Dobrý den, já mám půlroční dcerku Petrušku. Ona nemá vyvinutý trávící systém a nemá ani hltací reflex, má zavedenou žaludeční sondu a musím ji mixovat papání úplně najemně, bez hrudek, bez kousků a dělám ji to se stolním mixérem. Bydlím s dcerkou v jednoizbovém bytě, sama, bez muže a dcérka se bojí mixéru. Když jdu mixovat musím nejdřív dcerce 4krát v sekundových intervalech zavrčet krátce s mixerem, aby dcérka tušila, že se jde mixovat pro ni. Je to správný, co dělám anebo ne? Děkuju

Dobry den, chcela by som Vas poprosit o nazor,radu. Mame 3 deti, stredna dcerka 3,5r ma silnu povahu, zrejme si zacina uvedomovat samu seba. Je velmi bystra ale denno denne mame s nou...s jej tvrdohlavostou strety. A neviem uz ako na to.Vsetko chce väcsinou robit sama, co je ok. Oblecie sa, ide na wc, no problem mame napr ist do skolky a obliekanie sa. Je schopna sa prezliekat s revonm 3-4 krat pokial nema svoje oblubene spodne pradlo a oblecenie, t.j. nohavicky co jej nezliezaju, nerezu, tricko nema pridle rukavy, ponozky netlacia, atd. Uz som si navykla pripravit aby tie veci mala, inak sa zasekne, vyzlecie a nepohne sa s nou. To iste je obliekanie vonku do overalu. Niekedy je to na prvy sup. Inokedy ked su napr.rukavice zle, znervoznie a pride zachvat hnevu a revu, vyzlecie sa a nechce nikam ist. Opakovane skusame obliect, ale ak je daco zle, zacne kopat, kicat, revat a vyzlecie sa. Dospelo to uzdo momentu ked manzel jednoducho uz musel odist do prace a ona ostala doma (ja som este s najmladsim stale doma), co ale mam pocit, ze jej dalo akoby pocit sily, ze ked bude chciet tak do skolky nemusi. Pricom do skolky chodi rada a v kolektive väcsinou to ide bez problemov okrem obcasnych vybuchov hnevu, ked nie je tak ako ona chce. Krik na nu nefunguje, dohovaranie.....ona je typ "idem, urobim, mozno potom vypocujem", nehovoriac o tom, ze este mi pride nevyspela na dlhe reci. Jedine na co reaguje je ked som uz v strese konplet frustrovana cupnem si a vidno, ze som z toho celeho cirkusu smutna. Vtedy ku mne pride, obijme ma, ospravedlni sa a v klude sa dako dohodneme, ale i toto funguje na etapy....dnes som bola "smutna" 3-4 krat kym mala v klude vysla a sadla do auta. Len toto riesenie mi nie je celkom pochuti, pride mi to ako presovanie na city. Ale nic ine na nu nezabera. No hlavne nerozumiem preco prave na toto reaguje, a ci je to len otazka casu....ze je to sucast obdobia vzdoru a nedostatocne vyvynuteho kognitivneho systemu?

Dobrý den, mám velké starosti se svojí čtyřletou dcerou, netuším, co se s ní děje... Do svých 4 let se vyvíjela normálně, v polovině ledna měla čtvrté narozeniny a od té doby řešíme jen samé nemoci, psychické problémy a změnu osobnosti... Dcera v době svých narozenin onemocněla zánětem močových cest, po jeho převlečení antibiotiky si však stále stěžovala na neurčitou bolest, budila se v noci s výkřiky bolesti... Dle lékařky se mělo jednat o roupy, dostala léky... Kratce poté jsme všichni jeli na hory (já, partner, dcera a 4 měsíční syn), a to společně s mými rodiči, sestrou a jejími dětmi... Tam se dcera od druhého dne začala divné chovat, respektive chodit... Začala chodit malými krůčky, cupitala a ruce měla pripazene k tělu... Ruce občas různé vykrucovala ven... Občas se točila dokola, kdyz šla na záchod, tak před Míšou se různé točila na obě strany, než konečně dosedla... Bez takového rituálu nebyla schopna si na záchod sednout... Při tom cupitani a točení měla takový zvláštní, ne přítomný výraz... Kdyz si sedala na židli nebo na postel, tak různě perovala v kolenou, než nakonec dosedla... Ráno po probuzení měla problém vstát z postele, chodidla dávala pomalu na podlahu, musela jsem ji podat ruku, trvalo, než si vůbec stoupla... Takto to trvalo celé 3 dny pobytu v penzionu... Kdyz jsme šli ven, tak občas šla normální chůzi, uvnitř budovy ale jen cupitala s pripazenyma rukama... Po návratu domů absolvovala ČT mozku a neurologické vyšetření, obojí dopadlo v pořádku, nic se nezjistilo...nasledne se situace zlepšila, a to docela i výrazně, dcera většinu času začala chodit normálně... Chodila tak i v době, kdy jsme šli na vyšetření k psycholozce... Dle psycholožky dcera na sebe tímto jednáním upoutávka pozornost, a to v souvislosti s narozením sourozence, který se narodil v říjnu 2021...ještě bych dodala, že dcera od ledna preskakuje prahy a dělící čáry koberců se slovy "tři, dva, jedna, teď, hop"... Občas po preskoceni dostane záchvat vzteku, křičí, že to nepreskocila, přestože se jí to přeskočit podařilo... A po schodech chodí se slovy "raz, dva, tři", občas přitom dostane bezdůvodný záchvat vzteku či pláče... Před týdnem jsme jeli k našim, nastěhovali jsme se k nim do domu, protože naší odjeli na dovolenou a my se tu staráme o zvířata... Dcera se od příjezdu do domu prarodičů strašně zhoršila, od rána do večera má záchvaty vzteku nebo pláče, opět začala divné chodit, tentokrát preslapuje na místě, udělá několik kroků, dopředu, pak dozadu, pak zas do strany a tváří se u toho zvláštně... Navic začala opakovat větu "nebudu tohle říkat", toto opakuje nesčetněkrát za den... Nedostala jsem ale z ní, co nebude říkat... Navic se strašně zasekla, nemůžeme ji donutit, aby se večer prevlekla do pyžama, prevlekla se třeba 3 hodiny a u toho šílené řve a nakonec se stejně neprevlece... Kdyz ji chceme prevlect násilím, tak si hned vše zase svlékla... Nemůžeme ji dostat ani z pokoje, kde spí, tráví tam třeba 7 hodin v kuse, když ji odnese e násilím do obýváku, tak řve a s brekem běží nazpět do pokoje... Po schodech jde třeba půl hodiny, různé na nich preslapuje, různé prehmatava rukou na zábradlí a když nakonec vyjde nahoru, tak se šíleným brekem běží zpět dolů po schodech do svého pokoje...za celý týden se nám ji podařilo dostat ven z baráku jen jednou, na procházce se ale zničehonic na cestě otočila a s brekem utíkala zpět... Vůbec nevíme, co se s ní děje, jsem totálně zoufalá... Přitom to bylo až do konce roku úplně normální dítě, teď mám pocit, že je z ní psychická troška a já vůbec nevím, proč... Nevím, jestli tohle může mít souvislost s narozením bratra, to její chování je opravdu extrémní... Divne se chová, divné chodí, opakuje nějakou větu, je skoro celý den zavřená v jedné místnosti.... Pořád brečí nebo se vzteka... Už nemůžu dal, prosím, poraďte... Děkuji. Jarka

Dobrý den,ráda bych se zeptala, mám téměř 7 měsíčního chlapečka, který je dráždivý a hypertonický. Cca od 5 měsíce se ale velmi zklidnil, směje se, hraje si. Teď o víkendu přišla manželova sestřenka povozit malýho v kočárku. Malej ji ale moc nezná, viděl ji naposled na Vánoce cca hodinku. Když jsem jí malého dávala, říkala jsem jí, že když bude plakat ať mi ho doveze. To ale ona neudělala, nechala ho třičtvrtě hodiny plakat a pak ho vzala k sobě domů, kde ho vytáhla z kočárku a on se údajně uklidnil. Mě ho dovezla už spícího. Když se vzbudil, tak se usmíval a působil normálně, ale včera jsme byli na návštěvě a když viděl cizí lidi, tak plakal. To nikdy dřív nedělal. Nemůže mít z té procházky nějaké trauma? Nebude to mít na něj nějaký vliv do budoucna? Furt musím přemýšlet nad tím, jak se asi musel bát.Předem moc děkuji za odpověď.