Co vy a vaše diety? (pokračování)

Dona:

Snažim se dostat z anorexie. Není to lehký. Ten strašák v hlavě mi pořád zůstává. V patnácti jsem na sebe chtěla upozornit, až se mi to vymklo z rukou. Občas stojím před zrcadlem jen ve spodním prádle a zakazuju si jíst. Hodně času trávím sebepozorováním. Nevím, jestli budu ještě někdy spokojená. Stydím se za sebe.

Belinda:

Diety jsem nikdy nedržela. Možná mám pár kilo navíc, ale nevadí mi to. Nikdy jsem netoužila nosit velikost XS (sorry, Dono), navíc mýmu muži se líbím přesně taková, jaká jsem. Rádi si spolu v létě dáme na zahrádce pivko a klobásku s hořčicí, pobavíme se, zasmějeme a kalorie neřešíme. Život se má prožít, ne protrpět.

Rebeka:

Osobní zkušenost s dietama nemám. Od přírody jsem hubeňour, proto články o hubnutí nečtu – nerozumím jim a nebaví mě. Pamatuju si ale na jednu bývalou kolegyni z práce – někde si přečetla, že jí k vysněné postavě pomůže akupunktura (známe ty obrázky PŘED a PO, na kterých často není ani ten samý člověk J ) a nechala si za hříšný prachy napíchat do ucha několik jehliček. Hlady trpěla tři dny, a pak se v jídelně přecpala gulášem. Bylo jí děsně zle, dokonce se v práci pozvracela. Jehličky šly okamžitě ven a ona měla klid. Na chvíli. Za týden přišla s dietou mléčnou ...

Verona:

Tyhle chronický dietářky, to je prokletí. Tu mlíkovou držela máma taky – jeden den litr a půl mlíka, druhý den kilo a půl bílýho jogurtu, třetí den zase mlíko a pak už to nemohla vidět. Dokonce i kafe začala od tý doby pít jenom černý J.

 Mia:

Moje sousedka zase jeden týden držela vajíčkovou. Holky, po týdnu na vajíčkách na tvrdo smrděla celá společná chodba a ona vypadala jako pukavec. Soused se na pár dní dokonce odstěhoval na chatu.

Nechápu, proč ženský jdou do takových extrémů. Vždyť v každým časáku, v televizi, na netu, ÚPLNĚ všude je článků a pořadů o racionální stravě tolik, že už to KAŽDÝ musí znát nazpaměť.  

Adina:

Po rozvodu jsem neměla na jídlo ani pomyšlení. Jedla jsem maximálně hrozno a po večerech pila bílý víno. Za čtvrt roku jsem shodila asi osm kilo. Byla jsem vyhladovělá, ale nevnímala jsem to. Trvalo mi nějaký čas, než jsem se vrátila k normálnímu režimu, ale asi jsem si tu bolest potřebovala odžít. Od tý doby jsem se už nikdy netrestala.

Jím pravidelně a hodně se hýbu – nikdy třeba nejedu výtahem, když neleje, vystupuju o zastávku dřív a domů jdu pěšky a teď se taky hodně milujeme s Jaromírem, to je ta nejlepší redukční dieta na světě J.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2054

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2060