpečné? (strana 4)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce