Inzerce
Inzerce
Inzerce

Průvodní slovo ke cvičení

Už je to tady! Máme miminko! Je nádherné, nejkrásnější na světě. Takové růžovoučké, má rozkošné prstíčky, nožičky, pusinku a ty vlásky. A jak krásně voní a skoro se už směje. Podívejte se jak je podobné tatínkovi. To je prostě neuvěřitelné. Co z něj asi bude? Rozhodně něco úžasného, z našeho andělíčka. Podívejte se, jak špulí pusinku a jak natahuje tu malinkou ručičku. Bože, to je šikovný človíček. Rozhodně, bez přehánění, je to to nejúžasnější miminko, které se kdy narodilo. Ono je totiž naše.

Všichni, kdož máme děti, které jsme přivedly na svět, známe slova, i ta nevyřčená, která jste si přečetli v úvodu. Tak je to správné a tak to má být. Děťátko se má narodit do světa plného očekávání a lásky. Má být pro své rodiče to nejkrásnější a nejchytřejší na světě a má to pocítit od prvních vteřin svého bytí na tomto světě. Pocit bezpečí a lásky formuje dětskou dušičku od okamžiku narození až do dospělosti.

Každý rodič si přeje, aby se jeho potomek vyvíjel správně a aby byl co nejšikovnější. Na světě se každá živá bytost, mimo jiné, vyznačuje tím, že se pohybuje. Pohyb je jedním ze základních příznaků života. Stačí, když si vzpomenete na nějaký přírodopisný dokument, kdy se narodí třeba antilopa nebo slůně. Musí se postavit. Je to základní předpoklad jeho další existence.

Inzerce

U člověka to tak není, rodí se bezmocný, odkázaný na péči rodičů. Přesto se musí pohybovat.

U dítěte se ve vývoji neomezujeme pouze na pohyb - motoriku, ale  vždy mluvíme o vývoji psychomotorickém. To znamená, že jeho rozumové schopnosti jsou pevně vázané na schopnosti pohybové. V této úzké vazbě se dítě nachází minimálně do patnácti měsíců. Má rok a kousek na to, aby se naučilo otáčet, podat si dudlík, pást koníčky, lézt, posadit se, postavit se a chodit. Jen tak malá část z celého života a tolik práce. A to se ještě musí naučit poznávat mámu a tátu a říkat slabiky a ukazovat jak je veliké a jak se má a dokonce zamávat.

Inzerce

Zdravé dítě se vyvíjí podle daných zákonitostí. Tak jak se upevňují jeho pohybové schopnosti, tak se formují i jeho psychické schopnosti. Rodiče můžou přispět k tomu, aby se tyto předpoklady zafixovaly. Můžou přispět tím, že budou podporovat pohybové dovednosti svého dítěte. Musí si však dát pozor, aby příliš nespěchali a nenutili dítě k tomu, na co je ještě nezralé. Nesmějí ho nutit příliš brzy sedět, ani příliš brzy stát. Všechno má svůj čas.

Autor: Bc. Andrea Havlíková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Bc. Andrea Havlíková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Průvodní slovo - diskuze

Poradna

Syn se počůrává

| Sarka003 | 13.04.2021, 10:22

Dobrý den,

syn (momentálně 2 roky a 7 měsíců) chodil pravidelně od dvou let na nočník. Už chodil i na velký záchod s dětským prkénkem a pořídili jsme i dětský pisoár s vrtulkou. Vlastně na nočník začal chodit ukázkově při narození mladší dcery - to bylo září. Zhruba do konce roku vždy bez problémů a už jsem uvažovala nechat ho i v noci spávat bez plenek. Po Novém roce však začalo počurávání přes den a stále se to stupňuje a je to doteď horší a horší. Snažíme se ho nijak neodstrkovat a dopřát mu stejně (i více) času než mladšímu sourozenci, netlačíme na něj, když se počurá nenadáváme mu ani se mu nijak nesmějeme a podobně. No i přes to je to mnohdy i 10 počurání denně. Ráno 2x nebo 3x bez problému zajde na nočník a pak to začne. Vidíme, že se mu chce čurat, chceme mu pomoci a posadit ho na nočník, on nechce a do vteřiny je počůraný. Snažíme se motivovat , uplácet, ale nijak to nezabírá. Dle doktorky je moč i ledviny v pořádku a dává tomu psychologický důvod. Ptám se tedy, zda je nějaká rada nebo máme prostě vytrvat a čekat až se to upraví? No už jsou to 4 měsíce a pomalu začínám být zoufalá, v podstatě neustále převlékáme a převlékáme. Když jdeme někam na návštěvu, tak se děsím, že se mi tam počurá, protože plenku si mnohdy nechce dát. Nemám třeba zase naběhnout na plenky jako kdyby ještě na nočník nechodil? Děkuji za radu

Dobrý den, u vašeho dotazu začnu trochu od konce, ne pleny zpět svému synovi nevracejte. Došlo by k regresu ve vývoji a mohlo by to na něj do budoucna mít špatný vliv. Obrňte se proto trpělivostí, snažte se vysazovat chlapce častěji na nočník, připomenout mu potřebu, když si všimnete, že vysílá signály, že se mu chce. Připravte si také dostatek oblečení k převlečení, zkuste mu nachystat oblečení volnější, které se mu snadněji obléká a veďte ho k tomu, že když si oblečení pomočil, ať si ho sám převlékne. Pokud dojde k nehodě, tak situaci nijak emotivně nekomentujte, nekárejte jej, mluvte věcně, řešte příčinu a následek - počůral ses, teď je potřeba se převléct. Také na návštěvu si vezměte pro něj oblečení navíc a prostě syna bez velkých komentářů převlečte. Snažte se zklidnit a nestresovat se předem, že se syn pomočí, protože z vás cítí napětí a vnímá svoji moc, kterou nad vámi prostřednictvím počůrávání získává. Také si dejte pozor, abyste jeho potíže nerozebírala s partnerem nebo s kamarádkami či rodinou před synem. Děti vše slyší, i když to vypadá, že vás nevnímají. Ouška mají obzvláště nastražená, když se mluví o nich, ostatně asi tak jako každý z nás.  Rozebíráním potíží a upozorňováním na ně můžete nevědomky vybudovat a zveličit "problém". Někdy méně pozornosti, která se věci věnuje, je více. Ve hře může být i žárlivost na mladšího sourozence. Pokud se sestřička narodila v září, tak nyní ve věku kolem sedmi měsíců je její vývoj rychlejší a rychlejší včetně vývoje pohybového. Syn proto sestru může vnímat čím dál více jako konkurenci, bez ohledu na to, že i jemu se snažíte věnovat dostatek pozornosti. Pomoci by mohla pozornost dělená, to znamená, že si vyhradíte dobu, kdy se budete věnovat jenom jemu zvlášť. Můžete se s tatínkem nebo třeba s babičkou střídat a občas vzít syna samotného ven nebo až to bude možné na nějakou akci. Bude to váš společný vyhrazený čas, který strávíte jen s ním bez mladší sestry. Pomůže mu to získat ztracené pozice a ubezpečí se o své důležitosti pro vás a že jej mladší sourozenec nechce nahradit. Můžete si na společné činnosti vyhradit pravidelně třeba jedno odpoledne v týdnu. Až sestřička povyroste, můžete děti střídat, protože i ona uvítá, že vás bude mít jen pro sebe. Mladší sourozenec to ale má v této situaci jednodušší, jednak má sourozence už od svého narození a vnímá jej jako samozřejmost a za druhé po nástupu staršího sourozence do školky má rodiče přirozeně jen pro sebe. V případě, že by obtíže stále přetrvávaly a lékař možnou fyziologickou příčinu obtíží vyloučil, jak píšete, pak bych vám doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 16.04.2021, 23:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce