Neskutečný vánoční příběh

Představte si, že máme zamčeného kapra??? Dole, ve sklepě, v prádelně. Psala jsem na BOL 22/12/2007 po osmé večer.

A pokračuji v líčení události:

Před půl hodinou probíhal výslech všech členů domácnosti – dopoledne jsem byla s dcerou na přehrávkách v klavíru, manžel jel pro dědu, Ríšu hlídala teta, prý se byli podívat, ale "dušovala se", že nezamkl. Běžím hlasovat, zda dveře páčit či ne.

Holky na BOL se hned chytly a psaly, že mám dát vědět, jak to dopadlo.

Boj o kapra pokračuje! Sděluji holkám Bolkám po pár minutách. 

Manžel si z jakéhosi hřebíku vyrobil šperhák a pokouší se to otevřít. Vážně nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Pro dceru úžasné dobrodružství, stala se hlavním aktérem a pomocníkem otce. Jdu sledovat, jak to pokračuje, dám vědět

Petis mi reaguje: Jani fandím vám...já se tady válím smíchy, ale nejsem škodolibá, jen si to tak představuju, jak to u vás vypadá. 

V 9 večer píši příspěvek s názvem Vyvrcholení :-)))

Nejprve, co proběhlo? 

1. Vyslýchali jsme Ríšu v bdělém stavu, první verze: „Klíček jsem položil na schody." Prohledali jsem veškeré schody v domě, některé jsem si uvědomila poprvé...

Opět jsme udeřili na Richarda: „Hodil jsem ho do kanálu", zněla odpověď. Tentokrát jsme zapátrali po všem, co jenom kanál připomínalo. Bez úspěchu. 

Manžel začal páčit dveře. Sofie z toho měla dobrodružství na úrovni Špiónek nebo Witch. Paranoidně jsem ji začala podezřívat, zda nezpůsobila nějaká její touha po dobrodružství a prohledala jsem celý její pokoj. NIC!!! Odešla jsem k Ríšovi a v polospánku jsem jej začala vyslýchat s nadějí na úspěch, že "promluví jeho podvědomí" :-). Mlčel jak kapr. Beznadějně jsem se přesunula do sklepa k prádelně, kde jsem jako první spatřila dveře bez kliky a všechno, co k tomu patří. ...a dveře byly vypáčené. ... kapr živý. 

A Ríša v tom byl nevinně, při zavření dveří prasklo péro jazýčku, a tudíž nešlo již s dveřmi manipulovat. To, že u nich zřejmě nikdy žádný klíč nebyl, si nikdo nepamatoval. Chudák Ríša, s jeho pověstí se na něj všechno sveze. A krásná tečka na závěr: Tatínek od dcery obdržel Tři oříšky a hvězdičku za záchranu Kuby. Tak si děti kapra pojmenovaly. Vzhledem k tomu, že nás zítra čeká koncert s Ríšou v hledišti, o Vánocích prskavky a další aktivity, myslím, že to nejsou naše poslední vánoční řádky. Ještě jednou krásné a klidné svátky, snad nastanou i u nás...

Nenastaly, příběh kapra pokračoval bohužel další den.

Dnes ráno dcera utíká s brekem po schodišti, ptám se, co se stalo? "Kuba vyskočil v noci z vany a umřel." Předtím, než jsem ji začala uklidňovat, nevěřícně běžím do prádelny s myšlenkou: „To už snad nemůže být pravda!" 

Byla, manžel jej ještě zkusil dát rychle do vody, ale kapr neožil. 

Reakce dalších členů rodiny:

Po chvíli vzlyků Sofi vstala, že to jde oznámit Ríšovi. To už slyším, jak Ríša běží za dědou a zvolá: „Kapr scípl!" 

Nejlepší byl ovšem životem prozkoušený 78letý děda, který s nadhledem prohlásil: „Ten kapr ale nadělal ostudy…nejdřív se zamknul a teď tohle." 

Nyní už je zase vše, jak má být: Na obrazovce Tři oříšky pro Popelku, před ní děti a děda, maminka vaří a ve vaně plave Kuba druhý. 

Autentická diskuze k Neskutečnému vánočnímu příběhu.