Inzerce
Inzerce

Desatero pro výchovu dítěte

1. buďte důslední

  • trvejte na věcech podstatných
  • trvejte na provedení úkolu, který jste dítěti zadali
    • ne vždy se vám důslednost bude dařit, kdybych byla vždy bezchybná a důsledná ve výchově svých dětí, nikdy toto desatero nesepíši
  • metody, které pro to zvolíte, by měly být přiměřené chování a povaze dítěte
  • rychlý a rázný zásah je mnohdy účinnější než půlhodinový monolog k dítěti

2. věnujte dítěti dostatek času

  • rodiče dítěti nemůže nahradit nikdo
  • pokud se dítěti dostatečně nevěnujete, nemáte právo jej „peskovat" za to, jaké je
  • svěříte-li dítě po většinu času prarodičům, nedivte se, že může občas mezi vrstevníky působit jako z jiného světa

3. snažte se dítěti zaplnit den aktivitami, a to do takové míry

  • aby je zvládalo
  • aby nemělo čas se nudit a z nudy zlobit

4. ponechte dítěti i chvíle klidu v prostředí, které je pro něj příjemné - dětský pokoj

  • k rozvoji vlastní fantazie
  • k získání schopnosti zabavit se samo
  • občas i dítě od vás potřebuje chvíli klidu, nejen vy od něj

5. veďte dítě k samostatnosti

  • od útlého věku jej veďte k provádění jednoduchých úkonů samostatně, i když to chvíli potrvá
  • nenápadně jej nasměrujte k samostatnému provádění drobných úkonů na veřejnosti - objednání džusu, komunikace s číšníkem, prodavačkou, sousedy apod., ohromně si tím zvýší sebedůvěru

6. co nejdříve dítě vhodnou formou uveďte do dětského kolektivu, a to navštěvováním

  • cvičení či jiných aktivit pro děti
  • plavání od kojeneckého věku

7. snažte se dítěti zjednodušit začátky každého učení

  • i technicky a motoricky zdatný student může v autoškole získat trauma, pokud hned první jízdu absolvuje na zledovatělé a neošetřené vozovce, navíc s hysterickou instruktorkou neustále strhující volant
  • např. u oblékání, zvláště ze začátku, volte co nejjednodušší systém
    • méně vrstev
    • vyvarujte se zbytečným šátečkům apod.
    • oblečení ve školce vymyslete tak, aby se dítě převlékalo co možná nejméně (ponechat v zimě punčocháče, na které si dítě oblékne fleecovou sukýnku nebo kraťasy, v létě si pak dítě převlékne pouze tepláky, příp. ponožky)

8. od útlého dětství učte děti základní etiketu a hygienické návyky

  • pro dítě naučitelný základ pro jednání s ostatními je:
    • umět pozdravit
    • o něco požádat / poprosit
    • a následně za to umět poděkovat

9. nejlépe do pěti let dítěti „pořiďte" sourozence

  • POZOR! Pokud se skutečně rozhodnete pro 2. dítě, počítejte s tím, že mít jedno nebo dvě je propastný rozdíl.
  • Často se stává, že po klidnějším, v noci spícím, se mezi vámi ocitne silná osobnost vynucující si svá práva ve dne, v noci. Počítejte s tím!

10. buďte dítěti příkladem

  • pokud nechcete, aby dítě ječelo, neječte ani vy
  • pokud nechcete, aby vás dítě podvádělo, nepodvádějte ani vy
  • pokud sami olizujete po jídle nůž, zíváte na veřejnosti nebo si dloubete v nose, nemůžete žádat po dítěti, aby se chovalo jinak

a jedna navrch na závěr:

Přemýšlejte o svém dítěti

  • žádná psychologická „příručka" vám nemůže dát konkrétní mustr pro výchovu vašeho dítěte, ten musíte nalézt vy sami, máte doma osobnost, na kterou nemusí platit pravidla masové výchovy ze sousedství
  • stejně tak se snažte rozpoznat slabé a silné stránky svého dítěte, nadání rozvíjejte, handicapy se snažte zeslabit či, pokud je to možné, úplně odstranit
  • naučte dítě život žít tak, aby jej bavil, snažte se dítěti ukázat cestu ke spokojenosti a sebedůvěře

 

