Diskuze: Nemocnice Břeclav, p.o. (strana 3) - diskuze

Spokojenost
Dne 24.9.2010 se mi v této porodnici narodila holčička. Porod byl bezproblémový a přístup sester při něm byl skvělý, byly ochotné a milé! Zažila jsem střídání směn - ta první (noční) zas tak příjemná nebyla, ale to se dá pochopit ve čtyři ráno :) Na oddělení šestinedělí je to moc pěkně vybavené a sestry milé (dětské sestry už tak milé nebyly, s kojením se moc nezabívaly. Jedno prso mi ztvrdlo a nešlo rozkojit, nikdo to nechtěl moc řešit. Malá mi strašně brečela dvě hodiny a přivolaná dětská sestra byla protivná, asi jsem jí tím otravovala, ale byla jsem už bezmocná, a řekla mi že jsou to prdíky a odešla-brečely jsme dál...).Jinak oceňuji WC a sprchu u pokoje-opravdu potřebná věc!! Jídlo se dalo jíst :) Dotoři hodní, pan doktor Bambas je rázný, měla jsem z něj strach, protože jsem slyšela co se o něm říká, ale nakonec byly moje obavy zbytečné. Vemte si sebou vložky (mají omezený počet),plenky, a hodilo by se i dětské oblečení (mají otřesné košilky a zavinovačky! a věčně nejsou, na látkové pleny jsme čekaly dva dny), Bepanten na zadeček a bradavky, svou košily (to prádlo tam prostě hodně vázne), ručník. Celkový pobyt bych ale hodnotila jako dobrý. Jsem ráda že jsem rodila v Břeclavě, doporučuji. Jen se techniku kojení naučte před porodem

Rodila jsem v Břeclavi v srpnu 2008 a po mé zkušenosti jdu rodit v červenci do Brna.
Přijeli jsme s manželem do porodnice večer o půl 7. Po vyšetření, nálevu, sprše a uložení na lůžko manžela poslaly sestry domů. Uložily mě na hekárnu, kde jsem rušila druhou těhulku.
Intervaly mezi kontrakcemi se mi celkem rychle zkracovaly. Sestrám jsem to hlásila a říkala, že tak velké bolesti nemůžu dlouho vydržet. Jedna mlaďunká sestřička, moc příjemná, mě pořád uklidňovala a doporučovala ať myslím na příchod miminka. Ta druhá, starší Slovenka, byla ráznějšího typu, mi zase opakovala, že jako prvorodička budu rodit nejdřív za 12-15 hodin. Dokonce po mě chtěla abych se při kontrakci otočila z boku na záda aby mi mohla dát na břicho pás a zkontrolovat mimčo.
Nakonec jsem porodila dceru už za 9 hodi. Manžel tím pádem porod své první dcery nestihl. Přijel až k porodu placenty a šití.
Pobyt na šestinedělí nebyl o moc lepší. Sestřičky mi sice pravidelně nabízely léky od bolesti, protože na mně bylo vidět, že poporodní šití dost bolí, ale na druhou stranu mi jedna sestra 4 hodiny po porodu a po kolapsu oznámila, že za 5 minut bude ranní vizita, tak by bylo dobré, kdybych se osprchovala. Otázka, jestli se na to cítím, nebo jestli nechci pomoct do sprchy se nekonala. Taky mě i mamince, která se mnou ležela na pokoji, bylo vyčteno další sestrou, že si neodnášíme tác s jídlem. V den porodu, já po 1 kolapsu, maminka po 3 kolapsech, by se snad sestrám nic nestalo, kdyby to jídlo odnesly za nás.
Přístup dětských sester a ,,zájem,, o naše děti, byl ještě horší. Ráno jsme jim vždy náhlasily váhu dětí a hned zmizly. Mně malá málo pila, často zvracela, pořád spinkala a ztratila dost na váze. Místo aby se podívaly jak vypadá kojení, mi řekli ať si dojdu pro Nutrilon a ještě se mě sestra otráveně zeptala ,,Vy asi nevíte jak se to dělá, co,,? Jedna jediná sestra z dětského oddělení měla opravdový zájem. Bohužel měla službu až 3. den našeho pobytu. To už jsem byla nešťastná, že nejsem schopná svou dceru nakojit, že když mé mléko zvrací a Nutrilon ne, tak ho mám určitě špatné. Tahle jediná sestřička za mnou ráno přišla a zeptala se mě, co máme za problém, že jde malá tak rapidně s váhou dolů. Řekla jsem jí, že mi po porodu bylo řečeno kolegyní ať kojím malou vždy když se vzbudí. S tím sestřička nesouhlasila. Řekla mi, že musím malou budit ke kojení po 3 hodinách. Když málo pije, je unavená, pořád spí a ztrácí váhu. Ona jediná mi zkontrolovala papír, kde jsem poctivě zapisovala váhu před kojením a po příkrmu. Zjistila, že malá vážila po kojení míň než před kojením. Divný mi to nepřipadalo, často zvracela. Problém byl v tom, že jsem nevynulovávala váhu. Nikdo mi to totiž neřekl. Kolem poledne přišla sestřička s Nutrilonem a já jsem zrovna kojila. Hned se mrkla jak u nás kojení vypadá a na světě byl druhý problém. Malá si s bradavkou hrála. Přidržela jí hlavičku aby se víc přisála a bylo po problému. Po obědě jsem měla kojit už po 2 hodinách a nestačila jsem se divit jak šla váha nahoru. Před koncem služby se sestřička za námi ještě zastavila, aby věděla jak jsme na tom. Pochválila nás a potěšila mě zprávou, že bysme mohly jít další den domů. Tak se taky stalo. Jen díky ní jsem plně kojila naši dceru 10 měsíců.
Nejsem typ člověka, který potřebuje aby kolem něj všichni lítali a zacházeli jako s VIP klientem. Stačilo by mi když se vyskytne problém, pátrat po příčině a vyřešit ho.