Sandra o sobě

Mám ten pocit, že můj příběh je vlastně takovej nejvšednější. Asi si říkáte, že tahle holka měla v životě štěstí a je na tom kus pravdy. I když začátky byly asi krušný :).

Máma otěhotněla v sedmnácti, tátovi bylo ještě o rok míň. Určitě to pro ně byl šok, stejně tak jako pro budoucí prarodiče. Obdivuju mámu, že si mě nechala, i když věděla, že to pro ni nebude lehký. Od narození mě milovala a myslím, že i táta. Za další dva roky se vzali, a pak se narodil ještě brácha.

Máma si nikdy nestěžovala. Chápala počáteční odstup babičky a dědy z tátovy strany, stejně jako chápala, že její vlastní rodiče se rozvedli. Nevím, kde vzala tu ohromnou dávku tolerance, ale moc si jí za to vážím. Kéž bych i já dokázala být pokaždý tak nad věcí jako ona.

Máma se o sebe vždycky dokázala postarat a to samý očekává i ode mě. Do naší rodiny mi nemluví, snaží se držet odstup, a tak jsem si na hodně věcí musela přijít sama. Mámě se nesvěřuju. Ona na to nebyla zvyklá od své matky, a tak možná ani neví, že bych to potřebovala. Jednoduše – jsem pro ni dospělá. Někdy mi to přijde líto, jindy jsem ráda, že co si doma uvaříme, to si doma sníme.

Když jsem čekala Sabinku, hrozně jsem se těšila, jaká bude máma babička. Musím přiznat, že mě zaskočilo, jak dlouho si na svou novou roli zvykala. Očekávala jsem nadšení a denodenní péči, ale ona se ozvala jednou za týden a ptala se, jestli je všechno v pohodě. Jasně, že bylo, ale já se chtěla chlubit, já chtěla o všem novym mluvit a taky jsem chtěla, aby si častěji vzala kočárek a vyjela s malou vstříc novým dobrodružstvím. No nic :).

Teď už je babička profík. Holky miluje a žije jejich světem. Jsem za to hrozně ráda. Sama jsem kus dětství trávila ve společnosti babičky, a tak vím, že to dcerám hodně dá. Babičky rozmazlují a děti si to užívají. Můžou babi vytahat všechny věci ze skříně a uspořádat nekonečnou módní přehlídku. Můžou vycákat všechnu vodu z vany a hrát si na mořské víly a můžou si dát sušenku po vyčištění zubů. Sabi i Karin jsou s babičkou spojenci a já jsem na všechny tři pyšná. Jsem ráda, že jsem se rozhodla ze světa vrátit domů a že jsem holkám nevzala možnost si s babičkou a dědou zablbnout.

Ta tolerance se mámě holt hodí v každym životním období a já se od ní učím. Všechny krize se dají zvládnout.

S úsměvem, s kamarádkami a s lahví kvalitního vína :). To by si moje maminka mohla patentovat.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2001

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2005