Inzerce
Inzerce
Inzerce

Průvodní slovo ke cvičení

Už je to tady! Máme miminko! Je nádherné, nejkrásnější na světě. Takové růžovoučké, má rozkošné prstíčky, nožičky, pusinku a ty vlásky. A jak krásně voní a skoro se už směje. Podívejte se jak je podobné tatínkovi. To je prostě neuvěřitelné. Co z něj asi bude? Rozhodně něco úžasného, z našeho andělíčka. Podívejte se, jak špulí pusinku a jak natahuje tu malinkou ručičku. Bože, to je šikovný človíček. Rozhodně, bez přehánění, je to to nejúžasnější miminko, které se kdy narodilo. Ono je totiž naše.

Všichni, kdož máme děti, které jsme přivedly na svět, známe slova, i ta nevyřčená, která jste si přečetli v úvodu. Tak je to správné a tak to má být. Děťátko se má narodit do světa plného očekávání a lásky. Má být pro své rodiče to nejkrásnější a nejchytřejší na světě a má to pocítit od prvních vteřin svého bytí na tomto světě. Pocit bezpečí a lásky formuje dětskou dušičku od okamžiku narození až do dospělosti.

Každý rodič si přeje, aby se jeho potomek vyvíjel správně a aby byl co nejšikovnější. Na světě se každá živá bytost, mimo jiné, vyznačuje tím, že se pohybuje. Pohyb je jedním ze základních příznaků života. Stačí, když si vzpomenete na nějaký přírodopisný dokument, kdy se narodí třeba antilopa nebo slůně. Musí se postavit. Je to základní předpoklad jeho další existence.

U člověka to tak není, rodí se bezmocný, odkázaný na péči rodičů. Přesto se musí pohybovat.

U dítěte se ve vývoji neomezujeme pouze na pohyb - motoriku, ale  vždy mluvíme o vývoji psychomotorickém. To znamená, že jeho rozumové schopnosti jsou pevně vázané na schopnosti pohybové. V této úzké vazbě se dítě nachází minimálně do patnácti měsíců. Má rok a kousek na to, aby se naučilo otáčet, podat si dudlík, pást koníčky, lézt, posadit se, postavit se a chodit. Jen tak malá část z celého života a tolik práce. A to se ještě musí naučit poznávat mámu a tátu a říkat slabiky a ukazovat jak je veliké a jak se má a dokonce zamávat.

Zdravé dítě se vyvíjí podle daných zákonitostí. Tak jak se upevňují jeho pohybové schopnosti, tak se formují i jeho psychické schopnosti. Rodiče můžou přispět k tomu, aby se tyto předpoklady zafixovaly. Můžou přispět tím, že budou podporovat pohybové dovednosti svého dítěte. Musí si však dát pozor, aby příliš nespěchali a nenutili dítě k tomu, na co je ještě nezralé. Nesmějí ho nutit příliš brzy sedět, ani příliš brzy stát. Všechno má svůj čas.

Autor: Bc. Andrea Havlíková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Bc. Andrea Havlíková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Průvodní slovo - diskuze

Poradna

Agrese

| Anet_Mik | 03.07.2020, 18:48

Dobrý den, než se objednáme k dětskému psychologovi, potřebuji poradit se synem 4,5 let. Od ledna je se mnou doma (rizikové těhotenství) i kvůli koronaviru nechodil do školky a stal se nezvladatelným. Máme dům se zahradou a zvířata (drůbež,kočky). Syn neposlouchá,odmlouvá a lže, pokud nestojím za ním nebo vedle něho tak neposlechne, ale nejhorší že úmyslně ubližuje zvířatům (jedno kuře utopil, a dnes jednoho kohoutka hodil na zem a zabil ho a důvodem bylo, že kokrhal) Nyní máme doma již miminko, a nemůžu mu pořád stát za zády a hlídat ho. Snažím se mu věnovat, ale nemůžeme ho nechat samotného venku na zahradě. Ptám se jestli si uvědomuje smrt? Jestli rozumí, že zabil zvíře. Snažila jsem mu to vysvětlit, ale příjde mi, že mu je to jedno. Mám strach aby neublížil i miminku. Děkuji za rady.

Dobrý den, chování vašeho syna skutečně zavdává důvod k obavám, aby neublížil mladšímu sourozenci. V pozadí jeho chování může být nezvládnutá žárlivost na sourozence, nebo ale také další vlivy. Nemám dostatek informací, jak se syn choval předtím. Obecně ve věku 4 - 5 let si dítě ještě nedokáže plně uvědomit co znamená pojem smrti, myslí si, že se jedná o jinou formu života, nejvíce děti smrt ztotožňují se spánkem. Od 5 do zhruba 9 let ji personifikují (představují si ji jako nějakou osobu, smrtku apod.), od 9 let již chápou konečnost života a jejich koncept smrti je příliš neliší od toho dospělého, jeho vývoj je ukončen kolem 13 roku života. Přesto chování vašeho syna vykazuje ve více oblastech zvláštnosti, doporučila bych vám kromě co nejrychlejšího vyhledání dětského klinického psychologa také konzultaci u dětského psychiatra. Na syna se snažte vyhradit si co nejvíce času, zapojujte jej do svých denních aktivit včetně péče o miminko, samozřejmě pod vaším dozorem. Může dostávat také malé úkoly a povinnosti při péči o domácnost. Zkrátka jej zaměstnejte, aby mu nezbýval čas na takové nápady a měl by také být stále pod vaším dozorem, nebo zajistěte, aby neměl k domácím zvířatům volný přístup (ohrazení, plot apod. kolem zvířat). O situaci s ním mluvte, vysvětlujte mu to, veďte jej k empatii (vcítění se) do pocitů lidí i zvířat, kterým někdo ubližuje. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 07:17
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce