Inzerce
Inzerce
Inzerce

Řeč

  1. Vývoj dětské řeči
  2. Vadná výslovnost
  3. Příčiny vadné výslovnosti
  4. Koktavost (balbuties)
  5. Vaše dotazy

1. Vývoj dětské řeči

V období mezi 6. a 8. měsícem začíná dítě broukat a vyrážet první slabiky, přičemž se učí rozumět a reagovat na svět dospělých. Koncem prvního roku říká první slůvka, kterých postupně přibývá, začíná slovně označovat předměty, které ho v jeho okolí nejvíce zajímají. V polovině druhého roku dokáže pojmenovat některé činnosti, spojuje slova v krátké věty. Samozřejmě, že vývoj řeči neprobíhá vždy u všech dětí stejně a jednoduše.

Jsou děti, které všem pokynům rodičů rozumí, reagují živě, ale samy nic neřeknou a najednou začnou mluvit hned ve větách. Jiné děti nemluví ani po druhém či třetím roce a dorozumívají se posunky. Většinou jde o děti, které mají starší sourozence, s nimiž se dorozumí i bez řeči, protože nemají tu vhodnou motivaci, nemusí se totiž snažit. Také jsou děti, které mluví jen doma s rodiči a sourozenci a mimo domov, zvláště v cizím prostředí, neřeknou ani slovo. Jindy je to zcela opačně - dítě mluví jen mezi dětmi a s dospělými vůbec. S takovými výkyvy se lze setkat až do 5. roku věku. Najednou pak nastane situace, která zřejmě dítěti vyhovuje a začne se naprosto normálně domlouvat.

Celá řada podobných výkyvů ve vývoji řeči dětí bývá zcela přirozená, ale protože k vývoji řeči je zapotřebí nepoškozený sluch, je zapotřebí při odchylkách ve vývoji řeči myslet na sluchovou vadu a nechat dítě vyšetřit odborným lékařem. Orientačně sluch vyšetřuje dětský lékař při každé preventivní prohlídce, také rodiče si doma všímají, jak dítě reaguje na zvuk. Ale po 12. měsíci věku je další prohlídka v 18. měsíci, potom až ve 3 letech. Může se stát, že v mezidobí dítě překoná nějakou závažnější infekci, jejímž následkem může být vada sluchu, která se mnohdy zjistí, až když se pátrá po příčině opožděného vývoje řeči.

Inzerce

Aby se řeč dítěte optimálně vyvíjela, je zapotřebí na děti mluvit od narození, pomalu, klidným hlasem, zpívat jim, později používat leporela, na nichž se děti učí poznávat různé předměty a zvířátka a pojmenovávat je. Je důležité, aby matka už s kojencem mluvila zřetelně a s dobrou výslovností a ne žvatlavě a patlavě. V tomto směru je třeba poučit všechny členy rodiny, včetně dědečků a babiček. Dítě se také velmi brzy naučí rozeznávat zabarvení hlasu, a tím citový podklad požadavků.

Děti jsou neobyčejně zvídavé, vnímavé, mají úžasnou fantazii, rády se předvádí a jsou velmi citlivé. Nesmírně touží po uznání a pochvale především od svých rodičů, které milují a snaží se je ve všem napodobit, včetně slovního projevu.

Inzerce

Mezi 3. a 5. rokem se slovní zásoba velmi rychle rozvíjí, dítě mluví stále lépe ve větách a postupně dokáže formulovat vše, co cítí. Výslovnost v tomto období nebývá úplně bez vady, což je zcela přirozený jev, některé vady výslovnosti je možno trpělivostí rodičů (hlavně matky) napravit v domácím prostředí.

2. Vadná výslovnost

Nejčastější vady řeči jsou vady výslovnosti a koktavost.

Mezi nejčastější vady výslovnosti patří patlavost (dyslalia), kdy:

Inzerce
  • dítě některou hlásku v řeči vynechává (např. tráva - táva)
  • některou hlásku zaměňuje za jinou (např. kohout - tohout, koruna - kojuna)
  • nedokáže vyslovit r - ř, sykavky

Vše se může kombinovat a výsledkem je těžko srozumitelná řeč. S nápravou výslovnosti je možno začínat již od 3 let věku, protože v předškolním věku se řeč postupně fixuje a dá se velmi dobře ovlivnit. Jestliže jde o vadnou výslovnost jen některé hlásky (např. r - ř), není třeba většinou intervence logopeda. Pokud však je řeč nesrozumitelná, je vhodné doporučit odborné vyšetření logopedem. Je však nutno postupovat velmi individuálně, protože ne každé dítě ve třech letech je natolik vyzrálé, aby bylo ochotno spolupracovat s naprosto cizí osobou a bez aktivní spolupráce s dítětem náprava možná není. Je samozřejmé, že dítě musí být doprovázeno tím rodičem, který má výslovnost bezchybnou, protože ten bude doma s dítětem výslovnost procvičovat.

