Dobrý den. Doma máme malou dcerku, která má něco málo přes 2 roky. Od narození byla velmi plačtivá a my jsme se s partnerem stali nervózními rodiči, kterými jsme i do dnešního dne. Pláč dcerky více méně ustál, sem tam samozřejmě zapláče, což přisuzujeme hlavně období vzdoru, které u nás probíhá. Dcerka chce všechno dělat sama, nic jí pořádně nebaví, u ničeho nevydrží a je stále neklidná a často kňourá. A nejhorší ze všeho, co se u nás teď aktuálně děje je, že mlátí malé děti. Přijde třeba k cizímu dítěti a jde mu záměrně nabacat bez důvodu. Především mladším a menším dětem, klidně i miminkům. Jsme z toho s partnerem opravdu špatní. Nevíme, jak máme dceři vysvětlit, že to nesmí dělat. Už mnohokrát jsme vysvětlovali po dobrém, dokonce i po zlém, dostala na zadek ale nic nemělo účinek. Už si opravdu nevíme rady co s tím. Když mám jít s dcerou ven na hřiště, tak už jsem předem vlastně ve stresu z toho, aby zase nenabacala jinému dítěti jen tak pro nic za nic. Nevím, jestli tím na sebe chce upoutat pozornost, nebo nás provokuje a zkouší trpělivost. Každopádně bych ráda poprosila o radu, jak bychom se jako rodiče měli chovat. Je nám to velmi nepříjemné, a nevíme si rady. Děkuji za odpověď.

Dobrý den paní doktorko.Loni nám bylo z 1. screeningu zjištěn Edwardsův syndrom bylo to 1:13. Bohužel po odběru klku se Edwards potvrdil a bylo mi doporučeno ukončení těhotenství. Podstoupili jsme genetické vyšetření ( dotazníky) kde se ukázalo, že máme oba genetiku v pořádku a jednalo se o neštastnou náhodu. Aktuálně jsem opět těhotná, jsem v 11+5tt a příští týden mě čeká UTZ a vyhodnocení 1. screeningu. Mám neuvěřitelný strach, že by se mohla situace opakovat a já dopadnout jako loni..Jak je prosím velká pravděpodobnost, že se bude situace opakovat ( nemyslím jen edwarse, ale i ostatní VVV) ? Děkuji za odpověd Hanka

Dobrý den, v posledním roce jsem už podruhé potratila. Vždy se jedná o zamlklý potrat v 8 tt +. Poprvé bez krvácení a zjištěno na prohlídce, následná revize. Podruhé jsem trošku zakrvácela a zjištěno na ultrazvuku, že není srdeční akce, také 8 tt. U obou těhotenství byla již na předchozích kontrolách srdeční akce zjištěna. První potrat velikost plůdku 1cm, u druhého 2 cm. Mám PCOS a proto je těžší otěhotnět. Byli jsme na genetice a tam je vše u obou OK. Co je ještě možné vyšetřit, aby se tohle neopakovalo? Vždy beru Utrogestan hned od začátku těhotenství.Děkuji

Dobrý den, paní doktorko, četla jsem starší diskuze ohledně velikosti plodu, ale dotazy se týkaly především raného těhotenství. Ráda bych se proto zeptala, zda je v pořádku, že při provedeném prvotrimestrálním screeningu, který byl dle výsledné zprávy v 12+6tt dle PM, byla naměřena CRL 64,00 mm? Všude totiž čtu, že by plod už měl být větší. I paní doktorka, která mi UTZ prováděla, sestře hlásila do zprávy, že je plod menší. Screening vyšel pozitivní a byla jsem hned odeslána na genetiku, ale dle prvotních výsledků se Downův syndrom vyloučil a mělo by být tedy vše v pořádku. Ale pořád mi vrtá v hlavě ta poznámka doktorky.. Je taková odchylka v pořádku? Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den , mám dotaz ,z určitých důvodů jsme se s partnerem domluvili na způsobu ukončení těhotenství potratovou pilulkou myfegine 600mg a to v řádném termínu 6 týdnů,do 48 hodin podána druhá tableta na vyvolání kontrakcí , všechny příznaky klasické,došlo k vyloučení pravděpodobně jen hlenové zátky,ale hlavní , proč píšu ,je že gynekolog i primář oddělení vyvalili oči na kontrolním ultrazvuku,kde plod má svých 3,2mm hýbe se,má obě ruce,nohy,srdce v pořádku ,na toto nejsou studie a vzhledem k tomu ,že byl podán myfegine 600mg ,jehož hlavní látkou je steroid,který by měl bránit progesteronu k vývoji plodu,lajcky řečeno , nejsou studie na neuspěch této tablety v tomto stavu,kdy se zdá,že plod je zcela v pořádku ,jeden lékaž sdělí tak to je super,další váhá s účinky tablety na nervovou soustavu plodu,za což prý nedá ruku do ohně,že nebude mít dítě v případě dokončeného porodu např.autismus,aspergerův syndrom atd,což se nyní není možné dozvědět,možné vývojové vady uvádí příbalový leták,ale zde se zdá vše v pořádku,ale legálně lze ukončit těhotenství ve 12 týdnu,ve 20týdnu lze zjistit vývojové vady,ale už néé vady neurologického typu a může se zdát,že se po narození toto ukáže,nemáte s touto problematikou zkušenosti,případ podobný nebot oslovený gynekolog a primář atd se s tímto za svou praxi nesetkali a kdyby šlo vaše doporučení,odhad což vím,že je spekulativní,ale další názor odborníka je v tomto dle lékařů raritním případu,pro mě a partnera velmi důležitý , velice děkuji veselá , plodová voda čistá,vše v normálu,vše podáno jak mělo a dodrženo jak mělo...ještě jednou děkuji

