Mia a láska nebeská

Stalo se to před měsícem. Byl pátek, krátce po poledni, holky ve škole a já odjela na tradiční nákup před nastávajícím víkendem. Vyzbrojená desetikorunou v ruce a dlouhým seznamem v kapse ležérního sáčka jsem si vzala vozík a najela do Kaufu. Lidí tak akorát, říkala jsem si, že za chvíli budu hotová a ještě doma stihnu Odložený případy. Vůbec by mě nenapadlo, že na ně pro pár minut, které zanedlouho měly přijít, úplně zapomenu.

Zvážila jsem ovoce a zeleninu, pobrala pečivo, maso, nějaký jogurty, těstoviny a prášek na praní, co byl v akci. Zasekla jsem se mezi regály s moukou, kypřícím práškem a vanilkovým cukrem. Vybírala jsem vše na doplnění zásob, když jsem si všimla chlapíka, který zrovna projížděl kolem a jen tak se na mě usmál. Určitě jsem se začervenala, ale usmála jsem se taky. Tím by to mohlo skončit, kdyby na mě ovšem tenhle sympaťák nečekal za pokladnama s kyticí růží. Vůbec jsem nevěděla, jak reagovat, ale holky, on byl tak milej a tak vlídnej, že jsem si kytky vzala a navíc kývla na nedělní pozvání na kafe. Pomohl mi s nákupem do auta, představil se a pak jsme se rozloučili.

Od tý doby jsem byla jak puberťačka. POŘÁD jsem na něj myslela, prohlížela se v zrcadle, obdivovala růžičky a přemýšlela, co si PROBOHA vezmu na rande na sebe. Dcery se mi řehtaly, ale já se nedala otrávit. Chtěly ho okouknout, ale to jsem jim rázně zatrhla. Už tak jsem byla vyjukaná jak šestnáctka a než jsem vyrazila, třikrát jsem si převlíkala tričko.

Petr nezklamal.

Byl galantní a stejně příjemný jako při našem seznámení. Dali jsme si vídeňský kafe a větrníky a povídali si. Měla jsem pocit, že ho znám a nepletla jsem se. Přiznal, že se občas potkáváme před Dianinou školou a že si mě všímá už docela dlouho. Nejdřív jsem se zastyděla, přece jenom občas odvážím Di jenom v teplákách, v rozpacích jsem si uhladila vlasy a koktala něco o tom, že se musel bavit, ale on ne. Chytil mě za ruku a poděkoval za bezva odpoledne.

Domů jsem se vrátila jako v mrákotách. Sesunula jsem se na židli a usmívala se.

„Mami?“

„Mio?“

„Ty seš zamilovaná!“

„Co tě to napadá?“

„Vidím ti to na očích.“

Jak se říká, odříkanýho chlebíčku největší krajíček. Kousla jsem si pořádně, ale nelituju. Bude mi čtyřicet a zase se toulám po večerech ruku v ruce s klukem. Chodíme do kina a je nám fajn. Je rozvedenej a má osmiletýho syna. Nic neplánujeme, prostě si to užíváme. Přestože jsem si říkala, že do třetice už to nebudu riskovat, zase je tu LOVE a já jsem za ni moc vděčná J.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2077

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2087