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Výchova dítěte - diskuze

  • nezvladatelný andílek
    Dobry den, ahoj ve spolek,
    mame dve deti, Domča 5 a Brianek 4m. S Dominickem mame velike problemy, ktere se narozenim druheho syna jeste zhorsily. Neposloucha, nechodi do skolky - pokud ano, musim tam ja nebo zena sedet s nim!, ječí na nas sprosta slova, ty nejhorsi, do me i partnerky kope a bije, kdyz neni po jeho, naschval dela kraval, aby se mensi syn probudil kdyz spinka, jeho agresivita je neuveritelna, v nervech vezme cokoliv a hodi o zed, jsme na pokraji sil. Navsteva lekare, kdyz je treba nachlaseny, neexistuje. Rekne nam doma hned, ze jestli tam pujdeme, dokope nas tam a bude kricet, az budeme mit ostudu. Doktorce po ockovani rekl ty pič. . Od narozeni ma veskerou lasku, pohlazeni, myslim ze i krasne darky, veskerou peci. Tchyne a tak rodina celkove, reditelka ve skole a vubec, vsichni.. nam rekli, ze Domca potrebuje klasicky naplacat kvalitne na zadek, nejlepe na holou, aby mu spadl hrebinek. Ok, dostal rozumne... nekolikrat na holou, nepomohlo to vubec a jeste jako bonus po vyprasku rozbil vse kolem. Samozrejme, nez jsem mu dal na zadek, tisickrat jsem ho mel v naruci a jako spravnej tatinek mu hezky vysvetloval, ze to nejde takto a jak ho milujeme.. on do me behem toho treba i kopal. Zduraznuji to, aby nedoslo k omylu, ze jsem mu dal hned na holej zadek. Nesnasim telesne tresty a radeji bych ho celej den jen libal.. bude mu v lete 6, je zarijovy tak se pomalu blizi skola, bojime se, ze to nezvladne. Ted jedna velmi podstatna vec, na svuj vek, je velmi inteligentni a vedomostmi i zpusobem vyjadrovani jasne prevysuje vrstevniky.. kdyz tedy nema nervy. Prosim, poradte nam, co s nim mame delat, jsme stastni, ze mame dva krasny kluky.
    David79   | 09.03.2021 12:57:44
    Reagovat | URL příspěvku
  • Dobrý večer, potřebuju poradit, jak komunikovat se svým skoro pětiletým synem. Je mi od jeho otce totiž neustále vyčítáno, že s ním mluvim jak se sobě rovným a že se k němu chovám kamarádsky, než jako pravá máma a že jemu to škodí. On je hodnej kluk, má občas nějaký ten vrtoch typu, že neuposlechne hnedle či je trochu drzej nebo odmlouvá a podobně. Já s nim prostě jenom mluvim...o všem. Chci vědět, jak se měl ve školce, jak se cítí, jestli ho něco netrápí, co jde dělat do pokoje zkrátka všechno. Chci aby věděl, že mi může důvěřovat, může mi všechno říct, do budoucna zkrátka budovat pevný vztah, i kamarádský ne jen jako máma a syn. Já nejsem dokonalá, mám teď nějakou dobu zdravotní problémy a jsem pořád unavená z bolestí, kterýma trpimjsem kolikrát protivná i sama sobě a nemám někdy chuť si s nim ani hrát, pokavaďse "nenadopuju" lékama se to dá zvládat mnohem líp a užijeme si dny líp. Chci tim prostě říct, že dělám vše dle svýho nejlepšího vědomí a svědomí i když je to těžký vzhledem k mýmu zdravotnímu a trochu psychickýmu rozpoložení z toho, že mi neni dobře. Proto mě pak mrzí, že poslouchám to, že jsem doslova špatná máma a neumim s nim mluvit anedávám mu vlastně dobrej základ do života a díky mě je občas drzej a dělá si co chce. Žádám tedy o radu, jak mluvit s pětiletým klučinou, co mu říkat či ne a o čem se s ním bavit a jak. Doufám, že jsem to dobře vysvětlila, takhle písemněje to těžší dát problému podobu, než z očí do očí... Děkuji
    Werungle   | 11.06.2015 21:53:23 | Reakcí: 3, poslední: 16.06.2015 19:18:44