Řada mateřských škol se dnes zaměřuje také na výuku správné výslovnosti, ale bez přítomnosti některého z rodičů má tento postup malý efekt, protože rodiče většinou nejsou poučeni, jak mají doma postupovat. A to je jeden z důvodů, proč tolik dětí při nástupu do školy má i navzdory logopedické péči vadnou výslovnost.

Inzerce

3. Příčiny vadné výslovnosti

  • vada výslovnosti rodičů, často mazlivá šišlavá řeč rodinných příslušníků
  • vady sluchu
  • nedostatečné citové zázemí - děti trpící nedostatkem rodičovské lásky začínají mluvit později a s nesprávnou výslovností
  • nevhodná výchova - zanedbávání, časté kárání, posměch
  • poruchy nervového systému, pohybová neobratnost
  • anatomické vady horních dýchacích cest (rozštěpy patra, defekty chrupu, vady skusu, zkrácená jazyková uzdička)
  • zvětšená nosní mandle

Vhodným vedením dítěte s vadnou výslovností, podporou správného vývoje řeči (a to i v mateřské škole) se vše většinou do začátku školní docházky upraví. A to je velmi důležité, protože každé dítě vnímá nějakou svou odchylku jako osobní handicap, což může znamenat pokles sebevědomí dítěte, zvláště, když se stane terčem posměchu svých spolužáků (tiché a bázlivé děti). Proto každý sebemenší úspěch v nápravě řeči si zaslouží pochvalu (odměnu).

4. Koktavost (balbuties)

Jde o poruchu plynulosti a rytmu řeči, která je přerušována pozdržováním a násilným vyrážením, prodlužováním nebo zdvojováním prvních hlásek nebo slabik. Vzniká špatnou koordinací a křečovými stahy svalstva, které se účastní na vytváření mechanizmu řeči.

Nejčastěji se objevuje v předškolním věku, při začátku školní docházky, méně často v pubertě. Jde o neurotickou poruchu, s její lehkou formou se setkáme u dětí, které se snaží své zážitky rychle vypovědět. Zde stačí, když klidným hlasem dítě poučíme, aby vše vypovědělo znovu, klidně a pomalu a situace se upraví.

Jinak je tomu u dětí, které mají z nějaké situace strach (vyvolání ve škole, zanedbávání dítěte doma, obavy z reakce rodičů na vysvědčení, tresty, šikana apod.). V těchto případech se s koktáním spojují úzkostné až dusivé pocity, zrychluje se srdeční činnost, objeví se třes končetin, pocení atd. Porucha často mizí, když dítě zpívá, mluví pro sebe nebo jen šeptá.

Pokud se porucha nezačne včas léčit, nejen že se zhoršuje a její náprava je mnohem těžší, začne se také měnit chování dítěte, stává se uzavřeným, straní se svých vrstevníků, což celou situaci ještě zhoršuje.

Vyvolávajícím momentem této poruchy bývá každá příhoda v životě dítěte, která zvyšuje jeho emoční napětí, proto k jejímu vzniku může přispívat i rodinná výchova. Léčení poruchy je vždy zdlouhavé, především je nutno pátrat po všem, co mohlo přispět ke vzniku koktavosti. Je třeba trpělivosti a shovívavosti rodičů, kteří se musí řídit radami odborníků, do jejichž péče taková porucha patří (dětský psychiatr, klinický logoped).

garant: prof. MUDr. Hana Hrstková, CSc.

5. Vaše dotazy

Dítě nechce mluvit

Mám 18 měsíčního chlapečka je šikovný a zručný, ale nechce mluvit.

Odpověď: Jde o to, co maminka myslí tím, že dítě nechce mluvit. Těžko lze předpokládat, že dítě v tomto věku bude mluvit ve větách. Ale mělo by umět říci několik smysluplných slov, pojmenovat některé věci, případně napodobit zvuky některých zvířátek, na výzvu maminky ukázat na nějaký předmět, některé děti dokážou vytvořit jednoduchou větu - tj. spojit dvě slova. Opět zde platí, že každé dítě je jiné, takže srovnávat s jinými dětmi či sourozenci je zavádějící. Pokud dítě vůbec nemluví, je vhodné se spojit s ošetřujícím dětským lékařem, který v takovém případě bude pátrat po možné poruše sluchu a zajistí potřebné vyšetření. Ale v 18ti měsících je povinná preventivní prohlídka, jejíž součástí je i orientační vyšetření sluchu a také jednoduchá zkouška řeči - z dotazu nelze usuzovat, zda dítě toto vyšetření již absolvovalo. Odpovídala MUDr. Ludvíkovská

Do jakého věku je to, že dítě příliš nemluví normální

Dobrý den, máme dcerku 2 roky a 3 měsíce. Od asi 1,5 roku si vystačí se svými asi 15 slovy. Všechno dobře slyší, všechno si pamatuje a my jí "velmi dobře rozumíme", protože k těm svým 15 slovům používá skvělou mimiku. Na televizi se téměř nedívá (pokud ano tak má oblíbené Krkonošské pohádky). Denně jí čteme pohádky před spaním v poledne a večer. S ní si čteme a ukazujeme říkanky z knížek, které má ráda - většinou Lada. Naše manželství je v pořádku, bez problémů. Umí pojmenovat lidi v rodině a i své panenky na hraní. Její vrstevníci už začínají tvořit jednoduché věty. Je to v pořádku? Děláme si starosti.

Odpověď: Nemusí jít o žádnou poruchu, jsou typy dětí, které se dorozumí jen několika slovy ve 2 letech a pak během dalšího roku najednou začnou mluvit krásně ve větách. Jiné dětí v tomto věku mají větší slovní zásobu, znají jednoduché básničky a jiné zpívají. To však neznamená, že vaše dítě je opožděné, prostě vývoj každého dítěte je jiný. Ale abyste měli jistotu, že je vše v pořádku, je třeba především vyšetřit sluch. Proto navštivte svého dětského lékaře, protože preventivní prohlídku jste absolvovali v 18 měsících věku dítěte, kdy lze sluch v ordinaci vyšetřit jen orientačně. Další prohlídka je až ve 3 letech a pokud by příčinou stagnace vývoje řeči byla porucha sluchu, je nutné problém řešit ihned - a to vyšetřením u dětského specialisty.
Ale vůbec nemusí jít o poruchu sluchu, dítě prostě ví, že vy, rodiče se s ní domluvíte a ona nemá motivaci víc se snažit. Tak zkuste nevyhovět všemu, na co ukáže ručkou, ať tu věc pojmenuje, přinuťte ji, aby po vás opakovala jednoduchou větu, a když to udělá, odměňte ji. Naučte se jednoduché říkanky nebo písničky a v její přítomnosti si je zpívejte, posléze se dítěte zeptejte - a jak je to dál? Možná, že vás dítě mile překvapí. Ale vše s rozumem, když svou aktivitu přeženete, dítě vás přestane vnímat. Odpovídala: MUDr. Květoslava Ludvíkovská

Autor: MUDr. Květoslava Ludvíkovská
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Květoslava Ludvíkovská
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Řeč - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, chtěla bych poradit. Řeším problém se skoro 2letou dcerou (31. 7. má 2 roky), zatím jedináček. Myslím si, že vyrůstá v pohodové rodině. Má moc ráda děti, ale zároveň, když je v kolektivu s dětmi, tak jim "ubližuje", ohání se po nich a útočí teda zejména na hlavu, štípe ... Myslela jsem si, že je to žárlivost, upoutání pozornosti (sestra má 8měsíční dvojčátka a jsme spolu každý den, takže je má jako sourozence by se dalo říct), ale ona to dělá, i když je věnována zrovna momentálně jenom jí, bezdůvodně prostě plácne, štípne, ožene se po obličeji druhého dítěte, i když stojím zrovna vedle ní, ať menším dětem než je ona, ale i starším (4,5leté kamarádky) ... Já bych tomu ráda přišla na kloub a chtěla bych jí pomoci. Proč to dělá, jak s tím pracovat s ní ... neustále jí to vysvětluji ... ona to má teoreticky zmáknuté, pak mi při uspávání říká, že udělala to a to, nemůže se to, bude plakat, atd., ale praxe pokulhává. Moc děkuji za názor a radu.

Dobrý den, každé dítě je jinak temperamentní a jinak kontaktní ve směru k druhým dětem. Vaše dcera, jak jste psala, má druhé děti ráda a bude zřejmě společenská. Snaží se proto navazovat kontakty tak, jak to umí. Jen dosud není na takové vývojové úrovni, aby s ostatními dětmi dokázala navázat kontakt podle jejích představ. Schopnost kooperace a spolupráce při hře se u dětí vyvíjí kolem třetího roku věku, což je také období vhodné pro nástup do předškolního zařízení. V tomto věku děti potřebují společnost druhých dětí a je pro ně přínosná, přispívá jejich zdravému sociálnímu vývoji. Vaše dcerka se v necelých dvou letech hře s dětmi teprve učí a jako každý, kdo se něčemu učí, má nárok na chyby a přešlapy. Projevuje o děti zájem prostě vlastním způsobem. Vždyť útok na obličej je jistě velmi efektní a vyvolá mnoho pozornosti a akce. Napadené dítě předpokládám pláče, maminka dítěte i vy se dcerce začnete hned věnovat, proč tedy přestávat s takovou zábavou? Schopnost empatie a vcítění se do druhého se u vaší dcerky také teprve vyvíjí a bude trvat ještě nějaký čas, než bude schopná porozumět a uvědomit si, co cítí dítě, kterému ublížila. U dítěte nejdříve musí proběhnout rozvoj sebeuvědomění, vlastního já, kdy o sobě v první osobě také začne mluvit. Dokáže pak odlišit svoje vlastní prožitky od prožitků a pocitů jiných. Poté je potřeba rozvinout schopnost poznat a uvědomit si vlastní emoce a teprve poté se může rozvíjet schopnost rozpoznat, porozumět a vcítit se do emocí jiných. Dítě zpočátku také nedovede rozlišit mezí svými potřebami (hlad, žízeň apod.) a pocity (radost, zlost). Proto je dobré s dítětem o pocitech i o signálech vlastního těla mluvit, popisovat je a učit se je rozpoznávat. Ve vašem případě vám, pokud nechcete stále dokola řešit potíže, asi nezbude, než se do hry vaší dcery s ostatními dětmi zapojit a ukazovat jí, jak si má hrát. Jít prostě vlastním příkladem a hru dětí trochu vést a moderovat. Věnovat zájem chování žádoucímu, tedy pokud si dcerka zatím asi spíše vedle dětí (dle stupně svého vývoje) pěkně hraje a ne teprve zasahovat až vznikne nějaká konfliktní situace. Společná hra ji bude těšit postupně více, než zábava na někoho zaútočit. Je potřeba praktická ukázka žádoucího chování a ne teoretické rozebírání nežádoucího chování, kterému vaše dcerka ve svém věku není schopna plně porozumět a jediné, co si z vašeho večerního rozebírání odnáší, je pocit, že je nějaká špatná a špatné spaní. Pokud nastane nějaká konfliktní situace, tak ji řešte hned nejlépe tím, že dceru ze hry stáhnete (prostě třeba odnesete) a pozornost nevěnujte jí a jejímu chování, ale dítěti, kterému bylo ublíženo. Po zklidnění situace pak s dcerou krátce, stručně a konkrétně proberte, co by dělat neměla a co po ní konkrétně chcete (např. nechci, abys chlapečka škrábala do obličeje, pokud se to bude opakovat, tak ze hřiště budeme muset odejít). Můžete dceru také vést k tomu, aby se omluvila. Pokud řeknete, že ze hřiště odejdete, pak je potřeba svoje slovo dodržet, jinak ztrácí účinek. Na omluvě však nekompromisně netrvejte, takto malé dítě toho zřejmě nebude ještě schopno a pokud ano, tak stejně obsahu omluvy ještě přesně nerozumí. K situaci, kterou jste již společně vyřešili, se už nevracejte, nerozebírejte. Přeji vám hodně trpělivosti a nebojte se, vaše dcerka z tohoto chování, pokud k ní budete přistupovat vstřícně a citlivě, sama vyroste.
Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 06.05.2021, 12:39
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce