Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak dopadlo vaše dítě u zápisu a jak s (ne)úspěchem naložit?

U rodičů většinou panuje utkvělá představa, že pokud se dítě ještě v předškolním věku naučí číst a počítat, stane se z něj geniální žáček. Je to ale skutečně pravda, anebo jsou důležitější jiné dovednosti a od učení číst a psát tu máme školu? Jak se staví ke školní docházce dnešní děti a jakou roli v přípravě dnešních předškoláků hraje rodina?

Podle některých kantorů je úroveň znalostí u prvňáčků nižší než před dvaceti lety, podle jiných naopak vyšší. Záleží totiž na úhlu pohledu. Starší kantorky většinou vidí pouze neznalosti svých žáčků a jejich neposednost, mladší naopak často ocení jejich flexibilitu, schopnost rychle uvažovat a také velmi důležitou schopnost rychle najít to, co potřebují vědět – což je v dnešní době přecpané informacemi dovednost v podstatě stěžejní.
Na co si ovšem stěžují učitelky v mateřinkách i pedagožky prvňáčků je neznalost klasických pohádek a problém s udržením pozornosti především, jedná-li se o čtení. Nejdůležitější roli v této neznalosti hrají rodiče a jejich přístup k výchově. Pokud se dětem rodiče pravidelně věnují, knížky jim čtou, připravují jim zážitky a rozvíjí jejich fantazii, pak je vše v pořádku. Takových rodičů je dnes bohužel jenom zlomek, ostatní z časového hlediska a kvůli svému pohodlí preferují pohádky v televizi a blikající zábavu u počítače.

Co by předškolák měl skutečně umět k zápisu a co dnešní děti skutečně umí?

Důležité je, aby znal své jméno, příjmení, popřípadě datum narození a adresu, kde bydlí. Měl by umět vyslovovat správně všechny hlásky, vytleskávat slabiky, určit barvy, poznat číslice do 5, poznat geometrické tvary, zazpívat písničku či přednést nějakou říkanku. Co se týká dovedností, mělo by dítě umět namalovat postavu, stříhat a držet správně tužku (a to již od útlého věku, ne až v první třídě). Velkým problémem je rozeznávání první a poslední hlásky ve slově, to dnes většina dětí neumí. Vedle nepozornosti pak oproti dřívějším létům děti trápí také špatná slovní zásoba, vysoký výskyt logopedických poruch a kupodivu i manuální nezručnost. Je ovšem nad slunce jasné, že televize a počítač vaše dítě stříhat či modelovat nenaučí!

Jaké chyby dělají rodiče?

Pokud k tomu dítě samo neinklinuje, není nutné ho učit číst a počítat, mělo by pouze rozeznávat hlásky a číslice, zbytek ho naučí škola. Spíše než číst a psát byste tedy své dítě měli připravovat z hlediska pravidelného režimu, manuálních, sociálních, vědomostních a pohybových dovedností! Je důležité neučit děti nic, čím si sami nejste jisti, spíše jej učte jistým návykům a pravidelnosti, jako je bezproblémové vstávání a usínání, učte ho denně pomáhat v domácnosti, přičemž může plnit i různé praktické úkoly, vždy střídejte fyzické aktivity s duševními, stříhejte, lepte, přikládejte, zkrátka staňte se pro svého potomka kreativcem na každý den. Pokud nevíte jak dítě systematicky připravovat, případně jakou si pořídit knihu na pomoc, obraťte se pro radu k učitelkám v mateřince anebo navštivte web www.prochytrehlavicky.cz.
Nepočítejte ovšem s tím, že mateřská škola vaši ratolest připraví za vás. Rodiče dnes bohužel plně spoléhají na výchovu dítěte v mateřské školce, zkuste si ale představit, že jedna učitelka má často na starosti 27 hyperaktivních dětí, což dnes není žádná výjimka. Opravdu si myslíte, že je potom schopná každého jednoho naučit rozeznávat první a poslední hlásku ve slovech? Určitě ne, a proto je velká část přípravy na rodičích a je tomu tak dobře, rodiny by měly být více spolu, aby se neztrácela komunikační nit.

Čas strávený přípravou předškoláčka ovšem nemusí být jen nudným plněním úkolů. Díky publikaci Předškolákovy týdeníčky pro chytré hlavičky se dítě věnuje i pohybovým aktivitám, uvolňuje ruku a učí se praktickým věcem, to vše hravou formou, často pomocí říkaček a krásných, ručně malovaných obrázků. Dítě je navíc v tomto případě motivováno samolepkami, které si lepí do vesmírné mapy. Stejně jako příprava dítěte ke zrození trvá 9 měsíců i příprava předškoláka by měla trvat obdobný čas, ovšem nikdy není pozdě, obzvlášť když děti i rodiče taková příprava bude bavit.

