Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak mám postupovat u dcery nyní 21 měsíců, která je od jara velmi často nemocná a nyní má již měsíc zvýšenou teplotu. Na začátku května měla covid, který se projevoval pouze dlohotrvající rýmou bez teploty. Na konci června byla očkovaná vakcínou mmr, po 9 dnech měla 2 dny horečky, ty odezněly, ale po dalších asi 10 dnech měla virozu, kdy měla 1 den vysoké horečky, pak tři dny teploty. Potom byla asi 14 dní v pořádku a znovu viroza s vysokými horeckami, trvala cca 5 dní, potom se osypala, zřejmě 6.nemoc(u lékařky jsme byli 2. den. nemoci, potom už ne). Poté znovu asi za 14 dní teploty, kolem 38, trvaly 4 dny, pak byla 2 dny bez teploty, ale byla hodně unavená. Když únava přetrvávala, za další 2 dny jsem ji změřila a zjistila, že má celodenní 37-37,5, vyjma ráno a v poledne ihned po probuzení, to je chvíli bez teploty. Tento stav trvá doteď bez přerušení již od začátku září, nejdříve k tomu byla i dost unavená, to se docela zlepšilo. Lékařka udělala v polovině září krevní odběry- krevní obraz, jaterní testy, eb virus, borelie- všechno v pořádku. Výtěr z krku a moč v pořádku. Co mě znepokojuje, je, že od 18 měsíční kontroly na konci června přestala přibírat na váze, má stále 12kg(předtím přibírala velmi dobře).Chuť k jídlu má normální. Nyní má opět virozu od sestry, kdy jeden den měla téměř 39 horečku, poté opět přešla ke svým teplotám 37-37,5, přičemž má trochu rýmu a kašel z rýmy, je unavenější. Tu virozu s rýmou a kašlem má poslední týden, všechny předchozí virozy(kromě covidu) a teploty byly bez nachlazení. Zuby jí v současné době žádné nelezou. Byli jsme také na orl, kde se na nic nepřišlo. Poradíte mi prosím, jaká další vyšetření si mám u dcery vyžádat, na jakého odborníka se obrátit? Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den,nadpis není úplně všeříkající k tomu, na co se chci zeptat, ale mám dva syny, přesně o dva roky od sebe (nyní 2,5 a 4,5 roku). Každý je úplně jiný a je pro mě hrozně těžké to skloubit. Začnu starším - je velmi živý a i když se snažíme být venku kdykoli to jde, je těžké ho unavit, takže například když jsme šli ven s kolem, ujel 6 km, hrál si na hřišti, tak po obědě nejde spát a doma mi pořád běhá. Když se s někým baví, tak přitom klidně skáče na gauči. U žádné činnosti nevydrží déle než 15 minut (i to je úspěch, dřív to byly třeba jen dvě minuty) a to musí mít absolutní klid, protože pokud dělá někdo něco jiného, pořád odbíhá a k předchozí činnosti se už třeba nevrátí. Na záchodě při čůrání vymotává toaletní papír, když mu čistím zuby, přerovnává mi přitom věci na poličce. A když byl miminko, tak doma přes den nespal, jedině v kočárku a ten musel jezdit, jakmile se zastavilo, řval a byl vzhůru. V noci se často budil a vlastně celou noc začal spát až teď ve 4 letech, i tak se ale 1-2x týdně vzbudí a volá nás. Nemá rád změny, při nástupu do školky brečel skoro 2,5 měsíce, než se povedlo že šel bez breku do školky, přitom tam už byl v pohodě. Když máme určitou trasu na procházku a jednou jsme zvolili jinou odbočku, tak probrečel celou cestu, dokud jsme se nedostali tam, kde už jsme byli. Ve školce šli poprvé ven a měli si vzít reflexní vesty, řev; každé dopoledne chodí ven a když šli poprvé i odpoledne, zase řev; chtěli jim ukázat prostory celé školky a protože to tam neznal, řev. Pak už se to zlepší, ale i když ho na to připravujeme, řekneme co se bude dít, tak to moc nepřijme a probrečí to. Podle učitelek je prostě svůj, ony to vědí a počítají s tím, prý je dost chytrý v odhadu na lidi a dokáže rychle poznat, co si na koho může dovolit. Má tři kamarády a o ostatních dětech říká, že to nejsou prostě kamarádi, takže když náhodou zůstane ve školce jako poslední z té jeho skupinky, tak tam brečí, že je sám a opuštěný, ač tam má ostatní spolužáky. S bráchou si doma hrají výjimečně, většinu času se hádají a pořád se u nás brečí, nedávno se pomalu poprali kvůli toho, jestli je na cestě nakreslená zebra nebo přechod, oba mají svou hlavu a nepomáhá jim vysvětlit, že obojí je správně. Teď k mladšímu - jako miminko byl celkem hodný, starší brácha ho miloval. Od 6 měsíce, kdy se začal hýbat více, tak v noci byl schopný budit se co půl hodiny (jak přecházel do jiné fáze spánku, vypadl mu třeba dudlík a už byl vzhůru a takhle to trvalo několik hodin než byl klid). Pak začal staršímu brát hračky, a už to začlo být divočejší. V 10 měsících přišla separační úzkost, která mě stála nervy, úbytek váhy a celkové vyčerpání. Snažila jsem se tu být pro mimčo i pro staršího, mladší odmítal úplně všechny, i otce, a dokázal brečet i když ho měl manžel na klíně a seděl s ním naproti mě. Skoro jsem nejedla, protože ten řev se nedal poslouchat. Když měl rok a měli jsme svatbu, přijeli hosté a on z přítomnosti lidí dostal 39°C horečky, celou dobu prořval, krom chvil, kdy měl čípek na sražení teploty a z vyčerpání usnul. Tahle separační úzkost už není tak extrémní, ale doma ani venku se beze mě nehne, radši bude dvě hodiny stát vedle mě na hřišti a jen koukat. Doma bez jeho přítomnosti nic neudělám, jakmile se jen pohnu, tak okamžitě začne hystericky brečet a běží za mnou. Přitom mu řeknu, že jdu třeba na záchod. V noci řve několikrát, takže vlastně každou noc spím s klukama, i tak se ten mladší klidně 2-3x vzbudí aby se ujistil, že tam jsem. A to máme klidně noci, kdy je třeba od půlnoci do půl 3 rána vzhůru a pořád jen "mami?" a šťouchá do mě, kope, brečí, když se k němu nedejbože otočím v posteli zády. Poslední dobou to vygradovalo tak, že když nezačnu hned reagovat na jeho řev, tak se poblije (jak brečí, hrozně mu tečou snople a on se v tu chvíli odmítá vysmrkat, potáhne to a pak se samozřejmě poblije). Od dvou let chodí do dětské skupiny (návrh mojí psycholožky, protože já sama už jsem byla psychicky na dně) a tam si ho vždycky chválí, jak je samostatný, že je tak dlouho bez plen, jí sám, obléká se sám, hezky tam spí. Akorát se nezapojuje do žádných skupinových akcí, jen sedí a kouká, ale do ničeho ho nenutí.A já už prostě nevím jak na ně, starší potřebuje být pořád v pohybu a něco dělat a mladší pořád vyžaduje moji pozornost a do nějakých aktivit se moc nehrne (oba svého tátu moc nevyhledávají, ač ten se snaží). A prarodiče sice máme, ale oboje přes půl republiky.Asi jen potřebuju slyšet od někoho, kdo trochu víc rozumí dětem, že to je normální a prostě to někdy přejde a já to jen musím vydržet..Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den,vzhledem k tomu že náš druhý, mladší syn otevřel pusu až teď, bylo mu zjištěno 9x kazů a doporučení opravy pod celkovou anestezií a že se máme připravit na cc 15tisíc korun českých, plus 1000,- za vyšetření.....Každý na nás kouká jako na odpad, na rozdíl od staršího syna nemá ten maličký takový přísun sladkého, vlastně téměř žádný, sladké pití nekupujeme a ten starší je v 6té třídě a má jen 1 spravovaný zub, protože je lajdák a kašle na čištění. Ten maličký má větší péči než ten starší a přesto to takto dopadlo. Proč to nejde zajistit někde u zařízení které má smlouvu s pojišťovnami? Znáte nějaká?Kolik to stojí jinde?Díky za odpovědi.