Dobrý den,nadpis není úplně všeříkající k tomu, na co se chci zeptat, ale mám dva syny, přesně o dva roky od sebe (nyní 2,5 a 4,5 roku). Každý je úplně jiný a je pro mě hrozně těžké to skloubit. Začnu starším - je velmi živý a i když se snažíme být venku kdykoli to jde, je těžké ho unavit, takže například když jsme šli ven s kolem, ujel 6 km, hrál si na hřišti, tak po obědě nejde spát a doma mi pořád běhá. Když se s někým baví, tak přitom klidně skáče na gauči. U žádné činnosti nevydrží déle než 15 minut (i to je úspěch, dřív to byly třeba jen dvě minuty) a to musí mít absolutní klid, protože pokud dělá někdo něco jiného, pořád odbíhá a k předchozí činnosti se už třeba nevrátí. Na záchodě při čůrání vymotává toaletní papír, když mu čistím zuby, přerovnává mi přitom věci na poličce. A když byl miminko, tak doma přes den nespal, jedině v kočárku a ten musel jezdit, jakmile se zastavilo, řval a byl vzhůru. V noci se často budil a vlastně celou noc začal spát až teď ve 4 letech, i tak se ale 1-2x týdně vzbudí a volá nás. Nemá rád změny, při nástupu do školky brečel skoro 2,5 měsíce, než se povedlo že šel bez breku do školky, přitom tam už byl v pohodě. Když máme určitou trasu na procházku a jednou jsme zvolili jinou odbočku, tak probrečel celou cestu, dokud jsme se nedostali tam, kde už jsme byli. Ve školce šli poprvé ven a měli si vzít reflexní vesty, řev; každé dopoledne chodí ven a když šli poprvé i odpoledne, zase řev; chtěli jim ukázat prostory celé školky a protože to tam neznal, řev. Pak už se to zlepší, ale i když ho na to připravujeme, řekneme co se bude dít, tak to moc nepřijme a probrečí to. Podle učitelek je prostě svůj, ony to vědí a počítají s tím, prý je dost chytrý v odhadu na lidi a dokáže rychle poznat, co si na koho může dovolit. Má tři kamarády a o ostatních dětech říká, že to nejsou prostě kamarádi, takže když náhodou zůstane ve školce jako poslední z té jeho skupinky, tak tam brečí, že je sám a opuštěný, ač tam má ostatní spolužáky. S bráchou si doma hrají výjimečně, většinu času se hádají a pořád se u nás brečí, nedávno se pomalu poprali kvůli toho, jestli je na cestě nakreslená zebra nebo přechod, oba mají svou hlavu a nepomáhá jim vysvětlit, že obojí je správně. Teď k mladšímu - jako miminko byl celkem hodný, starší brácha ho miloval. Od 6 měsíce, kdy se začal hýbat více, tak v noci byl schopný budit se co půl hodiny (jak přecházel do jiné fáze spánku, vypadl mu třeba dudlík a už byl vzhůru a takhle to trvalo několik hodin než byl klid). Pak začal staršímu brát hračky, a už to začlo být divočejší. V 10 měsících přišla separační úzkost, která mě stála nervy, úbytek váhy a celkové vyčerpání. Snažila jsem se tu být pro mimčo i pro staršího, mladší odmítal úplně všechny, i otce, a dokázal brečet i když ho měl manžel na klíně a seděl s ním naproti mě. Skoro jsem nejedla, protože ten řev se nedal poslouchat. Když měl rok a měli jsme svatbu, přijeli hosté a on z přítomnosti lidí dostal 39°C horečky, celou dobu prořval, krom chvil, kdy měl čípek na sražení teploty a z vyčerpání usnul. Tahle separační úzkost už není tak extrémní, ale doma ani venku se beze mě nehne, radši bude dvě hodiny stát vedle mě na hřišti a jen koukat. Doma bez jeho přítomnosti nic neudělám, jakmile se jen pohnu, tak okamžitě začne hystericky brečet a běží za mnou. Přitom mu řeknu, že jdu třeba na záchod. V noci řve několikrát, takže vlastně každou noc spím s klukama, i tak se ten mladší klidně 2-3x vzbudí aby se ujistil, že tam jsem. A to máme klidně noci, kdy je třeba od půlnoci do půl 3 rána vzhůru a pořád jen "mami?" a šťouchá do mě, kope, brečí, když se k němu nedejbože otočím v posteli zády. Poslední dobou to vygradovalo tak, že když nezačnu hned reagovat na jeho řev, tak se poblije (jak brečí, hrozně mu tečou snople a on se v tu chvíli odmítá vysmrkat, potáhne to a pak se samozřejmě poblije). Od dvou let chodí do dětské skupiny (návrh mojí psycholožky, protože já sama už jsem byla psychicky na dně) a tam si ho vždycky chválí, jak je samostatný, že je tak dlouho bez plen, jí sám, obléká se sám, hezky tam spí. Akorát se nezapojuje do žádných skupinových akcí, jen sedí a kouká, ale do ničeho ho nenutí.A já už prostě nevím jak na ně, starší potřebuje být pořád v pohybu a něco dělat a mladší pořád vyžaduje moji pozornost a do nějakých aktivit se moc nehrne (oba svého tátu moc nevyhledávají, ač ten se snaží). A prarodiče sice máme, ale oboje přes půl republiky.Asi jen potřebuju slyšet od někoho, kdo trochu víc rozumí dětem, že to je normální a prostě to někdy přejde a já to jen musím vydržet..Předem děkuji za odpověď.