Důležitou pravdou, která by měla motivovat všechny rodiče k aktivitě, zůstává, že připravené dítě bude v první třídě úspěšné. Jeho úspěch je pak pro něj následně velkou motivací k pozitivnímu vztahu ke školní docházce a k plnění školních povinností!

Inzerce

PŘEDŠKOLÁKOVY TÝDENÍČKY

představení předškolní přípravy

Předškolákovy týdeníčky jsou první komplexní přípravou dítěte nejen pro školu, ale i pro život. Obsahuje 4 sešity pro 40 týdenní přípravu: Jízda tužkou je věnována grafomotorice, Hlavičkové úkoly dítě rozvíjí mentálně, Praktik pro život se věnuje světu kolem nás, praktickým situacím, se kterými se dítě v životě setká, Pohybovky zdokonalí pohybovou zdatnost dítěte. Nechybí ani motivační prvek – 160 nálepek, které si dítě za splněné úkoly lepí do kosmické mapy. S Předškolákovými týdeníčky pracují i v Centru nadání v Praze – viz recenze pedagožky.

Ucelená řada vzdělávacích knížek Babyonline pro děti 0-7 let s videi.

Inzerce

Po dětské literatuře jsme se zaměřili na 2 důležitá období v životě ženy: těhotenství – kniha Zdravé těhotenství a po 40 – kniha Žena po 40 – sebevědomá a v kondici.

www.prochytrehlavicky.cz

Inzerce

 

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jak dopadlo vaše dítě u zápisu? - diskuze

  • neucte deti nic, cim si nejste jisti
         
    To by bylo smutne, kdybych si nebyla jista znalostmi prvni tridy, myslim, ze ctu docela obstojne 

    Neee, samozrejme je clanek zajimavy, akorat myslim, ze na BOLu zbytecny, tady jsou same dobre pripravene a vymazlene deti neodkojene TV. Ti, co by ho cist meli, ho cist nebudou.
    zajic   | 06.04.2011 15:34:33
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Pláče při odchodu do školky

| Bayu | 24.02.2020, 09:15

Dobrý den. Ráda bych se zeptala co mohu dělat pro lepší odchody syna do školky. Syn 3,5roku ráno při odchodu do školky často pláče-ne vždy. V říjnu nastoupil do školky (v srpnu se nám narodila holčička. Nechala jsem ho po dobu šestinedělí doma,aby si na sebe zvykli. Nijak zvlášť na ni nežárlí). Těšil se, chodili jsme často kolem, mluvili o ní,nastoupila do stejné třídy i malá sousedka. Po týdnu začal hrozně plakat při odchodu,že se bojí. Ten den jsem ho vzala ze školky domů. Zjistila jsem, že mu spolužačka zmuchlala obrázek. Tak jsme o tom mluvili a vysvětlovali. Od té doby často ráno pláče. Přijde mi,že zkouší důvody proč tam nechce. Každou chvíli jiné. Ráno na něj nespěchám. Když potřebuje vysvětluji proč tam chodí a přirovnávám k tatínkovi,že taky chodí do práce a taky se mu občas nechce, ale jde. Má tam kamarády. Učitelky říkají, že je hned dobrý. A po vyzvednutí mi sám řekne,že se mu líbilo. Na dotazy,zda půjde zítra zase říká,že ano. Jen teď,když se ho ptám co dělali mi to nechce říct. Trochu mu pomůže,když mu popíšu svůj den. Ptám se ho co by mu pomohlo k lepším odchodům,ale jen stále opakuje,že nechce, že někoho nemá rád,že se mu tam nelíbí atd. Už nevím co vyzkoušet. Mluvit o tom se mnou moc nechce. Je samostatný a byl často mezi dětmi. Fakt je,že je často nemocný tak tam moc pravidelně nechodí. Za odpověď děkuji

Dobrý den,

v dotazu zmiňujete adaptační potíže synka ve školce a zároveň důležitou změnu, která se odehrála u vás doma - narození sestřičky.  Dětí, které mají "rozjezd" ve školce trochu pomalejší, není málo a s podobně radostnou událostí  v rodině  nemusí mít vždy obtížnější adaptace přímou souvislost - odloučení od maminky, nové prostředí a požadavky jsou samy o sobě náročné. Věřím ovšem tomu, že narození sestřičky následované brzkým nástupem do školky synovi situaci úplně neulehčilo. Děti se mnohdy do školky těší, když ovšem přijde na lámání chleba (dítě má začít každý den do školky chodit), radost ho poněkud opustí. Důležité bývá, zda dítě bylo zvyklé pobývat někde bez maminky (bývá s prarodiči, navštěvovalo nějakou miniškolku nebo dětský klub) nebo zda je školka úplně jeho první zkušenost.

Píšete, že ráno zkouší vymýšlet různé důvody, proč do školky nejít, pláče...Pokud je pravda, že pláče pouze než se od vás odloučí a zbytek doby funguje bez problémů (hraje si s dětmi, je dobře naladěný, jí...), je to se zvykáním nejspíš na dobré cestě a syn potřebuje jen upevnit návyky, vědět, co jej ve školce hezkého čeká, musí si ověřit, že vždy pro něj přijdete apod. Určitě bych se snažila úzce spolupracovat s paní učitelkou, zkusila s ní probrat, jak zvládá syn pobyt ve školce, zda mu něco nedělá problém - vztahy s dětmi, jídlo, chození na toaletu, zvládá vše, co se od dítěte, které nastoupí do školky, očekává (obléci se, obout..samostatně jíst, požádat o pomoc apod)?...někdy se může stát, že dítě trápí i zdánlivá "maličkost" (musí jíst něco, co nechce, bojí se říct paní učitelce, že potřebuje pomoc např. po použití toalety...). Zkusit zjistit, co syn dělá ve školce rád, co podle paní učitelky potřebuje. Možná se s vámi ráno víc pomazlit, vzít si oblíbenou hračku....Někdy pomáhá, když dítě vodí do školky tatínek. Samozřejmě bych nevynechala ani synka samotného - píšete, že se ho ptáte, co by mu pomohlo k lepším odchodům, zkuste s ním znovu v klidu probrat, co ho může trápit, případně mu nabídnout, jak danou situaci řešit. Můžete si pořídit nějakou z dětských knih o školce, popovídat o tom, co děti na obrázcích dělají, co prožívají...můžete zjistit, zda něco z toho neprožívá i syn. Nakreslete si obrázek o tom, co ve školce dělali, co se mu líbilo (i třeba na základě sdělení paní učitelky)...Pochvalte ho za konkrétní věc, co se mu ve školce povedla (hezky si pohrál s kamarádem..ochutnal nové jídlo....krásně si uklidil hračky)- syn vám nejspíš sám toho příliš nepovypráví, poproste opět paní učitelku, jestli by nemohla vypomoci s hledáním synových školkových úspěchů. Můžete zkusit vytvořit i nějaký motivační kalendář pro syna, kde s pomocí obrázků nebo magnetku vyznačíte, co se mu dařilo, co ten den dělal apod.

Píšete, že na mladší sestřičku skoro nežárlí, přesto je dobré mít na paměti, že změnu své donedávna výsadní pozice v rodině jistě vnímá a může se cítit nejistě. Posilujte jeho postavení "velkého bráchy", dovolte synovi, ať vám s malou pomáhá - podá plenku, "dohlédne" na ni chvilinku, třeba jí i popovídá, co zažil ve školce. Povídejte sis ním, co dělal on, když byl malý jako je nyní dcerka, jak a v čem byl šikovný, nejšikovnější :) A  co všechno už syn umí nyní, hrát si s dětmi, jezdit na skluzavce, stavět si s kostek, vše, co rád dělává ve školce.

Nepíšete, zda chodí domů po obědě nebo až odpoledne - přimlouvala bych se jinak za první variantu. Odpoledne ať máte už program společný, dopoledne si pohraje s dětmi a po obědě se už zkrátka sestřička svého velkého bráchy nemůže dočkat a podniknete něco společně...Plánujte, co budete dělat společně (a nezapomeňte to splnit)- návštěva u kamaráda nebo si zajít na oblíbené hřiště..

Jak jste také zmínila, přivykání na školku synovi neusnadňuje ani méně pravidelná docházka způsobené častější nemocností. 

Pokud by  ranní plačtivost a nespokojenost syna přetrvávaly i dále, případně se přidaly jakékoliv známky toho, že syn odloučení špatně nese ( bolení bříška, pomočování, špatné sny apod...) zvážila bych, nakolik je školka pro syna aktuálně přínosem a  dala mu raději čas k tomu, aby  znovu nabyl jistoty a klidu ve vaší péči, která je nezastupitelná a kolektivním zařízením nenahraditelná. 

Pro dítě ve věku vašeho syna hraje stále nejdůležitější roli v životě máma, i když se nám mnohdy okolí snaží namluvit, že bez kolektivu, školky a kroužků se nám dítě nerozvine, ba přímo zakrní, bude rozmazlené apod. Opak je pravdou. Co do budování vztahu s dítětem nyní vložíte vy sama, z toho bude čerpat i nadále a v budoucnu mu to pomůže překonat další obtížnější situace. I pár měsíců může někdy dítěti stačit k tomu, aby citově dozrálo a nástup do školky proběhne podstatně snadněji.

Někdy nejspíš každý z nás potřebuje oddychový čas, aby nabral zase sílu a mohl zase zvládat velké věci. 

Třeba namalovat autobus a duhu k tomu, sníst celý oběd i s polévkou a těšit se na to, že s mámou klidně může jít domů už po "o".

Míša

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 27.02.2020, 07:32
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce