banner

Celkem výsledků pro výraz "vyvoj miminka": 100

Dobrý den, mám holčičku, v květnu ji budou 3 roky. Začala chodit do školky, moc se ji tam nelíbí, ráno pláče, ale pak se jakž takž zapojuje do aktivit školky, ale začala nějak více zlobit doma, vzdorovat na vše, začala říkat NE! Nechci oblíkat, nechci jíst atd. Nebo na vše pravý opak - půjdeme ven? Nepůjdem. Ukliď si po sobě hračky! Neuklidím! Prostě vše odmítá! Jsme z toho nešťastní! Na babičku, kterou miluje je take ošklivá, říká ji např. nechci babičku, ty jdi pryč! Je toho hodně, nevím si s ní rady, myslím si, že je to období vzdoru. Potřebovala bych radu, jak s ní správně jednat. Od malička to byla neposeda a měla vždycky svou hlavu, ale posledních 14 dní je to neúnosné! Vyrůstá v milující rodině, doma nemáme mezi sebou žádné problémy, žádné hádky ani neshody. Přijde mi také, že je poslední dobou i nějaká smutná, pořád podrážděná. Prosím o radu. Děkuji, Jana

Dobrý den, ve vašem dotazu popisujete typické projevy období vzdoru, které spadají do vývojového období, ve kterém se vaše holčička právě nachází. Jedná se o znak zdravého vývojového pokroku, který je v tomto období naprosto normální, není to signál vaší výchovné chyby, ani toho, že by bylo něco v rodině v nepořádku. Mnoho informací o tomto období je možné najít v odborné literatuře o vývoji dítěte, ale také přímo na stránkách internetového portálu Babyonline, kam jste vložila svůj dotaz, pro jistotu vkládám odkaz: https://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/obdobi-vzdoru.  Najdete zde nejen vysvětlení, proč se toto období objevuje, ale také cenné rady, jak k dítěti v tomto období přistupovat, jak jej zvládat výchovně. Zdravím

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den. Předem moc děkuji za radu v tomto pro mě poměrně těžkém období. Abych upřesnila celou mou situaci, začnu úplně od začátku. Syn, kterému je nyní 5 měsíců, se narodil přidušený a hned po porodu nastaly komplikace, po sérii vyšetření jsme se dozvěděli, že prodělal mozkový infarkt, nicméně prognóza byla pozitivní s tím, že by jeho vývoj neměl být narušen. Nicméně toto období včetně šestinedělí a problémy s kojením (které jsme překonali) pro mě bylo velmi psychicky náročné a nejspíše mně poznamenalo víc, než jsem čekala v tom smyslu, že mám o něj až přehnaný strach a stále sleduji, jestli se vyvíjí normálně (hrozilo že by se nemusel vyvíjet dobře motoricky, ale zatím po dvou návštěvách u neurologa všechno vypadá dobře). Před 2 týdny nás čekalo první povinné očkování a já samozřejmě měla hrozný strach, aby ho to nějak nepoznamenalo. Po očkování vše vypadalo v pořádku, ale všimla jsem si, že druhý den nezvedal nožičky (cvičili jsme na to vojtovku), pouze je natahoval. Začala jsem z toho být samozřejmě nervózní a pořád na to myslela. Po 3 dnech jsme začala mít pocit, že se na mě syn nepodívá, když na něj zavolám a že mě začíná ignorovat. Nereagoval jak na mě, tak ani moc na hry, které jsem s ním dřív hrála a u kterých se smál. Zmocnila se mě panika, že ho očkování narušilo a byla ve stresu, jeden den jsem skoro probrečela a došlo to až tak daleko, že se na mě už ani nekoukal a totálně mě ignoroval (dříve stačilo udělal jen "kuk" a už se smál od ucha k uchu). Když ho vezmu do náručí a chci ho uspat, je úplně našponovaný a odvrátí ode mě hlavičku. Nicméně k manželovi se chová normálně, usmívá se na něj, otáčí se za ním, nechá se od něj nosit. Došlo, mi že očkování z něj neudělalo autistu, což už se mi honilo hlavou, a trochu jsem se uklidnila a také mi došlo, že jak jsem byla ve stresu, musel to ze mě cítit a to že se ode mě odvracel a nekoukal na mě, byla asi nějaká jeho obrana. Snažila jsem se uklidnit a situace včera už vypadala líp - občas se na mě usmál a podíval se na mě. Každopádně ráno po probuzení se na mě zase ani nepodíval a jakmile přišel manžel, začal se na něj usmívat a mě to trhalo srdce. Dnes už to došlo tak daleko, že jakmile přítel odejde z místnosti a já si s ním hraju sama, propukne v hysterický pláč a nepomáhá nic. Jsem už zoufalá a strašně mě mrzí, že mě můj syn, který se na mě dřív usmíval, takhle odmítá a připadá mi, že jako matka jsem selhala a hrozně se za to stydím. Mám pocit že už to nikdy nebude jako dřív a nevím co mám dělat. Mám pocit že mě úplně přestal mít rád. Moc děkuji za rady.

