Dobrý den, dítě je ještě příliš malé, aby bylo možné posoudit příčiny jeho chování, na druhou stranu vám svým chováním něco signalizuje. Doporučila bych vám konzultaci u dětského klinického psychologa a určitě by bylo vhodné obrátit se na soud, který by jasně vymezil styk vás i matky dítěte s dcerou. Můžete se obrátit na bezplatnou právní poradnu nebo občanskou poradnu, kde by vám měli doporučit jak postupovat. Další postup včetně případných znaleckých posudků ohledně styku s dcerou určí soud. Obecně je pro dítě důležitý kontakt s oběma rodiči. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

jestli jsem správně pochopila z vašeho dotazu, syn jí stravu tekutou (pokud ji mixujete). Proces přechodu z tekuté stravy na pevnou je zcela individuální a měly bychom s ním začít již po 6.měsíci (individuálně). Je celkem normální, že dítě některé jídlo - chutě či konzistenci odmítá. Od rodiče to vyžaduje velkou dávku trpělivosti. Obecně lze říct, že  je důležité jídlo připravit zajímavě, jak barevně, tak vzhledově. Dítě si vybírá jídlo i podle toho, jak vypadá. Mohlo by fungovat to, že používáte oblíbený talířek, příbor, který je opatřen třeba obrázkem oblíbené postavičky, zvířátka, na který se může těšit. Pokud používáte pouze lžičku (předpokládám) nebo jí rukama, jídlo je stejně nutné připravit tak, aby bylo i s dopomocí danou konzistenci schopno sníst. Přechod z tekuté stravy je nutné realizovat postupně přes stravu kašovitou, kterou již nemixujete, ale pouze např. pasírujete, lisujete nebo používáte pouze vidličku na rozmělnění. Tento proces je postupný a nemusí být jedno jídlo nutně podáváno v jedné konzistenci. Nabídněte pár lžiček a postupně množství v požadované konzistenci zvyšujte. Pokud nějaké jídlo vysloveně odmítá, tak mu je nenuťte, ale zkuste to znova s odstupem času. Musí si vše zažít a zvykne si. To, že jídlo odmítá dnes, neznamená, že ho nebude chtít později. Stačí ho např. upravit jinak, rozmačkané jídlo - brambory, zelenina i maso aj. lze zatraktivnit na talíři za pomoci formiček na foodstyling nebo můžete použít formičky, jejichž původní určení je na hraní na písku. No, a postupně se bude v jídle/jednotlivých pokrmech objevovat více a více kousků až jídlo bude v kompaktní konzistenci. Buďte trpěliví, nenuťte dítě do jídla, které zarytě odmítá a stolujte společně v klidu a pohodě bez jakýkoli jiných podnětů (bez tabletu, puštěné pohádky v televizi aj.). Držím palce.

Dobrý den, dcera se popisovaným chováním uklidňuje, děti k tomu používají různé prostředky a začnou se takto chovat, když jsou třeba unavené, před spaním, ve chvílích zklidnění, uvolnění, někdy třeba i z nudy nebo při rozčílení (mezi takové chování patří například cucání palce). Pohybové stereotypy i to dumlání palce se těžko odnaučují, protože dítěti slouží k uklidnění. Pokud neohrožují zdraví dítěte, není potřeba je nijak přehnaně řešit a s vývojem dítětem většinou samy odezní. Dítě si našlo svůj způsob k uklidnění pomocí vnějších mechanismů, protože vnitřně se zklidnit ještě nedokáže. Pokud vám dceřin způsob zklidňování z nějakého důvodu vadí, pak se někdy podaří přeměnit jej v nějaký jiný způsob, který by pro vás byl přijatelnější. Osvědčuje se třeba muchlání plenky, polštářku, plyšáčka apod. Můžete dceři zkusit něco takového při usínání nabídnout, avšak úspěch není zaručen, protože vlastní hlavička a zádíčka jsou k dispozici stále, plyšák pouze omezeně. Vaše dcerka je však normálně se vyvíjející dítě, nestresujte se, na její chování neupozorňujte, křečovitě neodvádějte její pozornost, i když někdy se to může podařit. Když se začne takto pohybovat, zkuste jí nabídnout zvolenou hračku, sedněte si k ní k televizi, pohlaďte ji, vezměte ji do náruče, pochovejte, třeba i to ji uspokojí, uklidní.

