Inzerce
Inzerce
Inzerce

Průvodní slovo ke cvičení

Už je to tady! Máme miminko! Je nádherné, nejkrásnější na světě. Takové růžovoučké, má rozkošné prstíčky, nožičky, pusinku a ty vlásky. A jak krásně voní a skoro se už směje. Podívejte se jak je podobné tatínkovi. To je prostě neuvěřitelné. Co z něj asi bude? Rozhodně něco úžasného, z našeho andělíčka. Podívejte se, jak špulí pusinku a jak natahuje tu malinkou ručičku. Bože, to je šikovný človíček. Rozhodně, bez přehánění, je to to nejúžasnější miminko, které se kdy narodilo. Ono je totiž naše.

Všichni, kdož máme děti, které jsme přivedly na svět, známe slova, i ta nevyřčená, která jste si přečetli v úvodu. Tak je to správné a tak to má být. Děťátko se má narodit do světa plného očekávání a lásky. Má být pro své rodiče to nejkrásnější a nejchytřejší na světě a má to pocítit od prvních vteřin svého bytí na tomto světě. Pocit bezpečí a lásky formuje dětskou dušičku od okamžiku narození až do dospělosti.

Každý rodič si přeje, aby se jeho potomek vyvíjel správně a aby byl co nejšikovnější. Na světě se každá živá bytost, mimo jiné, vyznačuje tím, že se pohybuje. Pohyb je jedním ze základních příznaků života. Stačí, když si vzpomenete na nějaký přírodopisný dokument, kdy se narodí třeba antilopa nebo slůně. Musí se postavit. Je to základní předpoklad jeho další existence.

Inzerce

U člověka to tak není, rodí se bezmocný, odkázaný na péči rodičů. Přesto se musí pohybovat.

U dítěte se ve vývoji neomezujeme pouze na pohyb - motoriku, ale  vždy mluvíme o vývoji psychomotorickém. To znamená, že jeho rozumové schopnosti jsou pevně vázané na schopnosti pohybové. V této úzké vazbě se dítě nachází minimálně do patnácti měsíců. Má rok a kousek na to, aby se naučilo otáčet, podat si dudlík, pást koníčky, lézt, posadit se, postavit se a chodit. Jen tak malá část z celého života a tolik práce. A to se ještě musí naučit poznávat mámu a tátu a říkat slabiky a ukazovat jak je veliké a jak se má a dokonce zamávat.

Inzerce

Zdravé dítě se vyvíjí podle daných zákonitostí. Tak jak se upevňují jeho pohybové schopnosti, tak se formují i jeho psychické schopnosti. Rodiče můžou přispět k tomu, aby se tyto předpoklady zafixovaly. Můžou přispět tím, že budou podporovat pohybové dovednosti svého dítěte. Musí si však dát pozor, aby příliš nespěchali a nenutili dítě k tomu, na co je ještě nezralé. Nesmějí ho nutit příliš brzy sedět, ani příliš brzy stát. Všechno má svůj čas.

Autor: Bc. Andrea Havlíková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Bc. Andrea Havlíková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Průvodní slovo - diskuze

Poradna

Dítě

| Káča2018 | 07.03.2023, 09:26

Dobrý den, chtěla bych se s někým poradit, dřív než to půjdu řešit nějak dál. Mám dvě děti. Holka 4 roky a kluk 5 let (v září 6). S jejich otcem spolu nežijeme už dva roky. Syn měl od malinká problémy s vyprazdňováním, a v pozdějším věku jsme s tím byli i v nemocnici, kde mu "diagnostikovali " syndrom dráždivého tračníku. Bylo u nás dost časté zvracení, nebo naopak průjem. Stačilo aby ho něco podráždilo, např. kašel, a už zvracel. Jenže teď pozoruji, že má tyhle problémy, když má jet, nebo už je u otce. Není to pravidlem, ale stává se to častěji. U mě jsou v pořádk , a předám je otci a do hodiny třeba mě volá, že kluk zvrací, v jakém stavu jsem mu je jako dala. Říkám dyť se mnou byli dobří jako. A stalo se to tak už několikrát, jednou tak začal zvracet už chvilku před tím, než si pro ně měl dojet. A druhý den je v pořádku všechno. Někdy i jak dojede v neděli domů, tak je dobrej, a večer až se hodí do klidu, tak se pozvrací, ale tím to hasne. Tak už si říkám, jestli to není z nějakého psychického původu. Holka je vždy v pořádku. On je kluk i takovej citlivější. Rozhodně si nemyslím, že by otec byl na děti nějak zlej nebo tak něco, to je vyloučené. Jeden den k nám otec přijel za dětma na chvíli, a jak kluk viděl z okna, že parkuje, tak mě říká "bolí mě bříško, protože dojel táta ". My s otcem máme dobrý vztah jen tak na oko. On i po dvou letech má potřebu o mě nehezky mluvit všude, že jsem krkavčí máma a že děcka nechci a podobně. Jednou se mi stalo že děti dojely domů od otce a syn se mě ptá " tak co mami, odpočinula sis? Mělas klid od nás ". To jsou přesně slova jeho otce, on pořád potřeboval mít svůj klid. Jediný kde to kluk mohl slyšet takovou vět , je u otce. Hned sem mu to vyvrátila a řekla, že mi bylo smutno po nich a že rozhodně žádný klid od nich nepotřebuju. Když se dceři stal úraz a otec nás vezl do nemocnice, tak moje kamarádka odvezla syna k otcové matce, tím že otec pak tam za ním dojede a bude s ním. A kamarádka mě píše, že jí kluk v autě říkal, že ale chce spát s maminkou. Pak už sem otcovi řekla tak nějak oklikou, že někoho mám, aby už nechal těch pomluv, a on se začal vyptávat kluka na "strejdu". Tak já nevím, jestli to může být stresem, nebo nějak psychicky. Co myslíte, poradíte mi? Jestli to nějak řešit. Nechci mu je dávat za tu cenu, že kluk bude mít scvrklej žaludek nebo že z toho bude zvracet nebo mít nějaký stres. Předem děkuji za odpověď. Seitlová

Dobrý den, z vašeho popisu není patrné, jak často si otec děti bere, nebo jestli máte střídavou péči? V každém případě ne všechny děti dobře snáší změny, navíc se vašim dětem rozpadla rodina, přišly o jistou míru stability a bezpečí. Reakcí může být separační úzkost - strach odloučit se od nejbližší pečující osoby, v tomto případě od vás jako od matky. Na tuto úzkost a strach mohou nasedat psychosomatické obtíže, zejména u citlivého dítěte s touto dispozicí. Je zde potřeba postupovat vzhledem k synovi velmi citlivě. Neměl by určitě přijít o kontakty s otcem. Otcovská postava je v životě chlapce velmi důležitá. Bylo by ale dobré se s ohledem na aktuální situaci s tatínkem domluvit na nějakém řešení, které bude pro chlapce co nejméně stresující. Jedná se o řešení na přechodnou dobu, než syn opět získá potřebnou stabilitu a separační úzkost odezní. Tatínek by si ho mohl na omezenou dobu brávat třeba jen na procházky, výlety, nebo k sobě přes den bez spaní. Vzhledem k tomu, že domluva může být složitá, pak by bylo vhodné kontaktovat Poradnu pro mezilidské vztahy a pokusit se dojít např. prostřednictvím mediace k nějaké dohodě, kompromisu. Ohledně obtíží syna se můžete poradit také s pediatrem a případně by bylo vhodné kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 09.03.2023, 10:00
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×