Dobrý den, chování vašeho chlapce si neberte osobně, nepřestal vás mít rád, jen ho vaše úzkost zneklidňuje, cítí váš strach a také se pak bojí. Vaše obavy a úzkost vznikly na reálném podkladu ve strachu o vaše dítě a jsou zcela pochopitelné a legitimní, avšak aktuálně blokují vývoj vašich vzájemných vztahů. Doporučila bych vám proto vyhledat odbornou psychologickou pomoc klinického psychologa pro dospělé, který vám vaše obavy pomůže překonat a odbourat. K synovi se snažte chovat co nejpřirozeněji, nejklidněji, dodržujte rutinní postupy, rituály, které jej uklidní, nepropadejte panice. Pokud bude doma manžel nebojte se a přepusťte mu ošetřování a péči o chlapce, který se v jeho přítomnosti aktuálně cítí dobře a to je důležité. Vše si se synem vynahradíte až se dáte psychicky do pořádku. 

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobry deň, Sama mám 2 deti ktoré sú velmi sikovne a zdrave. Od narodenia dcery zijem s detmi sama a pred par mesiacmi som sa zoznamila s partnerom, ktorý je rozvedeny a ma tiez 2 deti. Trápí ma vývoj toho mladšieho a z mojej pozicie je velmi tazke rodicom dohovarat aby urobili to co ja ( som ten typ co riesi radsej 80% preventivne aby som vedela ze deti su poriadku a ze nic som nepodcenila.Vela sa im venujem ale bavi nas to).Mám ale obavu že jeho syn nieje uplne vporiadku a trapi ma to tak by som sa rada uistila. Má takmer 3,5 roku a nemluvi. Zvládá jedno slovo a nesprávné artikuluje (máma,táta,papat,tam,vak (vlak)atd. )Slovna zasoba je takmer totozna so zasobou mojej dcery ktora ma 1,5 roku. Slov je pár ,odhadujem max 50.sem tam sa mu podari spojit 2 slova ale to je menej často ako raz za deň a to sa vsetci po velkej namahe raduju ( napriklad tata papa). Pletie si oslovenie ako mama/táta a ani na úpomenutie nereaguje. Mne taktiez na 2 navsteve hovoril mama , co ma šokovalo pretoze to povazujem za velmi intimní a jedinečný a nezamenitelny vztah. Svoje vlastne slova ktorým nerozumiem a zneju velmi podobne a maju rovnaku melodiu(atata). Na pokyn 'hoď kouly' urobi hop a podskoci. Viem ze mohol zle slyšet ale v tej chvíli stal na sněhu medzi detmi ,držel kouly a vsetci sa v okoli hrali so snehom.Strašně vela spi, například 12-14 hodin v noci a 3 -4 hodiny pobede a to bez akejkolvek velkej namahy čez deň . Sam sa neoblieka ani nevyzliekala, v noci ma plienky, nevie ziadnu básničku a písničku, ale na hudbu reaguje tancom,takze pocuje. Jeho mama mala tiež obavu ale zevraj jej pediatr povedal že je to v pořádku a tak to neriesi a na dotazy partnera velmi neda. Maly zacal chodit do školky a zevraj je jediný co nemluvi. Myslíte si že je to stále v norme, co by ste popřípadě doporučila mně alebo jeho rodicom? Je to pre mňa tazke lebo oni maju radost z každej drobnosti v jeho vyvoji a myslia si že to pride samo...časom. Moj syn v 2 rokoch uz plynule rozpraval dokonca mal aj vianocny koncert koled v kostole s celou skolkou a velmi intenzivně sme rozeberali rozvod, často sme si povidali a mal mnoho dotazů, proste premyslal o tom. Priatelov syn je mentálně inde, velmi tazko zopakuje spravne slovo, vetu vobec...mnoho veci mam pocit že este nevnímá (napriklad pocity inych, trest, pochvalu). Ja by som uz davno obehala psychologa, logopeda, specialne vysetrenie mozu,sluchu atd... Bojím sa že odkladanim zistenia že není ok,sa len oddialuje možná pomoc a jeho potencialny pokrok. Taketo deti nemá ani syn v školke a to je smíšená trieda s detmi od 2,5 roku do predskolakov.