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Myslím, že to děláte báječně. Intuitivní rodičovství je dle mého to nejlepší, co může dítě mít. To, co Vy, zažívá spousta maminek, kdy jsou jí otcem dítěte udíleny rady, jak co dělá chybně. Pokud budete nadále dělat vše dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, bude to vždy pro dítě to nejlepší. Zkuste se pobavit s otcem dítěte, ať se zkusí vcítit do Vaší situace. Jak jemu by bylo, kdyby dělal nějakou práci naplno, rozuměl jí a párkrát za den by mu ji přišel nějaký kolega zkritizovat. Navíc takový, který se danému tématu věnuje mnohem méně. Jaká by asi byla jeho motivace. Takhle se přesně cítíte Vy. Naopak byste potřebovala pochválit, povzbudit, motivovat. A od toho by měli být tatínkové :-). Pokud byste potřebovala i názor psychologa, přepošleme paní mgr., pěkný den, Jana
      Calamity J.   | 12.06.2015 08:28:19
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Dobrý den, děkuju, hned si nepřipadám tak neschopně :-) Možná by mě názor psychologa zajímal...čím víc lidí mi k tomu něco poví, než-li jen že semám chodit radit ke skorotchýni, která vychovala tři děti tak budu ráda. Synův táta jezdí s kamionem takže moc doma není a když už doma je tak pokaždý se mu něco nelíbí. Já ho na jednu stranu chápu, on vyrůstal v rodině kde máma dělala všechno a všechny "obskakovala", ona je skvělá ženská, babička,máma i jako skoro tchýně :-D Ale já zas vyrůstala v něčem jiným, u nás byla jakoby větší pohoda, táta mámě pomoh, máma nešílela kvůli každý odřenině či škrábnutí a tim, že jsme každej z jinýho jakoby prostředí tak se naše názory na výchovu dosti tlučou a často jsmekvůli tomu v sobě. On je taky dobrej táta, s klukem blbne a tak, ale někdy se mi zdá, že je na něj zbytečně až moc přísnej. Je fakt, že Davídek to někdy potřebuje, zazlobí nebo tak ale kolikrát je to zbytečný, malej je rád že tátu vidí a pusu nezavře i tak natož když táta přijede třeba po deseti dnech domů a tatínek na to prostě asi neni tolik zvyklej nebo nevim jak to říct... já měla rok a půl práci že jsem chodila od deseti dopo do půlnoci a malýho vídala ráno a pak ve volnu, dělala jsem krátkej dlouhej. Ve školce strašně zlobil, neposlouchal a i skorotchýni dělal to, že když pro něj šla do mš tak dělal scény, že s ní nejde a doma u nich byl též k nesnesení. Ne pořád, ale tak dvakrátdo měsíce třeba. Dětskej dr mi k tomu řek, že je to jakási forma protestu že nejsem s nim. Co jsem teď už skoro měsíc doma na neschopence a až se dám do kupy tak se do týhle práce už nechci vrátit tak je Davídek fakt úžasnej, protože ví že pro něj přijdu a budu s nim doma. Pomáhá mi s prádlem třeba, chtěl se naučit škrábatbrambory, uklízí nádobí a při vaření ho nechám sem tam něco osolit či okořenit. Zkrátka spolu děláme hodně věcí a povídáme. A ten kámen úrazu je, že jsem prej prostě moc kamarádská, jenže já jsem prostě jaká jsem a nevim teda jak bejt tou mámou jakou by mě přítel chtěl mít. Nevim a trápí mě to, prej snad jednou pochopim jak to s tou výchovou myslí. Tak doufám, že jo, protože mě ty hádky unavujou a nijak nám to nepomáhá. Už jsem se moc rozkecala :-D Děkuju
        Werungle   | 12.06.2015 13:36:02
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Dobrý večer, přikládám odpověď psycholožky, paní Mgr. Michaely Matouškové:
