Předškolačka Eli chce Týdeníčky zvládnout během léta. Podaří se to?
Je květen a školní rok za dveřmi – dá se vůbec stihnout domácí příprava na školu? Maminka malé Eli, chytré a citlivé holčičky, se rozhodla to zkusit. Společně se zapojily do projektu Předškolák ONLINE, aby zjistily, zda mohou Týdeníčky během několika měsíců proměnit nejistotu v sebejistotu. Ukazujeme, že i krátká, ale systematická a hravá příprava může dítěti dát víc, než si myslíte.
Kdo je Eli?
Eli je vnímavá a chytrá holčička s velkou touhou po dokonalosti. Vše chce pochopit do hloubky, má výbornou paměť a cit pro detaily. Zároveň však špatně nese neúspěch a nové situace ji často znejistí.
„Když se jí něco nepodaří napoprvé, je schopná úkol nebo výtvor roztrhat či rozbít. Na druhou stranu je nesmírně vnímavá, má ráda pořádek, řád, krásu a logiku,“ píše o ní maminka Petra.
Školkový systém jí příliš nesedí. O to větší naději vkládá rodina do nové etapy – začátku školní docházky. A právě Týdeníčky se mohou stát mostem mezi současnou nejistotou a budoucí jistotou.
Proč začínat právě teď?
Předškolní příprava nemá být závodem. Je to proces, který má dítě motivovat, ne stresovat. Proto Týdeníčky fungují skvěle i na zkrácenou dobu – zvlášť pokud se dítě do nich ponoří s chutí. A jak Petra správně poznamenala: „Snad ji to bude bavit a pomůže jí to.“
Po úspěšném a bezproblémovém zápisu do školy se Eli stala součástí našeho experimentu – testujeme, jaké výsledky může přinést zařazení Předškolákových týdeníčků do již probíhající nenucené domácí předškolní přípravy hrou, která začne systematicky podle Týdeníčků v květnu. Do této doby se Eli připravovala v rámci školkového kroužku předškoláka a doma s rodiči podle jejich uvážení. Každý měsíc až do konce srpna budeme přinášet zprávy z jejich domácí přípravy – co se Eli líbilo, co jí šlo snadno, s čím bojovala a co nového se o sobě dozvěděla.
A právě o tom náš projekt je – ukázat, že nikdy není pozdě začít a že i pár měsíců může dítěti změnit náhled na sebe samo.
První seznámení s Týdeníčky: Od časopisů k cílené přípravě
Eli miluje časopisy, rébusy a úkoly, které může řešit samostatně. Od malička jí chodil do schránky časopis vhodný pro její věk. Vždy se těšila, až otevře schránku a najde ten svůj časopis, který celý vyplnila během hodinky – a to jí nebyly ani tři roky.
Dlouho jsem hledala další časopis, který by byl vhodný pro předškoláky. Marně. Vše bylo buď moc jednoduché, nebo naopak určené už pro děti školního věku. Až jednoho dne přišly Týdeníčky.

Radost z první zásilky
Když Eli vytahovala z krabice složku, ve které našla 4 různé sešity, pastelky a tužky, byla nadšená. Hned si vše prolistovala a rozhodla se, že začneme Jízdou tužkou. Radovala se, že první úkoly může plnit ve stoje – což pro ni byla úplně nová a zábavná zkušenost.
Najednou udělala 8 stránek a potom jsme hned pokračovaly Pohybovkami. Tam jsme stihly dvě stránky. Těšíme se, až se další dny dostaneme i k těm zbývajícím dvěma sešitům.
Jak Týdeníčky zapadají do domácí přípravy?
Eli se připravuje na školu od října – ve školce navštěvuje kroužek předškoláka. Doma se jí věnujeme průběžně od pěti let. Ale nemáme s manželem pedagogické vzdělání, a tak máme občas rozdílné názory na to, co vše by měla Eli už zvládnout.
Věřím, že díky Týdeníčkům u nás doma zavládne větší klid a jistota – budeme přesně vědět, co by měl předškolák zvládnout. Naše domácí, hravá příprava získá pevný rámec. Týdeníčky nám kvalitně vyplní volný čas a pomohou nám smysluplně pokračovat i během prázdnin. A to vše zábavně, hravě a bez zbytečného tlaku.
Poradna
Dobrý den, nevím, zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla, a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity, tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mýlím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset, je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích, i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí, když není po jeho, a kdybych neodvedla pozornost někam jinam, tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to“. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam, kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru, tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas, tak, jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.
Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá, aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel, vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky. Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí, že školka není pouze hraní si v dětské herně, ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá, například zmiňované odvedeni pozornosti. Velmi pěkně postupujete, když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte. Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování, které by syn dělat měl, které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví, jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.
Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám, že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít.
Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr, v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte, pokud tedy projevy nejsou extrémně silné. Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému, kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají, strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie.
V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce, případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Obsah článku
Související články
Vybraná anketa
Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?
15 %
6 hlasů
79 %
31 hlasů
5 %
2 hlasy
Celkem hlasovalo 39 unikátních návštěvníků