Dobrý den. Doporučuji neurologické, psychologické a logopedické vyšetření. Je pravda, že každé dítě se vyvíjí jinak, ale je třeba vyloučit onemocnění.

Dobrý den p. Doktorka, ráda bych se zeptala dne 18.3 mi byl pichnut ovitrelle a od středy jsem začala brát utrogestan 1-1-1. Dne 25.3 jsem byla na kryoembryotransferu zaváděny 2embrya. Vím že to je brzy ale 29.3 jsem si udělala test a byl slabě pozitivní od té doby jsem testovala každý den abych měla jistotu zda to není zbytek ovitrelle. Test je stále pozitivni každý den,takže si myslím že ovitrelle už to asi být nemůže jelikož mi byl podán před 14 dni. Zajímalo by mě prosím od toho dne 29.3 co jsem začala testovat každý den až doposud je čárka stále slaba nesili. Myslím že by mohla čárka trošku zesílit za pět dní od první testování ale je stále slabá. Je to prosím v pořádku nebo se mám obávat? Děkuji moc přeji hezký den Kettnerová

Dobrý den,

chápu zcela Vaši netrpělivost, ale postupovala jste bohužel nevhodně. Není správné začít testovat po pár dnech d zavedení, Stejně vývoj naprosto nijak neovlivníte a pouze znervózníte a nikdo Vým stejně nemůže říci, jaký bude další vývoj. Poprvé testovat po transferu embrya je vhodné nejdříve po 14 dnech od zavedení embrya.

Držím Vám v každém případě palce.

avatar
MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D. specialistka pro reprodukční medicínu

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o posouzení vývoje mého syna. Spíš bych napsala co mě trápí. Opravdu nevím co je v normě a co ne. Tak se předem na mě nezlobte. Synovo slovní zásoba je asi okolo 20 slov, plus zná jak dělají zvířátka a auto atd. Ale jeho výslovnost je hodně špatná. Já jsem šťastná, že mluví, ale nevím do kdy je v mezích špatná výslovnost. Co hodně zaměňuje , je M a N. Řekla bych, že dost věcem rozumí, ale má teď období, že nechce skoro vůbec poslouchat. Na jméno se otočí vždy. Nebaví ho moc hračky a tak se bohůžel doma dost nudí. I když si s ním hraju já, tak u toho vydrží opravdu tak max 2 minuty. Miluje, když mu čtu. Oční kontakt je asi v pořádku. On se Vám bude koukat do očí, ale nerad se kouká z blízka. Z dálky je to vždy na 100%. Je hodně na mě fixovaný. Budu ráda za každou odpověď. Děkuji

Vývoj Vašeho dítěte je v pořádku, výslovnost se vyvíjí postupně, pokud by něco špatně vyslovoval, doporučuje se logopedie, ale až ve věku, kdy dítě spolupracuje - nejdříve ve 3 letech, ale i později.

Neposlouchání patří do období dětského negativismu, trpělivě svoje příkazy opakujte a trvejte na jejich provedení, přejde to.

Neposednost taky patří k věkovému období, pokud se doma nudí, zkuste v okolí bydliště najít dětskou skupinu, kde by se zabavil s dětmi.

 

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na vývoj řeči u dvouletého dítěte. Malý moc nemluví. Má potřebu komunikovat, ale vše spíše ukáže gestem. Jeho slovní zásoba: ham, mňam, máma, bába, děda, váva (tata), na, já, dej, dík, brm, Bing, bim, bam, bum, bac, auva, am (tam) a zvuky zvířátek. Vůbec netvoří dvouslovná spojení. Ani se nesnaží opakovat. Jinak rozumí všemu. Hodně se vzteká a když se mu něco nelíbí, tak piští. Myslíte, že je to v normě nebo by se mohlo jednat o expresivní dysfázii?

Dobrý den, ještě počkejte do 2,5 let, pokud se řeč nezlepší, požádejte o logopedické vyšetření.

Dobrý den, mám 3,5měsíční dcerku a máme problém s usínáním. Ještě před Vánoci šlo vše krásně (tj. nakojila jsem, uložila do postýlky a buď spala hned a nebo si chvíli broukala ale usnula) nyní si z prsu udělala dudlík. Usíná u kojení, položím do postýlky a buď spí a po chvilce se vzbudí a řev, a nebo je řev okamžitě po položení do postýlky (dudlík nám plive a sem tam se i dáví, když jí ho nabídneme, a to jsme zkoušeli různé druhy). Ale naopak během noci se vzbudí max. 2x nakojím, odříhne si a v postýlce spí krásně...