      Dobrý den, pokusím se tedy odpovědět na dotaz. Obecně při rozhovoru s malým dítětem platí zásada mluvit s dítětem o všech tématech, o která se zajímá, avšak přiměřeně jeho věku. Reagovat raději na dotazy dítěte, nedávat dítěti informace nadbytečné, nezacházet do přílišných podrobností, pokud se dítě o ně samo nezajímá, dítě nepřetěžovat. Vztah s dítětem může být na kamarádské úrovni avšak se zachováním jistých hranic a pravidel, které je potřeba dodržovat. Zejména v otázce bezpečnosti či zdraví dítěte případně ostatních, prostor pro diskusi není. Ve vašem případě se ale daleko spíše jedná o konflikty vznikající na bázi různých výchovných stylů uplatňovaných ve vaší a manželově výchově. Přitom ani jeden z přístupů nemusí být, nebo není špatný, jen je potřeba najít ten správný kompromis tak, aby vyhovoval všem stranám. Vždyť na výchovu žádný univerzální recept neexistuje. Vzhledem k tomu, že z vás s manželem vyrostli úspěšní dospělí lidé a dobří rodiče, jste důkazem, že i při různých stylech výchovy, z různých rodinných a výchovných prostředí, může vyjít kvalitní a samostatný dospělý jedinec. Proto by bylo dobré s manželem o výchovných přístupech mluvit, ujasnit si, co každý z vás považuje za normální, případně co je pro vás ve výchově nepřijatelné, zkuste věci pojmenovat a konkretizovat. Ptejte se, co vlastně si manžel představuje pod pojmem "dobrá/ špatná máma". Měli byste dojít ke kompromisnímu řešení alespoň v nejvíce problematických oblastech. Svoji osobnost a intuitivní přístup však samozřejmě ani jeden potlačit nemůžete, což je však pro dítě přínosem. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí zcela jistě ve výchově postupujete oba. Vysvětlete manželovi také, jak moc se snažíte i při svých zdravotních problémech, abyste s chlapcem dobře fungovala a kolik vás to stojí úsilí a o ocenění si můžete i sama říct, zároveň se snažte vyslechnout i jeho. Některé věci nám u našich blízkých připadají normální a samozřejmé, myslíme si, že nám náš protějšek rozumí "beze slov". Tato očekávání často plynou právě z původní rodiny, není to však samozřejmostí, proto je potřeba naučit se o svých pocitech, očekáváních a přáních s partnerem mluvit, sdělit je. Případnou dohodu s manželem neřešte před dítětem, které by se pak mělo dozvědět až výsledek vaší dohody a výchovný přístup na chlapce by měl být v zásadních oblastech co nejvíce jednotný. Spory ohledně různých výchovných přístupů jsou v rodinách mezi manželi zcela normální a vznikají téměř všude, vždyť každá rodina je jedinečná a neopakovatelná, stejně jako každý z nás. Na vás je, abyste vytvořili tu svoji nejužší rodinu, ve které se budete všichni cítit dobře. Z dobrých rad starší generace si vyberte pouze ty informace, které jsou pro vás cenné a které vy sama potřebujete. Nevyžádané a nadbytečné rady nemusíte akceptovat a navíc jejich účinek bývá téměř vždy spíše opačný. Pokud byste při dohodě s manželem měli nějaké potíže a nedokázali byste o této problematice spolu komunikovat, pak můžete zkusit vyhledat pomoc sítě Manželských a rodinných poraden, jejichž služby jsou bezplatné, kde rozhovor může probíhat pod vedením odborníků a bez nežádoucích emocí.
      S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog
      Baby on line   | 16.06.2015 19:18:44
      Reagovat | URL příspěvku
  • vzdorovitost trucovani nadavani vztekan
    Tak nadpis mluvi asi za vse,ja jako hodna matka se snazila s dcerou vzdycky nejak vyjit,v posledni dobe to ale nejde.Je cim dal tim drzejsi,vymluvy,ze to neumi .Pritom mi rada pomaha.Kdyz je drza tak ji treba neco zakazu a stim se nedokaze teda vubec vyrovnat,place,pak se vzteka,nadava mi,krici na mne,ach jo.nevim jak dlouho to takhle jeste vydrzim jako matka 
    martinaaa1   | 06.06.2013 10:56:01
    Reagovat | URL příspěvku
  • Jak na děti a nebo jak se umět chovat k dětem
    Rozumíte dětem? Rozumí děti Vám? Facebook - Naomi Aldort CZ https://www.facebook.com/groups/514006725324910/
    PepasanChoze   | 03.04.2013 23:57:31
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Syn se počůrává