Dobrý den, mám dotaz ohledně spánku 11měsíční holčičky. Kolem 8 měsíce se naučila krásně usínat sama v postýlce, spala skoro celou noc. Na svátky jsme jeli za rodinou na Slovensko (cestujeme skoro od miminka) kde jsme onemocněli chřipka a zánět průdušek, byly jsme 2x na pohotovosti kde nám řekli, že jí nic není, a že to jsou jen zuby, měla horečky, začala špatně usínat a spát, uspávání na rukách, v noci buzení s křikem. Nakonec jsme jeli zpět domů a k naší Dr. Kde nám řekla že má chřipku. Začla brát antibiotika. Jenže spánek se nelepšil, pořád se budila, v postýlce vůbec nechtěla být, tak začla spát se mnou v posteli. Doteď ji musíme uspávat na rukách, když ji položím vedle sebe do postele, dělá blbosti. Po těch 2 měsících se spánek trošku zlepšil, ale pořád se v noci budí, někdy hned usne, někdy dám dudlík a někdy si sedne, začne se smát nebo lézt a trvá než zas usne, někdy i poplakává. Každý den máme jak přes kopírák, snažím se dodržovat večerní rituály. Koupel, nebo opláchnutí, namazání krémem, oblékání, umělé mlíčko (nekojím), namazat zoubky, pomazlit a uspat na rukách. Do té půlnoci jakž takž a pak to začíná. Přes den spí po obědě třeba ty dvě hodinky a tak už ji nedávám spát, aby usla večer, když má kratší spánek, spí pak ještě v kočárku max hodinku, aby pak zas usla večer. Ještě dodám, že přes den je hodná, krásně si hraje, papá, prospívá. Můj dotaz je, co dělám špatně, nebo jak docílit toho, aby spala celou noc. Děkuji, snad to nepíšu moc zmateně.