Dobrý den, děti mají v průběhu vývoje mnoho období, kdy spinkají nebo usínají lépe a jindy zase hůře. Obtíže se spánkem mohou souviset s mnoha okolnostmi jako je třeba prudký vývoj nervové soustavy dítěte, růstový spurt, kdy se u kojeného dítěte zvyšuje spotřeba mléka a chvíli trvá, než se jeho tvorba potřebám dítěte přizpůsobí, období růstu zoubků, nebo zátěžovější období v rodině, které dítě vnímá apod. Pokud dcerka nechce dudlík, pak se asi budete muset smířit s tím, že její uklidnění může být náročnější, ale zase nevznikne návyk, který pak budete složitě odbourávat, o vlivu dudlíku na vývoj chrupu ani nemluvím. K dceři určitě přistupujte citlivě, reagujte na její signály a potřeby. Budete se asi muset rozhodnut, jestli ji budete uspávat ve vaší posteli u kojení, nebo vytrváte a budete ji přendávat ke spánku do postýlky. Neměla byste způsoby ukládání stále nebo často měnit. Je potřeba vytvořit si určitý rituál, pořádek a ten se snažit před spaním dodržovat. Rituál vytvořte samozřejmě takový, který vám oběma vyhovuje a dodržte jej, i když se momentálně vyskytují obtíže. Změny v zaběhnutém pořádku by dítě ještě více rozhodily a obtíže by se mohly prohloubit, což ovšem neznamená, že dítě nemáte pochovat a uklidnit pokud pláče, jen je potřeba se pak zase vrátit ke stejnému ukládacímu postupu, i když jej budete třeba muset vícekrát zopakovat. Je předpoklad, že při dodržení stejného způsobu ukládání se po pominutí důvodů k horšímu spánku vše zase vrátí do původních kolejí. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobry den,memu mladšímu synovi za tyden bude 14 mesicu..Mam par obav zda je u nej vse v poradku co se tyka vyvoje.Mam jeste starsiho syna,u toho resime otazku autismu ci VD,jeste nema stanovenou diagnozu a je mu 4,5 roku..Co se tyka mladsiho,tak ten se narodil od 14 dni drive,co se tyka motorickeho vyvoje,je zrejmne vse tak jak ma byt,leze po čtyřech,sedi,obchází nabytek,za ruku jde ale nema odvahu se pustit a jit sam.Vsude tedy vyleze na gauc,postel,schody uplne bez problemu uz od 11 ti mesicu..Spis co me trapi je to zda je to ostatni v poradku..Kdyz mu treba ukazu 5 zvířátek v radě a zeptam se kde je krava,prase,kocka,pes atd tak bez váhání bud schodi nebo vezme do ruky.Kdyz se ho zeptam aniz by je videl tak je videt ze hleda,ale jakmile vidi neco jineho tak si jde proste po svem :-) Kdyz mu reknu dej,bud se zacne rozcilovat ze mi to neda,nebo to po me hodi a parkrat tedy mi to dal do ruky.Ale nejake prines,ukaz to zatim jinak ne..kostky kdyz postavim komín schazuje ale nepostavi.Za to kazde smitko na zemi sebere..Zacina tedy pouzivat na vse ukazovacek autickem jezdi i tim ukazovackem,ale ucelne k ukazovani ho jeste nepouziva,to taky nevim zda je v normlne nebo ne.Co se tyka ocniho kontaktu tak ten je v poradku,je mazlivej,kdyz delam blbinky smeje se,kdyz se mu nevo nelibi da tez najevo,kdyz znizim z dohledu ted jde ke dverim a place.Co se tyka reci,tak po ockovani 1 hexy mi prestal zvatlat,pak zacal po 2 mesicich opet zvatlat,takze jedeme bababa,dadada,dedede,tatata,bada,vaba atd a obcas kdyz teda me vidi tak rika mamama..paci paci umi,papa taky,varila myšička kasicku tez ale udela jen kdyz se mu chce.Co se tyka treba návštěv taky nema problem,je vcelku kontaktni,takze se smeje kdyz se na nej nekdo usmeje,necha se pochovat atd..Ale porad si me hlida.Na fotce ukaze kde je mama a kde je tata a kde je bracha taky uz se nam povedlo..Na jmeno reaguje tez z 90 ti procent,pokud neni nejak zaneprázdněn ..Na starsiho je spise jako lepidlo :-) porad by s nim chtel byt nejak v kontaktu ale kdyz ma starsi špatnou naladu tak se mu to nelibi,samozrejme tahanice o hracky jsou u nas bezna vec.Co ma starsi musi mit i mladsi.Kdyz neni po jeho je tez problem a vyjádří svuj nesouhlas.Co s tyka zvirat,mame dva psi takze s tim problem taky neni..Porad jim zkoumá usi,zuby,oci :-)Prijde mi jako zvídavé ditko.Posila auticka po zemi,vse musi zmacknou a vyzkouset co to dela a umi.Kdyz mu neco nejde tak se vzteka.A dalsi vec co mne trapi,je to,ze sve jidlo musi mit rozmixovane,kousky nesnese,ale pecivo a mnamky co se mu da do ruky sni bez problemu.Nevim zda jsem vse popsala srozumitelné ale zajimal by mne Vas nazor zda mam popripade vyhledat i nejakeho odborníka a nebo zda pockat.Vim ze se dela screening ale jen by mne zajimal Vas nazor na dane veci.Dekuji moc za odpoved.S pozdravem Monika

