Dobrý den paní doktorko. Mám syndrom PCOS a otěhotněla jsem. V únoru jsem podstoupila miniinterupci. Vše proběhlo v pořádku a první menstruace se dostavila v 5 týdnu po zákroku. Byla silnější a bolestivejsi než normálně, ale s tím jsem byla obeznamena. I přes PCOS jsem měla menstruaci posledních par let pravidelně každý měsíc (bez HA). Druhá menstruace po zákroku se dostavila jen s dvoudenním zpožděním, ale byla velmi slabá. Prakticky jsem jen špinila, bylo to sotva na intimku. Trvala 4 dny. Má otázka zní, jestli je to takto v poradku? Svému lékaři se teď jen těžko dovolam a nechci ho v této situaci zbytečně navštěvovat. Velice děkuji za odpověď, Tereza

Dobrý den. Včera jsem absolvovala NT + screening v CPG v Brně. NA UZV všechno v pořádku, Morfologické anomálie nenalezeny, NT 1,7 mm, nosní kost přítomna. Takže, dle uz a lékaře všechno v pořádku. Poté jsem čekala na krev. Tu mi volala přímo doktorka, PAPP-A 0,83 mlU/ml 0,4 MoM a FßHCG: 10,99 ng/ml 0,49MoM. Hodnota PAPP-A je nižší a doporučuje trojitý test s integrací v 16.t, pak kontrola na prenatalu ve 20tt. Závěr screeningu je negativní, riziko MD 1/877, vzhledem k věku matka1/527. V době porodu budu mít 32. Chtěla jsem se samozřejmě doktorky zeptat co to znamená, jen si mluvila to svoje, a já z toho bylo v šoku, že jsem se nakonec nezeptala. Nevíte - nemáte zkušenosti proč to může být snížené? Už jsem toho dost přečetla a jsem z toho celkem smutná :( Děkuji Vám.

Dobrý den, za nedlouho máme jet na screening v 1.trimestru. Jelikož se nemám koho z rodiny zeptat ale o onemocnění vím, zajimal by me název nemoci abych na to mohla na genetice upozornit. Jedná se o to že jedna z příbuzných, trpěla tím, že po narození chlapce vždy dítě umřelo. Nebylo to bezprostředně po porodu, ale v kojeneckém období. Pokud měla holčicku vše bylo v pořádku. Jednalo se o určité genetické onemocnění. Prosím nevíte název ? Děkuji moc, L.S.

Dobrý den. Doma máme malou dcerku, která má něco málo přes 2 roky. Od narození byla velmi plačtivá a my jsme se s partnerem stali nervózními rodiči, kterými jsme i do dnešního dne. Pláč dcerky více méně ustál, sem tam samozřejmě zapláče, což přisuzujeme hlavně období vzdoru, které u nás probíhá. Dcerka chce všechno dělat sama, nic jí pořádně nebaví, u ničeho nevydrží a je stále neklidná a často kňourá. A nejhorší ze všeho, co se u nás teď aktuálně děje je, že mlátí malé děti. Přijde třeba k cizímu dítěti a jde mu záměrně nabacat bez důvodu. Především mladším a menším dětem, klidně i miminkům. Jsme z toho s partnerem opravdu špatní. Nevíme, jak máme dceři vysvětlit, že to nesmí dělat. Už mnohokrát jsme vysvětlovali po dobrém, dokonce i po zlém, dostala na zadek ale nic nemělo účinek. Už si opravdu nevíme rady co s tím. Když mám jít s dcerou ven na hřiště, tak už jsem předem vlastně ve stresu z toho, aby zase nenabacala jinému dítěti jen tak pro nic za nic. Nevím, jestli tím na sebe chce upoutat pozornost, nebo nás provokuje a zkouší trpělivost. Každopádně bych ráda poprosila o radu, jak bychom se jako rodiče měli chovat. Je nám to velmi nepříjemné, a nevíme si rady. Děkuji za odpověď.