Dobrý denSyn 15 měsíců prodělal horečku 39°C dva dny, po týdnu zvracel obloukem asi 36 hodin a měl průjem. Byl značně dehydratován, plenka byla dva dny téměř suchá (ale měl ty průjmy), kojení nakonec celkem zachraňovalo.Nicméně.Po zlepšení situace se mu objevili podivné drobné vyrážky (možná takové červené čárky) na břiše kolem pupíku a trochu i na stehnech (viz foto). Velké fleky na fotkách už měl a ty jsou zřejmě ekzem. Je plačtivější, něco ho bolí v pusince, ale to budou zuby. Možná chytá rýmu, divně polyká.Nedokážete takto na dálku identifikovat podle fotografie, co by mohli ty "vyrážky" být? Jsou více zřetelné po koupeli (ale nekoupeme nějak více teplou vodou). Nemohou souviset s předešlou výše popsanou nemocí?Děkuji

Dobrý den paní doktorko, je prosim normální,že dítě ve 20.mesicich miva ještě casto ridsi stolici? Někdy ma v ni i hlen.Třeba jako mívají děti kolem 1 roku. A hlavně mě ještě zajímá jestli je v pořádku že má tu stolici třeba 5x za den.Neco sní, po chvíli se vykaka,pak zase třeba po 2hod.i když nic nejí.Byva často z toho hodně zapruzeny,nosi ještě plíny. Stravu má normální,pestrou.Kdyz si da k obedu napr.nejakou omáčku nebo guláš tak ho to hned protáhne. Jeste mu dorůstají zuby,může to být třeba i tím?Před několika měsíci měl dlouho průjem a měl i dietu,ale z výteru měl všechno v pořádku, probiotika bral k tomu.

Dobrý den, dcera 21měsíců má odvápnění prý zubů, začínají ji už i takové růst. Jak ji můžu pomoct? Měla 8krát antibiotika a hodně často kojím. Ale to už ji nejednou pomohlo a tak se mi kojení ukončovat nechce. Může jí pomoct i třeba nějak doplnit vápník?

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Bylo zjištěno že dcera 21měsíců má odvápnění zubů, bohužel, i těch co jí rostou. Měla 8krát letos antibiotika a i jednou kortikoidy na kůži. To vše jí prý taky tomu ublížilo, ale když se dozvěděla zubařka, že pětkrát za noc kojím, řekla mi, že mám kojení tedy odbourat. Jenže já s kojením nechci skončit. Ne že by mi to tedy občas nelezlo na nervy, když je to tak často, ale spíš cítím, že na to nejsme ještě ani jedna připravená. A že moje mléko ještě potřebujeme. Je možné že kojení způsobí také odvápnění zubů a že ubližuje, nějak se mi to úplně nezdá. Děkuji moc