Adina

Jako první vám představím Adinu. Je z nás desíti nejstarší, ale kdo by to řešil. Pokud to v diskuzi někdo nadhodí, hned dostane za uši, Adina je totiž super. V životě to neměla lehký, nerozuměla si s matkou, z domova utekla hned, jak jí bylo osmnáct. Z jižních Čech se přestěhovala do Prahy a rychle se vdala. Chtěla dítě, ale nemohla otěhotnět. Manžel se s ní po třech letech rozvedl a Adina zůstala sama.

Zavalila se prací (zdravotní sestřička v nemocnici) a kontakty s rodiči skoro přerušila. Rozčilovala ji máma, která se jí vysmívala, že stejně brzy přitáhne zpátky a mrzelo ji, že ani tehdy se jí táta nezastal.   Adina se cítila opuštěná, ale pořád věřila, že bude líp.

Pak se zamilovala podruhý.

Jmenoval se Dalibor a nosil ji na rukou. Chtěl s ní dítě a Adina skutečně během prvního půl roku byla v tom. Vdala se podruhý a za dalších šest měsíců porodila chlapečka. Měl Daliborovy oči a jak rostl, v tátovi se jenom viděl. Mezitím Adina porodila ještě dcerku. Vychovávala dvě děti s malým věkovým rozdílem a péče o ně ji vyčerpávala. Přesto byla šťastná.

Iluze funkční rodiny bohužel netrvala dlouho. Když byly holce tři měsíce, zjistila, že Dalibor po nocích nemaká, jak se jí snažil nakecat,  ale hraje na automatech. Přišla mu na dluhy a taky na milenku.

„Sbal se a vypadni.“ Pronesla tiše a uvnitř se klepala strachy.

„Není to, jak myslíš!“

„A jak to je?“

„Karolína je kámoška.“

„Nelži mi do očí, ty hajzle.“

Uhodil ji a skutečně odešel. Adina přišla o mlíko. Nelitovala se. Žila pro svoje děti a budovala si s nimi pouto, které sama jako dítě nezažila.

Za půl roku se manžel vrátil. S kyticí a prosíkem. Pohublý a zdrcený. Co měla dělat? Ptal se po dětech a kluk mu visel kolem krku. Adina neměla to srdce, aby ho znovu vyhnala. Nakonec Dalibora pustila domů. Děti byly nadšený a ona? Vlastně ho pořád milovala.

Přesto mu nevěřila. Nechala ho spát v obýváku na gauči a trvalo dva roky, než mu dovolila vybalit kufr. Celou dobu zůstal v předsíni tak, jak ho Dalibor toho deštivého odpoledne přinesl. Měl mu být výstrahou. Adina ho uklízela z dohledu jenom při návštěvě tchýně. Nedokázala se jí svěřit, co je její miláček zač. Dneska vlastně neví, proč jí to nenaservírovala, mohla ale tušit, co všechno jeho matka bude tutlat před ní?

Za dva roky se s ním zase vyspala. Dcerka zrovna začala chodit do školky a Adina nastoupila do práce. Často se smála a nic jí nechybělo. Ke štěstí jí stačilo, že děti jsou spokojené a že je táta má rád. Když uvěřila, že má rád i ji, zase to podělal. Jenže to jenom tušila. Nechtěla to vědět. Zavírala oči a věřila, že maká v hospodě, že je to dřina a že je utahanej z náročný šichty. Že si občas dá pivo s kamarády a že by jí ani dětem už neublížil.

Po pěti letech, klukovi bylo zrovna deset, se na oslavu dostavila Karolína. Ta samá jako tenkrát. Řekla Adině, že Dalibor patří k ní. Že s ním má tříletýho syna. Ukázala fotku, Daliborek mladší jako by tomu staršímu ze zadku vypadl. Adina sokyni vyprovodila ke dveřím. Svému chlapečkovi popřála hezké narozeniny, zapálila svíčky na dortu a přála si s ním jeho velký přání:

„Aby byl táta doma.“

Jenže táta se už neukázal.

Adina se rozvedla podruhý a zařekla se, že už žádnýho chlapa nepustí přes práh. Když se dozvěděla, že tchýně svoje třetí vnouče zná od jeho příchodu na svět, nenáviděla ji. Nesnesla žádnou vzpomínku na společný kafe a tlachání v kuchyni. Vymazala si ji z mobilu, aby na ni neřvala za to, jak strašně ji podvedla.

Karolíně se narodil druhý syn, Dalibor se ale nezměnil. Znovu chodil pít a taky hrát. Nadělal neskutečný dluhy a stala se z něj troska. Karolína ho tak dlouho uháněla, až ho sama nemohla vystát. Hádali se a rozešli ve zlym. Dalibor se nastěhoval k matce, která nevěděla, co si počít. Stýskalo se jí po vnoučatech a bála se, že o ně přijde.

Adina není zlá ani mstivá. Babky se jí zželelo. Občas ji pozve na čaj, na koláč, na narozeninovou oslavu. Nezakazuje jí vídat se s dětma. Jenom si nepřeje, aby mluvila o tý druhý. To byla rána, která se jenom tak nezacelí. Adina si dala deset let. Než budou děti dospělý. Pak se uvidí J.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/1985

následující: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/1987