Thea

Jako osmou představím Theu. Pokud ji mám charakterizovat, tak z nás má nejprořízlejší pusu a nejzábavnější příspěvky. Je vdaná a má dvě děti. Nejvíc nás baví historkami z manželství a taky těma o svých rodičích. Thea je živel, který si nebere servítky a já se u jejích komentů pokaždý hrozně bavim. Svým postojem mi často připomene náhradní maminku ze seriálu Vlak dětství a naděje (hrála ji Helena Růžičková) a proslulou větu: „Na tragickej život já jsem pes“.

„Mám mladšího bráchu Honzu. Když se narodil, máma chtěla, aby byl po tátovi Franta, ale táta o tom nechtěl ani slyšet. Máma v porodnici nekompromisně vypsala papíry na matriku a řekla tátovi, ať nekecá a odnese to tam. Když už byla s bráchou doma asi 14 dní, táta zrovna přišel z hospody a máma na mimino samý „Fanoušku ťuťu ňuňu...“. Otec to nevydržel a říká jí: „Jaký furt Fanoušku?“ Máma nechápala, koukala na něj a táta jen tak, jako by jí oznamoval, že ho v noci štípl komár: „Vždyť je to Honza!“. Přiznal, že František v rodném listě škrtl a do mezery se mu vešlo akorát Jan. Myslela jsem, že matku trefí. Nakonec si Fanouška přece jenom vydupala. Narodil se šest let před mym prvním dítětem...“

„Tomáše jsem přenášela. Venku čtyřicítky, já s malym bráchou zavřená v paneláku. Prázdniny a máma s tátou v práci. Kdybych začala rodit, tak bych musela do porodky vzít Fandu asi s sebou. Máma byla v klidu, ale já rozhodně ne. S ohromnym pupkem jsem se sotva vešla na jejich pidi hajzlík, než jsem se vykasala a konečně dosedla, tak řev jak kráva. Franta mě chvilku neměl za zadkem a už ztropil scénu na celej panelák. Ještě si k tomu otevřel vchodový dveře. Já makala ven, sousedky už seřazený na schodech a hned, jestli je všechno v pořádku. Flákla jsem jim dveřma před nosem a bráchu prvně (a naposled) seřezala. Tlak jsem v tu chvíli měla snad dvě stě dvacet, ale s miminem v břiše to ani nehnulo...“

„Lojza je někdy jak důchodce. Sleduje všechny letáky a jak někde vidí akci na mlíko, hned musíme vyrazit. Protože nedokáže nakoupit sám, musíme jet pokaždý všichni čtyry. Protože má strach, aby mu v Plzni na sídláku někdo neukradl z auta dětský sedačky, nosí je domů. Takže si představte ty přípravy, než do Kaufu nebo Lidlu vyjedeme – doma posbírat flašky vod piva a slíbit za ně dětem nový kolo (to jim teda nikdy nekoupí, ale skoro by to vždycky stačiloJ), popadnout tašky, protože kdyby musel za igelitku zacvakat celou korunu, to by ho zabilo, do jedný ruky sedačku pro jedno dítě a do mý ruky sedačku pro druhý dítě. Sjedeme výtahem, kdy děti neustále pruděj, že maj hlad, žízeˇ, chtěj na hřiště a podobně, na parkovišti děcka pochytat a počkat, až tatínek autosedačky připevní, uklidit do kufru prázdný flašky a prázdný tašky, abychom se za dvě hodky vrátili s několika kartony mlíka, basou piva a něčím dalším, co bylo zlevněný. Mlíko mám doma naskládaný všude – pod stolem, ve skříních, v kumbálu i v ložnici. Lojza je spokojenej a já musim bejt taky, ušetřili jsme celých padesát korun...“

Thea je prodavačka obuvi. Zákazníci jí často lezou na nervy („hnáty smradlavý“), šéfovou nesnáší („nabízejte, nabízejte“) a ostatní holky ze směny považuje za slepice („holky, ten můj doma vůbec neuklízí“), ale tváří se na všechny jako milius, protože prostě prachy potřebujou a nic jinýho nikdy nedělala. Tomášovi je sedm a v září nastupuje do první třídy, Tereze je pět a chodí do školky. Nedávno si prošly děti neštovicema a Thea s nima trávila měsíc doma, takže na letní dovku můžou zapomenout.

Brácha Honza je už ženatej a má dvě holky, Fanda je na základce. Občas po něm chce, aby její děti hlídal, když je jejich strejda, ale ten na ní kašle z vysoka. Thea je nakvašená, má pocit, že by jí mohl vrátit její babysitting, když byl malej, ale Fanda jí logicky oponuje, že tohle si má vyřídit s mámou.

„Chtělas děti, máš je. Theo, o děti se musíš starat, to neni zábava na chvilku. Jednou jsi máma, tak si to musíš v práci zařídit ... To jsou věty mý matky. Holky, neposlaly byste jí někam?“

Napsala jsem jí, že ne. Vždyť děti jsou radost a taky, že malý děti, malý starosti...:)))) Tohle spolehlivě vytočí pokaždý mě, neodolala jsem a musela Theu popíchnout. Reakce byla vskutku jadrná, tomu věřte :).

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2011

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2019