Dobrý den, pouze podle popisu chování vašeho synka a bez možnosti chlapce vidět, vám nemohu zodpovědně odpovědět na dotaz ohledně jeho vývoje. Vývoj syna by podle některých popisovaných projevů mohl být nerovnoměrný. Píšete ale, že se starším synem chodíte na nějaká odborná vyšetření, je v řešení možnost poruchy autistického spektra. Pokud vám jde o vyloučení obdobných potíží u mladšího chlapce, pak bych vám doporučila dohodnut si konzultace u odborníků, kam chodíte se starším synem, což bych považovala za nejrychlejší řešení. Potom samozřejmě probíhá screening, který pravdivě vyplňte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý večer,mám za sebou dvě zamlklá těhotenství, která skončila cca ve stejnou dobu okolo 8 tt. Velmi mě to trápí, čekám na vyšetření na genetice. Každopádně je okolo 8tt nějaký specifický vývoj dítěte nebo třeba vývoj placenty. Který je důvodem proč dochází k zamlklemu těhotenství? Nebo to mohou být pouze náhody? Žádné zdravotní obtíže nemám, veškeré krevní testy mi vyšly v pořádku. Našly se akorát ložiska endometriozy a mé vaječníky maji polycisticky vzhled. Ale obě těhotenství jsem otěhotněla bez problému.Děkuji za odpověď a váš čas.

Dobrý den,

celý první trimestr je zatížený nejvyšší incidencí spontánních abortů či zamlklých těhotenství. Určitě je na místě vyčkat výsledků genetického vyšetření, jinak se toho nyní poradit moc nedá, takové ty běžné věci jako vyhýbání se nadměrné a nepřiměřené zátěži, vyvážená strava, užívání těhotenských vitamínů, nic z toho ovšem není všemocné a má to spíše podpůrný charakter.

Dobry den, mam dvojcata v cervnu jim budou dva roky. Dale jeste dceru ta ma 4 mesice. ... Chtela bych se zeptat na jedno z dvojcat a to syna, mam obavu jestli nebude autista. Nektere jeho chovani me znepokojuje. Jeho dvojce holka je sikovna, opakuje slova, komunikuje a na vsechno dobre reaguje, je spolecenska, proste sikovna. Syn oproti tomu nemluvi jen vydava zvuky, ma nejoblibebenejsi hracku panacka, se kterym si hraje, vsude mozne ho strka. Obcas jej vymeni i za jine hracky, ale panacek je top. Kdyz po nem neco chci, treba aby za mnou prisel tak moc nereaguje, ted uz teda obcas prijde ale kolikrat ma svoji hlavu a jde klidne uplne pryc, tteba se ani nepodiva, ze na neho mluvim. Ale z toho zase trebas i za mnou prijde. Moc se nepodiva do oci. Ne ze vubec, ale moc to nedela. Nejvic, kdyz se tuli, nebo lezi na zemi. Chodi se za mnou posledni dobou hodne tulit, neda mi normalni pusu, ale jak kdyz by chtel kousnout, ale jen se prilozi na tvar a tuli. Kdyz jsou jsou s malou na gauci a on ji chce prelezt a jit za mnou vubec ho nezajima ze tam je, klidne leze pres ni, jak kdyby tam nebyla, nebo kdyz mam mimino u sebe na rukach a on se rozhodne, ze chce taky ke me, tak se taky dere bez ohledu.... Ale kdyz jde o neco co se mu libi, treba kdyz si zpivame tak se usmiva a treba i zatleska, kdyz se chvalime. Nekdy se ji pokousi trochu napodobovat.... Myslite si, ze muze jit o projevy autismu? Napada me jeste ze treba i mohl seknout tim, ze se nam narodila nejmensi... Nebo je to cele normalni liny vyvoj maleho kluka???? .. chtela bych vedet, jak s nim pracovat... Dekuji

Dobrý den, pouze na základě vámi popisovaného chování, bez možnosti osobního kontaktu s dítětem není možné potvrdit či vyloučit vaše podezření. Může se jednat skutečně o všechny vámi popisované varianty. Obecně z vývojového hlediska je ve dvou letech dítě sebestředné a není schopné brát ohledy na druhého. Oheduplnosti a tolerance k jiným lidem se dítě teprve učí a tento proces trvá třeba celý život. Nemůžete tedy od syna očekávat, že sám od sebe porozumí, že máte miminko a nepoleze přes něj. To jej teprve musíte naučit. Samozřejmě je ve hře žárlivost na nejmladšího sourozence, proto také chlapec zvýšeně vyhledává fyzický kontakt s vámi, který se mu snažte poskytnout. Syn není ještě na takové vývojové úrovni, aby to rozumově pochopil. Nedokážu však zodpovědně posoudit, co je čím v jeho chování způsobené, navíc věk dítěte je na takové podezření poměrně nízký. Doporučila bych vám proto konzultaci nejdříve s ošetřujícím pediatrem vašeho syna a řídit se jeho doporučením. Ve výchově určitě nezapomínejte také na starší dceru, kterou považujete za šikovnou a bezproblémovou, aby nebyla upozaděná. Jinak vývoj dívky a chlapce se skutečně může dosti výrazně lišit, většinou jakoby v neprospěch chlapců stejného věku a to včetně vývoje řečového a sociálního. Nemusí však za tím být žádná patologie, ale odlišené tempo vyzrávání nervovené soustavy chlapců a dívek. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den paní magistro,mám dotaz ohledně mé dcery. Anička je zatím jedináček, má 20 měsíců. Je hodná, šikovná, zdravá, poměrně společenská, ALE. Kdykoliv, když jsme spolu a kdokoliv si jí chce pochovat, nebo se jí jen dotknout, tak utíká, řve, chce být jen se mnou. Je u nás babička, (na kterou je opravdu zvyklá, vídají se téměř každý den), Anička si v pohodě hraje, máma jí chce pomazlit, NEEXISTUJE, zdrhá za mnou. S manželem je díky bohu v pohodě. Fór je v tom, že když je u té stejné babičky na hlídání, a to i přes noc, nemají jediný problém, Anička se s ní mazlí, udělá si z ní kolikrát tu pečovatelku, tzn. chce být jen s ní, jakmile příjde děda, zdrhá zase za ní a chce být u ní. Už jsem z toho dost unavená, neboť to trvá nejméně půl roku a chtěla bych se vás zeptat, jestli dítě v tak malém věku už dokáže hrát/předstírat? Ona je opravdu v pohodě víceméně s kdekým, když nejsem na blízku. Trvá to pár minut, než například opláče můj odchod a je s tou danou osobou v pohodě. Ale jakmile jsme kdekoliv, nebo i u nás doma a někdo o ni projeví zájem, jsem-li na blízku, je to k nevydržení. Moc vám děkuji za pomoc!

Dobrý den,

podle Vámi popisovaného chování dcerky se s největší pravděpodobností skutečně jedná o projevy separační úzkosti. O tomto období je k dispozici mnoho materiálů a informací, také já jsem již několikrát na obdobné dotazy odpovídala. Proto bych se o projevech tohoto období nyní více nerozepisovala. Snad jen uklidnění pro vás, jedná se o naprosto normální projev zdravého vývoje dítěte. Je to projev zdravě se formujících emočních vztahů k matce a k dalším pečujícím osobám. K dceři je potřeba přistupovat citlivě, poskytnout jí fyzický kontakt, pomazlení, pochování, když jej bude potřebovat. Čím citlivěji k ní budete přistupovat a naplňovat její potřeby citové blízkosti, tím se rychleji naplní a toto období odezní. Rozhodně není třeba se tím nijak trápit nebo znepokojovat, dcera se vyvíjí naprosto normálně. To, že se podobné projevy objevují ve vztahu k babičce, je známkou jejich dobrého blízkého vztahu. Samozřejmě že pokud jste přítomna vy jako nejbližší pečující osoba, tak dcerka upřednostňuje vás. Jinak i malé dítě si dokáže vybírat osoby, a to i u blízkých, které se o něj budou starat a které ne. Tyto preference se během dětství i několikrát změní a je to také normální (např. na toaletě mi může pomoci jen maminka, tatínek ne, na kole jezdím jen s pomocí dědečka apod.). Užívejte si zdravé a krásné dcerky, poskytněte jí dostatek blízkosti, dokud ji potřebuje.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

 

Více o separační úzkosti najdete na www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/separacni-uzkost.

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog

Dobrý den. Doma máme malou dcerku, která má něco málo přes 2 roky. Od narození byla velmi plačtivá a my jsme se s partnerem stali nervózními rodiči, kterými jsme i do dnešního dne. Pláč dcerky více méně ustál, sem tam samozřejmě zapláče, což přisuzujeme hlavně období vzdoru, které u nás probíhá. Dcerka chce všechno dělat sama, nic jí pořádně nebaví, u ničeho nevydrží a je stále neklidná a často kňourá. A nejhorší ze všeho, co se u nás teď aktuálně děje je, že mlátí malé děti. Přijde třeba k cizímu dítěti a jde mu záměrně nabacat bez důvodu. Především mladším a menším dětem, klidně i miminkům. Jsme z toho s partnerem opravdu špatní. Nevíme, jak máme dceři vysvětlit, že to nesmí dělat. Už mnohokrát jsme vysvětlovali po dobrém, dokonce i po zlém, dostala na zadek ale nic nemělo účinek. Už si opravdu nevíme rady co s tím. Když mám jít s dcerou ven na hřiště, tak už jsem předem vlastně ve stresu z toho, aby zase nenabacala jinému dítěti jen tak pro nic za nic. Nevím, jestli tím na sebe chce upoutat pozornost, nebo nás provokuje a zkouší trpělivost. Každopádně bych ráda poprosila o radu, jak bychom se jako rodiče měli chovat. Je nám to velmi nepříjemné, a nevíme si rady. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, většina vámi popisovaných projevů je adekvátní věku vašeho dítěte. To že je dcera neklidné a uplakané dítě může být projevem její osobnosti, nebo pouze nezralostí nervového systému. Píšete, že jste se s manželem stali nervózními rodiči, což určitě klidnému výchovnému prostředí doma nenahrává. Také to může hovořit o možné dědičné dispozici dcery k nervóznímu reagování ze strany vás rodičů. Nemám dostatek informací o tom, jak probíhal prenatální vývoj vaší dcery , těhotenství a porod, zda se tam nevyskytly nějaké rizikové faktory například pro  možný výskyt ADHD syndromu. Dráždivost a plačtivost dětí od útlého věku může s těmito projevy souviset. Zároveň však také vůbec nemusí a spolehlivě tento syndrom může potvrdit či vyloučit dětský psychiatr až kolem věku šesti let dítěte. To že chce dcerka dělat vše sama a že se vám zdá, že u ničeho nevydrží a nic moc ji déle nebaví jsou projevy přiměřené jejímu věku a vývoji. Její nervový systém teprve vyzrává, zraje také schopnost soustředění. Chování k jiným dětem se dcerka teprve učí a ve svém věku není ještě schopna vcítění se a ani kooperativní hry. Děti v tomto věku si hrají paralelně - vedle sebe, ale každé samo. Společnost druhých dětí však pro děti je přitažlivá, o vzájemné kontakty se pokoušejí, i když někdy nevhodným způsobem např. bacáním, jako vaše dcerka. Zatím svůj zájem jinak projevit pravděpodobně nedovede (neví jak navázat vhodný kontakt) a navíc se jí zřejmě líbí rozruch, jaký svým chováním vzbuzuje, pozornost, která je jí pak věnována, i když negativní. O agresivitě dětí např. na dětském hřišti či jinde jsem již vícekrát ve svých odpovědích psala. Fyzický trest u dvouletého dítěte není efektivní, dítě nerozumí proč dostalo na zadek, nevnímá to jako trest, naopak mu to může připadat spíše zábavné, něco jako hra. Hrozí také, že se z fyzického trestu naučí, že se tímto způsobem řeší problémové situace a bude je tak potom řešit také. Je proto třeba hledat jiné efektivnější postupy. U malého dítěte stačí jej odnést z hřiště a za svým rozhodnutím si stát. Uvidíte, že to nebudete muset udělat mnohokrát, protože i velmi malé dítě souvislosti rychle pochopí. Pokud byste si nebyli vhodnými výchovnými postupy jisti a potíže s dcerkou přetrvávaly, pak bych vám doporučila konzultaci u dětského klinického psychologa a dále postupovat podle jeho doporučení. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog 

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog