Dobrý den, většina vámi popisovaných projevů je adekvátní věku vašeho dítěte. To že je dcera neklidné a uplakané dítě může být projevem její osobnosti, nebo pouze nezralostí nervového systému. Píšete, že jste se s manželem stali nervózními rodiči, což určitě klidnému výchovnému prostředí doma nenahrává. Také to může hovořit o možné dědičné dispozici dcery k nervóznímu reagování ze strany vás rodičů. Nemám dostatek informací o tom, jak probíhal prenatální vývoj vaší dcery , těhotenství a porod, zda se tam nevyskytly nějaké rizikové faktory například pro  možný výskyt ADHD syndromu. Dráždivost a plačtivost dětí od útlého věku může s těmito projevy souviset. Zároveň však také vůbec nemusí a spolehlivě tento syndrom může potvrdit či vyloučit dětský psychiatr až kolem věku šesti let dítěte. To že chce dcerka dělat vše sama a že se vám zdá, že u ničeho nevydrží a nic moc ji déle nebaví jsou projevy přiměřené jejímu věku a vývoji. Její nervový systém teprve vyzrává, zraje také schopnost soustředění. Chování k jiným dětem se dcerka teprve učí a ve svém věku není ještě schopna vcítění se a ani kooperativní hry. Děti v tomto věku si hrají paralelně - vedle sebe, ale každé samo. Společnost druhých dětí však pro děti je přitažlivá, o vzájemné kontakty se pokoušejí, i když někdy nevhodným způsobem např. bacáním, jako vaše dcerka. Zatím svůj zájem jinak projevit pravděpodobně nedovede (neví jak navázat vhodný kontakt) a navíc se jí zřejmě líbí rozruch, jaký svým chováním vzbuzuje, pozornost, která je jí pak věnována, i když negativní. O agresivitě dětí např. na dětském hřišti či jinde jsem již vícekrát ve svých odpovědích psala. Fyzický trest u dvouletého dítěte není efektivní, dítě nerozumí proč dostalo na zadek, nevnímá to jako trest, naopak mu to může připadat spíše zábavné, něco jako hra. Hrozí také, že se z fyzického trestu naučí, že se tímto způsobem řeší problémové situace a bude je tak potom řešit také. Je proto třeba hledat jiné efektivnější postupy. U malého dítěte stačí jej odnést z hřiště a za svým rozhodnutím si stát. Uvidíte, že to nebudete muset udělat mnohokrát, protože i velmi malé dítě souvislosti rychle pochopí. Pokud byste si nebyli vhodnými výchovnými postupy jisti a potíže s dcerkou přetrvávaly, pak bych vám doporučila konzultaci u dětského klinického psychologa a dále postupovat podle jeho doporučení. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog 

Dobrý den, každý z nás má zhruba 3-4% pravděpodobnost vzniku genetické chyby u plodu. Je velmi důležité, že genetické vyšetření Vám dopadlo v pořádku. Také ale záleží na Vašem věku, přidružených onemocněních atd. Hezký den

Dobrý den, příčin opakovaných potratů může být celá řada. Mezi ně patří vývojové vady reprodukčních orgánů, trombofilní stavy, endokrinologické příčiny, genetika či např. imunologické faktory (autoimunitní onemocnění), ... Mezi nejčastější trombofilní stavy patří Leidenská mutace, která předurčuje k takzvanému hyperkoagulačnímu stavu, což může vést k opakovaným abortům. Obvykle se řeší antikoagulační terapií - např. Clexane, tato léčba při opakovaných abortech je však diskutabilní. Další může být antifosfolipidový syndrom, u kterého se též opakují epizody abortů kvůli trombotizacím z důvodu přítomnosti antikardiolipinových protilátek, léčba obvykle bývá opět heparinizace a užívání kyseliny acetylsalicylové. Při podezření na tento stav se dělá ELISA metoda k průkazu protilátek. Další možností jsou nízké hladiny progesteronu corpus luteum - z tohoto důvodu preventivně užíváte utrogestan. Poměrně časté jsou u žen i endokrinní poruchy, kam řadíme onemocnění štítné žlázy, respektive její snížená funkce. Možnou příčinou bývají genetické problémy, které však máte již vyloučeny. Obvykle se podstupuje v těchto případech genetické vyšetření, vyšetření trombofilních mutací, spermiogram partnera, podrobné SONO reprodukčních orgánů ženy a endokrinologické vyšetření. Budu držet palce, ať se vše vyřeší co nejdříve a vede to pro vás ke zdárnému konci. Přeji hezký den