| Sarka003 | 13.04.2021, 10:22

Dobrý den,

syn (momentálně 2 roky a 7 měsíců) chodil pravidelně od dvou let na nočník. Už chodil i na velký záchod s dětským prkénkem a pořídili jsme i dětský pisoár s vrtulkou. Vlastně na nočník začal chodit ukázkově při narození mladší dcery - to bylo září. Zhruba do konce roku vždy bez problémů a už jsem uvažovala nechat ho i v noci spávat bez plenek. Po Novém roce však začalo počurávání přes den a stále se to stupňuje a je to doteď horší a horší. Snažíme se ho nijak neodstrkovat a dopřát mu stejně (i více) času než mladšímu sourozenci, netlačíme na něj, když se počurá nenadáváme mu ani se mu nijak nesmějeme a podobně. No i přes to je to mnohdy i 10 počurání denně. Ráno 2x nebo 3x bez problému zajde na nočník a pak to začne. Vidíme, že se mu chce čurat, chceme mu pomoci a posadit ho na nočník, on nechce a do vteřiny je počůraný. Snažíme se motivovat , uplácet, ale nijak to nezabírá. Dle doktorky je moč i ledviny v pořádku a dává tomu psychologický důvod. Ptám se tedy, zda je nějaká rada nebo máme prostě vytrvat a čekat až se to upraví? No už jsou to 4 měsíce a pomalu začínám být zoufalá, v podstatě neustále převlékáme a převlékáme. Když jdeme někam na návštěvu, tak se děsím, že se mi tam počurá, protože plenku si mnohdy nechce dát. Nemám třeba zase naběhnout na plenky jako kdyby ještě na nočník nechodil? Děkuji za radu

Dobrý den, u vašeho dotazu začnu trochu od konce, ne pleny zpět svému synovi nevracejte. Došlo by k regresu ve vývoji a mohlo by to na něj do budoucna mít špatný vliv. Obrňte se proto trpělivostí, snažte se vysazovat chlapce častěji na nočník, připomenout mu potřebu, když si všimnete, že vysílá signály, že se mu chce. Připravte si také dostatek oblečení k převlečení, zkuste mu nachystat oblečení volnější, které se mu snadněji obléká a veďte ho k tomu, že když si oblečení pomočil, ať si ho sám převlékne. Pokud dojde k nehodě, tak situaci nijak emotivně nekomentujte, nekárejte jej, mluvte věcně, řešte příčinu a následek - počůral ses, teď je potřeba se převléct. Také na návštěvu si vezměte pro něj oblečení navíc a prostě syna bez velkých komentářů převlečte. Snažte se zklidnit a nestresovat se předem, že se syn pomočí, protože z vás cítí napětí a vnímá svoji moc, kterou nad vámi prostřednictvím počůrávání získává. Také si dejte pozor, abyste jeho potíže nerozebírala s partnerem nebo s kamarádkami či rodinou před synem. Děti vše slyší, i když to vypadá, že vás nevnímají. Ouška mají obzvláště nastražená, když se mluví o nich, ostatně asi tak jako každý z nás.  Rozebíráním potíží a upozorňováním na ně můžete nevědomky vybudovat a zveličit "problém". Někdy méně pozornosti, která se věci věnuje, je více. Ve hře může být i žárlivost na mladšího sourozence. Pokud se sestřička narodila v září, tak nyní ve věku kolem sedmi měsíců je její vývoj rychlejší a rychlejší včetně vývoje pohybového. Syn proto sestru může vnímat čím dál více jako konkurenci, bez ohledu na to, že i jemu se snažíte věnovat dostatek pozornosti. Pomoci by mohla pozornost dělená, to znamená, že si vyhradíte dobu, kdy se budete věnovat jenom jemu zvlášť. Můžete se s tatínkem nebo třeba s babičkou střídat a občas vzít syna samotného ven nebo až to bude možné na nějakou akci. Bude to váš společný vyhrazený čas, který strávíte jen s ním bez mladší sestry. Pomůže mu to získat ztracené pozice a ubezpečí se o své důležitosti pro vás a že jej mladší sourozenec nechce nahradit. Můžete si na společné činnosti vyhradit pravidelně třeba jedno odpoledne v týdnu. Až sestřička povyroste, můžete děti střídat, protože i ona uvítá, že vás bude mít jen pro sebe. Mladší sourozenec to ale má v této situaci jednodušší, jednak má sourozence už od svého narození a vnímá jej jako samozřejmost a za druhé po nástupu staršího sourozence do školky má rodiče přirozeně jen pro sebe. V případě, že by obtíže stále přetrvávaly a lékař možnou fyziologickou příčinu obtíží vyloučil, jak píšete, pak bych vám doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 16.04.2021, 23:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce