Inzerce
Inzerce
Inzerce

Příběh předčasně narozené Nicole

V pondělí 17.11. je Světový den předčasně narozených dětí. Celosvětovému trendu ve zvyšujícím se počtem předčasně narozených dětí se nevyhýbá ani Česká republika. I když se jí daří udržet počet nedonošenců pod evropským a celosvětovým průměrem. Zatímco celosvětově přijde na svět nedonošené každé desáté dítě, u nás je to zhruba každé 12. dítě. Díky špičkové péči českých perinatologických center se daří snižovat počty dětí, které nepřežijí, i těch, které mají závažné postižení.

Přečtěte si příběh Nicole Přindové, který nám zaslalo Nedoklubko - sdružení, které pomáhá rodičům předčasně narozených dětí. 

Marcela Přindová: příběh narození naší dcery Nicole

,,Před 16 lety, když mě lékaři vezli na sál, mě jeden chytil za ruku a řekl mi, že půjde zřejmě o potrat. Jsem ráda, že se lékař ve svých slovech zmýlil. Z Nicole vyrostla zdravá, hezká, šikovná holka, a přestože to s ní mnohdy není jednoduché vzhledem k její tvrdohlavosti, ten boj stál za to!"

Psalo se 28. září 1991, když se nám narodil syn Jakub. Těhotenství i porod byl bezproblémový. Jakub rostl, čas plynul a mým dalším přáním bylo mít druhé dítě - holčičku. Čím více jsem však po holčičce toužila, tím méně se mi dařilo otěhotnět. Postupem času jsem začala být zoufalá, až jsem se nakonec smířila s tím, že druhé dítě mít nebudeme. V tom okamžiku, kdy jsem se uvolnila a přestala se trápit, se mi podařilo znovu otěhotnět.

Těhotenství

Mé druhé těhotenství bylo ale od začátku problémové. Byla jsem velmi unavená, neustále mi bylo zle, musela jsem hodně odpočívat. V 5. měsíci jsem začala krvácet a byla hospitalizována v sušické nemocnici. Během vyšetření lékaři zjistili špatně fungující placentu, plod byl špatně vyživovaný. Nikdo mi nedokázal vysvětlit, proč k tomu došlo, co se děje a co bude dál. Lékaři mi sdělili, že bohužel hrozí potrat. V nemocnici jsem ležela asi sedm týdnů, čekali jsme, co bude dál. Krvácení se však stupňovalo, o velikonočním pondělí jsem začala mít slabé bolesti, ale bála jsem se to říct. Ve čtvrtek 16. dubna se však bolesti vystupňovaly a tak jsem musela říci pravdu. Lékař mě vzal na vyšetření a rozhodl, že budu převezena do Plzně, jelikož se schyluje k porodu a v Sušici neměli potřebné vybavení. Byl to zvláštní pocit, neumím to nijak vysvětlit, ale po celou dobu těhotenství jsem byla přesvědčena o tom, že to bude holčička a přes veškeré potíže jsem nepřestala věřit, že vše bude v naprostém pořádku a dcera bude zdravá.

Porod

Po převozu do Plzně jsem začala silně krvácet, byla jsem naprosto vyčerpaná. Prosila jsem lékaře, aby už něco udělali. Cítila jsem, že jsem na pokraji sil. V několika okamžicích lékaři rozhodli, že nezbývá moc času, že jsem ohrožena na životě. Zavolali anesteziologa, převezli mě na sál, kde mi píchli injekci do páteře, a jeden z lékařů mi řekl: „Je nám to moc líto, ale zřejmě půjde o potrat.“ Byla jsem úplně vysílená a stále jsem slyšela lékařova slova. Rodila jsem císařským řezem, ale ani to nebylo jednoduché. Protože k porodu došlo ve 26. týdnu těhotenství, miminko se drželo v horní části břicha. Pro porodníky ho ale bylo neskutečně obtížné vyprostit. Nicméně, 16. dubna 1998 se narodila naše Nicole. Vážila 800 g a měřila 32 cm.