Dobrý den, vzhledem k popisovaným potížím vašeho syna a jeho nechuti k docházce do školy a plnění školních povinností, bych vám zcela určitě doporučila návštěvu školského poradenského zařízení, přesněji nejbližší pedagogicko – psychologické poradny. Ve druhé třídě, ve věku kolem osmi let, se u dětí právě mohou začít rozvíjet specifické vývojové poruchy učení. Tyto obtíže se projevují často právě problémy s podáním školního výkonu, který by odpovídal schopnostem dítěte. Dítě s normálním intelektem i přes to, že se velmi snaží, není schopno odvést svému snažení odpovídající výkon. Školní činnosti pro něj znamenají velkou zátěž a jsou pro něj namáhavé. Zažívané neúspěchy pak mohou vést ke vzniku školní demotivace, nechuti ke škole a ke vzdělávání, dítě si tyto potíže neumí vysvětlit, může vinit sebe, vyučující, rodiče, ztrácí sebevědomí, je nešťastné. Poradenské zařízení proto vyhledejte co nejdříve, aby synovi byla nastavena případná podpora ve vzdělávání a eliminovaly se jeho případné školní potíže. 

Dobrý den,
pracovat s kterýmkoliv dítětem na rozvoji jeho samostatnosti je důležité, u dětí s určitou odlišností, jako je např. PAS, je pak tato práce ovšem mnohonásobně  náročnější. Potíže při nácviku, které pramení právě ze specifičnosti dětí s PAS neulehčuje ani skutečnost, že si rodiče  velmi dobře uvědomují naléhavost zvládnutí sebeobsluhy pro budoucí, nejlépe co nejsamostatnější život dítěte.
Tento dlouhodobý tlak a  pochopitelné obavy z toho, jak se bude situace u dcery vyvíjet nadále, vnímám i ve vašem dotazu.
Zásadní je, že jste se rozhodla tentokrát v nácviku nepovolit a trénovat hygienu dále. Je ovšem nutné raději počítat s delší dobou nácviku, protože zvládnutí čistoty patří v rámci sebeobsluhy k těm nejtěžším, stojí ale určitě za to vytrvat. Vzhledem k předchozím pokusům, které vždy skončily navracením plenek dítěti lze očekávat, že dítě opět bude čekat na to, že se k plenám opět vrátíte a vše bude tak, jak je zvyklá. S přihlédnutím k menší flexibilitě dětí s PAS je pravděpodobné, že přeučení návyku na pleny bude trvat déle, než si dítě uvědomí, že mu pleny vráceny nebudou.
Při nácviku by bylo vhodné, abyste postupovali jednotně společně s paní asistentkou v MŠ (např. stejné slovo, kterým budete nácvik vždy zahajovat, pravidelnost intervalů v posazování na WC, stejně postupovat při dávání odměny... výrazné chválení při každém úspěchu, používání stejného obrázkového schématu - při nácviku v rámci strukturovaného učení můžete využít např. i kartičky s vyobrazeným postupem https://www.ucimeseradi.cz/procesni-schemata/toaleta/)
Vzhledem k tomu, že se na problematiku dětí s PAS  nespecializuji, bych se ale nerada více pouštěla do konkrétních návodů a přimlouvala se za oslovení některého z odborníků, kteří pracují  přímo s dětmi s PAS (např. ze sdružení APLA,  ProCit apod.) a  s nácvikem sebeobslužných dovedností mají zkušenosti. Zde najdete také spoustu informací k tzv. strukturovanému učení, tedy metodě učení vhodné mj. i pro děti s PAS http://www.autismusprocit.cz/strukturovane_uceni.html, dále pak příslušnou literaturu k tématu.
Jako další tip pro inspiraci doporučuji vyhledat si na internetu velmi prakticky zaměřenou bakalářskou práci zabývající se podrobně přímo nácvikem sebeobslužných dovedností u dětí s autismem předškolního věku. Najdete v ní přímo postupy týkající se osvojení hygienických návyků.
Přeji vám i vaší dcerce hodně trpělivosti a radosti i z těch zdánlivě malých úspěchů, které vás budou na cestě za vámi vytyčeným cílem provázat.