Dobrý den paní doktorko.Loni nám bylo z 1. screeningu zjištěn Edwardsův syndrom bylo to 1:13. Bohužel po odběru klku se Edwards potvrdil a bylo mi doporučeno ukončení těhotenství. Podstoupili jsme genetické vyšetření ( dotazníky) kde se ukázalo, že máme oba genetiku v pořádku a jednalo se o neštastnou náhodu. Aktuálně jsem opět těhotná, jsem v 11+5tt a příští týden mě čeká UTZ a vyhodnocení 1. screeningu. Mám neuvěřitelný strach, že by se mohla situace opakovat a já dopadnout jako loni..Jak je prosím velká pravděpodobnost, že se bude situace opakovat ( nemyslím jen edwarse, ale i ostatní VVV) ? Děkuji za odpověd Hanka

Dobrý den, v posledním roce jsem už podruhé potratila. Vždy se jedná o zamlklý potrat v 8 tt +. Poprvé bez krvácení a zjištěno na prohlídce, následná revize. Podruhé jsem trošku zakrvácela a zjištěno na ultrazvuku, že není srdeční akce, také 8 tt. U obou těhotenství byla již na předchozích kontrolách srdeční akce zjištěna. První potrat velikost plůdku 1cm, u druhého 2 cm. Mám PCOS a proto je těžší otěhotnět. Byli jsme na genetice a tam je vše u obou OK. Co je ještě možné vyšetřit, aby se tohle neopakovalo? Vždy beru Utrogestan hned od začátku těhotenství.Děkuji

Dobrý den, paní doktorko, četla jsem starší diskuze ohledně velikosti plodu, ale dotazy se týkaly především raného těhotenství. Ráda bych se proto zeptala, zda je v pořádku, že při provedeném prvotrimestrálním screeningu, který byl dle výsledné zprávy v 12+6tt dle PM, byla naměřena CRL 64,00 mm? Všude totiž čtu, že by plod už měl být větší. I paní doktorka, která mi UTZ prováděla, sestře hlásila do zprávy, že je plod menší. Screening vyšel pozitivní a byla jsem hned odeslána na genetiku, ale dle prvotních výsledků se Downův syndrom vyloučil a mělo by být tedy vše v pořádku. Ale pořád mi vrtá v hlavě ta poznámka doktorky.. Je taková odchylka v pořádku? Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den , mám dotaz ,z určitých důvodů jsme se s partnerem domluvili na způsobu ukončení těhotenství potratovou pilulkou myfegine 600mg a to v řádném termínu 6 týdnů,do 48 hodin podána druhá tableta na vyvolání kontrakcí , všechny příznaky klasické,došlo k vyloučení pravděpodobně jen hlenové zátky,ale hlavní , proč píšu ,je že gynekolog i primář oddělení vyvalili oči na kontrolním ultrazvuku,kde plod má svých 3,2mm hýbe se,má obě ruce,nohy,srdce v pořádku ,na toto nejsou studie a vzhledem k tomu ,že byl podán myfegine 600mg ,jehož hlavní látkou je steroid,který by měl bránit progesteronu k vývoji plodu,lajcky řečeno , nejsou studie na neuspěch této tablety v tomto stavu,kdy se zdá,že plod je zcela v pořádku ,jeden lékaž sdělí tak to je super,další váhá s účinky tablety na nervovou soustavu plodu,za což prý nedá ruku do ohně,že nebude mít dítě v případě dokončeného porodu např.autismus,aspergerův syndrom atd,což se nyní není možné dozvědět,možné vývojové vady uvádí příbalový leták,ale zde se zdá vše v pořádku,ale legálně lze ukončit těhotenství ve 12 týdnu,ve 20týdnu lze zjistit vývojové vady,ale už néé vady neurologického typu a může se zdát,že se po narození toto ukáže,nemáte s touto problematikou zkušenosti,případ podobný nebot oslovený gynekolog a primář atd se s tímto za svou praxi nesetkali a kdyby šlo vaše doporučení,odhad což vím,že je spekulativní,ale další názor odborníka je v tomto dle lékařů raritním případu,pro mě a partnera velmi důležitý , velice děkuji veselá , plodová voda čistá,vše v normálu,vše podáno jak mělo a dodrženo jak mělo...ještě jednou děkuji

