banner

Celkem výsledků pro výraz "dite": 100

Dítě
avatar Káča2018 07. 03. 2023

Dobrý den, chtěla bych se s někým poradit, dřív než to půjdu řešit nějak dál. Mám dvě děti. Holka 4 roky a kluk 5 let (v září 6). S jejich otcem spolu nežijeme už dva roky. Syn měl od malinká problémy s vyprazdňováním, a v pozdějším věku jsme s tím byli i v nemocnici, kde mu "diagnostikovali " syndrom dráždivého tračníku. Bylo u nás dost časté zvracení, nebo naopak průjem. Stačilo aby ho něco podráždilo, např. kašel, a už zvracel. Jenže teď pozoruji, že má tyhle problémy, když má jet, nebo už je u otce. Není to pravidlem, ale stává se to častěji. U mě jsou v pořádk , a předám je otci a do hodiny třeba mě volá, že kluk zvrací, v jakém stavu jsem mu je jako dala. Říkám dyť se mnou byli dobří jako. A stalo se to tak už několikrát, jednou tak začal zvracet už chvilku před tím, než si pro ně měl dojet. A druhý den je v pořádku všechno. Někdy i jak dojede v neděli domů, tak je dobrej, a večer až se hodí do klidu, tak se pozvrací, ale tím to hasne. Tak už si říkám, jestli to není z nějakého psychického původu. Holka je vždy v pořádku. On je kluk i takovej citlivější. Rozhodně si nemyslím, že by otec byl na děti nějak zlej nebo tak něco, to je vyloučené. Jeden den k nám otec přijel za dětma na chvíli, a jak kluk viděl z okna, že parkuje, tak mě říká "bolí mě bříško, protože dojel táta ". My s otcem máme dobrý vztah jen tak na oko. On i po dvou letech má potřebu o mě nehezky mluvit všude, že jsem krkavčí máma a že děcka nechci a podobně. Jednou se mi stalo že děti dojely domů od otce a syn se mě ptá " tak co mami, odpočinula sis? Mělas klid od nás ". To jsou přesně slova jeho otce, on pořád potřeboval mít svůj klid. Jediný kde to kluk mohl slyšet takovou vět , je u otce. Hned sem mu to vyvrátila a řekla, že mi bylo smutno po nich a že rozhodně žádný klid od nich nepotřebuju. Když se dceři stal úraz a otec nás vezl do nemocnice, tak moje kamarádka odvezla syna k otcové matce, tím že otec pak tam za ním dojede a bude s ním. A kamarádka mě píše, že jí kluk v autě říkal, že ale chce spát s maminkou. Pak už sem otcovi řekla tak nějak oklikou, že někoho mám, aby už nechal těch pomluv, a on se začal vyptávat kluka na "strejdu". Tak já nevím, jestli to může být stresem, nebo nějak psychicky. Co myslíte, poradíte mi? Jestli to nějak řešit. Nechci mu je dávat za tu cenu, že kluk bude mít scvrklej žaludek nebo že z toho bude zvracet nebo mít nějaký stres. Předem děkuji za odpověď. Seitlová

Dobrý den, z vašeho popisu není patrné, jak často si otec děti bere, nebo jestli máte střídavou péči? V každém případě ne všechny děti dobře snáší změny, navíc se vašim dětem rozpadla rodina, přišly o jistou míru stability a bezpečí. Reakcí může být separační úzkost - strach odloučit se od nejbližší pečující osoby, v tomto případě od vás jako od matky. Na tuto úzkost a strach mohou nasedat psychosomatické obtíže, zejména u citlivého dítěte s touto dispozicí. Je zde potřeba postupovat vzhledem k synovi velmi citlivě. Neměl by určitě přijít o kontakty s otcem. Otcovská postava je v životě chlapce velmi důležitá. Bylo by ale dobré se s ohledem na aktuální situaci s tatínkem domluvit na nějakém řešení, které bude pro chlapce co nejméně stresující. Jedná se o řešení na přechodnou dobu, než syn opět získá potřebnou stabilitu a separační úzkost odezní. Tatínek by si ho mohl na omezenou dobu brávat třeba jen na procházky, výlety, nebo k sobě přes den bez spaní. Vzhledem k tomu, že domluva může být složitá, pak by bylo vhodné kontaktovat Poradnu pro mezilidské vztahy a pokusit se dojít např. prostřednictvím mediace k nějaké dohodě, kompromisu. Ohledně obtíží syna se můžete poradit také s pediatrem a případně by bylo vhodné kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Maminka Kubíka Nadule1 píše:Kubík se začal víc zapojovat do hry s dětmi, jak si paní učitelka přála. A projevilo se to velmi brzy tím, že pochytil sprostá slova. Samozřejmě, že jsme s touto eventualitou počítali už při nástupu do školky, ale ta razance mě poněkud zaskočila. Kubík začal sprostá slova používat i při hře ("To čumíš, ty debile!") a to mi přijde hrozné. Jen nevím, jak správně reagovat? Trestat, vysvětlovat, ignorovat?Přiznám se, že když řekl „ty debile“ mně, tak dostal pohlavek (dneska cestou ze školky). Už dříve jsme doma měli i "přednášku" o tom, jak je to ošklivé, ale nezdá se mi, že by to mělo nějaký účinek...Celý text naleznete na: http://www.babyonline.cz/akcni-svet-deti/skolkacek-online/skolkacek-kubik-od-nadule1-2011-2012/4-mesic

Dobrý den, ojevila se u Vás situace, se kterou se dříve či později potýká každý rodič. Dětská hra přináší spoustu pozitiv, děti se učí sociální komunikaci a interakci, ale samozřejmě se objevují i stinné stránky. Dítě je velmi učenlivé a rychle přebírá spoustu dovedností i nových slov od jiných dětí. A jejich účinnost si musí vyzkoušet i na rodičích. Spolužáky si pro dítě samozřejmě vybírat nemůžeme, proto je třeba počítat s tím, že mohou naše dítě ovlivnit jiní, kteří pochází z rozdílných poměrů, užívá se u nich jiný slovník, nebo takoví jedinci, co mají staršího sourozence, který je rychle zaškolí. Zde je důležitá rodina a paní učitelky, jako vychovávající složky, které se s dítětem setkávají během dne. Jako vždy je třeba dítěti jasně a stručně vysvětlit, co od něj očekáváme. Dobré je ověřit si, zda dítě pochopilo. Nemělo by chybět stanovení důsledků, které po porušení domluvy následují. Ve výchově by samozřejmě měla převažovat pochvala chování, které splňuje Vaše požadavky. Důležité jsou však i mírné tresty, které si stanoví rodič sám. Trest nesmí být v afektu a unáhlený, dítě musí být schopno jej akceptovat jako spravedlivý. Jak už jsem zmiňovala, tresty vychází z rodinných zvyklostí a zkušeností. Jistě již víte, co na Vašeho syna zabírá, a to je dobré uplatňovat. Někdo volí odebrání výhod, zákaz příjemných aktivit, zabavení oblíbené hračky aj. Bezesporu jsou důležité všechny osoby, které v průběhu dne přijdou s dítětem do kontaktu. Vždy je dobré, když požadavky na dítě mají stejné. Proto je třeba domluvit se jako rodina mezi sebou, tak i předat informace paním učitelkám. Jednotný přístup, tak jak všichni víme, je nejefektivnější a pro dítě nejčitelnější. Zapomenout by se také nemělo na důslednost. Pokaždé, když se objeví nežádoucí chování, je třeba reagovat stejně. Když nad tím jednou mávneme rukou, podruhé se např. další vychovávající osoba zasměje, potřetí dítěti vlepíme facku, tak pak opravdu nikdy nezjistí, zda je jeho chování přijatelné či ne. Popsaná pravidla patří mezi základní pilíře výchovy, ať už se jedná o naučení nového či vymícení nežádoucího chování. Jako vždy je třeba trpělivost a vytrvalost. Výsledky se často neobjevují hned, ale do budoucna s nimi můžete počítat. Přeji hodně sil a úspěchů.

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu, mam deseti měsíčního syna. Od narozeni nebyl nikdy plně kojen a museli jsme přikrmovat. Ale stále málo přibíral a stále jsme museli chodit na převážení a i když papá celkem dobře tak stále nic. Před vánocemi jsme museli na odběr krve a byla mu zjištěna alergie na laktózu a kravskou bílkovinu. Tak teď s tím jídelníčkem trochu bojujeme a snažím se vybírat něco po čem konečně trochu přibere. Ale trochu v tom plavu a nevím jak mu teď ten jídelníček správně nastavit poradíte mi po čem zaručeně přibere?Moc děkuji za odpověď. Anna

Dobrý den.

Pokud dítě, které nebylo zcela kojeno a bylo přikrmováno UMV (umělou mléčnou výživou), ve které se nacházela bílkovina kravského mléka a laktoza, je alergické na tyto látky, tak zcela určitě neprospívá a nepřibírá jako jeho vrstevníci, kteří tuto alergii nemají. Nepíšete, zda jste používali UMV s těmito látkami nebo jiné UMV. Pro děti trpící těmito alergiemi se používají preparáty UMV s hydrolyzovanou bílkovinou kravského mléka. Dají se používat i na přípravu příkrmů a kaší. Dítě v 10 měsících již má do mléčné stravy kojence zaváděny příkrmy. Jedná se o masovozeleninové a ovocné příkrmy a také kaše. Především z rýže a kukuřice. Pokud dítě bylo vyšetřeno na alergie a nebyla zjištěna alergie na lepek, tak se zavádějí u dětí při UMV také potraviny z obilovin – chléb, pečivo.

Pokud jste před zjištěním alergií dítěti podávala příkrmy z kravského mléka, tak již to, že dítě nebude dále vystaveno těmto látkám, povede postupně ke zlepšení jeho stavu a k prospívání. Zaručená potravina, po které by dítě přibralo, neexistuje. Ale pokud budete dodržovat následující doporučení, mělo by postupně dojít k trvalému zlepšení.

Při zavádění nových příkrmů se začína s malou porcí, která se během několika dní zvyšuje. Takto je možno včas odhalit případné alergické reakce. V tomto období 10 měsíců má být strava pestrá s dostatkem pokračovací UMV (okolo 500 ml), obilovin, zeleniny, ovoce a libového masa.  

Pokud budete dodržovat v jídelníčku denního příjmu: mléko 3-4 porce (1 porce 150 ml), obiloviny a brambory 2-3 porce po cca 30-40 g, zelenina a ovoce 2-3 porce po 40-50 g, maso cca 30 g ,tak by mělo dojít k rychlé nápravě a dítě by mělo začít prospívat.

Přeji mnoho zdaru.

Dobrý den, mé dceři bude 6 let, každou noc přijde k nám do postele. Když se jí ptám proč k nám chodí pokaždé odpovídá něco jiného. Pořídili jsme dvoupatrovou postel, kde dole spí skoro dvouletá sestra, ta spí celou noc a nahoře spí druhá. Nevím co s ní mám dělat, protože tatínek je lehce naštvaný, protože je každou noc dokopaný. Já jsem jako dítě také chodila k rodičům v noci do postele, ale jasně si vybavuji, že jsem měla strach, že mám pod postelí příšerku. S nástupem do školy to u mne skončilo. Nechci ji strašit čertem, že si ji odnese, když nebude spát ve své posteli, protože to není řešení. A ještě bych se chtěla zeptat jak odnaučit dítě cucat palec, právě tato šestiletá, má své usínáčky již od 10 měsíců a když je má tak cucá palec. Přelepovala jsem náplastí apod. Nemám tu sílu ji usínáčky vyhodit. Děkuji. S pozdravem Jitka Řádková

Dobrý den, pokud u dítěte již vznikl zvyk přicházet v noci do postele k rodičům, pak bude jeho odnaučování obtížnější a bude vyžadovat citlivý a trpělivý přístup. V posteli rodičů se dítě cítí bezpečně a hledá zde proto útočiště. Obrňte se proto trpělivostí a postupujte nanejvýš citlivě, rozhodně dceru ničím nestrašte ani jí ničím nevyhrožujte, tím v ní pouze vzbudíte ještě větší úzkost a strach, ale její noční přicházení za vámi tím neodstraníte, ale spíše naopak. Bude určitě na místě navštívit s dcerkou odborníka, a to dětského klinického psychologa a postupovat nejlépe podle jeho odborných doporučení ohledně spaní v posteli rodičů, ale také ohledně cumlání palce. Rozhodnete-li se dceru odnaučit spát ve vaší posteli, pak jí to srozumitelně vysvětlete, řekněte, co by mělo být cílem (např. chceme s tatínkem, aby ses naučila spávat sama v postýlce), ubezpečte ji, že ji máte stále stejně rádi a je ve stejném bezpečí, i když spí ve své vlastní posteli a připravte se na to, že budete na nějakou dobu muset rezignovat na  svoje pohodlí. Pokud dcera v noci přijde, pak ji nenechte k vám ulehnout, ale odveď te ji do její postýlky, opět ji uložte, uklidněte, ubezpečte o vaší lásce a přítomnosti. Soustřeďte se na úspěchy, oceňte její odvahu, pokud zvládne spát ve své posteli, soustřeďte se na zvládnutí byť i části noci samostatně, než přijde k vám a také pokud zvládne zbytek noci po opětovném odvedení do postýlky. Stanovte si systém odměn, které dcera může získat, mohou to být smajlíci, nálepky, společná oblíbená činnost, ale i vaše ocenění a pochvala, nejen větší dárky nebo hračky. Ohledně usínání jsou pro dítě důležité rituály, nevím sice co myslíte usínáčky, ale děti často mají nějaké hračky, plínku, polštářek, které k usnutí potřebují. Takové předměty dcerce rozhodně neodebírejte, to cumlání palce nevyřeší, dcera bude stresovaná a neurotizovaná, bude palec cumlat ještě více, protože ten jí odebrat nemůžete. Cílem spíše bude nahradit rituál cumlání palce nějakým dalším "usínáčkem", nebo předmětem, který jí pomůže usnout. Nezapomeňte s dcerou hodně mluvit, věnovat se jí, její strachy nebagatelizujte, i když vám připadají iracionální a pokaždé jiné, citlivé dítě může mít různé sny i noční můry. Na špatné sny je možné zakoupit takzvané "lapače snů", poraďte se třeba v obchodě s hračkami, dcerce je funkci lapače potřeba vysvětlit nejlépe formou pohádky, adekvátně věku, aby jej přijala a aby mohl fungovat. Na základě projevů chování vaší starší dcerky zde kromě její citlivosti může být  také narození mladšího sourozence, které je pro každé dítě zátěžovější situací a objektivně ztratí vaši výhradní pozornost. Určitě doporučuji kontaktovat dětského klinického psychologa a vše s ním probrat. Nakonec ještě jedno doporučení, postupujte pomalu, citlivě, po malých krocích a hlavně postupně. Nikdy nechtějte odnaučovat více nežádoucích zvyků najednou. Pokud se rozhodnete odnaučit přicházení k vám do postele, tak se pro tuto chvíli zaměřte pouze na něj a nechtějte po dcerce současně ještě něco dalšího. 

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den,nevím, zda to sem patří, ale nicméně nastal nám doma menší problém.Máme dvě dcery - 3 roky a 6 let. Ta starší mívala dříve občas noční děsy, ale už to naštěstí ustoupilo. Ta mladší 3letá spinkává s tou starší společně v pokojíčku. Do teď žádný problém nebyl, naopak to bylo klidné dítě, co prospalo celou noc, ale to se bohužel změnilo. Najednou, je to tak týden, co jsem se pořádně nevyspala. Začíná v noci cestovat a odmítá být ve své postýlce, i když není v pokojíčku sama. Večer kolem 8 obě dcery uložím do postele a čtu pohádku a vše je bez problému, ovšem kolem 2 v noci se mladší dcera vzbudí a cestuje ke mně do postele. Přesunu ji tedy do její postýlky, kde čekám s ní, než usne, vetšinou to trvá kolem té hodiny a půl, a pak jdu spát zpět k sobě... Takto se to teď opakovalo každý den. Ovšem teď už to začíná gradovat, kdy se v noci znovu vzbudí třeba i potom ve 4 a jde zpět ke mně. Nemusím vysvětlovat, že při tom cestování jsem nevyspaná jak já, tak manžel, co vstává brzy do práce. Stejně tak když mám dceru ve své posteli. Moc se na mě "lepí" a kope do mě než usne. Nechci, aby si na to zvykala, když má svou postýlku a pokojíček se sestřičkou. Ráno mně nedokáže říct, proč se tak děje, nebo jestli se něčeho bojí... Chci se zeptat, je to jen přechodné období jako ty noční děsy, nebo to mám řešit nějak jinak? Moc děkuji za odpověď

Dobrý den, 

píšete o situaci, se kterou se setkává hodně rodičů. Dcerka je ještě hodně malá a zřejmě cítí momentálně zvýšenou potřebu kontaktu s vámi, ať už je to z jakéhokoliv důvodu. Opakované buzení dítětem putujícím v noci po bytě a následně nekomfortní spaní s kopající dcerkou v posteli však nejsou zážitky, které by člověk vyhledával, a proto je dobře, že se snažíte situaci řešit. Pokud u dcery nepozorujete jiné změny v chování, předpokládala bych, že se jedná jen o přechodnou záležitost, která odezní.

Zkuste popřemýšlet, kolik času s dcerou aktivně trávíte přes den, jestli máte čas věnovat se společně nějaké činnosti, která ji baví a kdy by vás na chvíli měla jen pro sebe - zda nepotřebuje více fyzického kontaktu s vámi.

Jinak i když dcera neuvádí žádný konkrétní strach v noci, nebude špatné, když zkusíte nechat v pokojíčku malé světýlko, pořídíte lapač snů, abyste odehnali případné sny škaredé a přilákali dobré spaní... Zeptejte se, co by jí pomohlo, aby se jí lépe spalo, třeba na něco společně přijdete. Třeba nějaký váš osobní předmět (polštářek, oblečení...), který by měla v posteli, by ji mohl pomoci uklidnit se...

S dcerkou se také bavte o tom, že na tulení se máte den, případně večer, vysvětlujte si, že v noci každý potřebuje svůj prostor, a pokud v noci přijde, přenesete ji zase do její postýlky, abyste si všichni lépe odpočinuli a druhý den měli sílu třeba na společné hraní. Bude potřeba nějakou dobu vydržet, být důslední a dítě do postýlky vracet. 

Jinak na BOL najdete i další názory na toto téma, např. v poradně pod názvem Dítě chodí spát k rodičům.

Přeji hodně radosti z dětí a klidné spaní.

Děkuji za odpověď. Vyzkouším ten rýžový odvar. Chápu tedy dobře, uvařit rýži a podat ji jen vyvařenou vodu nebo můžu rozmixovat i tu rýži? Nechci ji přetížit žaludek, proto se raději ptám. Jinak Pyridoxin 1/2 tbl. denně dostává od narození. Zkouším několik dudlíků různých tvarů, různé lahvičky a nic. A přitom když byla menší, tak krásně z lahvičky pila velké dávky. Lžičkou jsem ji zkoušela také dávat mlíčko, půl hodiny jsem do ni dostávala 25 ml i za cenu, že polovina ji vytekla koutkem ven, až ji ke konci natáhlo a celé to vyzvracela. Ráda bych také věděla, co přesně a jak se sleduje dítě v gastroentroenterologické ambulanci, neboť během hospitalizace se na ni paní doktorka z gastroentroenterologie byla podívat (aniž by ji rozbalila či na ni sáhla) a pouze prohlásila, že takové malé děti ještě nemají vše dobře vyvinuté a vše co dělá (že zvrací, nepije, neprospívá) je vlastně normální. Ráda bych zašla do jiné ambulance, ale jen ať vím, jak probíhá správně vyšetření. Něco ji trápit musí, neboť ji pořád natahuje jen když přiložím lžičku či savičku a také hlavně ta změna, že ještě před měsícem pořádně sama pila a najednou přestala.Děkuji, hezký den

Rýžový odvar je rozvařená rozmixovaná rýže, můžete použít i instantní rýžovou kaši Nestlé,na krabici je návod na rýžový odvar.

V gastroenterologické poradně by měli pátrat, proč dítě nepije,neprospívá, proč nesaje. Je to podivné, že po normálním sání dítě přestane sát a přijímat jídlo, je nebezpečí dehydratace. Takové děti se sledují za hospitalizace, vyšetřuje se zažívací trakt, zda někde není nějaká příčina potíží. Provádí se krevní vyšetření, ultrazvuk bříška a jiná potřebná vyšetření.

avatar
Mgr. Jana Eliášová nutriční terapeutka
Štítky: #dítě #kojení

Dobry den, chtel bych se vas zeptat na vas nazor a popripade radu jak postupovat dale.S přitelkyní se nam 17.3.2018 narodila dcera. Vse bylo super a byly jsme stastni. Uplynul rok a prytelkyne se zacala chovat divne ja zrovna v tu chvili dodelaval nas spolecny dum takze jsem mel hodne prace nicmene pritelkyne to proste nevidrzela asi ji nebavilo by doma a starat se o dite a nasla si jineho partnera a zacala se chovat sprominutim jako pubertacka.nicmene jsme od sebe a dcerku mame stridave podle toho jak jde jeji matka do prace..problem je v tom ze kdyz jsme jeste bydleli spolu vzdy kdyz jsem dosel z prace tak se pritelkyne oblekla a sla v tu dobu za milencem a vratila se az v rannich hodinach a tak to probihalo do doby nez se odstehovala se slovy ze uz nemuze vydrzet moje buzerovani ze na malou kašle..a ted problem vzdy kdyz mala jde od matky ke me tak se tesi usmiva a skoci mi vzdy do naruce a vse je bez problemu a bez breku.. kdyz ji mam hrajeme si koukame na pohadky hrajeme na schovku atd... proste si malou uzivam ale samozdrejme i vychovavam ( aby jste si nemyslela ze delam vse pro to aby za matkou nechtela) to uz mi vycitala i matka ze dceru proti ni navadim..a kdyz ma jit dcera k matce je to pro me utrpeni jsem typ cloveka co nedava moc najevo city ale tohle me vzdy rozplace. Mala uvidi matku a zacne rikat mama ne mama ne!! A zacne hystericky plakat jednou jsem sel do auta pro autosedacku a mala utikala s brekem zamnou ze nechce za mamou ze chce zustat semnou a pak to je asi jasne matks vezme dceru hodi ju do sedacky a odjede.. a ja bych chtel vedet jestli je to normalni nebo s tim mam neco delat? Dekuji a omlouvam se za delsi popis situace

Dobrý den, dítě je ještě příliš malé, aby bylo možné posoudit příčiny jeho chování, na druhou stranu vám svým chováním něco signalizuje. Doporučila bych vám konzultaci u dětského klinického psychologa a určitě by bylo vhodné obrátit se na soud, který by jasně vymezil styk vás i matky dítěte s dcerou. Můžete se obrátit na bezplatnou právní poradnu nebo občanskou poradnu, kde by vám měli doporučit jak postupovat. Další postup včetně případných znaleckých posudků ohledně styku s dcerou určí soud. Obecně je pro dítě důležitý kontakt s oběma rodiči. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj

Dobrý den. Chtěla bych se zeptat co můžu udělat, aby můj syn, kterému jsou dva roky, začal normálně jíst pevnou stravu. Stále nechce jíst ovoce, zeleninu, šunku, sýr, atd... Když mu udělám k obědu třeba kuře na paprice s kolínky, tak mu to musím rozmixovat. Jinak se mi na tom začne dusit až se pozvrací. Když mu nabízím třeba šunku, nebo nějaké ovoce, tak hned utíká s křikem. Už jsem z toho zoufalá a nevím, co mám už dělat. Zkoušela jsem postupně zvětšovat kousky ve stravě, ale nezabrání to. Děkuji za odpověď a přeji pěkný den.

Dobrý den,

jestli jsem správně pochopila z vašeho dotazu, syn jí stravu tekutou (pokud ji mixujete). Proces přechodu z tekuté stravy na pevnou je zcela individuální a měly bychom s ním začít již po 6.měsíci (individuálně). Je celkem normální, že dítě některé jídlo - chutě či konzistenci odmítá. Od rodiče to vyžaduje velkou dávku trpělivosti. Obecně lze říct, že  je důležité jídlo připravit zajímavě, jak barevně, tak vzhledově. Dítě si vybírá jídlo i podle toho, jak vypadá. Mohlo by fungovat to, že používáte oblíbený talířek, příbor, který je opatřen třeba obrázkem oblíbené postavičky, zvířátka, na který se může těšit. Pokud používáte pouze lžičku (předpokládám) nebo jí rukama, jídlo je stejně nutné připravit tak, aby bylo i s dopomocí danou konzistenci schopno sníst. Přechod z tekuté stravy je nutné realizovat postupně přes stravu kašovitou, kterou již nemixujete, ale pouze např. pasírujete, lisujete nebo používáte pouze vidličku na rozmělnění. Tento proces je postupný a nemusí být jedno jídlo nutně podáváno v jedné konzistenci. Nabídněte pár lžiček a postupně množství v požadované konzistenci zvyšujte. Pokud nějaké jídlo vysloveně odmítá, tak mu je nenuťte, ale zkuste to znova s odstupem času. Musí si vše zažít a zvykne si. To, že jídlo odmítá dnes, neznamená, že ho nebude chtít později. Stačí ho např. upravit jinak, rozmačkané jídlo - brambory, zelenina i maso aj. lze zatraktivnit na talíři za pomoci formiček na foodstyling nebo můžete použít formičky, jejichž původní určení je na hraní na písku. No, a postupně se bude v jídle/jednotlivých pokrmech objevovat více a více kousků až jídlo bude v kompaktní konzistenci. Buďte trpěliví, nenuťte dítě do jídla, které zarytě odmítá a stolujte společně v klidu a pohodě bez jakýkoli jiných podnětů (bez tabletu, puštěné pohádky v televizi aj.). Držím palce.

avatar
Mgr. Jana Eliášová nutriční terapeutka
Štítky: #dítě #kojení

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, co mám dělat se skoro 2,5letou holčičkou, která usíná s boucháním hlavičky do matračky a dělá to i během noci, když se probere. Malá se ráda bouchá zády na sedačce, někdy se bouchá i o zeď či jinou oporu. Dělá to během dne a hlavně, když se zlobí. Je to pro ni takové zklidnění. Dětská doktorka nám říká, že je to tím, že se nudí. Ale ona to dělá třeba i u sledování televize a tu vnímá. Jedna rada je odvést pozornost, druhá nevšímat si toho. Ani jedno doposud nezabralo. Situace trvá už kolem třičtvrtě roku. Moc děkuji za rady či tipy co s tím.

Dobrý den, dcera se popisovaným chováním uklidňuje, děti k tomu používají různé prostředky a začnou se takto chovat, když jsou třeba unavené, před spaním, ve chvílích zklidnění, uvolnění, někdy třeba i z nudy nebo při rozčílení (mezi takové chování patří například cucání palce). Pohybové stereotypy i to dumlání palce se těžko odnaučují, protože dítěti slouží k uklidnění. Pokud neohrožují zdraví dítěte, není potřeba je nijak přehnaně řešit a s vývojem dítětem většinou samy odezní. Dítě si našlo svůj způsob k uklidnění pomocí vnějších mechanismů, protože vnitřně se zklidnit ještě nedokáže. Pokud vám dceřin způsob zklidňování z nějakého důvodu vadí, pak se někdy podaří přeměnit jej v nějaký jiný způsob, který by pro vás byl přijatelnější. Osvědčuje se třeba muchlání plenky, polštářku, plyšáčka apod. Můžete dceři zkusit něco takového při usínání nabídnout, avšak úspěch není zaručen, protože vlastní hlavička a zádíčka jsou k dispozici stále, plyšák pouze omezeně. Vaše dcerka je však normálně se vyvíjející dítě, nestresujte se, na její chování neupozorňujte, křečovitě neodvádějte její pozornost, i když někdy se to může podařit. Když se začne takto pohybovat, zkuste jí nabídnout zvolenou hračku, sedněte si k ní k televizi, pohlaďte ji, vezměte ji do náruče, pochovejte, třeba i to ji uspokojí, uklidní.

avatar
Mgr. Michaela Matoušková dětský psycholog
Štítky: #dítě #vývoj