Dobrý den, děti kolem druhého roku prochází vývojovým stadiem separační úzkosti. Toto období se objevuje poprvé u kojenců ve věku 8 - 9 měsíců a může trvat různě dlouhou dobu. Úzkost se také může vracet v různých pro dítě zátěžovějších obdobích života, bývá spojená s odloučením od rodičů. Intenzita a charakter projevů může být u dětí různá, roli může hrát osobnost a temperament dítěte, předchozí zkušenost s odloučením, věk a povahové vlastnosti dítěte. Jedná se o normální vývojový jev, který znamená, že se u dítěte vytváří citový vztah s pečující osobou či osobami, který bude do budoucna základem jeho dalších zdravých vztahů. Postupně s tím, jak se formuje osobnost dítěte a dochází k jeho osamostatňování, se dítě začíná bát odloučení od blízkých osob, ke kterým si vytvořilo vztah a čerpá z nich pocit bezpečí. K dítěti v tomto období je potřeba přistupovat citlivě, vytvořit mu zázemí, být mu podporou a vyčkat až odezní. Proto chlapce pokud je to ve vašich možnostech odloučení a pro něj stresovým situacím nevystavujte, k babičce jej doprovoďte. Pokud se zabaví, pak je možné postupně se zkusit na kratší dobu vzdálit. Je však potřeba dítěti vždy říct, že odcházíte. Přenocování u prarodičů podle dosavadních reakcí chlapce by pro něj bylo příliš zátěžové a s ohledem na negativní zkušenost by se jeho úzkostné potíže mohly prohloubit a období separační úzkosti by se prodloužilo. Buďte tedy trpělivá a vytrvejte. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Zkuste podat Espumisan kapky 3x15 kapek, nebo přidejte Fenyklový čal po lžičkách. Můžete zkusit do konečníku rektální rourku. Pokud ale dítě pravidelně močí a odcházejí větry, tak není problém.

Doporučila bych vyšetření dětským rehabilitačním lékařem, ten vám řekne, zda Vojtu ano či ne.

Dobrý den, chlapcova nervová soustava je zřejmě celkově citlivější a zranitelnější, proto se u něj projevuje vyšší pohotovost k lítostivým a plačtivým reakcím. Je možné, že některý z rodičů dítěte (případně oba) byl nebo je podobně citlivý, a proto pro něj má, nebo mají pochopení. Citlivost a porozumění dítěti ze strany rodičů, je určitě dobrá a potřebná a dítě jejich porozumění a zázemí, které mu vytváří jednoznačně potřebuje. V pěti letech je však možná již vhodnější posilovat v dítěti konstruktivnější způsob řešení potíží. Přílišným pochopením a litováním v něm rodiče mohou podporovat tento méně zralý přístup k řešení problémů a potíží a chlapec jej používá a setrvává u něj, protože je pro něj efektivní a přináší mu zisk. Časem by se mohl naučit také svého pláče opravdu i vědomě využívat. Nicméně v jeho věku se pokud ne již ve školce, pak zcela jistě ve školním prostředí, setká s rizikem konfrontace s ostatními dětmi, které pláč často považují za projev slabosti a dovedou velice nepříjemně a nekompromisně dát plačícímu spolužákovi najevo svůj názor. Chlapeček by se tak snadno mohl setkat s posměchem, neporozuměním a vzhledem k jeho zvýšené citlivosti by toto zřejmě nesl velice těžce, mohly by se u něj objevit psychosomatické potíže, rozvoj neurotických příznaků apod. S životními překážkami se přitom bude zcela zákonitě setkávat a je proto v jeho zájmu naučit se je překonávat také jiným způsobem, než je pláč. Je také možné, že chlapečkův vývoj probíhá nerovnoměrně, kdy rozumové schopnosti předbíhají vývoj psychosociální. Rodičům bych proto doporučila vyjádřit dítěti pochopení, jeho problém nezlehčovat (protože pro něj je opravdový a vážný), je možné jej i fyzickým dotekem (např. pohlazením, poklepem na ramínko, obejmutím utěšit), nechat ho vyplakat (nebrat však ihned do náruče) a  po zklidnění mu nabídnout společné hledání řešení. O problému si s ním promluvit, podporovat jeho vlastní aktivní přístup. Je možné, že je chlapeček také stydlivý, proto s ním rodiče mohou natrénovat několik vět, či vhodných formulací, které řekne, když se mu něco nelíbí, případně si něco přeje. Nácvik může probíhat například formou hraní divadla, rolí, případně jinou zábavnou formou, ve známém a bezpečném prostředí si to pak chlapeček může vyzkoušet (může zkusit o něco požádat člena rodiny, rodinného známého atd.), cílem by mělo být, aby se naučil vyjadřovat svá přání, potřeby a překonávat pro něj obtížné situace také jiným, vývojově vyšším způsobem, než je pláč. Vzhledem k tomu, že dotaz píše babička, je potřeba upozornit, že za výchovu dítěte zodpovídají rodiče, kteří za něj mají rodičovskou zodpovědnost a i dobře míněné rady ze strany prarodičů se mohou setkat s nepochopením. Důležité je, jestli rodiče vnímají celou situaci také jako problém a chtějí ji řešit, pokud ne, bylo by dobré rodičům do výchovy raději nezasahovat. V případě prohlubování potíží je možné doporučit rodičům kontaktovat pedagogicko-psychologickou poradnu v místě bydliště, kde psycholog bude schopen zralost chlapce komplexněji posoudit, případně rodičům poskytne odborná výchovná doporučení. 

To je velký problém, u takových dětí de třeba velké trpělivosti. Už jsem se s tím v praxi setkala, je třeba nabízet často malé dávky, dbát na hydrataci dítěte, pokud se nedaří, tak sondou i za hospitalizace.

Bylo by dobře dítě sledovat i v gastroenterologické ambulanci. Zkuste mezi podáním mléka nabídnout rýžový odvar, přidejte Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl - je to vitamin skupiny B6 a podporuje chuť k jídlu a vyzrávání mozkových funkcí. Jinak velkou trpělivost. Ještě pokud nechce píz z láhve, zkuste podávat mléko lžičkou, nebo injekční stříkačkou, nebo jiný dudlík.

Doba kolem 22. měsíce je často doba přechodu, kdy děti již nemají tak velkou potřebu spánku. Někdy spí déle, jindy méně. To se během dne nedá ovlivnit. Špatné noční spaní po nemoci může chvíli přetrvávat, ale mělo by se samo uklidnit. Léky se na to žádné nepodávají, ale zkuste přidat Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamín skupiny B6, podporuje vyzrávání mozkových funkcí. MUDr. Ludmila Vomelová

Vyjádření psycholožky Mgr. Michaely Matouškové:

Dobrý den, každé vybočení z denního rytmu dítěte může být příčinou vzniku potíží s usínáním či spánkem. Ve vašem případě byla příčinou změny běžného rytmu pravděpodobně nemoc vaší holčičky a také podávání léků. Ohledně možnosti opačného účinku Dithiadenu, čili možnému nabuzení dítěte a následně vzniku poruch spánku se poraďte se ošetřujícím lékařem dcery. Po odeznění nemoci je důležité se vrátit a dodržovat vaše pravidelné večerní ukládací rituály. Přes den dbejte na dodržování denního režimu, který by měl kromě odpoledního spánku zahrnovat také dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, který má na spánek dítěte dobrý vliv. Děti ve věku vaší dcery nespí již tak tvrdě, jak tomu bylo v kojeneckém věku, mohou se ze spánku častěji probouzet a zkoušet trpělivost a pozornost rodičů souběžně s tím, jak získávají pocit nezávislosti. Je proto potřeba, aby rodiče byli trpěliví a vytrvali, kvalitní spánek je pro dítě velmi důležitý. Mějte tedy trpělivost, holčičku vždy vraťte do postýlky, nebo uložte tam, kde je zvyklá usínat, pokud bude vyžadovat vaši přítomnost, tak u ní chvíli setrvejte, pohlaďte ji, pomozte jí s usnutím. Ohledně obecných zásad, které je dobré dodržovat před spaním jsem již psala v některých předchozích odpovědích. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pokud dítě odmítá mléko, není finta, jak ho přelstít. Jen trpělivost, časem znovu přijde na jecho chuť. Je třeba ale dbát na přísun vápníku a bílkovin. Mužete to řešit podáváním multivitamínů, ale ty je třeba vždy po 3 měsících alespoň na 1 měsíc vysadit. Dbejte na dostatek zeleniny, ovoce a masa. Přidejte luštěniny, které jsou také přirozeným zdrojem vápníku a bílkovim. Mléko a mléčné výrobky nabízejte, ale nenuťte.

Dobrý den. Požádejte o konzultaci s nutriční poradkyní, poradí vám co vše a hlavně kolik má dítě jíst s dietou při alergii na kravské mléko.

Dobrý den, čtyřleté dítě prožívá magické období, nerozlišuje ještě dobře, co je skutečné a co není, má bujnou fantazii. Některé děti mají i imaginární kamarády, se kterými komunikují a kteří je všude doprovázejí. Proto nemusí vámi popisované hlasy, které slyší vaše dcera nic znamenat. Zajímavý je ale obsah těchto hlasů, které ji nabádají, aby vám ublížila. Doporučila bych pro jistotu konzultovat s dětským lékařem vaší dcery. Zároveň se zamyslete nad vaším výchovným stylem, zkuste si zodpovědět následující otázky: Nejste ve výchově příliš autoritativní?

Má vaše dcera možnost vyjádřit negativní emoce nebo nesouhlas? 

Jsou projevy vzteku nebo odporu považovány ve vaší rodině za něco naprosto nepřijatelného?

Dělá se vše jak to určíte vy, nebo má dcera možnost prosadit i svoji vůli? 

Je to pořád hodná a poslušná holčička, nebo taky někdy zazlobí?

Její "hlasy" mohou být nezpracované negativní emoce, které v sobě z nějakého důvodu potlačuje a není schopna nebo nemá prostor je vyjádřit. Možná by stála za to konzultace u dětského klinického psychologa, který by s ní a případně i s vámi pracoval. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, požádejte o rehabilitační vyšetření.

Dobrý den. Zkuste na nějakou dobu UM vysadit a nahraďte jej jogurtem i 2x denně, po čase se zkuste k UM vrátit, kravské mléko lze podávat od 1 roku věku.

Dobrý den, asi nemusím příliš komentovat, že reakce paní učitelky ve školce na pokakání vašeho syna byla neprofesionální a nevhodná a skutečně mohla být na počátku synových obtíží. Situaci jste vyřešili adekvátně, není opravdu vhodné, aby syn navštěvoval i nadále stejné oddělení MŠ. Možná bych i uvažovala o kontaktování kontrolního orgánu školky, aby prověřil kompetence zaměstnanců - pedagogů. Toto je však na vás, jak se rozhodnete, nebo ve školce domluvíte. Aktuální potíže chlapce bych doporučila řešit určitě ve spolupráci s dětskou lékařkou. Je pravděpodobné, že potíže mají psychosomatický podklad a bude potřeba se synkem, případně i s rodinou pracovat psychoterapeuticky, nejdříve je však nutné vyloučit organický (zdravotní) podklad potíží a syna nechat případně odborně vyšetřit. Pokud se zdravotní podklad potíží vyloučí, pak bych doporučovala vyhledat dětského klinického psychologa a zahájit psychoterapeutickou péči. Služby dětských klinických psychologů, kteří působí při zdravotnických zařízeních, jsou zdarma, výhodou je i dostupnost dalších odborných zdravotnických služeb, jinak existuje i velké množství soukromých klinicko - psychologických praxí, kde jsou poskytovány služby většinou za úhradu (pokud psycholog nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou). Co můžete ale zkusit hned a myslím, že tím nic nepokazíte, je nahradit negativní motivaci (tresty, zákazy pohádek apod.) motivací pozitivní. Zkuste si například zaznamenávat (např. obrázek či smajlík v kalendáři) a soustředit se na ty dny, kdy syn na „kakání“ nezapomněl a nehoda se nestala a velmi ho za toto chování pochválit i případně menší odměnou ocenit (odměnou může být sladkost, ale také nějaká společná oblíbená činnost, či právě ta pohádka). Pokud se nehody stávají denně, pak oceňte ty dny, kdy k pokakání došlo jen jednou a ne vícekrát atd. Se synkem si také hodně povídejte, projevujte zájem o to, jak se mu daří ve školce i jinde, co se mu povedlo, co by si přál, abyste měli o dění kolem něj přehled. Nesnažte se však za každou cenu vyzvědět nějaké negativní věci, soustřeďte se spíše na pozitivní zážitky a situace a posilujte v synkovi schopnost aktivně svým prosociálním chováním situaci ovlivnit a zvládnout.

Dobrý den, pokud váš syn již dříve čistotu bez potíží udržoval a tyto potíže se objevily až po jeho navrácení se do školy po nemoci, pak je možné, že vám tímto chováním signalizuje nějakou svoji psychickou nepohodu. Zkuste se pobavit s učitelkami ve školce, jestli nedošlo v době jeho nepřítomnosti k nějaké změně. Jestli si se synem nepřestal například hrát nějaký jeho kamarád. U takto malých dětí nejsou vztahy ještě dlouhodobé a trvalé a případná nepřítomnost kamaráda pro děti často znamená, že na něj jakoby „zapomenou“ a navážou vztahy jinde, s někým jiným. Po nemoci přicházející spolužák pak může být v nemilé situaci, protože došlo ke změně vztahů v kolektivu a obtížně do nich opět zapadá. Pokud došlo k něčemu takovému, pak je na dospělých, zejména na vyučujících, aby dohlédli na jeho přijetí mezi děti a pomohli situaci řešit. Nebo se mu prostě po pauze způsobené nemocí do školky nechtělo. Můžete alespoň na čas zkusit snížit zátěž aktuálně spojenou se školkou tím, že ho budete vyzvedávat po obědě (samozřejmě je-li to ve vašich možnostech), případně ho vyzvedávat odpoledne co nejdříve. Doma se zaměřte na ocenění těch situací, kdy si chlapec řekne, případně, kdy jde na toaletu samostatně, velmi jej chvalte a odměňujte (malá sladkost, společná hra, nálepka, smajlík, něco co má syn rád), na nehody se snažte příliš neupozorňovat, řešit krátkou domluvou s návodem, co má příště udělat jinak a více se již k nehodě nevracet, opakovaně před synem nerozebírat. S paní učitelkou ve školce je možné dohodnout si schůzku bez syna a domluvit se na společném postupu, také ve školce by ho měli chválit, pokud si na záchod sám dojde a ocenit jej za toto vyspělé chování. Snažte se také vypozorovat projevy syna, když se mu chce na záchod (většinou se jedná o tělesný neklid, vrtění se, ošívání, poposedávání apod.) a pokud je u syna zaznamenáte, pak krátce jeho chování slovně okomentujte (např. vidím, že se ti asi chce na záchod) a na záchod jej doprovoďte, neomezte se pouze na slovní upozornění, snažte se předejít synovu selhání. Pokud by se potíže synka prohlubovaly a zavedená opatření mu nepomáhala, pak bych vám doporučila konzultaci nejlépe u dětského klinického psychologa, kteří působí buď bezplatně při státních zdravotnických organizacích (nemocnicích), nebo mají placené soukromé praxe, výběr je na vás, jako na rodičích.