Dobrý den paní Mgr. Matoušková.Ráda bych se poradila ohledně svého syna. Synovi jsou 2 roky a 2 měsíce. Porod proběhl klasicky přirozenou cestou bez komplikací. Porodní výška a váha v pořádku. 1. rok byl velice náročný, protože byl hodně plačtivé nespící miminko, které trpělo dlouhodobě na bolesti bříška, prdíky a pak se k tomu přidaly bolesti z rostoucích zoubků. Takže celým . rokem se doslova probrečel a to byl ohodně psychicky a fyzicky náročné. Po 1. roce se to začalo zlepšovat, s příchodem 1. kručků. Bolesti bříška postupně vymizely. Syn od malička navazuje oční kontakt, v řeči se stále vyvíjí. Umí napodobovat skoro všechna zvířátka, používá více jak 20 slov, rozezná pár barev. Učíme se krmit lžičkou, na nočník a tento týden si sám řekl, že už chce spát sám ve velké posteli v pokojíčku. syn od porodu nikdy neprospal celou noc. Každou noc se budí (ať jde o bolest při růstu zubů - chybí nám ještě 4 poslední stoličky), nebo ho budí žízeň nebo zřejmě i sny. Spí ještě po obědě 1-2 hodiny. Nemá ani problém s jídlem. Můj dotaz spíše směřuje k jeho vývoji a chování k okolnímu světu. Je na mě hrozně fixovaný, zřejmě separační úzkost a do toho období vzdoru (vztekání). Pokud ho hlídá manžel nebo moji rodiče, nemá s tímto problém vydržet beze mne pár hodin. K dospělým lidem má větší důvěru než k dětem, kterým se vyhýbá. Dopolední program se odehrává doma, kdy uklízíme, vaříme, čteme si knížky a hrajeme si. Po obědě se vyspí a odpoledne, pokud je počasí, tak chodíme na vycházky a hřiště. Syn se jeví na hřišti pasivně, neustále vyžaduje mou pozornost u všeho - hraní doma, na pískovišti. Nemá zájem o ostatní děti. Když k němu nějaké přijde, ihned couvá a utíká před nimi. Říká, že se jich bojí. Nenavazuje stále vztah s vrstevníky. Když se ho snažím vzít do cukrárny s dětským koutkem - vede mě za ruku a chce, abych si s ním hrála jen já (když nejdu, tak začne brečet a nechce tam být) a jakmile se k němu přiblíží cizí dítě, tak říká mami domů. Je mu nepříjemná společnost jiných dětí. Mateřskou mám na 3 roky a syn by měl jít za rok do školky a já se bojím, aby neměl problém se socializací. Zkoušela jsem i dětská centra, ale nic nepomáhá. Nechci syna do něčeho tlačit nebo nutit, ale nevím, jak mám postupovat, co dělat, jestli čekat až ten jeho velký strach odezní časem? Taky se bojí zvuku vrtačky, mixéru a některých zvuků hraček. Sám od sebe nás neobjímá a nedává pusinky, ale když si o ni řekneme, tak nám ji dá. Oční kontakt je, reaguje na jméno a pokyny. Má rád čtení stejných knížek stále dokola, rád jezdí na odrážedle a hraje si s autíčky. Režim máme věsmes každý den stejný, někdy obohacený o výlet. Snažím se ho dávat ke svým rodičům, ale trápí mě jeho vztah k vrstevníkům. Děkuji za názor! Budu moc ráda za vyjádření.

Dobrý den,nadpis není úplně všeříkající k tomu, na co se chci zeptat, ale mám dva syny, přesně o dva roky od sebe (nyní 2,5 a 4,5 roku). Každý je úplně jiný a je pro mě hrozně těžké to skloubit. Začnu starším - je velmi živý a i když se snažíme být venku kdykoli to jde, je těžké ho unavit, takže například když jsme šli ven s kolem, ujel 6 km, hrál si na hřišti, tak po obědě nejde spát a doma mi pořád běhá. Když se s někým baví, tak přitom klidně skáče na gauči. U žádné činnosti nevydrží déle než 15 minut (i to je úspěch, dřív to byly třeba jen dvě minuty) a to musí mít absolutní klid, protože pokud dělá někdo něco jiného, pořád odbíhá a k předchozí činnosti se už třeba nevrátí. Na záchodě při čůrání vymotává toaletní papír, když mu čistím zuby, přerovnává mi přitom věci na poličce. A když byl miminko, tak doma přes den nespal, jedině v kočárku a ten musel jezdit, jakmile se zastavilo, řval a byl vzhůru. V noci se často budil a vlastně celou noc začal spát až teď ve 4 letech, i tak se ale 1-2x týdně vzbudí a volá nás. Nemá rád změny, při nástupu do školky brečel skoro 2,5 měsíce, než se povedlo že šel bez breku do školky, přitom tam už byl v pohodě. Když máme určitou trasu na procházku a jednou jsme zvolili jinou odbočku, tak probrečel celou cestu, dokud jsme se nedostali tam, kde už jsme byli. Ve školce šli poprvé ven a měli si vzít reflexní vesty, řev; každé dopoledne chodí ven a když šli poprvé i odpoledne, zase řev; chtěli jim ukázat prostory celé školky a protože to tam neznal, řev. Pak už se to zlepší, ale i když ho na to připravujeme, řekneme co se bude dít, tak to moc nepřijme a probrečí to. Podle učitelek je prostě svůj, ony to vědí a počítají s tím, prý je dost chytrý v odhadu na lidi a dokáže rychle poznat, co si na koho může dovolit. Má tři kamarády a o ostatních dětech říká, že to nejsou prostě kamarádi, takže když náhodou zůstane ve školce jako poslední z té jeho skupinky, tak tam brečí, že je sám a opuštěný, ač tam má ostatní spolužáky. S bráchou si doma hrají výjimečně, většinu času se hádají a pořád se u nás brečí, nedávno se pomalu poprali kvůli toho, jestli je na cestě nakreslená zebra nebo přechod, oba mají svou hlavu a nepomáhá jim vysvětlit, že obojí je správně. Teď k mladšímu - jako miminko byl celkem hodný, starší brácha ho miloval. Od 6 měsíce, kdy se začal hýbat více, tak v noci byl schopný budit se co půl hodiny (jak přecházel do jiné fáze spánku, vypadl mu třeba dudlík a už byl vzhůru a takhle to trvalo několik hodin než byl klid). Pak začal staršímu brát hračky, a už to začlo být divočejší. V 10 měsících přišla separační úzkost, která mě stála nervy, úbytek váhy a celkové vyčerpání. Snažila jsem se tu být pro mimčo i pro staršího, mladší odmítal úplně všechny, i otce, a dokázal brečet i když ho měl manžel na klíně a seděl s ním naproti mě. Skoro jsem nejedla, protože ten řev se nedal poslouchat. Když měl rok a měli jsme svatbu, přijeli hosté a on z přítomnosti lidí dostal 39°C horečky, celou dobu prořval, krom chvil, kdy měl čípek na sražení teploty a z vyčerpání usnul. Tahle separační úzkost už není tak extrémní, ale doma ani venku se beze mě nehne, radši bude dvě hodiny stát vedle mě na hřišti a jen koukat. Doma bez jeho přítomnosti nic neudělám, jakmile se jen pohnu, tak okamžitě začne hystericky brečet a běží za mnou. Přitom mu řeknu, že jdu třeba na záchod. V noci řve několikrát, takže vlastně každou noc spím s klukama, i tak se ten mladší klidně 2-3x vzbudí aby se ujistil, že tam jsem. A to máme klidně noci, kdy je třeba od půlnoci do půl 3 rána vzhůru a pořád jen "mami?" a šťouchá do mě, kope, brečí, když se k němu nedejbože otočím v posteli zády. Poslední dobou to vygradovalo tak, že když nezačnu hned reagovat na jeho řev, tak se poblije (jak brečí, hrozně mu tečou snople a on se v tu chvíli odmítá vysmrkat, potáhne to a pak se samozřejmě poblije). Od dvou let chodí do dětské skupiny (návrh mojí psycholožky, protože já sama už jsem byla psychicky na dně) a tam si ho vždycky chválí, jak je samostatný, že je tak dlouho bez plen, jí sám, obléká se sám, hezky tam spí. Akorát se nezapojuje do žádných skupinových akcí, jen sedí a kouká, ale do ničeho ho nenutí.A já už prostě nevím jak na ně, starší potřebuje být pořád v pohybu a něco dělat a mladší pořád vyžaduje moji pozornost a do nějakých aktivit se moc nehrne (oba svého tátu moc nevyhledávají, ač ten se snaží). A prarodiče sice máme, ale oboje přes půl republiky.Asi jen potřebuju slyšet od někoho, kdo trochu víc rozumí dětem, že to je normální a prostě to někdy přejde a já to jen musím vydržet..Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, chtěla bych se s někým poradit, dřív než to půjdu řešit nějak dál. Mám dvě děti. Holka 4 roky a kluk 5 let (v září 6). S jejich otcem spolu nežijeme už dva roky. Syn měl od malinká problémy s vyprazdňováním, a v pozdějším věku jsme s tím byli i v nemocnici, kde mu "diagnostikovali " syndrom dráždivého tračníku. Bylo u nás dost časté zvracení, nebo naopak průjem. Stačilo aby ho něco podráždilo, např. kašel, a už zvracel. Jenže teď pozoruji, že má tyhle problémy, když má jet, nebo už je u otce. Není to pravidlem, ale stává se to častěji. U mě jsou v pořádk , a předám je otci a do hodiny třeba mě volá, že kluk zvrací, v jakém stavu jsem mu je jako dala. Říkám dyť se mnou byli dobří jako. A stalo se to tak už několikrát, jednou tak začal zvracet už chvilku před tím, než si pro ně měl dojet. A druhý den je v pořádku všechno. Někdy i jak dojede v neděli domů, tak je dobrej, a večer až se hodí do klidu, tak se pozvrací, ale tím to hasne. Tak už si říkám, jestli to není z nějakého psychického původu. Holka je vždy v pořádku. On je kluk i takovej citlivější. Rozhodně si nemyslím, že by otec byl na děti nějak zlej nebo tak něco, to je vyloučené. Jeden den k nám otec přijel za dětma na chvíli, a jak kluk viděl z okna, že parkuje, tak mě říká "bolí mě bříško, protože dojel táta ". My s otcem máme dobrý vztah jen tak na oko. On i po dvou letech má potřebu o mě nehezky mluvit všude, že jsem krkavčí máma a že děcka nechci a podobně. Jednou se mi stalo že děti dojely domů od otce a syn se mě ptá " tak co mami, odpočinula sis? Mělas klid od nás ". To jsou přesně slova jeho otce, on pořád potřeboval mít svůj klid. Jediný kde to kluk mohl slyšet takovou vět , je u otce. Hned sem mu to vyvrátila a řekla, že mi bylo smutno po nich a že rozhodně žádný klid od nich nepotřebuju. Když se dceři stal úraz a otec nás vezl do nemocnice, tak moje kamarádka odvezla syna k otcové matce, tím že otec pak tam za ním dojede a bude s ním. A kamarádka mě píše, že jí kluk v autě říkal, že ale chce spát s maminkou. Pak už sem otcovi řekla tak nějak oklikou, že někoho mám, aby už nechal těch pomluv, a on se začal vyptávat kluka na "strejdu". Tak já nevím, jestli to může být stresem, nebo nějak psychicky. Co myslíte, poradíte mi? Jestli to nějak řešit. Nechci mu je dávat za tu cenu, že kluk bude mít scvrklej žaludek nebo že z toho bude zvracet nebo mít nějaký stres. Předem děkuji za odpověď. Seitlová

Dobrý den, zjistila jsem, že jsem těhotná v 18. tt na preventivní prohlídce. Žádných příznaků jsem si nevšimla, i menzes jsem mívala pravidelně. Můj problém je, že před 2 týdny jsem byla na oslavě, kde jsem vypila 4 piva. Mohla jsem ublížit miminku? Může to způsobit FAS? Děkuji