Inzerce
Inzerce
Inzerce

Řeč

  1. Vývoj dětské řeči
  2. Vadná výslovnost
  3. Příčiny vadné výslovnosti
  4. Koktavost (balbuties)
  5. Vaše dotazy

1. Vývoj dětské řeči

V období mezi 6. a 8. měsícem začíná dítě broukat a vyrážet první slabiky, přičemž se učí rozumět a reagovat na svět dospělých. Koncem prvního roku říká první slůvka, kterých postupně přibývá, začíná slovně označovat předměty, které ho v jeho okolí nejvíce zajímají. V polovině druhého roku dokáže pojmenovat některé činnosti, spojuje slova v krátké věty. Samozřejmě, že vývoj řeči neprobíhá vždy u všech dětí stejně a jednoduše.

Jsou děti, které všem pokynům rodičů rozumí, reagují živě, ale samy nic neřeknou a najednou začnou mluvit hned ve větách. Jiné děti nemluví ani po druhém či třetím roce a dorozumívají se posunky. Většinou jde o děti, které mají starší sourozence, s nimiž se dorozumí i bez řeči, protože nemají tu vhodnou motivaci, nemusí se totiž snažit. Také jsou děti, které mluví jen doma s rodiči a sourozenci a mimo domov, zvláště v cizím prostředí, neřeknou ani slovo. Jindy je to zcela opačně - dítě mluví jen mezi dětmi a s dospělými vůbec. S takovými výkyvy se lze setkat až do 5. roku věku. Najednou pak nastane situace, která zřejmě dítěti vyhovuje a začne se naprosto normálně domlouvat.

Celá řada podobných výkyvů ve vývoji řeči dětí bývá zcela přirozená, ale protože k vývoji řeči je zapotřebí nepoškozený sluch, je zapotřebí při odchylkách ve vývoji řeči myslet na sluchovou vadu a nechat dítě vyšetřit odborným lékařem. Orientačně sluch vyšetřuje dětský lékař při každé preventivní prohlídce, také rodiče si doma všímají, jak dítě reaguje na zvuk. Ale po 12. měsíci věku je další prohlídka v 18. měsíci, potom až ve 3 letech. Může se stát, že v mezidobí dítě překoná nějakou závažnější infekci, jejímž následkem může být vada sluchu, která se mnohdy zjistí, až když se pátrá po příčině opožděného vývoje řeči.

Aby se řeč dítěte optimálně vyvíjela, je zapotřebí na děti mluvit od narození, pomalu, klidným hlasem, zpívat jim, později používat leporela, na nichž se děti učí poznávat různé předměty a zvířátka a pojmenovávat je. Je důležité, aby matka už s kojencem mluvila zřetelně a s dobrou výslovností a ne žvatlavě a patlavě. V tomto směru je třeba poučit všechny členy rodiny, včetně dědečků a babiček. Dítě se také velmi brzy naučí rozeznávat zabarvení hlasu, a tím citový podklad požadavků.

Děti jsou neobyčejně zvídavé, vnímavé, mají úžasnou fantazii, rády se předvádí a jsou velmi citlivé. Nesmírně touží po uznání a pochvale především od svých rodičů, které milují a snaží se je ve všem napodobit, včetně slovního projevu.

Mezi 3. a 5. rokem se slovní zásoba velmi rychle rozvíjí, dítě mluví stále lépe ve větách a postupně dokáže formulovat vše, co cítí. Výslovnost v tomto období nebývá úplně bez vady, což je zcela přirozený jev, některé vady výslovnosti je možno trpělivostí rodičů (hlavně matky) napravit v domácím prostředí.

2. Vadná výslovnost

Nejčastější vady řeči jsou vady výslovnosti a koktavost.

Mezi nejčastější vady výslovnosti patří patlavost (dyslalia), kdy:

  • dítě některou hlásku v řeči vynechává (např. tráva - táva)
  • některou hlásku zaměňuje za jinou (např. kohout - tohout, koruna - kojuna)
  • nedokáže vyslovit r - ř, sykavky

Vše se může kombinovat a výsledkem je těžko srozumitelná řeč. S nápravou výslovnosti je možno začínat již od 3 let věku, protože v předškolním věku se řeč postupně fixuje a dá se velmi dobře ovlivnit. Jestliže jde o vadnou výslovnost jen některé hlásky (např. r - ř), není třeba většinou intervence logopeda. Pokud však je řeč nesrozumitelná, je vhodné doporučit odborné vyšetření logopedem. Je však nutno postupovat velmi individuálně, protože ne každé dítě ve třech letech je natolik vyzrálé, aby bylo ochotno spolupracovat s naprosto cizí osobou a bez aktivní spolupráce s dítětem náprava možná není. Je samozřejmé, že dítě musí být doprovázeno tím rodičem, který má výslovnost bezchybnou, protože ten bude doma s dítětem výslovnost procvičovat.

Řada mateřských škol se dnes zaměřuje také na výuku správné výslovnosti, ale bez přítomnosti některého z rodičů má tento postup malý efekt, protože rodiče většinou nejsou poučeni, jak mají doma postupovat. A to je jeden z důvodů, proč tolik dětí při nástupu do školy má i navzdory logopedické péči vadnou výslovnost.

3. Příčiny vadné výslovnosti

  • vada výslovnosti rodičů, často mazlivá šišlavá řeč rodinných příslušníků
  • vady sluchu
  • nedostatečné citové zázemí - děti trpící nedostatkem rodičovské lásky začínají mluvit později a s nesprávnou výslovností
  • nevhodná výchova - zanedbávání, časté kárání, posměch
  • poruchy nervového systému, pohybová neobratnost
  • anatomické vady horních dýchacích cest (rozštěpy patra, defekty chrupu, vady skusu, zkrácená jazyková uzdička)
  • zvětšená nosní mandle

Vhodným vedením dítěte s vadnou výslovností, podporou správného vývoje řeči (a to i v mateřské škole) se vše většinou do začátku školní docházky upraví. A to je velmi důležité, protože každé dítě vnímá nějakou svou odchylku jako osobní handicap, což může znamenat pokles sebevědomí dítěte, zvláště, když se stane terčem posměchu svých spolužáků (tiché a bázlivé děti). Proto každý sebemenší úspěch v nápravě řeči si zaslouží pochvalu (odměnu).

4. Koktavost (balbuties)

Jde o poruchu plynulosti a rytmu řeči, která je přerušována pozdržováním a násilným vyrážením, prodlužováním nebo zdvojováním prvních hlásek nebo slabik. Vzniká špatnou koordinací a křečovými stahy svalstva, které se účastní na vytváření mechanizmu řeči.

Nejčastěji se objevuje v předškolním věku, při začátku školní docházky, méně často v pubertě. Jde o neurotickou poruchu, s její lehkou formou se setkáme u dětí, které se snaží své zážitky rychle vypovědět. Zde stačí, když klidným hlasem dítě poučíme, aby vše vypovědělo znovu, klidně a pomalu a situace se upraví.

Jinak je tomu u dětí, které mají z nějaké situace strach (vyvolání ve škole, zanedbávání dítěte doma, obavy z reakce rodičů na vysvědčení, tresty, šikana apod.). V těchto případech se s koktáním spojují úzkostné až dusivé pocity, zrychluje se srdeční činnost, objeví se třes končetin, pocení atd. Porucha často mizí, když dítě zpívá, mluví pro sebe nebo jen šeptá.

Pokud se porucha nezačne včas léčit, nejen že se zhoršuje a její náprava je mnohem těžší, začne se také měnit chování dítěte, stává se uzavřeným, straní se svých vrstevníků, což celou situaci ještě zhoršuje.

Vyvolávajícím momentem této poruchy bývá každá příhoda v životě dítěte, která zvyšuje jeho emoční napětí, proto k jejímu vzniku může přispívat i rodinná výchova. Léčení poruchy je vždy zdlouhavé, především je nutno pátrat po všem, co mohlo přispět ke vzniku koktavosti. Je třeba trpělivosti a shovívavosti rodičů, kteří se musí řídit radami odborníků, do jejichž péče taková porucha patří (dětský psychiatr, klinický logoped).

garant: prof. MUDr. Hana Hrstková, CSc.

5. Vaše dotazy

Dítě nechce mluvit

Mám 18 měsíčního chlapečka je šikovný a zručný, ale nechce mluvit.

Odpověď: Jde o to, co maminka myslí tím, že dítě nechce mluvit. Těžko lze předpokládat, že dítě v tomto věku bude mluvit ve větách. Ale mělo by umět říci několik smysluplných slov, pojmenovat některé věci, případně napodobit zvuky některých zvířátek, na výzvu maminky ukázat na nějaký předmět, některé děti dokážou vytvořit jednoduchou větu - tj. spojit dvě slova. Opět zde platí, že každé dítě je jiné, takže srovnávat s jinými dětmi či sourozenci je zavádějící. Pokud dítě vůbec nemluví, je vhodné se spojit s ošetřujícím dětským lékařem, který v takovém případě bude pátrat po možné poruše sluchu a zajistí potřebné vyšetření. Ale v 18ti měsících je povinná preventivní prohlídka, jejíž součástí je i orientační vyšetření sluchu a také jednoduchá zkouška řeči - z dotazu nelze usuzovat, zda dítě toto vyšetření již absolvovalo. Odpovídala MUDr. Ludvíkovská

Do jakého věku je to, že dítě příliš nemluví normální

Dobrý den, máme dcerku 2 roky a 3 měsíce. Od asi 1,5 roku si vystačí se svými asi 15 slovy. Všechno dobře slyší, všechno si pamatuje a my jí "velmi dobře rozumíme", protože k těm svým 15 slovům používá skvělou mimiku. Na televizi se téměř nedívá (pokud ano tak má oblíbené Krkonošské pohádky). Denně jí čteme pohádky před spaním v poledne a večer. S ní si čteme a ukazujeme říkanky z knížek, které má ráda - většinou Lada. Naše manželství je v pořádku, bez problémů. Umí pojmenovat lidi v rodině a i své panenky na hraní. Její vrstevníci už začínají tvořit jednoduché věty. Je to v pořádku? Děláme si starosti.

Odpověď: Nemusí jít o žádnou poruchu, jsou typy dětí, které se dorozumí jen několika slovy ve 2 letech a pak během dalšího roku najednou začnou mluvit krásně ve větách. Jiné dětí v tomto věku mají větší slovní zásobu, znají jednoduché básničky a jiné zpívají. To však neznamená, že vaše dítě je opožděné, prostě vývoj každého dítěte je jiný. Ale abyste měli jistotu, že je vše v pořádku, je třeba především vyšetřit sluch. Proto navštivte svého dětského lékaře, protože preventivní prohlídku jste absolvovali v 18 měsících věku dítěte, kdy lze sluch v ordinaci vyšetřit jen orientačně. Další prohlídka je až ve 3 letech a pokud by příčinou stagnace vývoje řeči byla porucha sluchu, je nutné problém řešit ihned - a to vyšetřením u dětského specialisty.
Ale vůbec nemusí jít o poruchu sluchu, dítě prostě ví, že vy, rodiče se s ní domluvíte a ona nemá motivaci víc se snažit. Tak zkuste nevyhovět všemu, na co ukáže ručkou, ať tu věc pojmenuje, přinuťte ji, aby po vás opakovala jednoduchou větu, a když to udělá, odměňte ji. Naučte se jednoduché říkanky nebo písničky a v její přítomnosti si je zpívejte, posléze se dítěte zeptejte - a jak je to dál? Možná, že vás dítě mile překvapí. Ale vše s rozumem, když svou aktivitu přeženete, dítě vás přestane vnímat. Odpovídala: MUDr. Květoslava Ludvíkovská

Autor: MUDr. Květoslava Ludvíkovská
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Květoslava Ludvíkovská
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Řeč - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
mám 27 měsíční holčičku, spíše tišší typ, se kterou nikdy nebyl žádný větší problém, byla vždy hodná a víceméně poslušná. Cca kolem června (ve 22 měsících) dokonce již přestala nosit přes den plenu a krásně si zvykla na používání nočníku a wc. Na začátku července jsme se odstěhovali mimo ČR. Na přelomu září/října jsme se vrátili na 3 týdny do Čech a právě v této době jsem začala vnímat změny jejího chování. Začala se více vztekat až mít hysterické záchvaty. Předpokládala jsem, že to souvisí s obdobím vzdoru v tomto věku. Po návratu do US se to zlepšilo, skoro bych řekla ustalo, avšak nastala jiná změna. Po odpoledním spánku se nepravidelně začala budit s velkým brekem, kdy bylo těžké ji uklidnit a trvalo to třeba až 20min. Od listopadu až prosince začaly přibývat dny, kdy nespala po obědě. Do té doby používala na spaní dva dudlíky, přes den jen občas na uklidnění. O Štědrém dnu je odevzdala Ježíškovi výměnou za dárky. Od té doby krásně usíná do 5ti minut (dříve jsme s tím také trochu bojovali), i když musíme sedět u postýlky a držet za ruku dokud neusne. Začali jsme však dávat dříve kolem 19h, jelikož je po celém dni večer už naprosto hotová. O Vánocích jsme měli návštěvu, kamarády s 18ti měsíční holčičkou, která byla častěji plačtivá, během noci i během dne. Nechali jsme jim dcery pokojíček a přestěhovali její postýlku dočasně k nám do ložnice. V průběhu této doby se začala častěji budit v průběhu noci, plakat a nebyla k uklidnění. Po jejich odjezdu a návratu do pokojíčku se to na chvilku docela zlepšilo, i když za večer a noc k ní stejně musíme jít cca 5x. Stačí vždy přijít, pohladit, chytnout za ručičku, ona si sama lehne zpět a zase spinká. Toto se děje v první části noci zhruba do půlnoci. Po půlnoci nastává druhá fáze...nebudí se zde tak často, ale když se vzbudí, většinou už nepomůže jen chytnout za ručičku, sice si lehne zpět do postýlky a je ráda, že jsme u ní, ale za boha nemůže zabrat...takhle sedím u její postýlky i třeba 2hodiny...a jelikož jsem nyní těhotná v posledním trimestru (termín polovina března), je to pro mě více než náročná situace. Nutno podotknout, že zároveň začala odmítat tatínka a všechno musí dělat maminka...takže aby mi pomohl manžel a šel ji občas uklidnit on - nelze. Někdy trvá na tom, že chce jít k nám do postele. Nejdříve jsem nechtěla, aby si na to zvykala a proto sedávala u její postýlky, ale nyní to už nedávám fyzicky ani psychicky, tak si ji vezmeme k sobě...kde se však děje naprosto to samé...než usne, trvá to až 2 hodiny, neustále se obrací ze strany na stranu, hodně se tulí a pusinkuje. Pokud se dospí u sebe v pokojíčku, většinou se budí velmi brzy, kolem 5:30 a pak už spát nechce, u nás v posteli vydrží cca do 7 někdy i 8h, záleží na tom, v kolik hodin se probudila v noci a v kolik opět usnula. To znovu neusnutí se děje tak 4-5 nocí z týdnu. V různých článcích jsem se dočetla o nočních můrách a děsech a symptomy a průběh mi na to sedí a dost mě to vyděsilo. Tak jsem se chtěla poradit co s tím? Co byste mi doporučila? Už opravdu nevím co dělat...odpolední spinkání, ač vypadá unaveně bojkotuje, i když jí příležitost dávám a pravidelně spolu chodíme do postele a čteme pohádky a na noční probouzení a znovuusínání jsem krátká. Obojí je pro mě velmi náročná situace, ráno se budím nevyspalá a bez energie. Před narozením druhého dítěte jsme ji také přihlásili do školky na dvě dopoledne 2,5h pro začátek, aby si zvykla. Začíná teď v únoru. Nechtěla jsem, aby to bylo až po narození druhé dcery a ona se tím cítila odstrčená. Myslíte, že na ni těch změn v poslední době bylo moc? Myslíte, že by školka mohla pomoci? Budu moc ráda, za každou radu.

Dobrý den, za popisovanými potížemi vaší dcery s největší pravděpodobností stojí skutečně příliš mnoho změn realizovaných v krátkém časovém období - dudlík, cestování zřejmě s časovým posunem, dočasná změna místa pro spaní, konec odpoledního spánku, vaše těhotenství a případné změny ve vašem chování ať už uvědomované a objektivní (nemůžete dceru tolik zvedat a nosit, můžete být unavená a podrážděná) nebo nevědomé. Noční můry a děsy se sice u malých dětí mohou vyskytnout, avšak vámi popisované projevy jim příliš nenasvědčují. Vaše dítě má daleko spíše rozhozený rytmus včetně toho spánkového. Do situace vstupují ještě další vývojové vlivy - pravděpodobně počínající období vzdoru, menší potřeba spánku přes den. Můžete se snažit o zajištění co nejstabilnějšího prostředí včetně stabilního místa ke spánku a způsobu ukládání. V nastaveném uspořádání je potřeba vytrvat delší časové období (např. minimálně 14 dní), aby se mohl projevit efekt opatření. Není proto dobré, že pokud se objeví potíže s usínáním měnit dceři místo spaní. Sama také píšete, že ani ve vaší posteli lépe nespí. Rozhodněte se tedy kde chcete nebo preferujete, aby dcera spávala, a tam ji stabilně ukládejte. Můžete u ní zůstat a držet ji za ruku než usne, ale pokud to nepřináší očekávaný efekt, nemá smysl u opatření vytrvávat. Můžete naopak zkoušet nechat dceru usínat samotnou, nebo jen v nějakých intervalech za ní přijít, aby cítila váš zájem a blízkost. Pokud budou potíže přetrvávat i nadále do předpokládaného nástupu dcery do školky, pak bych vám doporučila kontaktovat nějakého odborníka nejlépe dětského psychologa k odborné radě a pomoci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog 

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 07:52
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace