Inzerce
Inzerce
Inzerce

Průvodní slovo ke cvičení

Už je to tady! Máme miminko! Je nádherné, nejkrásnější na světě. Takové růžovoučké, má rozkošné prstíčky, nožičky, pusinku a ty vlásky. A jak krásně voní a skoro se už směje. Podívejte se jak je podobné tatínkovi. To je prostě neuvěřitelné. Co z něj asi bude? Rozhodně něco úžasného, z našeho andělíčka. Podívejte se, jak špulí pusinku a jak natahuje tu malinkou ručičku. Bože, to je šikovný človíček. Rozhodně, bez přehánění, je to to nejúžasnější miminko, které se kdy narodilo. Ono je totiž naše.

Všichni, kdož máme děti, které jsme přivedly na svět, známe slova, i ta nevyřčená, která jste si přečetli v úvodu. Tak je to správné a tak to má být. Děťátko se má narodit do světa plného očekávání a lásky. Má být pro své rodiče to nejkrásnější a nejchytřejší na světě a má to pocítit od prvních vteřin svého bytí na tomto světě. Pocit bezpečí a lásky formuje dětskou dušičku od okamžiku narození až do dospělosti.

Každý rodič si přeje, aby se jeho potomek vyvíjel správně a aby byl co nejšikovnější. Na světě se každá živá bytost, mimo jiné, vyznačuje tím, že se pohybuje. Pohyb je jedním ze základních příznaků života. Stačí, když si vzpomenete na nějaký přírodopisný dokument, kdy se narodí třeba antilopa nebo slůně. Musí se postavit. Je to základní předpoklad jeho další existence.

U člověka to tak není, rodí se bezmocný, odkázaný na péči rodičů. Přesto se musí pohybovat.

U dítěte se ve vývoji neomezujeme pouze na pohyb - motoriku, ale  vždy mluvíme o vývoji psychomotorickém. To znamená, že jeho rozumové schopnosti jsou pevně vázané na schopnosti pohybové. V této úzké vazbě se dítě nachází minimálně do patnácti měsíců. Má rok a kousek na to, aby se naučilo otáčet, podat si dudlík, pást koníčky, lézt, posadit se, postavit se a chodit. Jen tak malá část z celého života a tolik práce. A to se ještě musí naučit poznávat mámu a tátu a říkat slabiky a ukazovat jak je veliké a jak se má a dokonce zamávat.

Zdravé dítě se vyvíjí podle daných zákonitostí. Tak jak se upevňují jeho pohybové schopnosti, tak se formují i jeho psychické schopnosti. Rodiče můžou přispět k tomu, aby se tyto předpoklady zafixovaly. Můžou přispět tím, že budou podporovat pohybové dovednosti svého dítěte. Musí si však dát pozor, aby příliš nespěchali a nenutili dítě k tomu, na co je ještě nezralé. Nesmějí ho nutit příliš brzy sedět, ani příliš brzy stát. Všechno má svůj čas.

Autor: Bc. Andrea Havlíková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Bc. Andrea Havlíková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Průvodní slovo - diskuze

Poradna

Dobrý den,

máme roční holčičku která je už od malička živel. To nám ovšem nevadí já sama jsem temperamentní člověk a přítel též.

Náš problém je následující.

Od 6 měsíce jsem začala chodit parkrat v týdnu na 2-3 hodiny na brigády, proto když jsem přišla domu jsem se dceři snažila věnovat na 200% abych ji vynahradila cas kdy jsem byla mimo domov. Postupem casu se z dcera stávala přísavka.

Momentalne jsme v situaci kdy kazdy den chodim na 4 hodiny do práce a ona je doma s tatínkem. Cele dopoledne je neskutecne hodna! Nefnuka, dokáže si sama hrát, poslouchá, naprosto vzorna. To same je kdyz prijde návštěva, nebo je na vikend u babicky! Vsichni z rodiny ji chválí jak je vzorný dite.

Jak mile se vratim z práce promění se v ufnukaný klíště, které me nenechá ani si zout boty.
Nas společný cas od doby co přijdu domu vypada asi tak ze ji mam nonsto zavesenou na nohách, kdyz ji řeknu ne, to nedělej ( normálním hlasem) začne okamžitě fnuka, knourat, nedělá ji problem začít okamžitě brecet. Hrozne me to unavuje. Chvilkama začíná byt i zla. Vyrazí mi jidlo z ruky, ohanbí se po me. Mrzi me ze to dela jen v me přítomnosti. Přítel mi to predhazuje ze kdyz je s nim je uplne skvela. co proto muzu udelat aby to přestalo? Nema ze me žádný respekt ani kdyz zvýšim hlas.

Děkuji moc za jakoukoliv radu.

Dobrý den, chování dcery je spíše důsledkem normálního vývoje vztahu k matce, než problémovým chováním. Je přirozené, že roční normálně se vyvíjející se dítě chce být co nejvíce v přítomnosti své matky a dožaduje se její pozornosti. Z vaší strany se tedy o žádnou výchovnou chybu nejedná. Dcerka se prostě ve svém věku a s ohledem na stupeň svého vývoje neumí jinak vyrovnat s vaší nepřítomností po dobu strávenou v zaměstnání. Pokud se ji budete snažit odehnat, tak se pak vaši pozornost bude snažit upoutat jakýmikoliv prostředky. Naopak se na ni po vašem příchodu z práce připravte, překonejte svoji případnou únavu a snažte si jí co nejvíce věnovat, chovejte ji, mazlete se s ní, hrajte si s ní dokud to bude vyžadovat a potřebovat. Jedná se o období přechodné, dcerka se svým závislým chováním postupně sama přestane až se její potřeba nasytí a bude se od vás přirozeně odpoutávat. Zvyšování hlasu ani kárání dítě v tomto věku není schopno vyhodnotit, nejedná účelově, ale podle svých instinktů a nedovede své chování vědomě dlouhodbě ovlivnit, neznamená to, že v budoucnu nebudete mít, nebo že nemáte u dcery respekt. Doporučuji zkusit si prostudovat nějakou odbornou literaturu o vývoji dítěte, mohlo by vám to pomoci k porozumění a k vysvětlení dceřina chování. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.06.2018, 11:49
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Zavřít reklamu
Inzerce