Situace po porodu

Příběh předčasně narozené NicoleNa to, aby mi mé dítě po porodu ukázali, nebyl čas. Šlo o vteřiny, museli ji zaintubovat a převézt na neonatologii na Borech. Prvně jsem ji viděla až šestý den po porodu, do té doby mi pouze podávali informace lékaři při ranní vizitě. Když jsem svoji dceru prvně uviděla, byl to pro mě šok. Byla samá hadička, oteklá a s podlitinami po celém těle. Špatně dýchala, proto musela být na kyslíku. Byl to nejhorší zážitek v mém životě. Protože dcera netrávila mateřské mléko, byla na kuřecí výživě, nemohla jsem s ní tedy na oddělení být. Denně jsme do nemocnice volali. Někdy byly zprávy příznivé, někdy horší. Prodělala krvácení do mozku, různé infekce, otravu krve, nebylo to vůbec jednoduché…. Z počátku lékaři nedokázali s jistotou říci ani to, jestli dcera přežije. Já jsem však stále věřila! Představovala jsem si ji, jak roste, dělá pokroky, zlobí, běhá s culíčky.

Dvakrát týdně jsme za ní jezdili na návštěvy, sestřička nám dceru vždy vyndala z inkubátoru, mohli jsme si ji chovat, mluvit na ni, byl to úžasný pocit. Byla to statečná bojovnice! Brzy byla schopná dýchat bez kyslíku. Postupem času se vše začalo obracet k lepšímu. Už si to přesně nepamatuji, ale asi v polovině června přendali dceru do jednoduššího inkubátoru. Začátkem července už byla Nicole v postýlce. Zdravotní prognózy byly čím dál více optimistické. Bohužel však mateřské mléko stále netrávila a tak jsem dodávala své mražené mléko ostatním dětem na neonatologii. Těšila jsem se, že až Nicole propustí, budu ji moci kojit, mezitím jsem však mléko ztratila.
Konečně, 27. července nadešel čas propuštění Nicole z nemocnice. Všichni jsme byli šťastní.

Inzerce

Příběh předčasně narozené Nicole

Příběh předčasně narozené Nicole

Inzerce

Po návratu z porodnice

Příběh předčasně narozené NicoleKrátce po propuštění z neonatologie jsme však zjistili, že má Nicole pupeční kýlu, takže se do plzeňské nemocnice musela vrátit. Čas plynul a Nicole rychle doháněla ostatní děti. První úsměv naší Nicole patřil mně, dne 20. 9. 1998. Byla jsem velmi šťastná. Sedět začala v 9. měsíci, první zoubek ji našel otec v dubnu, kdy slavila své první narozeniny. V prvním roce života vážila 8 kilogramů a měřila 62 centimetrů. První kroky udělala 15. října roku 1999. Po celé roky jsme absolvovali několik vyšetření, všechna dopadla dobře.

Před školou proběhlo i důkladné psychologické vyšetření, kdy psycholožka konstatovala, že Nicole nepotřebuje žádný odklad, nebyl pro něj jediný důvod. Nadešel rok 2004/2005 a Nicole nastoupila do 1. třídy v Sušici.

Příběh předčasně narozené NicolePříběh předčasně narozené Nicole

Inzerce

Návrat na místo činu po 16 letech

Čím byla Nicole starší, tím víc chtěla poznat místo, kde přišla na svět. Chtěla se setkat s lidmi, kteří ji zachránili. Často se nás na to ptala, prohlížela si fotografie. A tak jsme se jeli všichni do Plzně na neonatologii znovu po 16 letech podívat. Vřele nás přivítal team porodníků, který byl u narození Nicole – pan primář Jiří Dort a lékařka Eva Dortová. Hned na uvítanou Nicole přistál na klíně tlustý šanon s dokumentací: „Podívej, to je celé Tvoje!“ S manžely Dortovými jsme probrali, jak se nám v současnosti daří, včetně toho, že je Nicol tak tvrdohlavá. „No za to tu my nemůžeme, to je vrozené,“ zavtipkoval pan primář, ale záhy zcela vážně dodal, že tomu tak skutečně může být, když si nedonošené dítě musí cestu na svět tvrdě vybojovat.

Pro Nicole měla návštěva zásadní význam. Pohled na děti, v jejichž situaci byla stejně tak ona, ji možná zavane profesně stejným směrem – chtěla by se stát zdravotní sestrou na neonatologii.

Příběh předčasně narozené Nicole

Inzerce

Příběh předčasně narozené Nicole

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Příběh předčasně narozené Nicole - diskuze

Poradna

Vyvoj 14 ti mesicniho syna

| Cucollino | 29.03.2020, 11:38

Dobry den,memu mladšímu synovi za tyden bude 14 mesicu..Mam par obav zda je u nej vse v poradku co se tyka vyvoje.
Mam jeste starsiho syna,u toho resime otazku autismu ci VD,jeste nema stanovenou diagnozu a je mu 4,5 roku..
Co se tyka mladsiho,tak ten se narodil od 14 dni drive,co se tyka motorickeho vyvoje,je zrejmne vse tak jak ma byt,leze po čtyřech,sedi,obchází nabytek,za ruku jde ale nema odvahu se pustit a jit sam.Vsude tedy vyleze na gauc,postel,schody uplne bez problemu uz od 11 ti mesicu..
Spis co me trapi je to zda je to ostatni v poradku..Kdyz mu treba ukazu 5 zvířátek v radě a zeptam se kde je krava,prase,kocka,pes atd tak bez váhání bud schodi nebo vezme do ruky.Kdyz se ho zeptam aniz by je videl tak je videt ze hleda,ale jakmile vidi neco jineho tak si jde proste po svem :-) Kdyz mu reknu dej,bud se zacne rozcilovat ze mi to neda,nebo to po me hodi a parkrat tedy mi to dal do ruky.Ale nejake prines,ukaz to zatim jinak ne..kostky kdyz postavim komín schazuje ale nepostavi.Za to kazde smitko na zemi sebere..Zacina tedy pouzivat na vse ukazovacek autickem jezdi i tim ukazovackem,ale ucelne k ukazovani ho jeste nepouziva,to taky nevim zda je v normlne nebo ne.Co se tyka ocniho kontaktu tak ten je v poradku,je mazlivej,kdyz delam blbinky smeje se,kdyz se mu nevo nelibi da tez najevo,kdyz znizim z dohledu ted jde ke dverim a place.Co se tyka reci,tak po ockovani 1 hexy mi prestal zvatlat,pak zacal po 2 mesicich opet zvatlat,takze jedeme bababa,dadada,dedede,tatata,bada,vaba atd a obcas kdyz teda me vidi tak rika mamama..paci paci umi,papa taky,varila myšička kasicku tez ale udela jen kdyz se mu chce.Co se tyka treba návštěv taky nema problem,je vcelku kontaktni,takze se smeje kdyz se na nej nekdo usmeje,necha se pochovat atd..Ale porad si me hlida.Na fotce ukaze kde je mama a kde je tata a kde je bracha taky uz se nam povedlo..Na jmeno reaguje tez z 90 ti procent,pokud neni nejak zaneprázdněn ..Na starsiho je spise jako lepidlo :-) porad by s nim chtel byt nejak v kontaktu ale kdyz ma starsi špatnou naladu tak se mu to nelibi,samozrejme tahanice o hracky jsou u nas bezna vec.Co ma starsi musi mit i mladsi.Kdyz neni po jeho je tez problem a vyjádří svuj nesouhlas.Co s tyka zvirat,mame dva psi takze s tim problem taky neni..Porad jim zkoumá usi,zuby,oci :-)
Prijde mi jako zvídavé ditko.Posila auticka po zemi,vse musi zmacknou a vyzkouset co to dela a umi.Kdyz mu neco nejde tak se vzteka.A dalsi vec co mne trapi,je to,ze sve jidlo musi mit rozmixovane,kousky nesnese,ale pecivo a mnamky co se mu da do ruky sni bez problemu.
Nevim zda jsem vse popsala srozumitelné ale zajimal by mne Vas nazor zda mam popripade vyhledat i nejakeho odborníka a nebo zda pockat.Vim ze se dela screening ale jen by mne zajimal Vas nazor na dane veci.
Dekuji moc za odpoved.S pozdravem Monika

Dobrý den, pouze podle popisu chování vašeho synka a bez možnosti chlapce vidět, vám nemohu zodpovědně odpovědět na dotaz ohledně jeho vývoje. Vývoj syna by podle některých popisovaných projevů mohl být nerovnoměrný. Píšete ale, že se starším synem chodíte na nějaká odborná vyšetření, je v řešení možnost poruchy autistického spektra. Pokud vám jde o vyloučení obdobných potíží u mladšího chlapce, pak bych vám doporučila dohodnut si konzultace u odborníků, kam chodíte se starším synem, což bych považovala za nejrychlejší řešení. Potom samozřejmě probíhá screening, který pravdivě vyplňte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 31.03.2020, 07:52
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce